Catalunya 2011: Katalánské býčí arény

Jak je dobře známo, býčí zápasy jsou doposud jedním ze symbolů Španělska. Nicméně i v rámci této země jsou regiony, které tuto tradici považují za barbarskou a na svém území ji zakazují. V praxi tak narazíme na zajímavé kontrasty. Zatímco v obou Kastiliích či v Madridu jde o vysoce subvencovanou záležitost, jež se těší dokonce statutu nehmotného kulturního dědictví, kupříkladu na Kanárských ostrovech byly býčí zápasy zakázány již roku 1991. Nutno dodat, že ani tam ani na Baleárských ostrovech nikdy tradice býčích zápasů neexistovala, takže představení se tam konala jen sporadicky.

V samotném Katalánsku se již koncem 80. let zrodila myšlenka tzv. ciutats antitaurinas, tedy akce radnic v některých městech, které se rozhodly zakázat konání podobných představení vyhláškou. V létě 2010 se nakonec k plošnému zákazu býčích zápasů odhodlal i katalánský parlament. Přijetí tohoto zákona v rámci daného regionu se dostalo velké mediální pozornosti, v praxi je tedy od 1. ledna 2012 jakékoliv pořádání býčích zápasů zakázáno. Je otázka, do jaké míry šlo o ryze humánní gesto nebo naopak o rychlé přijetí zákona natruc Madridu, faktem ale je, že býčí zápasy se v Katalánsku těšily určité popularitě jen na přelomu 19. a 20. stol., později už šlo spíše o turistickou atrakci, sami Katalánci v posledních dekádách vnímali býčí zápasy spíše jako ryze španělskou tradici. Nutno dodat, že spor o býčí zápasy v Katalánsku se stejně nakonec politickým aktivem stal, neboť slova se i tentokrát ujal španělský ústavní soud, který daný zákaz na podzim 2016 zrušil. Asi netřeba dodávat, že o rušení stejného zákazu na Kanárských ostrovech u ústavního soudu nepadlo ani slůvko... Tak či onak bývají býčí zápasy obvykle soukromou iniciativou, která potřebuje povolení od místních úřadů - v praxi tedy stejně můžeme považovat býčí zápasy v Katalánsku za věc minulosti.

S býčími zápasy jsou však již dlouhé dekády spojené typické stavby - býčí arény. Často jde o snadno smontovatelnou a pojízdnou záležitost (něco jako cirkus), avšak ty nejslavnější jsou obvykle stavbami stálými. V některých městech na Pyrenejském poloostrově ostatně významně promlouvají i do tváře daného místa - vždyť kdo by si dokázal představit panorama Málagy bez její slavné La Malaguety? Pokud se vrátíme zpět do Katalánska, aktuálně zde existují čtyři býčí arény, v nichž by se teoreticky zápasy daly uspořádat. Na tyto objekty se nyní podíváme trochu blíže, zároveň si stručně představíme i všechny ostatní, dnes už neexistující arény...

Býčí aréna v Olotu - aktuální stav (Foto: Diari ARA)

OLOT

Vůbec nejstarší současnou katalánskou býčí arénou je ta ve čtvrti Roser v Olotu. Zároveň jde i o jednu z nejstarších v celém Španělsku. Byla postavena roku 1859 a velkou zajímavostí je fakt, že byla postavena z vulkanického kamene, neboť se nachází na úpatí jedné z místních sopek. Tradice býčích zápasů byla v okolí Olotu poměrně dávná, první zmínky o nich pocházejí už z první poloviny 17. stol. Býčí aréna z roku 1859 byla soukromou iniciativou, avšak již od konce 19. stol. patří budova městu. Místní radnice začala podnikat první kroky ke zrušení koridy v roce 2000, fakticky se tu ale poslední býčí zápasy konaly 1. května 2005. Od té doby je aréna v podstatě opuštěná, jen výjimečně si ji někdo pronajme na větší rodinnou sešlost, cirkusové představení, koncert apod. Přitom jde o poměrně zachovalou stavbu s kapacitou až 3 000 diváků. V současnosti radnice už několik let usilovně přemýšlí, k čemu by stavba mohla sloužit. Jde totiž o chráněnou památku, nelze ji proto zbourat. Jakákoliv rekonstrukce či úplná přestavba je však aktuálně nad možnosti obecního rozpočtu.

