Roda de Ter / Les Masies de Roda

Městečko Roda de Ter na první pohled příliš nezaujme. Nachází se na planině přibližně na půl cesty mezi městy Vic a Manlleu, na břehu řeky Ter. Urbanisticky je propojeno se sousední vší Les Masies de Roda, neboť až do roku 1805 tvořily tyto obce jednu entitu. Dnes v nich dohromady žije asi 7 000 obyvatel, z nichž 90 % je koncentrováno v rozlohou menší obci Roda de Ter. Zatímco uvnitř jde o ničím nevybočující městečka v oblasti se silnou katalánskou a pronezávislostní identitou, náhodného návštěvníka mnohem spíš zaujme okolí tohoto literárního kousku okresu Osona.

El Pont Vell v Roda de Ter (www.el9nou.cat)

RODA DE TER

Nutno dodat, že meandry řeky Ter trvaleji osídlili již dávní a tajemní Iberové, kteří jižně od centra dnešního městečka své sídlo vystavěli již v 8. století př. n. l. Ruiny této iberské vesnice, opuštěné ještě před začátkem našeho letopočtu, jsou dodnes volně přístupné v podobě archeologického naleziště a muzea L'Esquerda. Ačkoliv Iberové místo opustili zejména pod tlakem rozpínajících se Římanů, nemáme žádné důkazy, že by se v opuštěné iberské vesnici později usadili právě nejslavnější kolonizátoři Pyrenejského ostrova. Archeologické nálezy hovoří o přítomnosti Vizigótů v 6. století, ačkoliv první písemná zmínka o Roda de Ter pochází z roku 826. Opevněné sídlo tehdy sloužilo jako kontrolní stanoviště pro případ muslimských útoků ze strany sousední říše Al-Andalus. Od 11. století nesla osada jméno Sant Pere de Roda a stává se jakýmsi pomyslným centrem pro okolní statky a samoty. Středověká osada byla opuštěna roku 1314 a centrum obce se posunulo přibližně o kilometr severněji do míst, kde se nachází dodnes. Vzhledem k tomu, že tudy vedla historická cesta do Francie, začala se ves postupně rozrůstat, ačkoliv většího významu se dočkala až v 18. a 19. století, kdy se zde, podobně jako v celém okolí města Vic, začal rozmáhat textilní průmysl. To zapříčiní nejen rozpad obce na dvě části v roce 1805, ale i pozdější strmý růst počtu obyvatel. Zatímco v roce 1825 Rodu de Ter obývalo něco málo přes 500 osob, za dalších padesát let narostla zdejší populace pětkrát.

Centrem obce i dnes zůstává kostel Sant Pere de Roda na konci mostu Pont Vell. Právě místní most je jedinou výraznou pamětihodností ve městě a je znám po celém Katalánsku. Jeho historie sahá až do římských časů, nicméně aktuální "most na mostě" představuje zajímavou nástavbu z 19. století na mostní konstrukci ze století sedmnáctého. Zajímavé je, že most má i svou vlastní patronku - sošku Mare de Déu del Sòl del Pont najdete ve stejnojmenném kostelíku na druhé straně řeky. Jestli je Roda de Ter něčím zajímavá na kulturním poli, je to nepochybně nevídaná koncentrace literátů a básníků, kteří se zde narodili. Světlo světa zde poprvé spatřili například Esteve Busquets (1908-1991), Miquel Martí i Pol (1929-2003), Jaume Salés (1932-2010) či Emili Teixidor (1933-2012). Jejich slávu pak doplňuje i významná historická postava, katalánský vojevůdce Francesc Macià i Ambert, známý též jako Bac de Roda (1658-1713). Obě obce si tuto literární minulost čile připomínají prostřednictvím literárních cen Premis Literaris de Roda de Ter a Premi Literari Miquel Arimany.

Klášter Sant Pere de Casserres (2020)

LES MASIES DE RODA

Bezprostřední okolí městečka Roda de Ter obklopuje svým katastrálním úřadem sousední obec Les Masies de Roda. Jde v podstatě o administrativní jednotku, která seskupuje všechny menší urbanistické celky v nejbližším okolí, mnohé okolní samoty a zejména základní turistická lákadla. Právě nejbližší okolí je v podstatě jediným důvodem návštěvy většiny sem zabloudivších cizinců. Roztroušené v okolní krajině můžete najít kupříkladu kostel Sant Miquel de la Guàrdia, kapličky Santa Magdalena de Conangle a Sant Salvador de Còdol, ruiny středověkého hradu Castell de s'Avellana nebo masiu El Bac de Roda, kde v druhé polovině 17. století přebýval stejnojmenný katalánský vojenský velitel. Součástí katastrálního území Les Masies de Roda je též již zmiňované archeologické naleziště L'Esquerda a také oblíbený výletní hotel Parador Nacional de Turisme Vic-Sau, odkud se návštěvníkům nabízí nádherný výhled na přehradu Sau. Skutečným zlatým hřebem okolí se však tajemný a ne zrovna snadno přístupný klášter Sant Pere de Casserres.

Jde o starý benediktýnský klášter, jediný svého druhu v celém okrese Osona, jenž byl založen roku 1006 místní vikomtesou Ermetruit, ačkoliv na stejném místě máme již z konce 9. století zdokumentovaný starý hrad a kapli zasvěcenou sv. Petrovi, kterou právě místní šlechta na počátku století jedenáctého chtěla přebudovat na klášter. Podle legendy měl být svatostánek vybudován na ostatcích vikomtesina zemřelého dítěte, kde údajně už tři dny po porodu promluvilo a sdělilo přítomným, že nebude živo déle než 30 dní. Po smrti dítě mumifikovali a vyhotovili mu speciální rakvičku, která se následně při významných příležitostech vystavovala. Od roku 1012 klášter začíná žít mnišským životem, avšak vysvěcen je až v roce 1050. Nejprve se klášter honosil titulem opatství, ale později byl "degradován" na pouhé převorství, neboť zde nikdy nežilo alespoň 12 mnichů potřebných k udržení opatství. Například na konci 15. století žili v Sant Pere de Casserres jen dva mniši. Faktem je, že sami zakladatelé na své dílo zapomněli již během 12. století, kdy se o něj začalo starat biskupství ve Vicu. Mnohem později dokonce budova přešla do soukromého vlastnictví, odkud ho v roce 1991 vykoupil okres Osona, který tu v letech 1994-1998 učinil rozsáhlou rekonstrukci. 

Dnes je klášter, nacházející se v obtížně dostupné špičce jednoho z poloostrovů tvořených meandry řeky Ter, přístupný veřejnosti. Otevřeno je tu denně kromě pondělka. Kromě samotného kláštera je součástí tohoto tajemného komplexu i jakási recepční budova, u níž se nachází menší parkoviště. Tady se můžete také posilnit v malé restauraci, odkud se za 5-6 minut pěší chůze dostanete až ke klášteru samotnému. Muzejní expozice je tu zaměřená na život místní komunity mnichů, samotné místo nabízí pěkný výhled na rozšiřující se řeku Ter, jež zde pozvolna přechází v přehradu Sau. Místní kostel je třílodní a patří mezi nejvýznamnější a největší svého druhu v celém Katalánsku. Kvůli místu zbudování je širší než delší. Jeho hlavní loď se tyčí do výše 18 metrů. Větší představu o tomto místě si můžete udělat kupříkladu z následujícího videa.