Katalánsko je poměrně hornaté, takže na sníh v zimě tu jsou zvyklí, nicméně na katalánské pobřeží zavítá sněhová nadílka jen sporadicky. Ačkoliv na nejvyšším barcelonském kopci Tibidabo se nějaký ten sněžný poprašek vyskytne v podstatě každou druhou zimu, zažít kupříkladu v Barceloně skutečnou sněhovou vánici, to chce opravdu velké štěstí. Dnes si ostatně připomínáme již 55 let od tzv. vánice století, která Barcelonu a další pobřežní města zcela paralyzovala o Vánocích roku 1962. V následujících odstavcích si připomeneme ty nejbájnější barcelonské chumelenice poslední doby.
1887
Ačkoliv dnes již na světě není žádný její pamětník, dle dobových zpráv víme, že zima 1886/87 byla v Barceloně opravdu krušná. Okolo Vánoc teplota v centru města spadla až k -3°C a na počátku roku 1887 dokonce až k -5°C. Pořádná sněhová nadílka se přesto dostavila až v únoru. Sníh ve vzduchu začal poletovat nejprve okolo třetí hodiny odpolední, během noci pak vánice nabrala na intenzitě, a tak se 11. února Barcelona probrala zasypaná více než půl metrem sněhu. V okolí města naměřili dokonce 85 cm. Život v silně průmyslovém městě se na den zastavil a do ulic vyráželi jen ti největší zvědavci, novináři či umělci, kteří se snažili onu netradiční meteorologickou událost zachytit pro příští generace. A samozřejmě děti, které se zcela instinktivně začaly věnovat taktéž legendárním koulovačkám. Od 13. února už se počasí opět normalizovalo a s pomocí deště byl veškerý sníh po pár dnech pryč. Vzpomínka ale zůstala a dodnes je vánice z roku 1887 považována za tu největší, která město postihla v 19. století (další relativně významné chumelenice se odehrály v letech 1854, 1883 a 1899).
1914
Další velká vánice na sebe nechala čekat takřka 30 let. V lednu 1906 či v únoru 1909 sice v Barceloně lehce zasněžilo, ale bílá nadílka se vždy během pár hodin rozpustila. Avšak 15. ledna 1914 napadlo celých 24 cm v samotném centru města. Podle dobových kronik sněžilo prakticky celý den a teploty zůstaly pod bodem mrazu. Jak podotýká i historik Dani Corijo na své stránce Altres Barcelones, tato událost ponoukla několik sportovních spolků té doby zorganizovat o den později na pohoří Collserola malou lidovou zimní olympiádu. Toho roku totiž paradoxně napadlo relativně málo sněhu v Pyrenejích, takže na tamních svazích se daný rok příliš nelyžovalo. Lyžařské a sáňkařské závody se tak zcela nezvykle přesunuly do barcelonské čtvrti Vallvidrera. Ke 20 cm sněhu napadlo v Barceloně taktéž v prosinci 1920 a únoru 1924, ale vzhledem k teplotám se příliš dlouho neudržel.
 |
| Zasněžená Rambla, prosinec 1962 (Foto: Arxiu Fotogràfic de Barcelona) |
Ačkoliv dnes již na světě není žádný její pamětník, dle dobových zpráv víme, že zima 1886/87 byla v Barceloně opravdu krušná. Okolo Vánoc teplota v centru města spadla až k -3°C a na počátku roku 1887 dokonce až k -5°C. Pořádná sněhová nadílka se přesto dostavila až v únoru. Sníh ve vzduchu začal poletovat nejprve okolo třetí hodiny odpolední, během noci pak vánice nabrala na intenzitě, a tak se 11. února Barcelona probrala zasypaná více než půl metrem sněhu. V okolí města naměřili dokonce 85 cm. Život v silně průmyslovém městě se na den zastavil a do ulic vyráželi jen ti největší zvědavci, novináři či umělci, kteří se snažili onu netradiční meteorologickou událost zachytit pro příští generace. A samozřejmě děti, které se zcela instinktivně začaly věnovat taktéž legendárním koulovačkám. Od 13. února už se počasí opět normalizovalo a s pomocí deště byl veškerý sníh po pár dnech pryč. Vzpomínka ale zůstala a dodnes je vánice z roku 1887 považována za tu největší, která město postihla v 19. století (další relativně významné chumelenice se odehrály v letech 1854, 1883 a 1899).
