Snad všichni známe jednu z gastronomických specialit Pyrenejského poloostrova: churros. Původ této vysokokalorické pochoutky je dodnes neznámý a podle nejrozšířenější legendy se do Evropy dostala až z daleké Číny, každopádně jisté je, že dodnes se nejvíce zabydlela právě na Pyrenejském poloostrově. Konkrétně v Katalánsku ji pak musíte hledat pod názvem xurros. Velké popularitě se tato pochoutka těšila zejména ve druhé polovině 20. století, dokud ji během 90. let nezačaly vytlačovat čím dál rozšířenější supermarkety a pobočky světových fast foodů. Z katalánského pobřeží tak za posledních 30 let zmizela dobrá polovina legendárních pouličních stánků (viz foto).
Kupříkladu v Barceloně jich ještě v roce 1992 bylo okolo 70, zatímco v roce 2014 už jen necelá třicítka a dnes hovoříme už jen o dvacítce takových stánků. V katalánské metropoli mají tento úpadek na svědomí tři důležité faktory. Od roku 1990 barcelonská radnice neuděluje žádné nové licence pro podobné stánky, avšak ještě větším problémem byl fakt, že i ty stávající licence bylo možno převést jen na nejbližší rodinné příslušníky (rodiče-děti nebo mezi sourozenci). Jenže se ukázalo o toto řemeslo není mezi nejmladší generací zrovna velký zájem. Za poslední dekády se taktéž proměnily stravovací návyky - lidé v Katalánsku už dnes nevyhledávají hyperkalorické snídaně, ačkoliv nedělní ranní xurros po prohýřené noci prozatím v jídelníčku mladé generace setrvávají. Některé prodejny se také postupem času přestěhovaly do kamenných prodejen, které prodejcům přeci jen poskytují komfortnější pracovní podmínky.
Pro rok 2018 bylo naštěstí nebezpečí úplného zániku těchto tradičních provozoven odvráceno, neboť barcelonští radní se po letech konečně rozhodli vyhovět přání majitelů těchto stánků, kteří nyní nově při odchodu do penze mohou licenci prodat i třetí osobě a ne jen přímým příbuzným, jak tomu bylo dosud. Onu dvacítku tradičních pojízdných stánků naleznete kupříkladu na mapě barcelonské televize betevé. Jinak samozřejmě existují další desítky a stovky míst, kde v katalánské metropoli pořídíte xurros, ačkoliv jen tyto pojízdné stánky dosud připomínají ony nostalgické časy minulosti. Na přehled těch všeobecně nejdoporučovanějších míst, doplněný i o několik ryze subjektivních tipů, kam v Barceloně zajít na xurros, se podíváme na následujících řádcích...
Pro rok 2018 bylo naštěstí nebezpečí úplného zániku těchto tradičních provozoven odvráceno, neboť barcelonští radní se po letech konečně rozhodli vyhovět přání majitelů těchto stánků, kteří nyní nově při odchodu do penze mohou licenci prodat i třetí osobě a ne jen přímým příbuzným, jak tomu bylo dosud. Onu dvacítku tradičních pojízdných stánků naleznete kupříkladu na mapě barcelonské televize betevé. Jinak samozřejmě existují další desítky a stovky míst, kde v katalánské metropoli pořídíte xurros, ačkoliv jen tyto pojízdné stánky dosud připomínají ony nostalgické časy minulosti. Na přehled těch všeobecně nejdoporučovanějších míst, doplněný i o několik ryze subjektivních tipů, kam v Barceloně zajít na xurros, se podíváme na následujících řádcích...
Jeden z emblematických barcelonských podniků: Churrería J. Argilés na carrer de la Marina (Foto: Marta Huertas) |
TOP 10 XURROS V BARCELONĚ
- Xurreria San Román: Podnik fungující od roku 1969, mnohými považován za jeden z nejlepších podniků svého druhu v Barceloně. Kromě skvělé kvality hraje ve srovnání s konkurencí velkou roli i relativně nízká cena. Aktuálně disponují dvěma provozovnami v Eixamplu a Sant Andreu otevřenými denně od 8 do 22 h.
