Torre de les Aigües del Besòs

Barcelona nabízí spoustu krásných vyhlídkových míst. Nedávno jsme tu hovořili kupříkladu o asi tom nejlepším výhledu na celou katalánskou metropoli, jehož se vám dostane na vrcholku Turó de la Rovira. Pak je tu samozřejmě celá řada obligátních a turisticky hojně vyhledávaných vyhlídek (Sagrada Família, Kolumbusův sloup, Park Güell apod.), avšak existuje pár dalších míst, která vás uchvátí docela netradičními pohledy, a přitom se na nich vyhnete davům turistů. Jedním z takových míst je bezesporu vodojem známý jako Torre de les Aigües del Besòs.

Torre de les Aigües del Besòs (2018)

Torre de les Aigües del Besòs je 63 metrů vysoký vodojem v barcelonské čtvrti Diagonal Mar (Poblenou). Věž byla postavená v letech 1880-1882 na zakázku investora Xaviera Campse. Pověřeným architektem byl tehdy ještě ne příliš známý Pere Falqués, jehož původní návrh počítal s velmi ambiciózním projektem 100metrové věže, která by v sobě ukrývala hned dva rezervoáry - jeden ve výšce 40 metrů, druhý pak ve výšce 80 metrů. Vodojem měl získávat vodu čerpáním z podzemního zdroje řeky Besòs. Zmiňovaná voda se podle tehdejších analýz jevila vysoce kvalitní, ovšem vzhledem k relativní blízkosti moře (přibližně 1 km) je vysoce pravděpodobné, že už tehdy chutnala lehce slaně. Právě proto prý došlo ke změně v projektu - vodojem byl slavnostně inaugurován v červnu 1882, přičemž věž ukrývala pouze jednu nádrž o objemu přibližně 600 000 litrů. Nicméně nad ní ještě zůstal prostor pro případnou nástavbu a umístění druhé nádrže. Xavier Camps přeci jen dosti podnikatelsky zariskoval, a tak pro jistotu na samém počátku takto omezil výdaje pro případ, že by se skutečně potvrdilo původní podezření, totiž že do podzemních zásob bude výrazněji prosakovat slaná mořská voda.

Společnost zpočátku velmi prosperovala a dokázala zásobovat velkým množstvím vody takřka 4 km vzdálené centrum Barcelony. Nicméně tato idyla trvala jen krátce. V průběhu roku 1888 se voda stávala čím dál slanější , až bylo její používání o rok později nadobro zakázáno. Zajímavé přitom je, že nejprve barcelonská radnice zakázala touto vodou zalévat rostliny a stromy, teprve až po nějaké době ji uznala za nevhodnou i pro lidský organismus. Inu, jiné časy. Firma zkrachovala, což přispělo k předčasné smrti Xaviera Campse v roce 1890. Jeho úmrtí je dodnes tak trochu opředeno tajemstvím, i když minimálně městské legendy mají jasno v tom, že nebohý podnikatel ukončil svůj život skokem ze zmiňované věže. Nicméně už tehdy existovaly nyní tak populární "fake news"...

Od roku 1895 vodojem našel nové vlastníky a především nové uplatnění. Voda se nedala pít, avšak pro průmysl se využít dala. Celá okolní zóna (Poblenou) byla navíc v té době plná nejrůznějších fabrik a průmyslových závodů, takže o odbyt bylo postaráno. Roku 1922 vodojem i okolní pozemky koupila rodina finančního magnáta Manuela Girony, aby na místě vystavěla mohutný průmyslový komplex (Macosa), kde se vyráběla celá řada produktů spojených se železnicí (lokomotivy, koleje). Během španělské občanské války (1936-1939) se tu vyráběly zbraně a věž samotná se stala jejich skladištěm, neboť paradoxně šlo o jedno z nejlépe chráněných míst před bombardováním. Italští a němečtí piloti se při bombardování Barcelony museli podle něčeho orientovat a právě Torre de les Aigües del Besòs byla široko daleko tou nejvyšší budovou. Průmyslová výroba v areálu probíhala až do roku 1990, kdy firma Macosa zanikla ve prospěch nadnárodní společnosti Alstom, který výrobu přesunula mimo Barcelonu. Po konci Letních olympijských her (1992) navíc tuto část Barcelony postihla velká urbanistická proměna, což mělo za následek i likvidaci celého továrního komplexu, z něhož nakonec zůstal jen ten vodojem. Ten následující roky chátral a na nějakou dobu se stal domovem squaterů a pochybných existencí.

V letech 2010-2012 pak díky barcelonským vodárnám (Agbar) a místní radnici došlo ke kompletní rekonstrukci celého objektu, jenž se stal sídlem Arxiu Històric del Poblenou, ale především se konečně otevřel veřejnosti. Z vrcholku věže se totiž nabízí vskutku netradiční pohled na Barcelonu, neboť v dané části města se příliš mnoho vyhlídkových míst nenachází. Navíc jsou tu skvělí průvodci, kteří vás ohromí svými znalostmi a perličkami z historie města. Návštěvy se konají obvykle o víkendu a jsou v katalánštině či španělštině. Angličtina jen pro skupiny po předchozí domluvě, proto tu prakticky nenarazíte na turisty. Z osobní zkušenosti z ledna 2018 můžeme potvrdit, že není tak těžké absolvovat tu prohlídku jako jediný návštěvník - to se pak člověk hned cítí důležitěji :-) K dispozici jsou kromě základní denní prohlídky (4-5 €) i noční návštěvy se sklenkou cavy (8-9 €, více info na stránkách). Případně tu bývá otevřeno i zadarmo během muzejní noci či festivalu 48 Open House, avšak tehdy můžete na individuální prohlídku zcela jistě zapomenout. A jedna rada na závěr - pokud návštěvu Barcelony plánujete na nejbližší měsíce, zaskočte sem, neboť z důvodů rekonstrukce se vodojem pro veřejnost uzavře pravděpodobně v období duben 2018 - duben 2019.

Netradiční výhledy do okolí věže... (2018)