Jednoznačně nejpohodlnějším způsobem, jak se do Katalánska a katalánsky mluvících zemí dostat ze středu Evropy, jest vzdušnou cestou. Zlaté časy snadných výletů za hubičku jsou však prozatím minulostí. Ještě v roce 2008 si člověk mohl vybrat, jestli se do Katalánska vypraví z Prahy, Brna či Bratislavy vždy jen za pár desítek euro. Brno dnes vystřídala Vídeň a ceny se alespoň v části roku drží relativně nízko. Přesto je Katalánsko a jeho okolí čím dál častější turistickou destinací, o čemž svědčí rostoucí počty pasažérů, kteří jednotlivými vzdušnými přístavy projdou. V následujícím článku se podíváme na všechny hlavní mezinárodní letiště, která najdete na území tzv. Països Catalans.
 |
| Interiér terminálu T1 barcelonského letiště El Prat (Foto: www.aena.es) |
KATALÁNSKO
To nejdůležitější a největší letiště, jak jinak. Leží zhruba 12 km od Barcelony, nachází se na území města El Prat de Llobregat, má dva terminály (T1 a T2) a podle statistik jím za uplynulý rok (2019) prošlo takřka 53 000 000 pasažérů. Toto číslo z něj dělá sedmé nejvytíženější letiště v Evropě. Letectví v oblasti El Prat de Llobregat má navíc bohatou historii. Létat se tu začalo už ve 20. letech 20. století. Na konci roku 1927 došlo k prvnímu letu společnosti Iberia na trase Barcelona-Madrid. K jeho velkému rozvoji došlo zejména v souvislosti s Olympijskými hrami v roce 1992, kvůli nimž vznikly nové terminálové budovy, dnes známé jako Terminál 2 (T2). Následný turistický boom donutil letiště na konci tisíciletí k ambicióznímu plánu na rozšíření, které se materializovalo naplno až v roce 2009 vznikem Terminálu 1 (T1).
Letiště Barcelona-El Prat zejména v několika posledních letech zaznamenalo prudký nárůst pasažérů. Důležitým faktorem jsou v tomto ohledu kromě samotného zvýšení kapacity letiště, které je nyní schopno přijmout až 55 milionů cestujících ročně, především low-cost aerolinky, které mají na svědomí více než 65% pasažérů barcelonského letiště (Vueling, Ryanair, EasyJet, Wizz Air). Pro Vueling je navíc barcelonské letiště hlavní základnou. Zatímco Evropu má letiště BCN pokrytou velice dobře, cestujícím zde ještě stále scházejí interkontinentální lety, jichž je na letiště takového kalibru stále málo (zejména ve spojení s Latinskou Amerikou). Z velké části za to může politika španělského státu, který výrazně upřednostňuje madridské letiště Barajas, jenž je skutečným španělským interkontinentálním hubem. I tak se ale zatím z Barcelony můžete přímým letem vydat do největších amerických měst (New York, Los Angeles, Chicago, San Francisco, Buenos Aires, Sao Paulo, Bogota, Lima). Samozřejmostí jsou i přímé linky do Pekingu a Šanghaje, do Soulu či do Pákistánu. Z České republiky nyní přímé spojení zajišťují aerolinky ČSA/SmartWings, Vueling a Ryanair.
Našincům velice dobře známé letiště, jež kdysi nabízelo i dnes zapomenutou linku Brno-Girona. Letiště zhruba 90 km severně od Barcelony využívají především turisté mířící na krásné pláže Costa Brava. Na tomto principu je ostatně popularita Girony založena již od 70. let minulého století, kdy tehdejší boom charterových letů začal dopravovat značnou část Evropanů na katalánské pláže. Jak tomu ale bylo i v případě ostatních katalánských letišť, pravé žně začaly až s příchodem nízkonákladových leteckých společností. V Gironě je tento stav patrný od roku 2003, kdy se do té doby spíše nenápadné regionální letiště vydalo vstříc milionům nových pasažérů. Nejnádhernějším obdobím pak jistě byly roky 2007-2010, kdy díky společnosti Ryanair, která si zde zřídila svou hlavní jihoevropskou základnu, každoročně letištěm proudilo okolo 5 milionů cestujících. Girona se stala druhým barcelonským letištěm, které řada cestovatelů volila k návštěvě katalánské metropole zejména z ekonomických důvodů. Ty časy už jsou pryč. Ryanair své aktivity přestěhoval do Barcelony, a Gironě tak rok od roku klesal počet zákazníků - zatímco v roce 2011 jich ještě byly 3 miliony, roku 2016 jejich počet spadl někam k 1,6 milionu. V posledních dvou letech se situace nepatrně zvýšila a vloni letištěm prošlo více než 2 miliony cestujících. V létě 2019 se z Girony létá do celkem 43 sezonních destinací. Drtivou většinu letů operuje Ryanair (mimo jiné i již tradiční spojení z Bratislavy), nicméně narazíte tu i na ruskou nízkonákladovku Pobeda, s níž se můžete vypravit do Moskvy.
