Důvěrou ve španělskou justici otřásl v uplynulém týdnu další skandál. Bývalý šéf FC Barcelona Sandro Rosell byl totiž ve středu vrchním soudem ve Španělsku (Audiencia Nacional) zproštěn všech obvinění z praní špinavých peněz, zločinného spolčení a zpronevěry. Obžaloba totiž Rosellovi žádný z činů nemohla nikterak dokázat. Potíž a skandál je však v tom, že toto bylo vcelku jasné už při předběžném projednání. Přesto však Sandro Rosell strávil 643 dní ve vazbě...
 |
| Katalánský podnikatel a bývalý šéf FC Barcelona Sandro Rosell (Foto: www.metropoliabierta.com) |
Sandro Rosell Feliu (*1964) je katalánský podnikatel. Pochází z prominentní a dobře situované rodiny, jejíž majetek se odhaduje na 250 milionů €. Díky tomu se mu dostalo kvalitního vzdělání a poměrně jednoduchý vstup do světa vysokého podnikání. Jeho profesní dráha je již od barcelonské olympiády spjata se světem sportu - Rosell působil na vysokých manažerských pozicích například ve společnostech Myrurgia či ISL. V letech 1996-2002 pracoval ve společnosti Nike, kde měl na starosti marketingové záležitosti značky nejprve ve Španělsku a Portugalsku, později v Brazílii. V této roli se významně podílel na sponzorském spojení Nike s klubem FC Barcelona či s brazilskou fotbalovou reprezentací. Roku 2002 se vrátil do Katalánska, kde si založil soukromou poradenskou firmu specializující se na sportovní marketing. Brzy poté pronikl díky vítězství kandidatury Joana Laporty do vedení katalánského velkoklubu - v letech 2003-2005 byl sportovním viceprezidentem klubu, poté kvůli neshodám s Laportou rezignoval. Následující roky si však mezi podílníky klubu budoval dobré jméno (např. publikací životopisné knihy Benvingut al món real), aby roku 2010 kandidoval na pozici nejvyšší. Zbývající tři kandidáty rozdrtil a s výsledkem 61,4 % byl zvolen prezidentem FC Barcelona. Ve funkci působil do ledna 2014, kdy sám rezignoval, oficiálně zejména kvůli výhrůžkám, jimž čelil on i jeho rodina, neméně důležitým motivem jistě byly i dodnes nedořešené oplétačky s příchodem Neymara ze Santosu do FC Barcelona.
Rosellův stručný profil napovídá, že během svého života se pohyboval v prostředí poměrně náchylnému k různému typu ne zcela legálních ekonomických praktik. Samotné obvinění, kvůli němuž strávil takřka dva roky ve vazbě, je spojené s jeho působením v soukromé sféře. Žaloba ho vinila zejména z praní špinavých peněz v souvislosti s prodejem televizních práv na utkání brazilské fotbalové reprezentace a ze zpronevěry peněz ze sponzorského kontraktu mezi brazilskou reprezentací a firmou Nike, jež zprostředkovával prostřednictvím svých firem (více zde). Ačkoliv již od počátku byly důkazy vágní a v některých případech založená na jasně zaujatých svědectvích, vyšetřující soudkyně Carmen Lamela držela bývalého šéfa FC Barcelona spolu s jeho obchodním partnerem, andorrským podnikatelem Joanem Besolím, dlouhé měsíce ve vězení. Až po více než roce umožnila alespoň jejich přesun do věznice v Katalánsku. Podle Rosellových právníků odmítla hned třináctkrát jejich žádost o propuštění z vazby. V případě Besolího navíc soudkyně prokázala naprostý nedostatek humánnosti, když andorrskému podnikateli opakovaně zamítla žádost o návštěvu syna, který jen několik dní před Besolího zatčením utrpěl těžké zranění, jež ho již natrvalo upoutalo na invalidní vozík.
Samotné hlavní líčení v případu začalo na konci února tohoto roku, přičemž tribunál již po prvních dvou dnech nařídil okamžité propuštění obviněných z vazby. Státní zástupce nepředložil žádné nové důkazy a po necelých dvou měsících projednávání byli nakonec Rosell i Besolí obvinění zproštěni. Takřka dvouletá a nyní očividně neopodstatněná vazba okamžitě podnítila velkou diskuzi o nezávislosti a neduzích španělské justice. Nejen katalánská média mají poměrně jasno v tom, proč zrovna v Rosellově případě došlo k tak dlouhé vazbě, zatímco drtivá většina jiných korupčních a podobných případů ve Španělsku obvykle probíhá s vyšetřovanými na svobodě (kteří v těch několika málo případech, kdy jsou skutečně odsouzeni, na svobodě pokračují...). Motiv je jasný - Sandro Rosell byl šéfem FC Barcelona, známá je i jeho sympatie k některým organizacím prosazujícím katalánskou nezávislost. Některá katalánská média jdou ještě dál a považují Rosella v podstatě za prvního z katalánských politických vězňů.
