Neus Català

Pro Katalánce byla především významným symbolem nejen těch, co přežili pobyt v koncentračních táborech, ale zejména těch, kteří i poté zasvětili svůj život boji proti fašismu, boji za svobodu a snaze uchovat vzpomínky na všechny prožité hrůzy. Aktivní až do samého konce svého dlouhého života, část válečných útrap prožila i v jedné muniční továrně na českém území...

Neus Català, vlevo při vzpomínce na 80 let od španělské občanské války, vpravo  krátce po propuštění 
ve vězeňském úboru, který si předtím schovala (Foto: Diari ARA)

Neus Català i Pallejà (1915-2019) se narodila ve vesničce Guiamets ve vinařském kraji Priorat.  Podle vlastních slov chtěla být v mládí buďto herečkou nebo zdravotní sestrou, nicméně příchod španělské občanské války (1936-1939) tyto její sny poměrně rychle zadupal do země. Dvacetiletá Neus se s počátkem války přestěhovala z katalánského venkova do Barcelony, kde se starala o malé sirotky. Již od mládí byla politicky uvědomělá. Její otec měl široko daleko jediné holičství, takže se u nich doma prakticky neustále debatovalo o politice a dalších věcech veřejných. Když na dveře zaklepala války, Neus se okamžitě stala členkou místní komunistické strany PSUC (Partit Socialista Unificat de Catalunya). Když na počátku roku 1939 frankistické oddíly zamířily k závěrečné ofenzivě na Barcelonu, překročila Neus společně s takřka dvěma sty dětmi hranici mezi Španělskem a Francií. Ve Francii se na konci roku 1942 vdala za svou první velkou lásku, Alberta Rogera, s nímž aktivně spolupracovali s francouzským hnutím odporu (La Résistance). Ukrývání bojovníků a předávání šifrovaných zpráv se jim dařilo necelý rok. 11. listopadu 1943 si pro ni i jejího manžela přišlo německé komando.

Neus Català si poté prošla několika věznicemi, včetně té v Limoges, kde byla dokonce mučena, aby nakonec v lednu 1944 skončila v transportu do koncentračního tábora Ravensbrück, jenž byl určen zejména pro ženské vězeňkyně. Ze 130 000, které táborem prošly, jich přežila jen necelá třetina. Neus v táboře dokázala přežít až do samotného konce války. Díky tomu po celý život cítila určitou morální povinnost neustále udržovat živou vzpomínku na všechny své spoluvězeňkyně, které takové štěstí neměly. Několik měsíců v době svého věznění strávila i na nucených pracích v muniční továrně, jež byla součástí malého koncentračního tábora v Holýšově u Plzně (zároveň šlo o pobočku koncentračního tábora Flossenbürg). Místní pracovnice projevily velkou odvahu, neboť díky jejich cílené sabotáži továrna vyprodukovala až několik milionů nefunkčních projektilů. I přes úctyhodný věk, jehož se nakonec Neus Català dožila, se po celý zbytek života potýkala se zažívacími potížemi a nespavostí - to vše jako následek pobytu v koncentračních táborech.

Po válce zůstala ve francouzském exilu (do Katalánska se vrátila až po smrti diktátora Franka), kde poznala svého druhého muže Félixe Sancha, s nímž měla později dvě děti, ačkoliv byla přesvědčená, že po mnohých lékařských experimentech, které během věznění podstoupila, už nikdy neotěhotní. Již ve Francii se začala výrazněji angažovat ve snaze o zachování vzpomínky na oběti druhé světové války, sama založila spolek přeživších z Ravensbrücku. Své válečné zkušenosti vylíčila roku 1984 v knize De la resistencia y la deportación. 50 testimonios de mujeres españolas, její příběh se stal taktéž důležitou součástí známé knihy Els catalans als camps nazis (1977) katalánské spisovatelky a novinářky Montserrat Roig, a prozatím naposledy Neus Català inspirovala román Un cel de plom (2012, autorka: Carme Martí). Za celoživotní boj proti fašismu a snahu o zachování památky žen zavražděných v koncentračním táboře Ravensbrück získala i nejvyšší katalánská ocenění - v roce 2005 jí byl udělen Kříž sv. Jiřího (Creu de Sant Jordi), a o deset let později, když oslavila své sté narozeniny, obdržela i Zlatou medaili Generalitat de Catalunya (Medalla d'Or de la Generalitat de Catalunya). Po návratu z francouzského exilu se usadila v katalánském městě Rubí, kde žila až do roku 2010. Poslední dekádu svého života strávila v domově důchodců v rodné vísce Guiamets. Prakticky až do své smrti byla velmi aktivní, mnozí v Katalánsku si doposud vzpomenou na záběry z října 2017, kterak tehdy takřka 102letá Neus Català hlasovala v referendu o nezávislosti. Poslední přeživší Katalánka z koncentračního tábora v Ravensbrücku zemřela 13. dubna 2019 obklopena svými nejbližšími. Fakt, že velmi pravděpodobně přežila všechny své nacistické věznitele, nepovažovala za zadostiučinění, nýbrž za obyčejnou spravedlivost. Více o této inspirativní dámě se dozvíte například v pořadu El convidat katalánské veřejnoprávní televize TV3.