K dalším předčasným regionálním volbám vedly říjnové události v Katalánsku. 21. prosince 2017 půjdou obyvatelé Katalánska opět k urnám, aby si zvolili nové poslance a s nimi i novou vládu. Předvolební kampaň, nesoucí se v ryze emočním duchu, dává jasně tušit, že tyto regionální volby budou jakýmsi reparátem voleb posledních, zamýšlených coby plebiscitní. Ve hře je sice hodně, ale paradoxně jen velmi málo se rozhodne právě v zítřejší volbě.
VYSTŘÍZLIVĚNÍ
Po říjnových událostech, které vyvrcholily tolik očekávanou proklamací republiky a tolikrát podceňovanou následnou ztrátou autonomie, zastánci nezávislosti vystřízlivěli. Neschopnost politického dialogu ze strany španělské vlády celý konflikt vyeskalovala do nečekaných výšin, ale zároveň nám všem posloužila k odhalení karet obou soupeřů. A vyšlo najevo, že Španělsko v tomto souboji třímá skutečně všechna esa i žolíky. Naproti tomu katalánská vláda nebyla během dvouleté přípravy schopna nejen zajistit základní struktury státu, ale žalostně selhala i v otázce zahraniční diplomacie. Katalánsko sice disponovalo množstvím delegací (ambasád) po celé Evropě, avšak ty zejména v otázce propagace katalánské nezávislosti zcela selhaly. Jedna delegace měla často na starosti několik států, avšak nedokázala si v nich najít dostatečně kvalitní spolupracovníky. Nedokázala proniknout do vyšších politických pater, kde by mohla lobbovat za katalánské zájmy i v otázce mezinárodní podpory. Již dopředu pak byla rozhodnuta hra ve sféře čisté síly. Katalánsko logicky nemá vlastní armádu, byť disponuje slušně vycvičenými a schopnými policejními složkami, avšak celá podstata katalánských snah o nezávislost má ryze pacifistický charakter.
Sám Carles Puigdemont to v jednom rozhovoru dokonale popsal - nejprve pacifismus, pak teprve boj za nezávislost. Znovu se tedy vracíme k otázce, která byla svým způsobem tabu, ale pokládá si ji už i řada Katalánců: Jsme za nezávislost ochotni umírat? Odpověď je nasnadě. Taktiku katalánské vlády nedávno poměrně přesně okomentoval politolog José Fernández Albertos, podle něhož se dalo předpokládat, že španělská vláda na pořádání referenda zareaguje tak, jak zareagovala, tedy silou. Zastánci nezávislosti poznali sociální a ekonomické limity svého snu a pochopili, že konečné řešení je najednou v nedohlednu. Podle Fernándeze katalánská vláda přišla o veškerou mezinárodní podporu svou akcentací ekonomického rozměru celého problému. Pokud by boj za nezávislost dokázala lépe propojit kupříkladu s otázkou reálného ohrožení katalánštiny, byla by reakce z Evropy nejspíš o malý kousek vstřícnější, než když je celá záležitost prezentována sloganem "Španělsko nás okrádá", na což ostatní státy nahlížejí pouze jako na projev nesolidarity. Tato skutečnost je tedy i jedním z důvodů, proč se všechny evropské státy ke Katalánsku obrátily zády. Jako v historii už mockrát, i tentokráte se katalánská vládní garnitura marně a naivně spoléhala na pomoc zvenčí. A ta nepřišla.
ŠPANĚLSKÁ DEMOKRACIE
Ačkoliv toto kolo zastánci nezávislosti prohráli, podzimní vývoj celého konfliktu naplno odhalil docela nehezké tendence v chápání demokracie z pohledu španělského státu. Vláda Lidové strany v rámci ochrany svých zájmů plně využila všechny prostředky, které jí španělský stát nabízí. Velmi patrné to je v posledních týdnech zejména v justici, kde už opravdu jen velmi naivní člověk může hájit neprovázanost španělské výkonné a soudní moci. Silně se v posledních dnech projevuje též předvolební cenzura, jejímž synonymem se stal prakticky plošný zákaz žluté barvy, kterou si uzurpovali zastánci nezávislosti coby připomínku svých uvězněných lídrů (ačkoliv Katalánci jsou vynalézaví!). Přemaluje španělská pošta své schránky? O mediálním tlaku na TV3 a Catalunya Ràdio netřeba mluvit. V jiném historickém kontextu by Španělsko za tento přístup možná pykalo, ale to dnes ve značně rozporuplném pojetí konceptu národního státu a evropských idejí ze stran evropských elit nehrozí. Ať už za podzimní střet může kdokoliv, celý konflikt ukázal některé slabiny španělské demokracie.
