Ricard Opisso i Sala (1880-1966) byl jedním z nejvýznamnějších kreslířů, ilustrátorů a karikaturistů v katalánské historii. Jako nikdo uměl zachytit tep života v katalánské metropoli ve všech jeho podobách a sociálních vrstvách. Přitom už od mládí se přátelil s velikány. Učil se u Gaudího, popíjel s Picassem a zcela propadl pařížskému bohémskému opojení - a to vše stihl jen za prvních dvacet let svého relativně dlouhého života.
 |
| Štamgasti v podniku Els Quatre Gats, okolo 1900 (Foto: pmssttt.blogspot.com) |
Ke své celoživotní profesi kreslíře a satirika byl Ricard Opisso jednoznačně předurčen. Už jeho dědeček Josep Opisso (1820-1886) byl významným novinářem a šéfredaktorem deníku Diari de Tarragona. Opissův otec Alfred (1847-1924) byl zase vpravdě renesančním člověkem - vystudoval medicínu, ale celý svůj život zasvětil umění jako spisovatel, básník a překladatel. Publikoval i několik historických statí. Spisovatelské nadání ostatně zdědila Ricardova sestra Regina (1879-1965), která pod desítkou uměleckých pseudonymů napsala mnoho románů pro ženy. Ricard Opisso však čerpal spíše z rodového talentu své matky, neboť v její rodině se takřka všichni zabývali malováním.
Opisso vášnivě kreslil již odmalička. Často byl tak pohlcen světem vlastní imaginace, že zapomínal na vše kolem. Soustředit se na školu pro něj bylo nadlidským výkonem. Bylo mu pouhých 12 let, když mu otec domluvil možnost jít do učení k Antoni Gaudímu. Jeho talent si geniálního architekta postupně získá, a tak Opisso jako 16letý pro Gaudího provádí některé z náčrtů plánů na slavnou baziliku Sagrada Família. Gaudí se ukázal být stěžejní postavou Opissova životu ještě z jednoho důvodu - osobně se zasloužil, aby byl mladý kreslíř přijat do spolku Cercle Artístic de Sant Lluc, kde se sdružovaly některé z nejvýznamnějších osobností tehdy čile se rozvíjejícího katalánského modernismu. Zatímco Cercle Artístic de Sant Lluc sdružoval zejména ty seriózní představitele tehdejšího nejvýraznějšího uměleckého proudu, častými návštěvami legendárního podniku Els Quatre Gats si Opisso zajistil styky i s tou bohémštější polovinou představitelů modernisme.
Pak už to jde ráz na ráz. Díky nově nabytým známostem brzy publikuje (Quatre Gats, Pèl i Ploma) a vystavuje první svá dílka (Sala Parés, Barcelona). V letech 1901-1903 též tráví mnoho času mezi pařížskou bohémou, je velkým obdivovatelem francouzského malíře Toulouse-Lautreca a začíná publikovat ve francouzských časopisech. V celé své kariéře pak hodně těžil právě z těchto bohémských let, i když jeho sláva se plně konsolidovala až v průběhu 30. let 20. stol. Zajímavé též je, že jím často zobrazovaná bohémská tematika příliš neodpovídala realitě v tom smyslu, že jeho rodinný a soukromý život lze považovat za velmi klidný a harmonický. Jeho kresby se pravidelně objevovaly na stránkách řady tehdy populárních katalánských časopisů (Joventut, Cu-Cut, La Campana de Gràcia, L'Esquella de la Torratxa nebo Xut) hned vedle specializovaných komiksových periodik (En Patufet, TBO). Typickým rysem Opissovy tvorby různorodost témat. Kromě života katalánské či francouzské bohémy perfektně ilustroval problémy nižších vrstev i obyčejných lidí, velkou popularitu si získal i svými sportovními kresbami (fotbalové či boxové zápasy). Jednou z kvalit, které na jeho práci odborníci oceňují, jsou časté kresby davů (typicky právě při sportovním utkání), v nichž ale každičká postavička má svou vlastní osobnost. Galerijního uznání se Opissovo dílo dočkalo v poválečném období.