TARRAGONA

Tarragonská býčí aréna byla postavena roku 1883 dle návrhu místního architekta Ramona Salase i Ricomàa. Šlo o jednu z prvních modernisticky vyhlížejících staveb ve městě, tehdy vlastně ještě kousek za městem. Na svou dobu měla i velmi štědré parametry - průměr samotné arény byl okolo 55 metrů a do hlediště se údajně vešlo až 17 000 diváků. Ani tak se tu ale býčím zápasům příliš nedařilo, před španělskou občanskou válkou místo dokonce fungovalo jako obří skladiště, po válce byla tradice býčích zápasů obnovena. Nutno dodat, že aréna vlastně již od počátku nesloužila jen býčím zápasům, ale odehrávaly se tu i některé další kulturní či sportovní akce. V současnosti je tou nejznámější pravidelnou akcí zde setkání castellers z celého Katalánska, přičemž k prvnímu došlo již roku 1932. V letech 2006-2010 prošla aréna obrovskou rekonstrukcí, jež mimo jiné přinesla i zastřešení budovy a také současný název Tarraco Arena Plaça. Současná kapacita je okolo 11 000 míst. Kromě stavění lidských věží se tu pravidelně konají koncerty, motokrosové freestyle show apod.

FIGUERES

Aréna ve Figueres ještě stále stojí, ale uspořádat tu nějaký býčí zápas je v současné konstelaci nereálné. Postavena byla roku 1894 v krásném neomudéjarském stylu, nicméně od roku 1989 je zcela uzavřena. Dříve sloužila též jako obří skladovací prostor nebo parkoviště, avšak od roku 1989 nezadržitelně chátrá a svou bujnou vegetací hodně připomíná například brněnský fotbalový stadion Za Lužánkami. Budova patří městu a už dlouhé roky čeká na rekonstrukci, avšak peníze na ni stále chybí. Přitom její umístění kousek od vlakového nádraží je takřka ideální. Podle místních zastupitelů by se z figuereské býčí arény mělo stát něco na způsob Teatre Grec v Barceloně, ale upřímně řečeno, pozornost by si zasloužilo i nejbližší okolí arény, které má v současnosti nádech tajemné, opuštěné a lehce nebezpečné industriální zóny, ale mohlo by se stát novou exkluzivní čtvrtí nedaleko centra města.

BARCELONA

Nejslavnější a dlouhodobě jediná skutečně funkční býčí aréna v Katalánsku se nachází přímo v tamní metropoli. Slavná La Monumental byla inaugurována roku 1914 ještě pod názvem El Sport, pod tím aktuálním funguje od roku 1916. Je postavena v neomudéjarském stylu a nabízí místo pro 19 582 diváků (v počátcích dokonce 24 000). Záhy se probojovala mezi trojici nejprestižnějších býčích arén ve Španělsku, od roku 1977 byla jedinou funkční arénou v Barceloně. V posledních letech šlo též o jedinou aktivní arénu v Katalánsku, ale jen zřídkakdy bývala plná a většinu publika tvořili turisté. Poslední korida se tu konala v září 2011, pak vešel v platnost plošný zákaz býčích zápasů v Katalánsku. Dřívější slávu připomíná alespoň Museu Taurí, které v budově sídlí a má otevřeno obvykle od úterý do soboty ráno či odpoledne. La Monumental je též častým dějištěm dalších kulturních či sportovních akcí. Kategorie legendy dosáhlo i několik zde pořádaných koncertů (např. 1965 - The Beatles, 1976 - The Rolling Stones, 1980 - Bob Marley).

Býčí aréna La Monumental v Barceloně (Foto: El Periódico)