Třetím nejvytíženějším katalánským letištěm je to v Reusu. (Mimochodem, jedno z vítězství tohoto města nad sousedním rivalem - Tarragonou). Podobně jako dvě předchozí i toto spadá pod kompetence španělské státní společnosti AENA. Má poměrně bohatou historii, ale dlouhé desítky let fungovalo spíše jako vojenská základna a místo pro různé aerokluby. Komerčním letům se otevřelo až v polovině 90. let minulého století. Nachází se mezi městy Reus a Tarragona, zároveň ale, podobně jako je tomu v případě Girony, pokrývá důležitou pobřežní oblast. Mnoho zákazníků tohoto vzdušného přístavu tak míří do nedalekých plážových letovisek jako Salou či Cambrils nebo do zábavního parku Port Aventura. Díky všem těmto skutečnostem letiště v letech 2004-2011 ročně odbavovalo okolo 1,3 milionu cestujících zejména díky společnosti Ryanair, která kromě výše zmiňovaného potenciálu letiště využila i jako levnou alternativu ke 100 km vzdálené Barceloně. Podobně jako v gironském případě i zde hodně doplatili na přesun zájmu Ryanairu přímo do Barcelony. V letech 2012-2016 spadl počet odbavených pasažérů pod milion ročně, v posledních dvou letech se tuto magickou hranici podařilo opět prolomit. Vedení letiště má ostatně do budoucna velké plány. Celý areál nyní prochází postupnou rekonstrukcí, která by v roce 2021 měla sloužit k navýšení kapacity přibližně o 50 %. Během letní sezony letiště nabízí spojení do třicítky evropských destinací. Kromě Ryanairu tu operují také TUI, Jet2.com nebo Pobeda. Suverénně nejlepší spojení je tu s Anglií - z Reusu se dostanete kupříkladu na hned čtyři různá londýnská letiště.
Hodně zvláštním a zajímavým úkazem mezi katalánskými vzdušnými přístavy jest ten ukrývající se kousek od města Lleida. Na rozdíl od tří předchozích letišť toto nespadá pod španělskou státní společnost AENA, nýbrž jde o samostatný počin katalánské vlády. Stavět se začalo roku 2007 s rozpočtem okolo 90 milionů € a v únoru 2010 už se zde poprvé létalo. Jde tak vlastně o první ryze katalánské letiště a zároveň první, které kdy na území Španělska sama postavila a zprovoznila nějaká regionální vláda. Hlavním důvodem ke stavbě letiště s 2,5 km dlouhou přistávací dráhou byla snaha podpořit rozvoj poněkud zanedbaného západu Katalánska s tím, že letiště může kromě samotné Lleidy být důležitým i z hlediska horské turistiky v nedalekých Pyrenejích. Úvodní rok 2010 lze také označit za dosavadní zlaté období. Během něj letištěm prošlo více než 60 000 pasažérů. Lleida měla pravidelné lety do Paříže, Osla, Frankfurtu, Milána, Barcelony či Madridu. Dokonce se uskutečnilo i několik letů do Ruska. Poté však i na letiště Lleida-Alguaire dolehla krize. Nízkonákladové aerolinky utekly a v dalších letech poklesl počet pasažérů ke 30 000. Létalo se jen sezonně na Baleárské ostrovy. Tak je tomu dosud, v zimních měsících letiště využívají některé britské společnosti, aby tamní turisty dostaly co nejblíže Pyrenejím. Statistika z roku 2018 hovoří o 45 500 odbavených cestujících. Tak snad se tedy blýská na lepší časy.
