Katalánský parlament

Katalánský parlament (Parlament de Catalunya) je v souladu se španělskou ústavou (1978) a Katalánským autonomním statutem (1979, 2006) jednou ze složek regionální samosprávy, kterou reprezentuje institucionální systém Generalitat de Catalunya. Podle znění statutu z roku 2006 katalánský parlament reprezentuje katalánský lid a je nositelem zákonodárné moci v regionu.

Zasedací sál katalánského parlamentu (Foto: www.elnacional.cat)

HISTORIE

Samotná historie tohoto zákonodárného orgánu ovšem sahá do dávné minulosti. Někteří historikové odvozují původ katalánského parlamentarismu již z formálních setkávání představitelů šlechty a církve v 11. století (Pau i Treva de Déu), která měla sloužit k vyřešení lokálních konfliktů mezi různými šlechtickými rody a zároveň zabezpečit alespoň základní ochranu prostého lidu v tehdejších krušných časech feudalismu. Za jednoho ze zakladatelů zmiňovaných setkávání je považován opat Oliba, jenž zorganizoval vůbec první z nich v hrabství Rosselló (1027). Později tento typ jednání probíhal na královském dvoře, až se v průběhu vlády krále Jaume I. (1213-1276) instituce pozvolna přeměnila v Corts Generals de Catalunya, jejichž počátek však oficiálně datujeme až od jejich zasedání v Barceloně roku 1283. Corts Generals de Catalunya (Katalánské generální kortesy) bylo možno ve středověku považovat za skutečného předchůdce dnešního parlamentu. Instituce byla tvořena reprezentanty tří vůdčích společenských vrstev (šlechta, církev a měšťanstvo), přičemž tito měli zásadní vliv na finální podobu státní politiky, neboť celý systém byl založen na vzájemně se doplňujících rolích panovníka a Corts. V praxi to tedy znamenalo, že na rozdíl od některých sousedních státních útvarů neměl v Katalánsku panovník neomezenou moc a jeho vláda se musela opírat o souhlas a často i určitý kompromis s vůli vzešlou od zástupců v Corts. Tato charakteristika katalánského politického systému později nutně vedla ke střetu se spíše absolutisticky koncipovanými systémy sousední Kastilie či Francie.

Tento středověký systém měl samozřejmě k dnešnímu pojetí demokratického parlamentu značně daleko a většina katalánské populace (rolníci apod.) v něm neměla žádného zastání, nicméně alespoň v základních obrysech šlo o institucionální zřízení, v němž lze hledat skutečný původ dnešního katalánského parlamentu. Zasedání Corts mohl svolat pouze král, takže zcela na jeho libovůli závisela četnost takových setkávání. Roku 1359 vznikla instituce Diputació del General, později známá jako Generalitat, jejímž úkolem byl zejména výběr daní. Později, v průběhu 16. a 17. století, tato instituce působila fakticky jako katalánská vláda, neboť Aragonské koruně (a tím pádem i Katalánsku) v té době vládly kastilské rody známé svými absolutistickými sklony, což se v praxi projevovalo jen výjimečným svolávání Corts. Celý tento instituční systém v Katalánsku definitivně zanikl po roce 1714 a trvalo více než 200 let, než došlo k jeho alespoň částečnému obnovení.

Určitou náhražkou parlamentu se v letech 1914-1925 stala instituce Mancomunitat de Catalunya, ačkoliv šlo o čistě administrativní orgán, který však pro tehdejší politickou fázi katalánského národního obrození představoval důležitý symbol pozvolného návratu k jisté formě autonomie. K opravdovému vzniku či znovuobnovení katalánského parlamentu došlo až s nástupem Druhé Španělské republiky v roce 1931. Návrat k demokracii znamenal mimo jiné obnovení instituce Generalitat a v souladu s Katalánským autonomním statutem z téhož roku byl zřízen i katalánský parlament. K prvním volbám do něj došlo 20. listopadu 1932. Avšak komplikovaná doba katalánskému parlamentu příliš nesvědčila, a tak kupříkladu po událostech z října 1934, kdy se katalánští politici pokusili vyhlásit samostatnost, byl autonomní statut pozastaven a parlament se nemohl sejít celých 17 měsíců. Fungovat začal katalánský parlament opět až po volbách v roce 1936, nicméně to už bylo takřka v předvečer španělské občanské války, jejíž konec v roce 1939 znamenal kvůli nástupu Frankovy diktatury i konec veškerých katalánských politických institucí.

Jak už bylo zmíněno na začátku, katalánská vládní instituce Generalitat byla po návratu k demokracii obnovena a roku 1979 byl schválen nový Katalánský autonomní statut, který dal definitivní podobu novému institucionálnímu zřízení regionální samosprávy. 20. března 1980 se konaly první volby do katalánského parlamentu a 10. dubna téhož roku poslanci poprvé zasedli do svých lavic. Od té doby již katalánský parlament funguje bez přerušení se standardním čtyřletým volebním obdobím, ačkoliv zejména v posledních letech v rámci politické krize mezi Španělskem a Katalánskem docházelo poměrně často k předčasným volbám. K těm prozatím posledním došlo 14. února 2021.