 |
| Volební průzkum uveřejněný 18. prosince 2017 ve skotském deníku The National (Foto: www.thenational.scot) |
 |
| Volební průzkum uveřejněný 19. prosince 2017 v deníku El Periòdic d'Andorra (Foto: www.elperiodic.ad) |
VOLEBNÍ ÚČAST
Ale zpět k volbám. V nich bude pravděpodobně zcela klíčovou záležitostí volební účast. Již ta minulá byla rekordní (takřka 75 %), ale podle mnohých průzkumů se tentokrát můžeme dočkat až 85% účasti, což by nakonec mohlo odpovídat jakémusi "plebiscitnímu" pojetí těchto voleb. Volební účast v sobě nese jeden důležitý aspekt. Zdá se, že tyto regionální volby a značně emotivní kampaň s nimi spojená dokážou k urnám přitáhnout řadu lidí, kteří se obvykle tohoto typu voleb neúčastní. Pro zastánce nezávislosti je to však spíš zlá zpráva, neboť většina politologů se shoduje na tom, že profil takového voliče odpovídá spíše oné mytické "tiché většině", na kterou se často odkazují zastánci španělské jednoty. Jinými slovy: očekává se, že větší část takto zmobilizovaných voličů podpoří právě strany hájící jednotu Španělska, neboť zastánci nezávislosti v posledních letech k urnám chodí takřka bez výjimky. Alespoň takové jsou odhady.
CIUTADANS
Vysoká účast je důležitá i pro splnění další části letošních předvolebních průzkumů. Zastánci nezávislosti totiž v uplynulých týdnech jaksi znenadání začali panikařit při pohledu na strmý vzestup strany Ciutadans, které některé volební modely dokonce předpovídají vítězství. Ciutadans a předvolební průzkumy - to je ostatně kapitola sama pro sebe. Strana má vynikající kontakty v mediálním světě a rozhodně by to nebylo poprvé, kdy řada médií záměrně nafukuje volební preference právě této strany. Svůj účel to totiž často splní, neboť takto se kandidatura Ciutadans bude jevit jako ta, která má šanci posbírat skutečně mnoho hlasů, a proto k sobě může přilákat dosud nerozhodnuté voliče. Zároveň je ale pravda, že takřka všechny průzkumy ukazují jasnou tendenci přesunu voličů PPC k Ciutadans. Lidová strana podle všeho dosáhne naprostého volebního propadáku a její zastoupení v katalánském parlamentu klidně může být marginálních 5 křesel, nicméně tito voliči přejdou takřka bez výjimky právě k Ciutadans, pro které jsou zatím každé předčasné volby důvodem k radosti, neboť jim pravidelně přinášejí historická maxima. Sluší se též dodat, že strana letos na volební klání vynaložila nejvíce prostředků ze všech katalánských formací a z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že jejich kandidátka na premiérský post, Inés Arrimadas, je vidět opravdu ve všech částech regionu.
KDO TEDY ZVÍTĚZÍ?