Letiště poblíž města La Seu d'Urgell patří taktéž katalánské vládě, která z něj v nejbližší době chce vytvořit běžné regionální letiště po vzoru Lleidy. Hlavním důvodem ke znovuzprovoznění letiště v roce 2010 byla snaha podpořit turismus v katalánské části Pyrenejí. Zároveň tato přistávací plocha může být zajímavá i pro Andorru. Tento evropský ministáteček totiž z důvodů své polohy žádné skutečné letiště na svém území nemá, pročež se v řadě turistických průvodců vyskytuje informace, že pro leteckou cestu do Andorry lze využít nejbližší letiště Barcelona, Girona nebo Toulouse. Takto má Andorra letiště jen 15 km od svých hranic. Ale nic moc na něj nelétá. Přitom historie tohoto vzdušného přístavu se dá vysledovat až do 30. let 20. století, i když fakticky vzniklo až v letech 1975-1980. Naposledy se sem komerčně létalo v roce 1984, pak bylo letiště na dlouhou dobu používáno jen příležitostně aerokluby apod. V letech 2009-2010 prošlo rekonstrukcí. Velké úpravy (prodloužení přistávací dráhy, zázemí) z posledních let nakonec umožnily na konci roku 2014 otevřít letiště provizorně a od ledna 2015 i komerčním letům. V současnosti se očekává, že na podzim 2019 začne letiště konečně pravidelně fungovat.
Maličké letiště ve městě Sabadell, asi 10 km od Barcelony má sice svůj IATA kód (QSA), nicméně na rozdíl od ostatních katalánských letišť se na něj běžnými aerolinkami nedostanete. Zajišťuje pouze servis pro malá soukromá letadla, letecké školy apod. (i tak tudy v posledních letech procházejí přibližně čtyři tisícovky pasažérů). Na místní kilometrové dráze by stejně žádné větší letadlo přistávat nemohlo. I tak ale Sabadell musíme v tomto výčtu katalánských letišť zmínit, byť by to byla třeba jen pro jeho bohatou historii, jež sahá až do 30. let minulého století, nebo díky faktu, že je tu třetí největší aeroklub v Evropě (Aero Club Barcelona-Sabadell) s více než tisícovkou členů.
 |
| Letiště Lleida-Alguaire (Foto: aeroportlleida.cat) |
PAÍS VALENCIÀ
Všeobecně vzato je to ve Valencii s letišti docela legrace. Proto také začínáme tím nejnovějším a zároveň "nejhloupějším" na celém východním pobřeží Španělska. Letiště v Castellónu bylo slavnostně inaugurováno v roce 2011 s cílem udělat z něj něco na způsob valencijské Girony - tedy letiště, které by přitáhlo turisty na tamní krásné pláže či golfové turnaje. Za celým projektem stál pozdější premiér valencijské Generalitat, Carlos Fabra, jenž celou záležitost využil zejména k osobnímu obohacení. Letiště vznikalo v letech 2004-2010 a stálo oficiálně nějakých 80 milionů €, i když nakonec pozdější valencijská vláda přiznala, že se vším všudy se do tohoto zázraku nalilo asi 200 milionů €. Dalším problémem bylo dokončení stavby na počátku ekonomické krize. V roce 2011 bylo letiště slavnostně inaugurováno se zlatou třešinkou v podobě sochy Carlose Fabry v jeho areálu. Nicméně až do prosince 2014 stejně nemělo potřebná povolení k provozování letů - celé čtyři roky tak vlastně nefungovalo, i když jeho provoz mezitím spolkl další miliony eur. Po neúspěšných snahách o odprodej přišel v lednu 2015 první charterový let (Air Nostrum). Celkově odbavilo za rok 2015 něco přes 23 000 pasažérů. V současnosti ho provozuje malá francouzská firma, které se podařilo stabilizovat počet spojů i odbavených pasažérů. Roku 2018 jich letištěm prošlo takřka 120 000. V současnosti mohou cestující z Castellónu vyrazit do Londýna a Sofie (Ryanair) či do Budapešti, Katowic a Bukurešti (Wizz Air).
