Referendu vstříc..?!

Zítra v 9.00 by se po celém Katalánsku mělo otevřít celkem 2 315 volebních míst, tedy přibližně o 400 méně, než je obvyklé. Jasný důsledek španělského tlaku a neochoty některých starostů poskytnout referendu obecní prostory. I přes všechny další myslitelné i těžko předpokládané naschvály se prozatím katalánské vládě podařilo zajistit urny i volební seznamy, i když ani to ještě nemusí znamenat hladký průběh hlasování.

Titulní strana nedělního (1. října 2017) vydání
katalánského deníku ARA: "Máme to ve svých rukou".

Právě naopak. Španělské vládě se skutečně podařilo silně narušit logistiku celého referenda, a tak je dost pravděpodobné, že celý den se ponese ve znamení značné improvizace. Urny budou a vytisknout těch pár milionů volebních lístků na poslední chvíli taky není problém, avšak od pátečního večera zatím španělské i katalánské policejní složky obsadily zhruba polovinu škol, které mají sloužit jako volební místnosti. 

Další stovky pak pomocí nejrůznějších kulturních akcí a pořádáním náhlých dnů otevřených dveří bojují proti policejnímu obsazení a jejich cílem je pozice udržet až do nedělního hlasování, kdy se očekává, že i přes deštivé počasí jim na pomoc dorazí dlouhé fronty Katalánců toužících vyjádřit se ke své budoucnosti. Na úsměvy, dobrou náladu a odhodlání jsme narazili i v několika školách v barcelonské čtvrti Gràcia, která patří k vůbec těm nejaktivnějším, co se občanské mobilizace týče. Klíčové tedy bude udržet ve školách a dalších prostorách určených k referendu co nejvíce lidí po celou noc. Podle informací, které si mezi sebou jednotlivá místa předávají, prý k udržení pozic stačí, aby se v neděli nad ránem v místě zdržovala alespoň padesátka osob - při tak velkém počtu údajně katalánská policie, která rozkaz volební místa deaktivovat plní dle očekávání dost vágně, nezasáhne.

Jak se ale bude hlasovat v místech, kde volební místnosti zůstanou pod policejní pečetí? To je právě jedna z velkých neznámých zítřka. Podle katalánské vlády je k urnám povoláno přibližně 5,3 milionů obyvatel regionu a dá se předpokládat, že za těchto ztížených podmínek by úspěchem bylo dostat k urnám alespoň 2,3 milionů osob, tedy stejný počet lidí jako v lidovém hlasování 9. listopadu 2014. V tomto ohledu o vážnosti celé situace hovoří i dnešní prohlášení šéfů ANC a Òmnium Cultural, že úspěchem bude, když jich dorazí alespoň milion. V takovém případě ale bohužel vše zamíří do ztracena a vyčkávací taktika vlády Marina Rajoye si připíše další úspěch. Protože i přes všechny překážky bude v případě uskutečněného referenda klíčová míra participace. Skotský deník The National dnes přišel s průzkumem, jenž se v Katalánsku uskutečnil v posledních dvou týdnech na vzorku 3 300 osob a z něhož vyplývá, že by k urnám mohlo dorazit 62 % voličů, tedy něco okolo 3,3 milionů osob. To je účast, která by měla poměrně značný ohlas na mezinárodní scéně, a to je pro Katalánsko klíčové. Podle stejného průzkumu by pak 83 % hlasovalo PRO nezávislost Katalánska, ale faktem je, že o poměru hlasů PRO a PROTI to v tuto chvíli není, neboť značnou část odpůrců nezávislosti lze ztotožnit i s odpůrci referenda samotného, a tak zkrátka k urnám nepřijdou. Masivní úspěch v podobě vysoké účasti je aktuálně v podstatě jedinou pořádnou zbraní v rukou katalánských politiků hájících nezávislost. Jen tak si totiž mohou zajistit potřebný mezinárodní ohlas, bez něhož se celá situace dál nepohne. 

Španělsko totiž ze své pozice neustoupí, dokud ho k tomu nedonutí nějaký významný mezinárodní hráč. Španělská pozice je ostatně logická a konsolidují ji zejména tři zásadní důvody, proč se vláda PP s Katalánskem odmítá bavit. Prvním a tím nejzásadnějším je samozřejmě rozměr ekonomický. I když to bylo po celá dlouhá léta jistým tabu, pod tíhou současných událostí občas ze španělské strany unikne nešťastné potvrzení toho, že odchod Katalánska by byl pro království drtivou ekonomickou ranou. Ještě obtížněji se pak přiznává, avšak vždy jen mezi řádky, že odchod Katalánska by byl katastrofou právě proto, že region doplácí na řadu těch méně rozvinutých. Peníze jsou zkrátka tím nejzásadnějším motivem celého sporu. Zanechme tedy romantických představ o kulturním a jazykovém útlaku na straně jedné či touhy po jednotě velkého národa na straně druhé. Španělský stesk po koloniální éře a zoufalá touha zachovat alespoň její poslední symbol, to vše je až důvodem s nejmenší vahou.  A pak je tu ještě jeden důvod, o němž se hovoří hlavně v akademických kruzích a ve Španělsku samotném se o něm často mlčí - katalánská nezávislost by skutečně mohla vyvolat celkový rozpad Španělska, neboť případný katalánský úspěch by mohl přesvědčit většinu baskické společnosti, že "by to šlo taky". A i když to není zcela na pořadu dne, faktem je, že Španělsko bez Katalánska by pravděpodobně přežilo (i když by ekonomicky spadlo někam na úroveň Portugalska, na které doposud nahlíželo jako na chudšího souseda), avšak Španělsko bez Katalánska a bez Baskicka už by bylo ekonomicky nepředstavitelné, tedy pokud někdo v Murcii či Extremaduře náhodou neobjeví gigantické zásoby ropy či lithia...

Alespoň taková je tedy vize v předvečer referenda. Napjatý klid před bouří. Až se ráno probudíte, může být vše zase jinak. Stejně jako v průběhu dne samotného, i když jak už jsme jednou podotýkali, současná španělská vláda si přeci jen dvakrát rozmyslí policejní zásah proti urnám v přímém přenosu před celým světem. Pokud se jim to nepodaří za tmy během této noci, bude se zítra hlasovat. Nějak určitě. A možná se přitom rozhodne i o tom, co budou jednotlivé strany říkat v pondělí. A proč ne, možná se zítra opravdu rozhodne i o katalánské budoucnosti na roky dopředu... Vyrazme tedy referendu vstříc!