Za svůj život vytvořil Opisso tisíce nejrůznějších kreseb, ilustrací a karikatur. Řada z nich je dnes součástí soukromých uměleckých sbírek, přičemž asi tu největší máte možnost vidět 24 hodin denně 365 dní v roce na jednom jediném místě na světě. Skutečně, jen málo umělců se může chlubit tím, že mají svou galerii veřejnosti přístupnou kdykoliv a ještě zadarmo. Obdivovatelé Ricarda Opissa tuto možnost mají v barcelonském Hotelu Astoria (c/París, 203), jehož majitel Jordi Clos zde od roku 2007 vystavuje svou soukromou sbírku čítající přes 250 Opissových kreseb a ilustrací.
Opisso vášnivě kreslil již odmalička. Často byl tak pohlcen světem vlastní imaginace, že zapomínal na vše kolem. Soustředit se na školu pro něj bylo nadlidským výkonem. Bylo mu pouhých 12 let, když mu otec domluvil možnost jít do učení k Antoni Gaudímu. Jeho talent si geniálního architekta postupně získá, a tak Opisso jako 16letý pro Gaudího provádí některé z náčrtů plánů na slavnou baziliku Sagrada Família. Gaudí se ukázal být stěžejní postavou Opissova životu ještě z jednoho důvodu - osobně se zasloužil, aby byl mladý kreslíř přijat do spolku Cercle Artístic de Sant Lluc, kde se sdružovaly některé z nejvýznamnějších osobností tehdy čile se rozvíjejícího katalánského modernismu. Zatímco Cercle Artístic de Sant Lluc sdružoval zejména ty seriózní představitele tehdejšího nejvýraznějšího uměleckého proudu, častými návštěvami legendárního podniku Els Quatre Gats si Opisso zajistil styky i s tou bohémštější polovinou představitelů modernisme.
 |
| Takto Opisso viděl svou spolupráci s Gaudím (Foto: pmssttt.blogspot.com) |
Pak už to jde ráz na ráz. Díky nově nabytým známostem brzy publikuje (Quatre Gats, Pèl i Ploma) a vystavuje první svá dílka (Sala Parés, Barcelona). V letech 1901-1903 též tráví mnoho času mezi pařížskou bohémou, je velkým obdivovatelem francouzského malíře Toulouse-Lautreca a začíná publikovat ve francouzských časopisech. V celé své kariéře pak hodně těžil právě z těchto bohémských let, i když jeho sláva se plně konsolidovala až v průběhu 30. let 20. stol. Zajímavé též je, že jím často zobrazovaná bohémská tematika příliš neodpovídala realitě v tom smyslu, že jeho rodinný a soukromý život lze považovat za velmi klidný a harmonický. Jeho kresby se pravidelně objevovaly na stránkách řady tehdy populárních katalánských časopisů (Joventut, Cu-Cut, La Campana de Gràcia, L'Esquella de la Torratxa nebo Xut) hned vedle specializovaných komiksových periodik (En Patufet, TBO). Typickým rysem Opissovy tvorby různorodost témat. Kromě života katalánské či francouzské bohémy perfektně ilustroval problémy nižších vrstev i obyčejných lidí, velkou popularitu si získal i svými sportovními kresbami (fotbalové či boxové zápasy). Jednou z kvalit, které na jeho práci odborníci oceňují, jsou časté kresby davů (typicky právě při sportovním utkání), v nichž ale každičká postavička má svou vlastní osobnost. Galerijního uznání se Opissovo dílo dočkalo v poválečném období.
Za svůj život vytvořil Opisso tisíce nejrůznějších kreseb, ilustrací a karikatur. Řada z nich je dnes součástí soukromých uměleckých sbírek, přičemž asi tu největší máte možnost vidět 24 hodin denně 365 dní v roce na jednom jediném místě na světě. Skutečně, jen málo umělců se může chlubit tím, že mají svou galerii veřejnosti přístupnou kdykoliv a ještě zadarmo. Obdivovatelé Ricarda Opissa tuto možnost mají v barcelonském Hotelu Astoria (c/París, 203), jehož majitel Jordi Clos zde od roku 2007 vystavuje svou soukromou sbírku čítající přes 250 Opissových kreseb a ilustrací.
Žádné komentáře:
Okomentovat