Katalánské pobřežní městečko Torredembarra se nachází asi 12 km východně od Tarragony. Již od roku 1865 městem vede vlaková trať, která je aktuálně součástí pravidelných regionálních linek mezi Barcelonou a Tarragonou. Z katalánské metropole se sem vlaky R14, R15 nebo R16 dostanete za necelou hodinu. Zdánlivě obyčejné přímořské letovisko nabízí hned několik zajímavých míst, které rozhodně za jednodenní výlet z Barcelony či Tarragony stojí.
 |
| La Torre de la Vila v centru města (Foto: www.turismetorredembarra.cat) |
Historicky je město Torredembarra spojeno s pány nedalekého hradu Tamarit. Místo, tehdy ještě známé jen jako la Torre, případně Torre de Clarà, jim patřilo přibližně v 11.-13. století, později ve 14. stol. už se v záznamech začíná objevovat název Torre d'en Barra, z něhož vznikl ten současný, a místo přechází do majetku jiných panských rodů. Pokud si odmyslíme přímořské čtvrti, obec je dodnes rozdělena do dvou základních celků - Torredembarra a Clarà. Pořádně se původně malá osada začíná rozrůstat až v 18. stol. díky obchodním plavbám, které často vykládaly zboží na místní pláži. V průběhu 20. stol. patřila Torredembarra k docela zajímavým průmyslovým zónám v dané lokalitě, dnes už z této industriální minulosti zbyl jen polygon Roques Planes. Od 80. let minulého století se místní rozhodli definitivně přeorientovat ekonomiku obce směrem k turismu a službám. V tomto sektoru pracuje většina místních obyvatel dodnes. Z těch dalších stojí za zmínku klasické zemědělství (olivy, víno) a částečně také sektor stavitelství.
V souvislostí s orientací městečka na turismus je dost patrný i náhlý nárůst obyvatelstva v posledních dekádách. Zatímco ještě na počátku 80. let 20. stol. v Torredembaře žilo okolo 5 000 osob, o patnáct let později už to bylo 8 000, na počátku nového milénia 11 000 a v posledních deseti letech se počet stálých obyvatel drží stabilně mezi 15 a 16 tisíci. Nicméně během letní sezony budete město sdílet s dalšími přibližně 60 000 osobami.
Přibližně 10 minut pěšky od vlakového nádraží se nachází útulné historické centrum města. Zde je koncentrována většina místních památek. Centrem společenského života je náměstí Plaça del Castell, jemuž dominuje místní hrad (Castell-Palau dels Icart), aktuálně sídlo místní radnice. Hrad si nechal v druhé polovině 16. stol. vystavět místní šlechtic Lluís Icart coby svou rezidenční tvrz. Hned naproti se nachází poměrně mohutný místní kostel z konce 17. stol. (Església Parroquial de Sant Pere) a hned vedle se nachází pravděpodobně nejstarší dochovalá stavba v obci, 17 metrů vysoká strážní věž (La Torre de la Vila) v mudéjarském stylu, jež byla pravděpodobně součástí starého hradu. Okolí je pak vyplněno spoustou malebných a čistě upravených uliček, které respektují půdorys středověké hradby, z níž se do dnešních časů dochovaly jen zbytky dvou průchodů. Zajímavým místem je i další centrální náměstíčko, Plaça de la Vila, kde se nachází malá socha připomínající místní skupinu castellers Nois de la Torre, která patří k těm nejstarším v Katalánsku.
Čistě rurální kouzlo pak v sobě skrývají některá zákoutí čtvrti Clarà (zejména v okolí náměstíčka Plaça de l'Església, kde se nachází původní zárodek celé obce), která přechází v ryze rezidenční charakter poblíž archeologického naleziště La Vil·la Romana del Moro. Zvláštní malebnost si zachovává i původně rybářská čtvrť Baix a Mar, kde natrefíte na velkou spoustu typických restaurací, zajímavý letohrádek Can Bofill a dokonce i plážovou knihovnu (Biblioplatja), která funguje každý všední den odpoledne. Písečná pláž, lemující zmiňovanou rybářskou čtvrť, patří k nejoblíbenějším v celé Torredembaře. Byl z ní navíc krásný výhled na mohutnou železnou konstrukci Alfa i Omega, sochařské dílo španělského umělce Rafaela Bartolozziho (1943-2009). Novodobý symbol Torredembary se nacházel na betonovém bloku asi 80 metrů od pláže a byl slavnostně odhalen roku 1999, avšak okolní moře dvanáctitunovou ocelovou konstrukci nikterak nešetřilo, a tak musela být kvůli postupující korozi v létě 2018 odstraněna. V současnosti se zvažuje výroba její repliky a návrat konstrukce, avšak celý plán bude muset ještě projít dlouhým rozhodovacím procesem. Za zmínku stojí ještě navazující pláž Muntanyans, která je jednou z posledních skutečně "přírodních" (urbanizací netknutých) pláží v Katalánsku. Jeden z jejích sektorů je vyhrazen nudistům.
V souvislostí s orientací městečka na turismus je dost patrný i náhlý nárůst obyvatelstva v posledních dekádách. Zatímco ještě na počátku 80. let 20. stol. v Torredembaře žilo okolo 5 000 osob, o patnáct let později už to bylo 8 000, na počátku nového milénia 11 000 a v posledních deseti letech se počet stálých obyvatel drží stabilně mezi 15 a 16 tisíci. Nicméně během letní sezony budete město sdílet s dalšími přibližně 60 000 osobami.
