Španělský král Felipe VI. už minulý týden oznámil, že jeho agenda zůstane na týden následující zcela prázdná, aby se mohl plně soustředit na dění kolem katalánského referenda. I přesto jsme na jeho vyjádření k nedělnímu dění museli čekat až do včerejšího večera. Upozorňujeme, že následující projev není vhodný pro politické idealisty.
Veškeré naděje, že by Felipe VI. mohl v současném konfliktu mezi Španělskem a Katalánskem sehrát jakousi roli mírotvůrce, vzaly za své již po úvodní minutě jeho včerejšího projevu. V nezvykle tvrdém a důrazném prohlášení označil situaci v Katalánsku za extrémně vážnou a za jediného viníka celé eskalace konfliktu označil katalánskou vládu. Naopak zcela jednoznačně se král svými slovy postavil za premiéra Rajoye a potvrdil, že španělský stát musí v Katalánsku zajistit ústavní pořádek a vládu. Ani zmínka o dialogu. Naprostá absence nabídky jakéhokoliv jiného než silového řešení. A žádné vstřícné gesto, byť jen v symbolické podobě zmínky o devíti stovkách španělských občanů, kteří museli po tvrdém a zbytečném zásahu policie vyhledat lékařské ošetření. Včerejší projev španělskému králi snad musel napsat sám Rajoy, nejspíš proto Felipe VI. otálel celých 48 hodin s první institucionální reakci.
Králův postoj je samozřejmě logický. Pokračovatel rodu Bourbonů, jenž Španělsku s drobnými pauzami vládne více než 300 let, se v rodinné historii určitě nechce vyjímat tím, že přišel o kořist nejcennější. Koneckonců byl to jeho jmenný předchůdce, Felipe V., který v roce 1714 dokázal zdolat veškerý odpor v Katalánsku a vzít území bývalé Aragonské koruny definitivně pod křídla Španělska. Od té doby Bourboni území už jen ztráceli, a tak v myslích mnohých zapřísáhlých zastánců monarchie dnes Katalánsko představuje jakousi poslední španělskou kolonii. Nicméně Felipe VI. měl představovat změnu, byl tváří modernizace monarchie. Když v létě 2014 na trůn abdikoval jeho otec Juan Carlos I., ve Španělsku jen zesílilo volání po odstranění nikým nevolené královské instituce, nicméně čistě pragmaticky je osoba současného panovníka rozhodně tím nejvhodnějším vykonavatelem dané reprezentativní funkce - vzdělaný, inteligentní, charismatický a respekt vzbuzující. Kdyby Španělsko nemělo krále, jistě by v zemi vznikla funkce prezidenta po vzoru většiny ostatních evropských zemí. A představit si na onom místě někoho ze současné politické garnitury je více než směšné.
Nicméně včera Felipe VI. svým postojem zmařil poslední naděje na klidné vyřešení celé záležitosti v rámci Španělska. Je pravdou, že pro řadu obyvatel Katalánska král už dávno žádnou autoritu nepředstavuje, nicméně teprve včera se ukázalo, že na tuto roli rezignoval i sám král. Katalánská vláda tak nyní bude hledat co nejsolidnější mezinárodní podporu pro své zájmy, avšak jak nám ukazuje historie posledních několika set let, Katalánci mají ve chvílích, kdy už jsou nezávislost na dosah, přímo neskutečnou smůlu při výběru spojenců. A tak nakonec vždy zůstali ve svém boji za nezávislost zcela sami. A někteří z nich si až dnes uvědomují, že podobný scénář jim hrozí i tentokrát.
Žádné komentáře:
Okomentovat