1914
Další velká vánice na sebe nechala čekat takřka 30 let. V lednu 1906 či v únoru 1909 sice v Barceloně lehce zasněžilo, ale bílá nadílka se vždy během pár hodin rozpustila. Avšak 15. ledna 1914 napadlo celých 24 cm v samotném centru města. Podle dobových kronik sněžilo prakticky celý den a teploty zůstaly pod bodem mrazu. Jak podotýká i historik Dani Corijo na své stránce Altres Barcelones, tato událost ponoukla několik sportovních spolků té doby zorganizovat o den později na pohoří Collserola malou lidovou zimní olympiádu. Toho roku totiž paradoxně napadlo relativně málo sněhu v Pyrenejích, takže na tamních svazích se daný rok příliš nelyžovalo. Lyžařské a sáňkařské závody se tak zcela nezvykle přesunuly do barcelonské čtvrti Vallvidrera. Ke 20 cm sněhu napadlo v Barceloně taktéž v prosinci 1920 a únoru 1924, ale vzhledem k teplotám se příliš dlouho neudržel.
1938
Velmi nepříjemné třídenní sněžení zažila katalánské metropole v půlce února 1938. Zemi stále ještě sužovala občanská válka, a tak pokrývka o více než 13 centimetrech ještě ztížila už tak složité fungování bojujícího města. Podle dobového tisku dorazily tehdy do Katalánska nízké teploty prouděním od Severního moře a ze středu Evropy. V horských oblastech teploty dosahovaly až -10°C, avšak po několikadenním sněžení přišla poměrně rychlá obleva. O čtyři roky později spadlo v centru města takřka 10 cm sněhu. Určitý příděl se očekával i v únoru 1956, kdy Katalánsko zažilo asi nejintenzivnější mrazy ve 20. století. Skoro celý týden v Barceloně panovaly teploty pod bodem mrazu, ale nasněžilo dohromady jen okolo 5 cm.
1962
V noci ze 24. na 25. prosince 1962 katalánské pobřeží navštívila sněhová vánice, která je dodnes považována za tu největší v celém 20. století. Zasáhla celé Katalánsko, ale největší množství sněhu zasáhlo především oblast pobřeží a Vallès (kde na některých místech spadlo přes metr sněhu a teploty klesly až k -15°C). V Barceloně pak tato zcela výjimečná chumelenice zanechala mezi 50 a 100 cm sněhu v závislosti na čtvrti. Město nebylo na něco takového absolutně vůbec připraveno. Sníh navíc doprovázely teploty lehce pod bodem mrazu, takže sněhová pokrývka zdobila barcelonské ulice několik dní. Kterak na tehdejší vánici vzpomíná Josep Maria Cadena, město se ponořilo do neskutečného ticha a následně do obrovského chaosu, který ostatně provází takřka každé výraznější sněžení v těchto zeměpisných šířkách. Několik dní nic pořádně nefungovalo. Řada aut zůstala uvězněná pod nánosy sněhu, barcelonské letiště bylo na čtyři dny uzavřeno, neboť přistávací dráha zmizela pod půl metrem sněhu. Hrdinou se tehdy stal Andreu Claret Casadessús (1908-2005), bývalý republikán žijící v andorrském exilu, jehož pozvall zoufalý barcelonský starosta Porcioles. V Barceloně totiž poměrně logicky neexistovaly sypače či frézy, a tak nejbližším místem, kde je hledat, se stala na sníh vždy připravená Andorra.
Claret z Andorry putoval 24 hodin v čele kolony 13 odklízecích vozů, které po cestě vysvobodily údajně až 3 000 ve sněhu uvězněných aut. I díky příznivému klimatu a teplému větru od jihu se asi po pěti dnech podařilo odklidit sníh ze všech barcelonských ulic. Fascinující záběry z oné nadílky ostatně můžete zhlédnout i v následujícím videu tak, jak je zdokumentoval tehdejší frankistický filmový zpravodaj NO-DO. Někteří také dodnes vzpomínají na sousedy, kteří se po ulicích Balmes či Avinguda de Tibidabo vydávali směrem do centra na lyžích. Jako perličku dodejme, že necelých 40 dní poté, na počátku února 1963 postihla výše položenou část města další osmicentimetrová nadílka, která se však dlouho neudržela.