Přibližně 10 minut pěšky od vlakového nádraží se nachází útulné historické centrum města. Zde je koncentrována většina místních památek. Centrem společenského života je náměstí Plaça del Castell, jemuž dominuje místní hrad (Castell-Palau dels Icart), aktuálně sídlo místní radnice. Hrad si nechal v druhé polovině 16. stol. vystavět místní šlechtic Lluís Icart coby svou rezidenční tvrz. Hned naproti se nachází poměrně mohutný místní kostel z konce 17. stol. (Església Parroquial de Sant Pere) a hned vedle se nachází pravděpodobně nejstarší dochovalá stavba v obci, 17 metrů vysoká strážní věž (La Torre de la Vila) v mudéjarském stylu, jež byla pravděpodobně součástí starého hradu. Okolí je pak vyplněno spoustou malebných a čistě upravených uliček, které respektují půdorys středověké hradby, z níž se do dnešních časů dochovaly jen zbytky dvou průchodů. Zajímavým místem je i další centrální náměstíčko, Plaça de la Vila, kde se nachází malá socha připomínající místní skupinu castellers Nois de la Torre, která patří k těm nejstarším v Katalánsku.
Čistě rurální kouzlo pak v sobě skrývají některá zákoutí čtvrti Clarà (zejména v okolí náměstíčka Plaça de l'Església, kde se nachází původní zárodek celé obce), která přechází v ryze rezidenční charakter poblíž archeologického naleziště La Vil·la Romana del Moro. Zvláštní malebnost si zachovává i původně rybářská čtvrť Baix a Mar, kde natrefíte na velkou spoustu typických restaurací, zajímavý letohrádek Can Bofill a dokonce i plážovou knihovnu (Biblioplatja), která funguje každý všední den odpoledne. Písečná pláž, lemující zmiňovanou rybářskou čtvrť, patří k nejoblíbenějším v celé Torredembaře. Byl z ní navíc krásný výhled na mohutnou železnou konstrukci Alfa i Omega, sochařské dílo španělského umělce Rafaela Bartolozziho (1943-2009). Novodobý symbol Torredembary se nacházel na betonovém bloku asi 80 metrů od pláže a byl slavnostně odhalen roku 1999, avšak okolní moře dvanáctitunovou ocelovou konstrukci nikterak nešetřilo, a tak musela být kvůli postupující korozi v létě 2018 odstraněna. V současnosti se zvažuje výroba její repliky a návrat konstrukce, avšak celý plán bude muset ještě projít dlouhým rozhodovacím procesem. Za zmínku stojí ještě navazující pláž Muntanyans, která je jednou z posledních skutečně "přírodních" (urbanizací netknutých) pláží v Katalánsku. Jeden z jejích sektorů je vyhrazen nudistům.
FAR DE TORREDEMBARRA
Moderní dominantou města je bezpochyby místní maják, vůbec poslední katalánský postavený ještě ve 20. století. Nachází se na útesu známém jako Punta de la Galera. O jeho konstrukci bylo rozhodnuto již roku 1985 kvůli potřebě pokrýt světlem sektor mezi majáky v Salou a Vilanově, nicméně k samotné výstavbě došlo až roku 1999, přičemž do provozu byl uveden přesně o půlnoci 1. ledna 2000. Plně automatizovaný maják se nachází ve výšce 58 metrů nad mořem, přičemž samotná věž je vysoká 38 metrů - v současnosti jde tedy i o nejvyšší maják v Katalánsku. Z jeho vrcholu se tak nabízí překrásný výhled na širé moře, světlo torredembarrského majáku je vidět až do vzdálenosti 32 km. Kovové točité schodiště uvnitř majáku má 217 schodů. Za návrhem věže stojí valencijský architekt Josep Llinàs Carmona (*1945), který je v Katalánsku známý především svými projekty městských knihoven v Terrasse (Biblioteca Central) či Barceloně (Biblioteca Jaume Fuster, Biblioteca de la Vila de Gràcia). V posledních letech je možné maják navštívit, vždy ale jen v konkrétních obdobích roku (letos nejdříve během Velikonoc nebo v červnu). Rezervace jsou obvykle oznámené a dostupné zde.
Moderní dominantou města je bezpochyby místní maják, vůbec poslední katalánský postavený ještě ve 20. století. Nachází se na útesu známém jako Punta de la Galera. O jeho konstrukci bylo rozhodnuto již roku 1985 kvůli potřebě pokrýt světlem sektor mezi majáky v Salou a Vilanově, nicméně k samotné výstavbě došlo až roku 1999, přičemž do provozu byl uveden přesně o půlnoci 1. ledna 2000. Plně automatizovaný maják se nachází ve výšce 58 metrů nad mořem, přičemž samotná věž je vysoká 38 metrů - v současnosti jde tedy i o nejvyšší maják v Katalánsku. Z jeho vrcholu se tak nabízí překrásný výhled na širé moře, světlo torredembarrského majáku je vidět až do vzdálenosti 32 km. Kovové točité schodiště uvnitř majáku má 217 schodů. Za návrhem věže stojí valencijský architekt Josep Llinàs Carmona (*1945), který je v Katalánsku známý především svými projekty městských knihoven v Terrasse (Biblioteca Central) či Barceloně (Biblioteca Jaume Fuster, Biblioteca de la Vila de Gràcia). V posledních letech je možné maják navštívit, vždy ale jen v konkrétních obdobích roku (letos nejdříve během Velikonoc nebo v červnu). Rezervace jsou obvykle oznámené a dostupné zde.
 |
| Maják v Torredembaře (Foto: www.turismetorredembarra.cat) |
Žádné komentáře:
Okomentovat