Celá předvolební kampaň se logicky nesla v duchu jediného tématu. V tomto ohledu je katalánská společnost skutečně rozdělená na "my" a "oni". Zatímco ERC, Junts per Catalunya a CUP coby dosavadní vládní blok hájí ideu katalánské nezávislosti, PPC, PSC a Ciutadans stojí jednoznačně za jednotným Španělskem a zároveň jde o strany, které podpořili uplatnění článku 155 šp. ústavy, který na několik týdnů prakticky zlikvidoval katalánskou autonomii. A samozřejmě tu máme ještě En Comú-Podem, stále sveřepě hájící svou pozici někde mezi oběma bloky. Pokud se opravdu většina voličů bude ochotná profilovat jen z hlediska zásadního tématu, dá se očekávat, že En Comú-Podem určitou část hlasů ztratí ve prospěch PSC či ERC. Alespoň většina předvolebních průzkumů věštila tomuto seskupení určité ztráty oproti volbám 2015. Jak už bylo řečeno, předvolebním průzkumům ve španělském či katalánském tisku neradno věřit, takže tento článek ilustrujeme "zakázanými" průzkumy, které zveřejnily zahraniční deníky (na území Španělska bylo v rámci zvyklostí dovoleno publikovat poslední průzkumy v pátek). Jde o nejčerstvější informace a zároveň o relativně důvěryhodné zdroje. Podle většiny průzkumů by strany hájící katalánskou nezávislost mohly obhájit těsnou většinu v parlamentu,a však jak už bylo řečeno výše, těmito odhady může dosti zamíchat nečekaně vysoká účast.
CO BUDE DÁL?
Volby jsou ale jen jedním malým krůčkem, který rozdá karty pro následující měsíce. Jak bude probíhat povolební jednání, je zase další otázka. Ačkoliv na první pohled vypadá tábor zastánců nezávislosti poněkud kompaktněji, už jen samotný fakt, že do volebního klání šly všechny tři strany samy za sebe toho mnoho dobrého o soudržnosti bloku nevypovídá. Každopádně zástupci ERC, Junts per Catalunya a CUP už nyní znají limity svého volebního programu (ačkoliv zejména CUP si to zaslepeně odmítá připustit), takže je velkou otázkou, jakým směrem dokážou přeorientovat své síly. Případné vítězství zastánců španělské jednoty by to se sestavováním vlády mohlo mít těžší. Lídři zmiňovaných stran se prozatím silně vymezují i sobě navzájem, i když zejména v případě aplikace článku 155 tyto strany předvedly nebývalou shodu. Většina předvolebních průzkumů však naznačuje, že jejich zásadním problémem by mohl být spíše nedostatek křesel, aby se jim podařilo získat většinu v katalánském parlamentu. Možná tak tentokrát přeci jen klíčovou roli sehraje ten, kdo se o ni hlásí ze všech nejméně...
P.S.: Nemůžeme nezmínit zajímavou zprávu z pondělního vydání madridského deníku ABC (El cupo catalán destruiría 234.000 empleos en el resto de España). Ačkoliv je třeba brát některá tvrzení v ní obsažená s rezervou, jde o docela výstižný náhled na to, proč španělská vláda nikdy Katalánsku nedovolí ekonomický koncert po vzoru Baskicka či Navarry. Z uvedených dat totiž jasně vyplývá, že tento způsob financování je pro Španělsko snad ještě méně výhodný než katalánská samostatnost. Na otázku financování se jistě v budoucnosti také zaměříme, neboť část povolebního dění se jistě bude ubírat právě tímto směrem.
CIUTADANS
Vysoká účast je důležitá i pro splnění další části letošních předvolebních průzkumů. Zastánci nezávislosti totiž v uplynulých týdnech jaksi znenadání začali panikařit při pohledu na strmý vzestup strany Ciutadans, které některé volební modely dokonce předpovídají vítězství. Ciutadans a předvolební průzkumy - to je ostatně kapitola sama pro sebe. Strana má vynikající kontakty v mediálním světě a rozhodně by to nebylo poprvé, kdy řada médií záměrně nafukuje volební preference právě této strany. Svůj účel to totiž často splní, neboť takto se kandidatura Ciutadans bude jevit jako ta, která má šanci posbírat skutečně mnoho hlasů, a proto k sobě může přilákat dosud nerozhodnuté voliče. Zároveň je ale pravda, že takřka všechny průzkumy ukazují jasnou tendenci přesunu voličů PPC k Ciutadans. Lidová strana podle všeho dosáhne naprostého volebního propadáku a její zastoupení v katalánském parlamentu klidně může být marginálních 5 křesel, nicméně tito voliči přejdou takřka bez výjimky právě k Ciutadans, pro které jsou zatím každé předčasné volby důvodem k radosti, neboť jim pravidelně přinášejí historická maxima. Sluší se též dodat, že strana letos na volební klání vynaložila nejvíce prostředků ze všech katalánských formací a z vlastní zkušenosti můžeme potvrdit, že jejich kandidátka na premiérský post, Inés Arrimadas, je vidět opravdu ve všech částech regionu.