Faktem je, že kupříkladu šéfa Realu Madrid Florentina Péreze, okolo něhož se to nejrůznějšími kauzami jen hemží, by podobný osud čekal jen stěží. Mnohem větší potíž v celém případu však představuje již zmiňovaná španělská justice. Ta v posledních letech přímo vyniká ukázkovým zneužíváním předběžné vazby v případech, které by šly vyřešit mírnějším typem hlídání (elektronické náramky). V Rosellově případě je třeba mít též na paměti obecnou společenskou nebezpečnost, kdy nešlo o obvinění z násilného trestného činu a ve své podstatě se dané obvinění netýkalo Rosellových aktivit v rámci Španělska. Ale budiž. Někdy se říká, že všechno stejně nakonec záleží na lidech. I v tomto případě měl Rosell velkou smůlu. Jeho případu se totiž na počátku jako vyšetřující soudkyně ujala výše zmíněná Carmen Lamela (*1961).
Ta v soudnictví pracuje již od roku 1986. U soudů nižších instancí působila do rok 2009 (v letech 1989-1993 i v Katalánsku, pak přesídlila definitivně do Madridu), v letech 2014-2018 byla soudkyní vrchního soudu (Audiencia Nacional), v létě 2018 přišlo povýšení v podobě křesla u španělského nejvyššího soudu (Tribunal Supremo). Lamela se v Katalánsku stala známou zejména v posledních letech, neboť to byla právě ona, kdo na podzim 2017 uvalil vazbu na katalánské politické lídry. Jordiho Sàncheze a Jordiho Cuixarta nechala zavřít dokonce ještě před vyhlášením nezávislosti, poté poslala do vazby i polovinu katalánské vlády. Kontroverze vzbudila i její práce na několika dalších případech, z nichž tím nejskandálnějším byl bezpochyby případ Altsasu (2016), kde se i kvůli působení Lamely coby vyšetřující soudkyně běžná hospodská rvačka stala teroristickým činem a skupince mladých lidí hrozilo za bitku se španělskými policisty mimo službu až 60 let vězení. Pozdější soudní přelíčení terorismus vyloučilo, někteří obvinění ale sedí dodnes. Je zajímavé, že podobnou tvrdost neprojevuje v některých jiných politicky orientovaných kauzách (např. plynový deposit Castor apod.). Minimálně u španělské policie se soudkyně Lamela těší velké oblibě - v roce 2015 získala Stříbrný kříž záslužného řádu Civilní gardy a v září 2017 Policejní medaili za zásluhy, udělovanou španělským ministerstvem vnitra. V Katalánsku to asi na žádný řád nebude. Ovšem čekat se nedá ani to, že by byla po právu odměněna její očividná neschopnost, či ještě hůř, podjatost. Španělské justici však soudci podobného typu na důvěryhodnosti nepřidají...
Rosellův stručný profil napovídá, že během svého života se pohyboval v prostředí poměrně náchylnému k různému typu ne zcela legálních ekonomických praktik. Samotné obvinění, kvůli němuž strávil takřka dva roky ve vazbě, je spojené s jeho působením v soukromé sféře. Žaloba ho vinila zejména z praní špinavých peněz v souvislosti s prodejem televizních práv na utkání brazilské fotbalové reprezentace a ze zpronevěry peněz ze sponzorského kontraktu mezi brazilskou reprezentací a firmou Nike, jež zprostředkovával prostřednictvím svých firem (více zde). Ačkoliv již od počátku byly důkazy vágní a v některých případech založená na jasně zaujatých svědectvích, vyšetřující soudkyně Carmen Lamela držela bývalého šéfa FC Barcelona spolu s jeho obchodním partnerem, andorrským podnikatelem Joanem Besolím, dlouhé měsíce ve vězení. Až po více než roce umožnila alespoň jejich přesun do věznice v Katalánsku. Podle Rosellových právníků odmítla hned třináctkrát jejich žádost o propuštění z vazby. V případě Besolího navíc soudkyně prokázala naprostý nedostatek humánnosti, když andorrskému podnikateli opakovaně zamítla žádost o návštěvu syna, který jen několik dní před Besolího zatčením utrpěl těžké zranění, jež ho již natrvalo upoutalo na invalidní vozík.