A další drobný paradox v oblasti vzdušných přístavů ve valencijském regionu. Ačkoliv letiště u hlavního města má dlouhou historii (vzniklo roku 1933), přesto není tím nejdůležitějším v regionu. Zní to totiž přeci jen trochu směšně, když město, které i s metropolitní oblastí čítá takřka 2 miliony obyvatel a je zároveň vyhledávaným kulturním a turistickým centrem, má letiště, jež ročně odbaví jen 5-6 milionů cestujících. A především letiště, které v tomto ohledu zcela zaostává za vzdušným přístavem El Altet (mezi městy Alacant a Elx), které ročně zvládne trojnásobek pasažérů, i když je pravda, že v posledních letech i valencijské letiště trochu ožilo (dle statistik za rok 2019 jím prošlo 8,5 milionu cestujících). Tak či onak, letiště se chlubí hned dvěma terminály (ten druhý od roku 2012) a hlavním dopravcem je zde Ryanair, jenž zařizuje většinu mezinárodních letů. Dalšími významnými dopravci jsou Vueling, Wizz Air, Eurowings či Air Nostrum - zejména poslední jmenovaná se stará o poměrně široké spojení se zbytkem poloostrova. Nejoblíbenějšími destinacemi jsou zde dlouhodobě Palma, Madrid, Londýn či Paříž. Svého času odtud létal i přímý spoj do New Yorku, ale ten je již dávnou minulostí. Díky charterovým letům Travel Service je docela zajímavou linkou i spojení Praha-Valencie, kterou v posledním roce využilo bezmála 50 000 cestujících.
Letiště vklíněné mezi dvě velká města - Alacant a Elx - patří mezi ta nejvytíženější v celém Španělsku, navíc co se týče počtu pasažérů, patří ke skutečným stálicím. Už od poloviny 70. let minulého století tudy procházely pravidelně 2 miliony cestujících ročně, k prudkému nárůstu došlo až na konci let devadesátých (1999: 5 400 000 pasažérů, 2002: 7 000 000 pasažérů, 2008: 9 500 000 pasažérů). K dalšímu velkému nárůstů dochází v posledních letech - v roce 2019 se tu dokonce dosáhlo rekordního počtu 15 milionů pasažérů. El Altet těží především z turistického ruchu na populárním pobřeží Costa Blanca a je jedním z nejrentabilnějších letišť ve Španělsku. Stejně tak je patrné, že se do něj skutečně investuje. Nejlépe je to vidět na novém terminálu, který funguje od roku 2011 (a který zapříčinil zavření bývalých terminálů T1 a T2). Spojení je zde s takřka celou Evropou, i když řada letů patří jen mezi sezonní záležitosti. Kdysi sem Ryanair létal z Brna i z Bratislavy, dnes je Alacant pro obyvatele Česka snadno dostupné buď z Pardubic (Ryanair) nebo z Vídně (Laudamotion).
ILLES BALEARS
Suverénně největší a nejdůležitější letiště na Baleárských ostrovech. Funguje od 60. let minulého století, kdy v souvislosti s turistickým boomem nahradilo staré letiště Son Bonet. Právě díky turismu je zároveň i třetím nejdůležitějším letištěm v celém Španělsku po Madrid-Barajas a Barcelona-El Prat a 17. nejrušnějším v Evropě. V uplynulé dekádě pravidelně odbavovalo přes 20 milionů cestujících ročně, avšak i Mallorca v posledních letech těží z turistického boomu, což v roce 2019 znamenalo nový rekord: 29,7 milionu cestujících. Letiště se nachází jen 8 km od centra Palmy, takže návštěvníky ostrova potěší poměrně rychlý transport do centra dění. Velký nárůst pasažérů zažilo letiště během 80. a 90. let minulého století, proto také roku 1997 došlo k zatím největšímu rozšíření letiště. I přesto stále disponuje jediným terminálem rozděleným do několika modulů. Speciální důležitost pro letiště v Son Sant Joan mají charterové lety z Německa, kterými na ostrov míří davy turistů, aby každé léto z Mallorky učinily sedmnáctou spolkovou zemi. Mezi nejdůležitější dopravce zde patří Vueling, Ryanair, Eurowings, Air Nostrum, Air Europa, EasyJet a TUI. Ze středu Evropy můžeme doporučit letní chartery z Prahy, Brna, Ostravy a Košic, snadno se sem však dopravíte i z Bratislavy či Vídně.
