Carles Capdevila se narodil 13. srpna 1965 v Hostalets de Balenyà. Už během středoškolských studií přičichl k moderování v lokálním Ràdio Pista, kde si nejspíš poprvé ujasnil, že by rád setrvat v mediálním světě. Později vystudoval filosofii a novinařinu, načež jeho první profesionální kroky směřovaly do společenské rubriky deníku Avui. Brzy se vypracoval do role šéfa této sekce; v deníku Avui zároveň poznal svou budoucí životní partnerku a matku jeho čtyř dětí, novinářku Evu Piquer.
V roce 1991 stál u zrodu krátké avšak důležité iniciativy pod názvem Diari de la Pau - týdeník, který vycházel v průběhu války v Perském zálivu coby alternativa ke zpravodajství velkých španělských deníků, které záměrně zamlčovaly kritické pohledy na tento válečný konflikt. Léta 1992-1994 strávil spolu s manželkou v New Yorku, kde oba působili coby zahraniční zpravodajové. Capdevila v bytě na Manhattanu během té doby napsal též zajímavou knihu Nova York a la catalana, jež pojednává o spojení největšího amerického města s Katalánskem. Po návratu do Barcelony působí kupříkladu jako humorista na Catalunya Ràdio, režisér a scénárista v TV3 a později jako komentátor a sloupkař spolupracuje s většinou katalánských deníků (Avui, El Periódico, El 9 Nou). Zejména v rámci své rozhlasové dráhy proslul coby velký propagátor důrazu na vzdělávání - v této oblasti se stal v Katalánsku jednoznačně jedním z největších odborníků a často na téma vzdělávání přednášel.
Do povědomí takřka celého Katalánska se však dostal až v roce 2010, kdy stál u zrodu deníku Ara. Ve chvíli tvrdé ekonomické krize, kdy většina odborníků předvídala papírovým médiím brzký zánik a kdy se řada tradičních periodik začala potácet na hranici bankrotu, vznikla v Katalánsku tato novinářská iniciativa, která do určité míry dokázala zareagovat i na měnící se politické klima v souvislosti s rozsudkem španělského ústavního soudu ohledně Katalánského autonomního statutu. Ara tak vznikl coby prokatalánsky orientovaný deník a Carles Capdevila se stal jeho prvním šéfredaktorem. Tuto funkci zastával až do konce listopadu 2015, kdy se jí vzdal ze zdravotních důvodů. Od té chvíle napnul veškeré své síly na boj s rakovinou tlustého střeva. V následujících měsících vystupuje po Katalánsku s humoristickými monology na téma vzdělávání dětí, taktéž se mu dostává pozornosti v podobě zisku některých novinářských cen. Na jaře 2017 ještě stihl vydat soubor nejlepších článků a zamyšlení pod názvem La vida que aprenc, která se stala jednou z nejprodávanějších katalánských knih tohoto roku. Svůj boj se zákeřnou nemocí prohrál 1. června 2017.
Žádné komentáře:
Okomentovat