ZANIKLÉ BÝČÍ ARÉNY

EL TORÍN (BARCELONA): Historicky první barcelonská býčí aréna, nacházející se ve čtvrti Barceloneta. Inaugurována v létě 1834, avšak po jedné nepovedené koridě o rok později, která se zvrhla v násilné pouliční protesty ústící v zapalování církevních budov a smrt několika kněžích, byla aréna na 15 let uzavřena. Díky pozdějším rozšířením se její kapacita dostala až na 12 000 diváků, avšak s otevřením Las Arenas zájem o El Torín upadl. Poslední býčí zápasy se tu konaly 23. září 1923, následně budova začala chátrat, během španělské občanské války byla budova při bombardování města zasažena leteckou pumou, až byla roku 1946 zbourána. O 8 let později pozemky získala katalánská plynárenská společnost, dnes je na místě bývalé arény honosné sídlo energetické společnosti Naturgy.
LOS REMOLINOS (TORTOSA): Býčí aréna postavená okolo poloviny 19. stol., ve městě sloužila jako "multifunkční aréna" - kromě býčích zápasů se tu často pořádaly politické mítinky, cirkusová představení apod. Stavba se nacházela ve čtvrti Els Remolins, odtud její název. Kapacita arény byla okolo 4 000 míst. Roku 1930 zde došlo k slavnému incidentu, kdy býk údajně ucukl tak silně, že špatně umístěný rapír z jeho těla vylétl a zasáhl jednoho z diváků přímo do srdce. Zatímco ještě v průběhu I. světové války se uvažovalo o postavení druhé, větší býčí arény v Tortose, během II. světové války byla aréna Los Remolinos zbourána bez náhrady.
EL TORÍN (CAMPRODÓN): Aréna pojmenovaná po slavnější barcelonské kolegyni, v provozu byla v letech 1890-1936. Při srovnání s ostatními místy katalánské koridy poměrně exotická lokalita.
MATARÓ: Tato býčí aréna měla velmi krátkého trvání. Budova s kapacitou 8 000 diváků se otevřela publiku v létě 1894, nicméně fungovala pouze deset let. Během té doby se konsolidovaly barcelonské arény, a tak byla ta v Mataró roku 1905 nakonec zbourána.
SANTA EUGÈNIA (GIRONA): Otevřena na podzim 1897 nedaleko řeky Ter, která ji několikrát v historii vyplavila. Aréna o průměru 52 metrů pojala až 9 000 diváků. Roku 1950 se zde natáčely scény filmu Pandora and the Flying Dutchman, jedné z rolí se zhostil i katalánský toreador Mario Cabré. Zbourána byla roku 2006, na jejím místě dnes stojí bytové domy a budova okresního soudu.
LAS ARENAS (BARCELONA): Možná nejslavnější barcelonská býčí aréna, odborníky považována za jednu z nejlepších ve Španělsku. Funkční v letech 1900-1977, průměr arény 52 metrů, kapacita takřka 15 000 diváků. Po poslední koridě (1977) takřka třicet let chátrala, až bylo na počátku 21. století rozhodnuto o jejím přestavění na nákupní centrum. To bylo pod názvem Arenas de Barcelona slavnostně otevřeno na jaře 2011.
VIC: V letech 1917-1963 byla aktivní i menší býčí aréna ve Vicu v katalánském vnitrozemí. Prvního představení se zde zúčastnil i Manuel Rodríguez, otec slavného toreadora známého pod přezdívkou "Manolete". Aréna se nacházela nedaleko vlakového nádraží a vešlo se do ní něco málo přes 4 000 diváků. K její demolici došlo roku 1966.
SANT FELIU DE GUÍXOLS: Aréna známá též pod přezdívkou "España Brava" byla postavena roku 1957 čistě kvůli turistickému boomu, které v té době začínaly prožívat pláže na pobřeží Costa Brava. Proč tedy zahraničním turistům nepodstrčit kousek toho pravého Španělska přímo pod nos? Byla postavena za tři měsíce a mohla se pyšnit kapacitou až pro 6 000 diváků. S blížícím se 21. stoletím však opadl i zájem turistů. Býčí aréna v Sant Feliu de Guíxols šla k zemi roku 1998. Na jejím místě je dnes místní autobusové nádraží a velké parkoviště.
LLORET DE MAR: Býčí aréna José Luise Andrése byla druhou ukázkou čistě turisticky motivovaných arén. Postavena byla za necelé čtyři měsíce roku 1962 a prakticky ve všem připomínala arénu v nedalekém Sant Feliu de Guíxols - i zde byla samotná aréna o průměru 40 metrů a na tribuny se vešlo 6 000 diváků. Opravdu charakteristická byla jen její žlutá omítka. Býčí představení zde fungovala až do roku 2004, o dva roky později byla i tato aréna srovnána se zemí a na jejím místě vznikla obchodní galerie, náměstíčko a parkoviště.