Dění v katalánském parlamentu toto pondělí jasně ukázalo, proč projekt nezávislosti tak neslavně ztroskotal. Za vše hovoří ikonická fotografie, na níž poslanci a ministři za JxC tleskají premiéru Torrovi, zatímco poslanci a ministři za ERC jen nečinně sedí. Takto obvykle koaliční spolupráce nevypadá. Třešničkou na dortu byl fakt, že předseda parlamentu Roger Torrent (ERC) podlehl nátlaku španělské justice a v zájmu zachování funkčnosti instituce Torru zbavil poslaneckého mandátu přesně tak, jak mu to nadiktovala španělská ústřední volební komise.
 |
| Ikonická fotografie definitivního rozkolu koalice JxC a ERC 27. ledna 2020 (Foto: La Vanguardia) |
Připomeňme si ve stručnosti, jak jsme se dostali až sem. Současný katalánský premiér Quim Torra byl katalánským nejvyšším soudem shledán vinným z neposlušnosti, když v předepsaném termínu odmítl z balkonu sídla katalánské vlády odstranit ceduli připomínající politické vězně. Ačkoliv cedule byla po několika desítkách hodin přes limit nakonec odstraněna, Torra v prosinci dostal zákaz vykonávat veřejné funkce po dobu 18 měsíců. Tento rozsudek však není pravomocný, neboť premiér se okamžitě odvolal ještě ke španělskému nejvyššímu soudu. Jakmile tento rozsudek potvrdí (vzhledem k současné situaci ve španělské justici se ani nic jiného nedá čekat), bude Torra automaticky zbaven poslaneckého mandátu i premiérského postu. Problém je v tom, že na počátku ledna se iniciativy chopila španělská ústřední volební komise (v podstatě jen další justiční a nikým nevolený administrativní orgán), jež se rozhodla v Torrově případě aplikovat článek volebního zákona původně navržený pro případy terorismu či korupce, jenž umožňuje politika zbavit poslaneckého mandátu, ačkoliv ještě nedošlo k pravomocnému rozsudku. Vzhledem k tomu, že tuto iniciativu ústřední volební komise nezastavil ani španělský nejvyšší soud, neměl v praxi předseda katalánského parlamentu jinou možnost, než Torru jeho poslaneckého mandátu opravdu zbavit.
Jenže tím vyvstala poněkud kuriózní situace, která přímo odporuje zákonům katalánským. Torra byl sice zbaven svého poslaneckého mandátu, do pravomocného rozsudku však podle španělských soudů může vykonávat svůj premiérský úřad, ačkoliv podle katalánského autonomního statutu není něco takového možné, jelikož katalánský premiér musí být zároveň i poslancem regionálního parlamentu. Španělská justiční mašinérie tak zastánce katalánské nezávislosti postavila do složité pozice. Pokud by předseda regionálního parlamentu Torru mandátu nezbavil, veškerá hlasování by posléze mohla být napadena jako neplatná. Problém je v tom, že do podobné situace staví španělská justice katalánské politiky už několik let a zatím ve všech případech se tím jen čím dál víc odhaluje naprostá neschopnost spolupráce a táhnutí za jeden provaz právě na straně zastánců katalánské nezávislosti.
Zatímco prošpanělská politická linie má v rámci konfliktu mezi oběma národy jasno, na katalánské straně již od samého počátku panuje velká nedůvěra mezi pravicovou a levicovou polovinou širší pronezávislostní koalice. JxC a ERC si zkrátka nevěří a po celou dobu boje za katalánskou nezávislost sledují své vlastní politické cíle. Ačkoliv veřejně se vždy obě strany snažily o zdání dokonalé spolupráce a jednoty, zejména poslední tři roky na mnoha konkrétních případech ukazují pravý opak. Výsledkem neschopnosti domluvit se na naprosté jednotě podřízené vyššímu cíli (katalánská nezávislost) pak jen v posledních letech byla zpackaná příprava referenda a zejména převedení jeho výsledku do praxe, rozdílná strategie vůči represím (odchod do exilu vs. nástup do vězení) i postup v rámci celostátní politiky ve španělském parlamentu. Naposledy se tato nedůvěra a vlastní politické cíle projevily v konfliktu okolo Torrova trestu za neposlušnost. Ve středu katalánský premiér vystoupil s tím, že ihned po schválení rozpočtu (poslední tři roky jen v provizoriu) vyhlásí nové regionální volby. Pokud to tedy stihne. Španělská justice totiž umí být velmi rychlá, když se jí zachce. Torra se tak schválení rozpočtu v pozici premiéra vůbec nemusí dočkat. A pokud přeci jen ano, nové regionální volby by mohly být vyhlášeny v průběhu května nebo června 2020.