Samotné hlavní líčení v případu začalo na konci února tohoto roku, přičemž tribunál již po prvních dvou dnech nařídil okamžité propuštění obviněných z vazby. Státní zástupce nepředložil žádné nové důkazy a po necelých dvou měsících projednávání byli nakonec Rosell i Besolí obvinění zproštěni. Takřka dvouletá a nyní očividně neopodstatněná vazba okamžitě podnítila velkou diskuzi o nezávislosti a neduzích španělské justice. Nejen katalánská média mají poměrně jasno v tom, proč zrovna v Rosellově případě došlo k tak dlouhé vazbě, zatímco drtivá většina jiných korupčních a podobných případů ve Španělsku obvykle probíhá s vyšetřovanými na svobodě (kteří v těch několika málo případech, kdy jsou skutečně odsouzeni, na svobodě pokračují...). Motiv je jasný - Sandro Rosell byl šéfem FC Barcelona, známá je i jeho sympatie k některým organizacím prosazujícím katalánskou nezávislost. Některá katalánská média jdou ještě dál a považují Rosella v podstatě za prvního z katalánských politických vězňů.
Faktem je, že kupříkladu šéfa Realu Madrid Florentina Péreze, okolo něhož se to nejrůznějšími kauzami jen hemží, by podobný osud čekal jen stěží. Mnohem větší potíž v celém případu však představuje již zmiňovaná španělská justice. Ta v posledních letech přímo vyniká ukázkovým zneužíváním předběžné vazby v případech, které by šly vyřešit mírnějším typem hlídání (elektronické náramky). V Rosellově případě je třeba mít též na paměti obecnou společenskou nebezpečnost, kdy nešlo o obvinění z násilného trestného činu a ve své podstatě se dané obvinění netýkalo Rosellových aktivit v rámci Španělska. Ale budiž. Někdy se říká, že všechno stejně nakonec záleží na lidech. I v tomto případě měl Rosell velkou smůlu. Jeho případu se totiž na počátku jako vyšetřující soudkyně ujala výše zmíněná Carmen Lamela (*1961).
Ta v soudnictví pracuje již od roku 1986. U soudů nižších instancí působila do rok 2009 (v letech 1989-1993 i v Katalánsku, pak přesídlila definitivně do Madridu), v letech 2014-2018 byla soudkyní vrchního soudu (Audiencia Nacional), v létě 2018 přišlo povýšení v podobě křesla u španělského nejvyššího soudu (Tribunal Supremo). Lamela se v Katalánsku stala známou zejména v posledních letech, neboť to byla právě ona, kdo na podzim 2017 uvalil vazbu na katalánské politické lídry. Jordiho Sàncheze a Jordiho Cuixarta nechala zavřít dokonce ještě před vyhlášením nezávislosti, poté poslala do vazby i polovinu katalánské vlády. Kontroverze vzbudila i její práce na několika dalších případech, z nichž tím nejskandálnějším byl bezpochyby případ Altsasu (2016), kde se i kvůli působení Lamely coby vyšetřující soudkyně běžná hospodská rvačka stala teroristickým činem a skupince mladých lidí hrozilo za bitku se španělskými policisty mimo službu až 60 let vězení. Pozdější soudní přelíčení terorismus vyloučilo, někteří obvinění ale sedí dodnes. Je zajímavé, že podobnou tvrdost neprojevuje v některých jiných politicky orientovaných kauzách (např. plynový deposit Castor apod.). Minimálně u španělské policie se soudkyně Lamela těší velké oblibě - v roce 2015 získala Stříbrný kříž záslužného řádu Civilní gardy a v září 2017 Policejní medaili za zásluhy, udělovanou španělským ministerstvem vnitra. V Katalánsku to asi na žádný řád nebude. Ovšem čekat se nedá ani to, že by byla po právu odměněna její očividná neschopnost, či ještě hůř, podjatost. Španělské justici však soudci podobného typu na důvěryhodnosti nepřidají...
 |
| Carmen Lamela, aktuálně soudkyně španělského nejvyššího soudu (Foto: www.abc.es) |
Žádné komentáře:
Okomentovat