- Granja Viader: Legendární mléčný bar, jehož historie sahá až do roku 1870. Mimo jiné právě zde se zrodil slavný katalánský nápoj Cacaolat a čím tu jsou už léta letoucí proslulí, je zejména skvělá čokoláda. Granja Viader se nachází v samotném centru Barcelony, na carrer d'en Xuclà, nedaleko slavné tržnice La Boqueria. Otevřeno dopoledne a k večeru kromě neděl a svátků.
- Comaxurros: Moderní, hipstersky laděný podnik, kde se v extra panenském olivovém oleji smaží úžasné xurros. Často k dispozici netradiční příchuti. Svým způsobem i tady natrefíte na lokální atmosféru, neboť podnik se nachází docela daleko od centra města, na carrer Muntaner 562.
- La Pallaresa: Naopak v naprostém centru (carrer Petritxol, 11) se nachází další vyhlášená xurreria, která se též může chlubit dlouhou tradicí. Ale samozřejmě časté umisťování do žebříčku nejlepších xurros a blízkost centru znamenají častý přetlak turistů.
- Xurreria Sport: Dost možná nejstarší ze stánkových prodejen. Tradice xurros na Plaça Lesseps v Gràcii sahá údajně až do roku 1928. Kromě xurros prodávají i skvělé brambůrky. Otevřeno od úterý do neděle, vždy dopoledne a odpoledne.
- Xurreria "El Savi": Stačí vystoupit z metra na stanici Alfons X (L4) a nemůžete to minout. Pro místní je tato xurreria naprostou institucí - funguje ostatně už takřka 50 let.
- Xurreria Sagrada Família: Rodinný podnik založený v roce 1950. Nabízí tradiční sortiment a výbornou ubikaci (Plaça de Sagrada Família, 26). Výborné jsou pak zejména jejich domácí smažené brambůrky. Otevřeno denně od devíti do devíti.
- Xurreria Trébol: Podnik rodiny Balcellsů je typickým příkladem modernizace celého byznysu. Původně totiž začínali s pojízdným krámkem, až si časem našli současné místo na carrer Còrsega, 341, kde i nadále servírují skvělé xurros. Otevřeno mají obvykle od 9.00 do 22.00, ovšem od pátečního rána až do nedělního večera mívají otevřeno nonstop.
- Xurreria J. Argilés: Emblematický podnik je hotovou institucí pro řadu lidí, kteří se o víkendech vyráží bavit do oblasti Port Olímpic. Stánek u stanice metra Marina (L1) bývá o víkendech otevřený nonstop. Na daném místě se nachází od roku 1958, celý byznys pak funguje ještě o několik let déle. Jak dodává sám majitel, José Argilés, svůj stánek otevřel v den inaugurace fotbalového stadionu Camp Nou (1955).
- La Nena: Další vyhlášená barcelonská čokoládovna, kde kromě xurros dostanete i celý další pekařský a cukrářský sortiment. Lidé si pochvalují zejména lokální atmosféru, neboť La Nena se nachází v srdci čtvrti Vila de Gràcia (carrer Ramón y Cajal, 36), což znamená vyhlášenou gastronomickou adresu s doposud redukovaným množstvím turistů.
Určitou nostalgii za pomalu mizícím světem pojízdných stánků s xurros cítí fotografka Marta Huertas, která se svým zajímavým projektem Xurrealisme již několik let pravidelně cestuje po katalánských galeriích. Její jednoduché a přitom tak výmluvné snímky zachycují právě onen velký kus nostalgie, který za sebou tyto pojízdné prodejny nechávají. Sílu těchto fofografií ostatně můžete posoudit sami v následujícím videu.
My narazili na jeden takový stánek v části Barri Gotic a nelituju, díky tomu jsme zdolali ten "chodící" maraton po městě. :)
OdpovědětVymazat