Maria Francesca Fiveller de Clasquerí i de Bru

O jejím krátkém životě vždy rozhodovali druzí. Ona sama tu možnost nikdy nedostala. Krátce byla i manželkou jednoho z nejvýznamnějších Katalánců své doby. Ačkoliv do katalánských či španělských dějin prakticky nezasáhla, její vrozená dobrota si získala srdce obyčejných lidí. Přesto nebo spíš právě proto její odkaz zůstává na dvou výrazných místech katalánské metropole. Pro Barcelonu zůstane už navždy oblíbenou "místokrálovnou" (virreina), i když ve skutečnosti jí vlastně vůbec nebyla.

Jediná známá podobizna "místokrálovny" dnes coby součást fasády kostela na Plaça de la Virreina
v barcelonské čtvrti Vila de Gràcia (Foto: www.lavanguardia.com)

Celým jménem Maria Francesca Fiveller de Clasquerí i de Bru (1756-1791) byla třetí ze sedmi dcer, které se narodily do dobře situované rodiny obchodníka Joana de Fiveller. Spolu se sestrami vyrůstala Francesca v rodinném sídle na carrer de la Mercè v samotném centru Barcelony. Náctiletou dívku rodina poslala do kláštera Santa Maria de Jonqueres, jenž se až do poloviny 19. století nacházel na stejnojmenné ulici taktéž v centru Barcelony. Mladá Francesca se v něm sice připravovala na možný život řádové sestry, nicméně zmiňovaný klášter sloužil spíše jako internát pro dívky z bohatých a mocných rodin a hlavním cílem bylo zajistit jejich neposkvrněnost, než vejdou do svazku manželského. Paradoxně právě v klášteře se Francesca zamilovala, a to do bratra svých dvou tamních přítelkyň. Oním mladíkem byl Antoni d'Amat, synovec tehdy velmi váženého a mocného místokrále v Peru. Z mladické lásky vzešlo tajné zasnoubení, avšak z dodnes neznámých příčin nakonec ke svatbě samotné (1778) nedošlo. Ženich nedorazil.

Několik týdnů poté o mladou dívku projevil zájem mladíkův strýc-místokrál, Manuel d'Amat i Junyent, který se v té době již naplno usadil v Barceloně po návratu z 16 let trvajícího úřadování. Zde se legendy poněkud rozcházejí. Podle jedněch šlo o skoro až nezištné gesto, jímž chtěl mocný muž, který byl v té době třikrát starší než Francesca, trochu napravit synovcem pošramocené jméno rodu. Druhá, cyničtější, avšak nejspíš i realističtější verze pak hovoří o tom, že místokrál si vše naplánoval předem, jeho synovec to s dívkou nikdy nemyslel vážně, a jediným cílem tak bylo umožnit touto oklikou místokráli svatbu s mladou dívkou, aniž by vyvolal společenskou debatu. Ať už to bylo jakkoliv, ani tentokrát Francesca o svém osudu nemohla rozhodnout sama, a tak se 3. června 1779 konala svatba. A ani tentokrát se ženich nedostavil, neboť se zrovna zabýval chozením po madridských soudech, nicméně poslal za sebe zmocněnce, a tak se Francesca napodruhé skutečně stala paní Amatovou. 

Bývalý místokrál mezitím nechal v Barceloně vystavět palác (Palau de la Virreina), který se dodnes nachází na Ramble a funguje coby jedna z mnoha městských galerií. 23letá Francesca se tedy ihned po svatbě přesunula do paláce, kam za ní po několika týdnech dorazil i její tehdy již 72letý manžel. O jejich svazku nemáme bližší věrohodné informace. Podle všeho šlo ale pro oba partnery o jakýsi sňatek z rozumu. Podle zlých jazyků bývalý místokrál společnost své mladé manželky příliš nevyhledával, ačkoliv i přes své stáří byl vyhlášeným proutníkem. Francesca pro něj představovala spíše nenáročnou a společensky přijatelnou osobu, která mu nikdy nečinila sebemenší problémy a nic na něm nežádala. Pro "místokrálovnu", jak ji všichni ve městě znali, to znamenalo mimo jiné spoustu volného času, který všechen trávila v manželově knihovně. Podle všeho patřila ve své době k těm nejsečtělejším mladým dámám v celém Katalánsku. 14. února 1782 Manuel d'Amat umírá. Dle závěti má mladá vdova právo majetek po manželovi i nadále užívat, ačkoliv univerzálním Amatovým dědicem se stává jeho synovec Antoni - ano, ten, který Francesku kdysi nechal před oltářem. To později vede k určitým třenicím a rozporům, ale po několik letech obě strany dospějí k dohodě.

Poslední roky života Francesca prožije v opojení nové zamilovanosti, avšak vzhledem ke své pozici na ni tlačí ze všech stran, aby se znovu nevdávala. Svého muže však přežije jen o 9 let. 3. října 1791 se během mše zhroutí a je odvezena do paláce svých rodičů. V něm po několika hodinách umírá. Život Francesky Fiveller tak končí v necelých 35 letech. Dle přání je pohřbena po boku svého muže v panteonu rodiny Amat. Její celoživotně dobrotivá povaha se projevila v závěti, v níž pamatovala zejména na své sestry, ale neopomněla ani služebné z otcova paláce. Právě její přirozená dobrota a z dnešního pohledu snad i naivita si získala místo v srdcích obyčejných lidí, s nimiž během svého krátkého života přišla do styku. To také vysvětluje, proč se pro oba Amatovy paláce (první, již zmiňovaný, na Ramble; druhý v Gràcii) vžilo označení "místokrálovnin". Jako místokrálovnu ji tehdy znala celá Barcelona, ačkoliv se za Amata provdala až po skončení jeho úřadu v Peru. Gràcijský palác se do dnešních dní nedochoval - byl zbourán roku 1878 a na jeho místě vzniklo jedno z nejkrásnějších barcelonských náměstí: Plaça de la Virreina. Kromě pojmenování místa už onen palác i celý jeho příběh připomínají jen původní stavební kameny, které byly po rozboření místokrálovnina letního sídla použity na stavbu kostela, jenž je dodnes hlavní dominantou celého náměstí.

Na podzim roku 2017 se na knižním trhu objevila novelizovaná podoba místokrálovnina života. V díle Viaje al alma de Gràcia (španělsky) se mladá autorka Manuela Caraballo pokusila zachytit osudy této zajímavé a nepříliš známé ženy.