Josep Trueta

Josep Trueta i Raspall (1897-1977) byl významným katalánským lékařem a chirurgem. Kromě dlouholetého působení v Katalánsku vyučoval i na slavné Oxfordské univerzitě, kam se uchýlil po skončení španělské občanské války. Jeho přínos lékařství je obrovský zejména v oblasti prevence gangrény - jeho lékařská metoda zachránila tisíce životů osob zraněných ve válečných konfliktech.

Dr. Josep Trueta (Foto: www.icsgirona.cat)

Josep Trueta se narodil 27. října 1897 v domě číslo 236 na tehdejší ulici carrer Wad-Ras (dnes carrer Doctor Trueta) ve čtvrti Poblenou. Jako malý chtěl být malířem, avšak nakonec ho otec přesvědčil, že by bylo vhodnější pokračovat v několik generací trvající rodinné tradici, a tak Trueta nakonec vystudoval medicínu na Universitat de Barcelona. Jak později přiznal, zpočátku ho studium vůbec nebavilo, ale postupně si uvědomil, že jeho údělem je přeci jen stát se umělcem, akorát místo štětce se skalpelem v ruce.

Lékařský titul obdržel roku 1921 a po roce doktorského studia v Madridu začal roku 1923 pracovat v Hospital de Santa Creu i Sant Pau, kde záhy začal bádat v oblasti chirurgie končetin. V roce 1935 se zde stal šéfchirurgem, zároveň působil i jako pedagog na své alma mater. V tomto období též zdokonalil metodu ošetřování infikovaných otevřených zlomenin, kterou před ním prezentoval americký lékař H. W. Orr. Tzv. Truetova metoda spočívala především v okamžitém zákroku na poraněné končetině, dokonalém vyčištění a odstranění poraněné tkáně (debridement) a následné dokonalé sádrové fixaci končetiny. Jinými slovy šlo o postup, jenž dramaticky snižoval riziko infekce a následné gangrény, což se v praxi rovnalo záchraně mnohých končetin a v mnohých případech i záchraně života. Podle některých statistik ještě v I. světové válce umíralo na gangrénu a problémech s ní spojených až 20 % zraněných. Trueta s touto revoluční metodou přišel roku 1934 a sám ji měl možnost hojně aplikovat v průběhu španělské občanské války (1936-1939).

Jako aktivní a zapálený zastánce Katalánska musel po prohrané válce do exilu. Nejprve pobyl nějakou dobu v Perpignanu, později se přesunul do Londýna a Oxfordu, kde již během II. světové války působil jako profesor na tamní slavné univerzitě (od roku 1940). I v průběhu války byla jeho metoda hojně uplatňována a mnohé životy zachránila i v pozdějších válečných konfliktech v Korey a Vietnamu. V Británii se z doktora Truety stal uznávaný specialista, který pokračoval dál v důležitých výzkumech (provedl několik důležitých objevů v souvislosti s cirkulací krve v ledvinách) , za něž byl dvakrát nominován na Nobelovu cenu. V britském exilu také publikoval větší část ze svých více než 200 lékařských statí, článků a monografií.

V exilu se zároveň projevilo jeho výrazné vlastenectví. Roku 1940 se stal členem exilového seskupení Katalánců ve Velké Británii (Consell Nacional de Catalunya) a o rok později napsal knihu The Spirit of Catalonia, v níž anglosaskému světu představil katalánskou historii a přínos západní kultuře a civilizaci. Roku 1966 se po penzionování na Oxfordu vrátil do Katalánska, kde střídavě žil mezi Barcelonou a Santa Cristina d'Aro a sbíral nejrůznější ocenění a čestné doktoráty, i když i nadále se věnoval výzkumu. Zemřel 19. ledna 1977. Jeho památku dnes kromě rodné ulice v Barceloně připomíná kupříkladu i známá a prestižní nemocnice Hospital Universitari de Girona Doctor Josep Trueta v Gironě, která nese jeho jméno od roku 1990.