Joaquim Sorolla

Joaquim Sorolla i Bastida (1863-1923) byl významným valencijským malířem a představitelem stylu zvaného luminismus, ačkoliv často bývá chybně řazen k impresionistům. Díky své schopnosti zachytit středomořské světlo patřil ve své době k velmi ceněným malířům, proto se na rozdíl od řady svých kolegů dokázal malováním vcelku jednoduše uživit.

Pescadoras valencianas (1903)

Sorolla se narodil v únoru 1863 ve Valencii. O rok později se narodila jeho sestra Concha, avšak rodinné štěstí trvalo jen krátce. Oba rodiče podlehli epidemii cholery v roce 1865, dětí se proto ujala jejich teta z matčiny strany. První skutečný kontakt s uměním zažil 14letý Sorolla v dílně sochaře Cayetana Capuze, k němuž chodil na večerní hodiny kresby. Coby slibný talent následně v letech 1878-1881 navštěvoval uměleckou školu Escuela de Bellas Artes de San Carlos ve Valencii, zatímco po večerech pomáhal svému strýci v jeho zámečnické dílně. Ve škole se přes spolužáka seznámí s fotografem Antoniem Garcíou Pérezem, jenž ho později nechá tvořit ve svém ateliéru a ještě později se stane jeho tchánem, neboť Sorolla se roku 1888 ožení s jeho dcerou Clotilde. Ihned po škole je jeho tvorba oceněna v několika menších soutěžích, ale výrazný průlom pro něj znamená až rok 1884, kdy od valencijské provinční rady získá tříletý stipendijní pobyt v Římě. Během té doby se občas vrací do rodné Valencie, ale zejména stráví půl roku (1885) v Paříži, kde se seznamuje s tvorbou předních impresionistů, ačkoliv větší dojem v něm zanechají díla méně známých malířů (Jules Bastien-Lepage, Adolf von Menzel).

V roce 1890 se usadí v Madridu a do pár let se dostaví první mezinárodní úspěchy z výstav v Mnichově, Paříži, Vídni a Chicagu. Roku 1895 se potvrzuje, že jeho talentu důvěřují i zástupci světových muzeí - obraz La vuelta de la pesca je zakoupen Musée du Luxembourg v Paříži a obraz Aún dicen que el pescado es caro pro změnu získá Museo de Arte Moderno v Madridu. Jeho zahraniční kredit stoupne po dalších evropských výstavách (Berlín, Vídeň, Benátky), avšak skutečně celosvětově ho proslaví až ocenění obrazu Triste herencia na Světové výstavě v Paříži (1900). Jak jsme si nemohli nevšimnout, zejména tato první etapa Sorollovy tvorby je silně spjata se zachycením rybářského života na valencijském pobřeží. Zajímavým úkazem jeho tvorby je však i velké nadšení pro velkoformátové obrazy, což u této tematiky nebývá zvykem. Pařížský úspěch mu otevře dveře i ve zbývajících zemích západního světa. Roku 1908 vystavuje v Grafton Galleries v Londýně a o rok později se na několik měsíců přesune do USA, kde vystavuje v New Yorku, Buffalu a Bostonu a mimo jiné portrétuje i tehdejšího prezidenta Tafta.

Madre (1895)

Právě ve Spojených státech je v dalších letech velmi oblíbený a dostává zakázky ze všech stran, díky čemuž si mezitím v Madridu staví rodinné sídlo. Až do roku 1919 ho bude zaměstnávat zakázka newyorské Hispanic Society, která mu svěřila výzdobu svého sídla. Sorolla má za úkol namalovat 14 velkých pláten zobrazujících různé španělské kraje. Tato práce ho nutí hodně cestovat nejen do USA nýbrž po celém Španělsku, zároveň ho ale silně vyčerpá. Jako ve své době jeden z nejváženějších malířů taktéž vyučuje na královské akademii výtvarného umění ve španělské metropoli. V roce 1920, jen rok po dokončení velké zakázky pro Hispanic Society, částečně ochrne, čímž jeho malířská dráha končí. Umírá o tři roky později ve vesnici Cercedilla poblíž Madridu. Sál Hispanic Society, v němž se nacházejí jeho plátna, byl zcela dokončen a inaugurován až roku 1926. Jak už bylo výše zmíněno, Sorolla vynikal zejména při ztvárňování pobřežní krajiny; byl znám též jako vynikající portrétista. Ačkoliv vycházel z impresionismu, díky skvělé práci se světlem ve svých obrazech bývá řazen spíše do proudu známého jako luminismus. Ve své době byl velmi uznávaný a jeho tvorba mu umožnila blahobytný život; dnes je však vedle mnoha jiných španělských malířů 19. a 20. století spíše méně známým autorem. Museo Sorolla se od roku 1932 nachází v umělcově madridské vile na adrese Paseo del General Martínez Campos, 37.