V nich tak dojde k definitivnímu potvrzení návratu k autonomismu. Vlastně by už tentokrát ani nebylo překvapením, že nevalná volební účast přinese zastáncům nezávislosti nepříjemné překvapení. Velká část katalánské společnosti se totiž právem cítí podvedená neschopností svých politiků. Dokud ale všechny nezávislost podporující strany nepřestanou sledovat vlastní politické cíle a nepodřídí veškerou svou politiku jedinému bodu svého programu (cesta za nezávislostí), Katalánsko se své republiky nikdy nedočká.
Jenže tím vyvstala poněkud kuriózní situace, která přímo odporuje zákonům katalánským. Torra byl sice zbaven svého poslaneckého mandátu, do pravomocného rozsudku však podle španělských soudů může vykonávat svůj premiérský úřad, ačkoliv podle katalánského autonomního statutu není něco takového možné, jelikož katalánský premiér musí být zároveň i poslancem regionálního parlamentu. Španělská justiční mašinérie tak zastánce katalánské nezávislosti postavila do složité pozice. Pokud by předseda regionálního parlamentu Torru mandátu nezbavil, veškerá hlasování by posléze mohla být napadena jako neplatná. Problém je v tom, že do podobné situace staví španělská justice katalánské politiky už několik let a zatím ve všech případech se tím jen čím dál víc odhaluje naprostá neschopnost spolupráce a táhnutí za jeden provaz právě na straně zastánců katalánské nezávislosti.
Zatímco prošpanělská politická linie má v rámci konfliktu mezi oběma národy jasno, na katalánské straně již od samého počátku panuje velká nedůvěra mezi pravicovou a levicovou polovinou širší pronezávislostní koalice. JxC a ERC si zkrátka nevěří a po celou dobu boje za katalánskou nezávislost sledují své vlastní politické cíle. Ačkoliv veřejně se vždy obě strany snažily o zdání dokonalé spolupráce a jednoty, zejména poslední tři roky na mnoha konkrétních případech ukazují pravý opak. Výsledkem neschopnosti domluvit se na naprosté jednotě podřízené vyššímu cíli (katalánská nezávislost) pak jen v posledních letech byla zpackaná příprava referenda a zejména převedení jeho výsledku do praxe, rozdílná strategie vůči represím (odchod do exilu vs. nástup do vězení) i postup v rámci celostátní politiky ve španělském parlamentu. Naposledy se tato nedůvěra a vlastní politické cíle projevily v konfliktu okolo Torrova trestu za neposlušnost. Ve středu katalánský premiér vystoupil s tím, že ihned po schválení rozpočtu (poslední tři roky jen v provizoriu) vyhlásí nové regionální volby. Pokud to tedy stihne. Španělská justice totiž umí být velmi rychlá, když se jí zachce. Torra se tak schválení rozpočtu v pozici premiéra vůbec nemusí dočkat. A pokud přeci jen ano, nové regionální volby by mohly být vyhlášeny v průběhu května nebo června 2020.
V nich tak dojde k definitivnímu potvrzení návratu k autonomismu. Vlastně by už tentokrát ani nebylo překvapením, že nevalná volební účast přinese zastáncům nezávislosti nepříjemné překvapení. Velká část katalánské společnosti se totiž právem cítí podvedená neschopností svých politiků. Dokud ale všechny nezávislost podporující strany nepřestanou sledovat vlastní politické cíle a nepodřídí veškerou svou politiku jedinému bodu svého programu (cesta za nezávislostí), Katalánsko se své republiky nikdy nedočká.
Žádné komentáře:
Okomentovat