Katalánští političtí vězni na svobodě. Co dál?

22. června 2021 rozhodla španělská vláda v čele s Pedrem Sánchezem (PSOE) o udělení částečné milosti katalánským politikům a aktivistům vězněným kvůli zorganizování referenda o nezávislosti regionu na podzim 2017. Ačkoliv chce toto opatření napadnout trojice stran pravicové opozice ve španělském parlamentu, je vysoce pravděpodobné, že devět katalánských politiků a aktivistů se do vězení zpátky nevrátí. Otázkou však je, co tato událost bude znamenat pro další vývoj katalánsko-španělských vztahů?

Katalánští političtí vězni na svobodě (Foto: www.elmon.cat)

Je pravdou, že od premiéra Sáncheze je to vcelku odvážný krok. Více než 60 % Španělů si totiž milost pro katalánské politiky nepřeje a toho nepochybně ve svých útocích využije celá pravicová opozice. Sánchez je však znám svými neotřelými politickými kroky, nepochybně tak spoléhá na to, že Španěly zakrátko začnou trápit docela jiná témata než hrstka politických vězňů. Dopady koronaviru na španělskou ekonomiku budou významné, takže Sánchezův ústupek zejména směrem ke katalánské straně Esquerra Republicana de Catalunya (ERC) nakonec svému strůjci přinese více plusů než mínusů. 

Připomeňme, že zmiňovaných devět politiků (Oriol Junqueras, Josep Rull, Jordi Turull, Raül Romeva, Dolors Bassa, Carme Forcadell a Joaquim Forn) a aktivistů (Jordi Sànchez a Jordi Cuixart) si odpykávalo 9-13 let dlouhé nepodmíněné tresty za uspořádání referenda o nezávislosti Katalánska na podzim 2017. Většina z nich strávila nejprve více než dva roky ve vazbě a když k tomu připočteme ještě odpykávání trestu samotného, dojdeme k více než 3,5 letům za mřížemi (nejdéle byla svoboda upřena oběma výše uvedeným aktivistům, kteří za mřížemi strávili 1 346 dní). Nyní jsou tedy na svobodě, ale jejich milost má i tak docela nepříjemné podmínky. Mezi ty nejdiskutovanější patří skutečnost, že udělená milost neruší zákaz vykonávání volených funkcí, který v jejich případě kopíroval délky trestů. V praxi to tedy znamená, že jejich návrat do nejvyšších pater katalánské politiky bude muset počkat až do let 2027-2031. Hlavní výtka ze strany katalánských separatistů však naráží na fakt, že milost vyřešila situaci pouhých devíti osob, avšak nikterak se nedotkne politiků v exilu (Carles Puigdemont a spol.), kteří se tak ani nyní nemohou poklidně vrátit do své vlasti. Zároveň však v Katalánsku probíhají další soudy se stovkami politiků a úředníků (např. se starosty), kteří umožnili uskutečnění referenda.

V praxi jsou tak oznámené milosti jen kosmetickou úpravou a vpravdě minimálním ústupkem ze španělské strany, která nikdy neopomene dodat, že na oplátku očekává vstřícnost ze strany katalánské. Netřeba dodávat, že ani Sánchez prozatím s žádným skutečným řešením katalánské krize nepřišel a pravděpodobně se k tomu ani nechystá. Jsme zkrátka stále na mrtvém bodě. Z katalánské strany neustále zaznívá, že cílem tohoto volebního období je uskutečnění dalšího referenda, z Madridu zní jen, že to zkrátka nejde. Pomalu ale jistě se tedy vracíme zpátky do roku 2006, kde má celá současná krize své kořeny. Je jen otázkou času, kdy se začne hovořit o návratu k nějakému novému katalánskému statutu, jenž stejně žádný podstatný progres katalánské společnosti nepřinese a naopak bude zcela nepochybně znovu podroben zkoumání španělského ústavního soudu, aby nakonec hrstka soudců dosazených na svá místa Lidovou stranou (PP) vše jako obvykle zařízla. Dobrá, možná to tentokrát nebudou soudci se stranickou knížkou PP, nýbrž muži v zelených talárech souznících s extrémní pravicí. Ono je to vcelku jedno, protože základní problém zůstane nevyřešený a bude se vracet stále znovu. Uvidíme, jestli se na obou stranách barikády někdy (v brzké době) objeví nová generace politiků s jasným plánem a vůlí ho dovést do konce. Dnešní udělení milostí k tomu může být prvním krůčkem, byť jen velmi, velmi nesmělým.