L'Arboç

L'Arboç je malé městečko asi 50 km jihozápadně od Barcelony, ačkoliv ze správního hlediska náleží k provincii Tarragona. Jeho populace v současnosti čítá zhruba 5 000 obyvatel. Na první pohled tedy naprosto obyčejné městečko, jichž jsou v Katalánsku stovky a v celém Španělsku tisíce. I přesto ale L'Arboç dokáže své návštěvníky velmi příjemně překvapit...

La Giralda na okraji města L'Arboç (Foto: www.arbocenc.org)

L'Arboç je jednou ze zastávek linky R4 katalánských regionálních vlaků. Takřka permanentně opuštěná stanice sice na první pohled neslibuje žádné zázraky, avšak po překonání úvodních 400 metrů najednou stojí v centru relativně zajímavého historického městečka. A faktem je, že L'Arboç má za sebou více než tisíciletou historii. První písemné zmínky o obci pocházejí z přelomu 10. a 11. století, přičemž v roce 1174 jí byl udělen titul královského města. Městečko tak užívalo mnoha privilegií a jeho součástí byla i malá ale důležitá židovská čtvrť. Prosperita však netrvala dlouho a od poloviny 14. století hovoříme o totálním úpadku provázeném několika morovými vlnami, které zdecimovaly většinu místní populace. Určitý význam si L'Arboç vydobyl až v druhé polovině 19. stol. v souvislosti s blízkostí vinné oblasti Penedès, pročež se z obce stalo oblíbené letní sídlo katalánských průmyslových elit.

Dnes jde o obyčejné městečko, které si žije poklidným provinčním životem, nicméně neznalého návštěvníka dokáže lecčím překvapit. Pokud sem zavítáte na konci srpna, najdete ulice ponořené do slavnostní atmosféry festa major, jež prý patří k těm nejautentičtějším v celém Katalánsku. Faktem je, že v obci působí mnoho prestižních folklorních spolků (castellers, diables, gegants, divadelníci apod.). Po celý rok je pak možné (i když často teprve po předchozí domluvě) navštívit dvě neotřelá muzea, jež se zde nacházejí. Jedním z nich je Museu de Puntes al Coixí, tedy česky něco jako "Muzeum paličkování", které v centru města vystavuje přes 500 historických ukázek tohoto umění. Druhým je El Cau del Tauró - údajně jediné evropské muzeum, jež se věnuje jen a pouze žralokům. Může se chlubit třetí nejdůležitější sbírkou na světě, zahrnující vycpané exempláře, čelisti či zuby více než stovky různých druhů žraloků. Jde o soukromou sbírku, takže návštěvu je třeba domluvit dopředu přímo s majitelem.

Nicméně L'Arboç vám může mnohé nabídnout i v případě, že místo muzeí dáváte přednost nezávazným procházkám po městě. Pokud sem zavítáte v průběhu odpolední siesty, můžete si být též jistí, že se budete procházet absolutně sami. L'Arboç nabízí několik zajímavých modernistických budov. Jednoznačnou dominantou města je kromě obligátního kostela (Església de Sant Julià), známého také jako "Katedrál oblasti Penedès", kopie slavné sevillské věže La Giralda. 52 metrů vysoká replika je součástí většího obytného komplexu, který si v obci coby své letní sídlo nechal postavit místní rodák Joan Roquer i Marí (1868-1934) poté, co se zcela fascinován vrátil ze svatební cesty po Andalusii. I když většinu roku trávil v Barceloně, dal si na letním sídle v rodné vísce záležet a na jednom pozemku dokázal soustředit kromě repliky slavné věže (v poměru 1:2 - La Giralda v Seville měří přibližně 102 metrů) i repliky Lvího dvora (La Alhambra, Granada) a Síně vyslanců (Real Alcázar, Sevilla) - vše co nejvěrnější originálu zvenčí i zevnitř. Stavba byla dokončena roku 1908. V současnosti patří soukromému vlastníkovi, který ale po předchozí domluvě nabízí zvláštní soukromé prohlídky pro větší skupiny.

Dalšími významnými a značně monumentálními stavbami jsou Hospital de Sant Antoni Abat (1913) v jasně modernistickém stylu a nádherný, reprezentativní Palau Gener i Batet (1889), který si tu nechal postavit místní rodák Josep Gener i Batet (1831-1900), jenž už jako 13letý vyrazil na Kubu, aby jako mnoho jiných Katalánců v té době nechutně zbohatl - Josep Gener konkrétně na výrobě tabákových výrobků. Ze současných slavných rodáků pak zmiňme ještě bývalého katalánského ministra vnitra Jordiho Janého a část dětství v L'Arboç strávil i slavný spisovatel Juan Marsé.

Palau Gener i Batet v samotném centru města (2017)