1983
Chumelení v únoru 1983 nebylo ani tak významné svou intenzitou jako spíše rozložením do několika dní. 8. února krátká sněhová bouře zasáhne jen výše položené čtvrti, zatímco o dva dny později už sněží v celém městě a kupříkladu na letišti El Prat spadne až 15 cm sněhu. Další sněžná epizoda pak následuje ještě v noci ze 12. na 13. února, kdy spadne asi 5 cm. Docela zajímavým úkazem je pak situace z 1. března 1993, kdy ve čtvrtích jako Sarrià, Montbau či Horta spadne až 15 cm sněhu, zatímco v Eixamplu, Barcelonetě či Poble Nou jen prší.
1999
Velice překvapivá byla krátká sněžná epizoda z 21. listopadu 1999. Chladný vzduch ze Sibiře přinesl do Katalánska zimu nečekaně již na podzim - naposledy v katalánské metropoli v listopadu sněžilo roku 1930. Nečekaná kalamita se dotkla zejména silniční a letecké dopravy. Některé silnice musely být uzavřeny a lety z barcelonského letiště se výrazně opozdily. Vše ale bylo otázkou jediného dopoledne. Ještě do soumraku už po sněhu nebylo ani vidu ani slechu.
2010
8. březen 2010 - doposud poslední velká sněhová nadílka v Barceloně a okolí a podle mnohých ta největší od bájného roku 1962. Zasáhla především sever Katalánska a na některých místech nechala i 70 cm čerstvě napadaného sněhu. Ve výše položených barcelonských čtvrtích (Vall d'Hebron, Sarrià) napadlo až 20 cm, zatímco u pobřeží výše poprašku dosahovala 3-5 cm. Emblematické fotografie zasněžené barcelonské pláže tehdy obletěly svět. Katalánská metropole se ponořila do milého chaosu, který podobné události na jihu vždy doprovází. Z českého pohledu směšná vrstvička sněhu paralyzovala velkou část dopravy, zatímco rozdovádění Barceloňané, kteří v zácpách neuvízli, si užívali krátkých sněhových radovánek, tehdy ještě plných snění o možném pořádání zimní olympiády 2022, jak je patrno z tohoto curlingového videa uprostřed barcelonské ulice. Lepší představu o prozatím poslední velké barcelonské vánici si můžete udělat i z následujícího videa.
Chumelení v únoru 1983 nebylo ani tak významné svou intenzitou jako spíše rozložením do několika dní. 8. února krátká sněhová bouře zasáhne jen výše položené čtvrti, zatímco o dva dny později už sněží v celém městě a kupříkladu na letišti El Prat spadne až 15 cm sněhu. Další sněžná epizoda pak následuje ještě v noci ze 12. na 13. února, kdy spadne asi 5 cm. Docela zajímavým úkazem je pak situace z 1. března 1993, kdy ve čtvrtích jako Sarrià, Montbau či Horta spadne až 15 cm sněhu, zatímco v Eixamplu, Barcelonetě či Poble Nou jen prší.
1999
Velice překvapivá byla krátká sněžná epizoda z 21. listopadu 1999. Chladný vzduch ze Sibiře přinesl do Katalánska zimu nečekaně již na podzim - naposledy v katalánské metropoli v listopadu sněžilo roku 1930. Nečekaná kalamita se dotkla zejména silniční a letecké dopravy. Některé silnice musely být uzavřeny a lety z barcelonského letiště se výrazně opozdily. Vše ale bylo otázkou jediného dopoledne. Ještě do soumraku už po sněhu nebylo ani vidu ani slechu.
2010
8. březen 2010 - doposud poslední velká sněhová nadílka v Barceloně a okolí a podle mnohých ta největší od bájného roku 1962. Zasáhla především sever Katalánska a na některých místech nechala i 70 cm čerstvě napadaného sněhu. Ve výše položených barcelonských čtvrtích (Vall d'Hebron, Sarrià) napadlo až 20 cm, zatímco u pobřeží výše poprašku dosahovala 3-5 cm. Emblematické fotografie zasněžené barcelonské pláže tehdy obletěly svět. Katalánská metropole se ponořila do milého chaosu, který podobné události na jihu vždy doprovází. Z českého pohledu směšná vrstvička sněhu paralyzovala velkou část dopravy, zatímco rozdovádění Barceloňané, kteří v zácpách neuvízli, si užívali krátkých sněhových radovánek, tehdy ještě plných snění o možném pořádání zimní olympiády 2022, jak je patrno z tohoto curlingového videa uprostřed barcelonské ulice. Lepší představu o prozatím poslední velké barcelonské vánici si můžete udělat i z následujícího videa.
Žádné komentáře:
Okomentovat