Jediné letiště na Ibize závisí podobně jako letiště na Mallorce na turistech. Díky tomu tudy projde zhruba 6 až 7 milionů cestujících ročně, z nichž okolo 80% se koncentruje do období turistické sezony. I zde patří mezi nejaktivnější aerolinky Eurowings, Vueling, Ryanair a Thomas Cook Airlines.
Podobně jako předchozí dvě letiště funguje i to na Menorce nacházející se asi 5 km od města Maó. Ročně přijme okolo 3 500 000 pasažérů, z nichž většina pochází ze sezonních letů z Německa, Velké Británie, Itálie či zbytku Španělska. Bylo otevřeno v roce 1969. Mezi top destinace z tohoto letiště patří Barcelona, Londýn, Palma, Madrid a Manchester.
 |
| Takto to vypadá na letišti na Menorce v zimě... (2016) |
ANDORRA, L'ALGUER, CATALUNYA NORD
V případě ostatních Països Catalans lze zmínit už jen dvě významnější letiště. Co se týká Andorry, jak již bylo zmíněno, tento evropský ministát má docela problémy na svém hornatém území postavit alespoň vyhovující fotbalové hřiště. Uzounká údolí výstavbu letiště takřka znemožňují, ačkoliv andorrská vláda v posledních letech čím dál častěji zmiňuje touho vlastní vzdušný přístav vybudovat - nejspíše v okolí Pas de la Casa. V budoucnu nám tedy možná jedno letiště přibude. To italské město L'Alguer letiště má. Aeroporto di Alghero-Fertilia (AHO) je důležitým pro celou severní polovinu Sardinie. Ročně odbaví okolo 1 500 000 cestujících a pro české cestovatele je poměrně snadno dostupné z Bratislavy, sezonně i z Prahy. Jak již jsme si postupem tohoto článku zvykli, i zde měla jakýsi letecký monopol společnost Ryanair. Z ryze katalánského pohledu byla irská společnost dokonce oslavovaným dobrodincem, jelikož od roku 2004 umožnila spojení Katalánska se svým historickým územím, jež dnes patří Itálii. Řada Katalánců tak znovuobjevila "ztracený" L'Alguer a malému sardinskému městu Ryanair přinesl bouřlivý turistický ruch. Avšak to už je dnes tak trochu minulostí.
V rámci dnes francouzské oblasti Catalunya Nord za zmínku stojí Aéroport de Perpignan-Rivesaltes (PGF) nacházející se asi 5 km od kulturního a politického centra Catalunya Nord. Toto maličké letiště se může pochlubit jen několika lety do Paříže a do Velké Británie, jelikož geograficky se nachází v nepříliš záviděníhodné situaci. Sám o sobě Perpignan (Perpinyà) není dostatečně velkým centrem, soutěží však hned se třemi poměrně nedalekými letišti: Girona, Montpellier a Toulouse. I tak ročně odbaví více než 400 000 pasažérů, je tedy relativně dobře srovnatelné například s letištěm Brno-Tuřany.
 |
| Letiště Alghero-Fertilia na Sardinii (Foto: wikipedia.org) |
Já jsem si při poslední cestě do Španělska docela dost oblíbila letiště v Barceloně. Bylo to poprvé co jsem tam letěla sama a trochu jsem se bála, že se tam někde ztratím, ale všechno bylo v pohodě a přehledné. Chtěla jsem se zeptat, jestli nevíte u barcelonského letiště k nějakém takovém hlídaném parkingu?
OdpovědětVymazatŽádný konkrétní tip na parkování bohužel nemáme, takže jedině přehled na oficiálních stránkách letiště: http://www.aena.es/en/barcelona-airport/parking-offer.html.
Vymazat