KDO TEDY ZVÍTĚZÍ?
Celá předvolební kampaň se logicky nesla v duchu jediného tématu. V tomto ohledu je katalánská společnost skutečně rozdělená na "my" a "oni". Zatímco ERC, Junts per Catalunya a CUP coby dosavadní vládní blok hájí ideu katalánské nezávislosti, PPC, PSC a Ciutadans stojí jednoznačně za jednotným Španělskem a zároveň jde o strany, které podpořili uplatnění článku 155 šp. ústavy, který na několik týdnů prakticky zlikvidoval katalánskou autonomii. A samozřejmě tu máme ještě En Comú-Podem, stále sveřepě hájící svou pozici někde mezi oběma bloky. Pokud se opravdu většina voličů bude ochotná profilovat jen z hlediska zásadního tématu, dá se očekávat, že En Comú-Podem určitou část hlasů ztratí ve prospěch PSC či ERC. Alespoň většina předvolebních průzkumů věštila tomuto seskupení určité ztráty oproti volbám 2015. Jak už bylo řečeno, předvolebním průzkumům ve španělském či katalánském tisku neradno věřit, takže tento článek ilustrujeme "zakázanými" průzkumy, které zveřejnily zahraniční deníky (na území Španělska bylo v rámci zvyklostí dovoleno publikovat poslední průzkumy v pátek). Jde o nejčerstvější informace a zároveň o relativně důvěryhodné zdroje. Podle většiny průzkumů by strany hájící katalánskou nezávislost mohly obhájit těsnou většinu v parlamentu,a však jak už bylo řečeno výše, těmito odhady může dosti zamíchat nečekaně vysoká účast.
CO BUDE DÁL?
Volby jsou ale jen jedním malým krůčkem, který rozdá karty pro následující měsíce. Jak bude probíhat povolební jednání, je zase další otázka. Ačkoliv na první pohled vypadá tábor zastánců nezávislosti poněkud kompaktněji, už jen samotný fakt, že do volebního klání šly všechny tři strany samy za sebe toho mnoho dobrého o soudržnosti bloku nevypovídá. Každopádně zástupci ERC, Junts per Catalunya a CUP už nyní znají limity svého volebního programu (ačkoliv zejména CUP si to zaslepeně odmítá připustit), takže je velkou otázkou, jakým směrem dokážou přeorientovat své síly. Případné vítězství zastánců španělské jednoty by to se sestavováním vlády mohlo mít těžší. Lídři zmiňovaných stran se prozatím silně vymezují i sobě navzájem, i když zejména v případě aplikace článku 155 tyto strany předvedly nebývalou shodu. Většina předvolebních průzkumů však naznačuje, že jejich zásadním problémem by mohl být spíše nedostatek křesel, aby se jim podařilo získat většinu v katalánském parlamentu. Možná tak tentokrát přeci jen klíčovou roli sehraje ten, kdo se o ni hlásí ze všech nejméně...
P.S.: Nemůžeme nezmínit zajímavou zprávu z pondělního vydání madridského deníku ABC (El cupo catalán destruiría 234.000 empleos en el resto de España). Ačkoliv je třeba brát některá tvrzení v ní obsažená s rezervou, jde o docela výstižný náhled na to, proč španělská vláda nikdy Katalánsku nedovolí ekonomický koncert po vzoru Baskicka či Navarry. Z uvedených dat totiž jasně vyplývá, že tento způsob financování je pro Španělsko snad ještě méně výhodný než katalánská samostatnost. Na otázku financování se jistě v budoucnosti také zaměříme, neboť část povolebního dění se jistě bude ubírat právě tímto směrem.
Žádné komentáře:
Okomentovat