KATALÁNSKÝ PARLAMENT DNES
Volby do katalánského parlamentu probíhají poměrným volebním systémem s přihlédnutím k proporčnímu zastoupení čtyř katalánských provincií. Je tvořen 135 poslanci (85 Barcelona, 17 Girona, 15 Lleida, 18 Tarragona). Poslancem se může stát kdokoliv k tomu způsobilý, starší 18 let. Volby do katalánského parlamentu se musejí konat minimálně vždy jednou za čtyři roky, avšak může dojít i k předčasným volbám, pokud je parlament rozpuštěn, což je výlučná pravomoc katalánského premiéra (President de la Generalitat) - i když v souvislosti s událostmi na podzim 2017 je evidentní, že španělská vláda se v rámci použití článku 155 španělské ústavy necítí povinna tuto skutečnost respektovat. Mezi zásadní funkce katalánského parlamentu patří samozřejmě legislativní činnost v rámci pravomocí stanovených autonomním statutem a španělskou ústavou, dále pak schvalování rozpočtu Generalitat de Catalunya či volba předsedy vlády. Katalánský parlament funguje vesměs velmi podobně jako obdobné instituce všude v Evropské unii, avšak s omezeními danými faktem, že jde pouze o regionální parlament. Více informací o činnosti a fungování této instituce se dozvíte na webových stránkách www.parlament.cat, jež nabízejí všechny důležité informace v katalánštině, španělštině, okcitánštině, angličtině a francouzštině.

Současné dění kolem fungování katalánského parlamentu nemá v historii obdoby. Jak víme, 27. října 2017 vyhlásil parlament v rámci eskalace španělsko-katalánské politické krize katalánskou nezávislost. Následně byl v rámci diskutabilního výkladu aplikace článku 155 španělské ústavy rozpuštěn španělským premiérem Marianem Rajoyem, který zároveň vyhlásil předčasné volby, které proběhly 21. prosince 2017. Připomeňme, že šlo o již několikáté předčasné volby v řadě - standardní čtyřleté volební období skončilo naposledy v roce 2010 a od té doby se v Katalánsku předčasně volilo už čtyřikrát (2012, 2015, 2017, 2021). 

Budova katalánského parlamentu v Parc de la Ciutadella (Foto: www.elnacional.cat)

SÍDLO PARLAMENTU
Poměrně zajímavým paradoxem je současné umístění parlamentu. Instituce totiž od roku 1932 sídlí v paláci v barcelonském Parc de la Ciutadella. Konkrétně jde o jednu z mála budov, které byly součástí původního pevnostního komplexu, jenž španělský král nechal na místě dnešního parku vystavět v 18. století pro lepší kontrolu nad často rebelující katalánskou metropolí. Katalánský parlament tak dnes sídlí v budově, která kdysi sloužila jako arzenál nenáviděné pevnosti. Ta definitivně zanikla roku 1868 a většina jejího prostoru se stala místem, kde Barcelona o 20 let později uspořádala Světovou výstavu 1888, a veřejným parkem. Budova arzenálu byla roku 1889 pod dohledem městského architekta Pere Falquése přebudována na královský palác, nicméně královský pár při svých návštěvách Barcelony záhy preferoval jiné místo, a tak se budova po dalším rozšíření na počátku 20. století proměnila na městské muzeum umění. V roce 1932 pak katalánský premiér Francesc Macià rozhodl o novém využití paláce, a tak nově zvolený katalánský parlament 6. prosince téhož roku poprvé zasedal už zde. Jak bylo patrno již z předchozího vyprávění, s příchodem frankismu daná instituce fakticky zmizela z povrchu zemského, a tak budovu využívali nejprve vojáci a později se v ní opět usídlilo muzeum umění.

Roku 1980 se obnovený katalánský parlament vrátil do svého "původního" sídla a v jednom z největších městských parků sídlí doposud, ačkoliv prozatím v něm stále sousedí s barcelonskou zoo, což již roky způsobuje neustálé stížnosti poslanců na nelibý zápach, který se občas line do okolí. Pro zajímavost ještě připomeňme, že na opačné straně se hned vedle katalánského parlamentu nachází i malý český koutek v podobě lavičky Václava Havla. Katalánský parlament je i relativně snadno přístupný široké veřejnosti i zahraničním turistům. Přibližně hodinovou komentovanou prohlídku (katalánsky, španělsky, anglicky) lze absolvovat v konkrétních termínech (obvykle několikrát týdně) po předchozí registraci přes internet. Zcela zdarma. 

SEZNAM PŘEDSEDŮ KATALÁNSKÉHO PARLAMENTU (1932-2024)

1. Lluís Companys i Jover (1932-1933, ERC)
2. Joan Casanovas i Maristany (1933-1938, ERC)
3. Josep Irla i Bosch (1938-1940, ERC)
4. Antoni Rovira i Virgili (1940-1949, ERC, v exilu)
5. Manuel Serra i Moret (1949-1954, PSUC, v exilu)
6. Francesc Farreras i Duran (1954-1980, ERC, v exilu)
7. Heribert Barrera i Costa (1980-1984, ERC)
8. Miquel Coll i Alentorn (1984-1988, UDC)
9. Joaquim Xicoy i Bassegoda (1988-1995, UDC)
10. Joan Reventós i Carner (1995-1999, PSC)
11. Joan Rigol i Roig (1999-2003, UDC)
12. Ernest Benach i Pascual (2003-2010, ERC)
13. Núria de Gispert i Català (2010-2015, CiU)
14. Carme Forcadell i Lluís (2015-2018, Junts pel Sí)
15. Roger Torrent i Ramió (2018-2021, ERC)
16. Laura Borràs i Castanyer (2021-2023, JxC)
17. Anna Erra i Solà (2023-2024, JxC)
18. Josep Rull i Andreu (2024-současnost, JxC)

Josep Rull - nový předseda katalánského parlamentu, od roku 2024 (Foto: El Periódico)