Jan Schejbal

Katalánsky psaná literatura má mnohasetletou historii, přesto jí však, možná i kvůli neexistenci samostatného katalánského státu, není věnována stejná pozornost jako ostatním západním literaturám. My máme to štěstí, že se v druhé polovině 20. století našel člověk, který tuto pro nás trochu exotickou literaturu dokázal zprostředkovat českým čtenářům. Česká katalanistika mu vděčí za mnohé a její nová generace z jeho práce bude nepochybně těžit ještě celé dekády. Ve věku 78 let v neděli 20. června 2021 zemřel letitý redaktor Odeonu a překladatel ze španělštiny a katalánštiny Jan Schejbal.

Překladatel Jan Schejbal (1942-2021) (Foto: ČRo Vltava)

Nejvýznamnější český katalanista Jan Schejbal (1942-2021) se narodil v Jičíně do rodiny krejčího. Jeho otec byl velmi sečtělý člověk ovládající několik jazyků, není proto překvapením, že i jeho potomka do svých spárů brzy pohltila láska k literatuře. Již v raném mládí se jako samouk naučil španělsky, kombinaci španělština-výtvarná výchova ostatně vystudoval i na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy (1961-1966), kde se též prostřednictvím jedné z tamních vyučujících, Diany Moix-Tvrdé, poprvé trochu důkladněji seznámil s katalánštinou. Podobně jako v případě španělštiny však i za svou znalost katalánštiny vděčil zejména píli samouka. Po absolvování výměnného pobytu na Kubě a dokončení studií působil v letech 1966-1974 jako pracovník odboru zahraničních styků na ministerstvu kultury, kde se roku 1969 seznámil s tehdejším šéfredaktorem státního nakladatelství Odeon, jemuž se zrovna překladatel katalánštiny hodil do edičního plánu. Schejbal s nakladatelstvím spolupracoval nejprve jako externista (časopis Světová literatura), od roku 1974 už nastálo jako redaktor.

Faktem je, že Schejbal byl koncem 60. let 20. stol. u nás prakticky jediným katalanistou. Všichni ostatní (Vladimír Hvížďala, Miloslav Pluhař) utekli do zahraničí. Díky své výjimečnosti tak brzy navázal řadu kontaktů s katalánskou kulturní scénou a tím si zajistil i neustálý přísun katalánsky psané literatury, z níž následně mohl vybírat. Během dvaceti let své spolupráce s Odeonem seznámil české publikum s několika významnými díly katalánské literatury (viz seznam na konci článku). Příchod sametové revoluce však velkou část Schejbalových plánů zhatil. Překladatel chtěl i nadále publikovat nejvýznamnější díla katalánské literatury, nicméně po krachu státního nakladatelství se ukázalo, že nová, ryze komerční nakladatelství neměla po revoluci o katalánsky psanou literaturu pražádný zájem. Většinu devadesátých let tak Schejbal strávil prací překladatele v soukromém sektoru a ze světa překladové literatury se na nějakou dobu stáhl. Alespoň částečně si to ale vykompenzoval spoluprací s lektorátem katalánštiny na Karlově univerzitě, kde působil až do nedávna. Přispět svými znalostmi mohl i při aktualizaci knihy Slovník spisovatelů Španělska a Portugalska (Libri, 1999), neboť byl pro tuto publikaci požádán o souhrn katalánsky psané literatury.

Díky těmto zkušenostem se nakonec vrátil i k literárnímu překladu. Z andorrských autorů ho nesmírně zaujal Antoni Morell, jehož novely Boris I., král andorrský a Protivný sníh vydal v letech 2000 a 2005 v nakladatelství Argo. V posledních letech se delší dobu věnoval monumentálnímu překladu podobně monumentálního románu Jaume Cabrého Přiznávám, že... (Dybbuk, 2015), ačkoliv ten na rozdíl od německého trhu na tom českém komerčně zcela propadl. Jeho posledním velkým projektem byla tvorba vůbec prvního velkého česko-katalánského a katalánsko-českého slovníku. Jak sám prozradil hned v několika rozhovorech, práci na onom slovníku započal prakticky již na začátku své překladatelské dráhy, avšak dát dohromady desítky tisíc výrazů a jejich ekvivalentů je nepochybně práce na celý život. V době Schejbalovy smrti byl slovník podle všeho již před dokončením, věřme tedy, že jeho největší odkaz dalším generacím české katalanistiky vyjde co nejdříve. Kromě slovníku měl Jan Schejbal v šuplíku i několik dalších překladů z katalánsky psané literatury (povídkový soubor Pere Calderse, básně Ausiàse Marcha, román Rozbité zrcadlo Mercè Rodoredové či středověký román neznámého autora Curial a Güelfa). Doufejme, že i pro některý z těchto projektů se v budoucnu nějaké to české nakladatelství nadchne. Více o největším českém katalanistovi se můžete dočíst například v pořadu ČRo Vltava, v rozhovoru pro katalánské číslo časopisu PLAV, v odborné studii Schejbalova žáka a následníka Michala Brabce, nebo v rozhovoru s Antonim Ferrandem pro katalánskou kulturní revue Núvol.

Publikované knižní překlady z katalánštiny:

• CABRÉ, Jaume. Přiznávám, že... [Jo confesso]. Praha: Dybbuk, 2015.
• CALDERS, Pere. Zde odpočívá Nevares [Aquí descansa Nevares]. Součást sbírky "Pět katalánských novel". Praha: Odeon, 1988.
• CATALÀ, Víctor. Samota [Solitud]. Praha: Odeon, 1987.
• DALMAU, Antoni. Země zapomnění [Terra d'oblit]. Praha: Mladá fronta, 2001.
• ESPRIU, Salvador. Zachráněná slova [Paraules salvades]. Praha: Odeon, 1980.
• ESPRIU, Salvador. Laia [Laia]. Součást sbírky "Pět katalánských novel". Praha: Odeon, 1988.
• MONZÓ, Quim. Průšvih na druhou [La magnitud de la tragèdia]. Praha: Faun, 2006.
• MORELL, Antoni. Boris I., král andorrský [Boris I, rei d'Andorra]. Praha: Argo, 2000.
• MORELL, Antoni. Protivný sníh [La neu adversa]. Praha: Argo, 2005.
• ORS, Eugeni d'. Ztepilá [La ben plantada]. Praha: Odeon, 1982.
• PEDROLO, Manuel de. Okna se otvírají do noci [Les finestres s'obren de nit]. Součást sbírky "Pět katalánských novel". Praha: Odeon, 1988.
• RIERA, Miquel Àngel. Až nastane ticho [L'endemà de mai]. Praha: Odeon, 1983.
• REIRA, Miquel Àngel. Andreu Milà [Andreu Milà]. Součást sbírky "Pět katalánských novel". Praha: Odeon, 1988.
• RODOREDA, Mercè. Diamantové náměstí [La plaça del Diamant]. Praha: Odeon, 1973.
• RODOREDA, Mercè. Aloma [Aloma]. Součást sbírky "Pět katalánských novel". Praha: Odeon, 1988.
• Verše lásky a loučení [výbor katalánské milostné poezie ze 14. a 15. stol.]. Praha: Odeon, 1976.