Třídenní smutek dávno uplynul, oběti barcelonského teroristického útoku byly oplakány a jeho strůjci v drtivé většině případů sprovozeni ze světa. Logicky tedy přichází i další část předem snadno očekávatelných reakcí, kdy na sebe jednotlivé strany házejí špínu a vinu za neschopnost útoku předejít. Bavíme se totiž o útoku, který proběhl v samotném srdci Katalánska a to jen několik týdnů před další důležitou etapou katalánského boje za nezávislost. Obě strany, katalánská i španělská, tak nakonec atentáty ze 17. a 18. srpna 2017 záhy přetvořily v politický problém. Na následujících řádcích se jen velmi stručně podíváme na základní rozepři, která se tentokrát týkala (ne)spolupráce policejních složek.
Jak už víme z některého z předchozích článků, Katalánsko má svou vlastní autonomní policii - Mossos d'Esquadra. Ta na katalánském území v praxi takřka dokonale nahrazuje španělské policejní složky. V případě atentátů z minulého týdne tak veškerá reakce byla zejména na katalánských institucích a místních bezpečnostních složkách. Toho si všimly i prestižní světová média (The Wall Street Journal, The Guardian), podle nichž reakce katalánských institucí byla tak suverénní, jako by se již jednalo o nezávislý stát. Proto jsme si ostatně vypůjčili nadpis z článku Bernata Dedéu "Set hores d'independència" ("Sedm hodin nezávislosti", El Nacional), neboť přesně tak dlouho trvalo, než po barcelonském atentátu zareagovala španělská vláda prostřednictvím svého premiéra Mariana Rajoye, kterého zkrátka dříve z dovolené vytáhnout nedokázali. Ale stejně toho nebylo třeba, neboť v té době se o celou záležitost v rámci možností bezchybně staraly instituce katalánské.
Nejvíce na přetřes se pak v posledních dnech dostala zejména katalánská policie. Zatímco v Katalánsku i ve světě se její rychlost, efektivnost i nasazení při atentátu dočkalo chvály*, přední španělské deníky a posléze i vláda rozpoutaly již zmiňovanou očekávatelnou kampaň ukazování prstem na potenciální viníky. V souvislosti s výbuchem v Alcanaru, který podle pozdějších zjištění přímo souvisel s oběma atentáty, kupříkladu zástupci španělské policie Guardia Civil prohlásili, že byla chyba neumožnit vyjet na místo jejich pyrotechnikům. Samotnou kapitolou pak byly i stížnosti španělských (a bohužel nejen těch) novinářů na fakt, že zástupci katalánských institucí na svých tiskových konferencích vždy používali jako první jazyk katalánštinu**. V tomto ohledu se miláčkem půlky Katalánska stal major Mossos d'Esquadra Josep Lluís Trapero, jenž kromě bezchybné a profesionální komunikace v jedné z krizových chvil španělským novinářům dal jasně najevo, že oni mu nebudou diktovat, jak má mluvit. Každopádně korunu celé věci nasadily odbory španělských policejních složek, které se po atentátech cítily ukřivděné tím, že je Mossos svou profesionalitou k případu zkrátka nepustili. Jejich mediální komuniké pak odsoudilo "politickou zvůli", díky níž si svět mohl o Katalánsku vytvořit obrázek zcela soběstačné země, která dokáže čelit i výzvám terorismu. Lepší kompliment svým katalánským kolegům asi ti španělští složit nemohli.
Nicméně následující dny přeci jen ukázaly, že pokud se atentátům v Katalánsku nějak zabránit dalo, máslo na hlavě mají spíše španělské instituce. Velmi diskutovaným se stal fakt, na nějž bylo upozorněno již před několika měsíci - španělská vláda blokuje přístup Mossos d'Esquadra do Europolu s tím, že struktura této organizace vyžaduje nutnost být celostátní policejní složkou. Zapomínají však, že naprosto identicky působící baskická policie Ertzaintza do databází Europolu přístup má. No, asi nezapomínají, ale to už nepotřebuje další komentář. Velká slovní potyčka se strhla i o znalost o jakékoliv předchozí kriminální činnosti imáma, který stál u zrodu celé teroristické buňky. V tomto případě se opět ukázala nekoordinovanost katalánské a španělské policie. A kdybychom chtěli být opravdu zlí, připomněli bychom i jeden případ, v němž příslušníci španělské policie nepokrytě tu katalánskou sabotovali. Řeč je o tzv. operaci Charon z jara 2015, kdy Mossos d'Esquadra infiltrovali jednu v Katalánsku působící teroristickou buňku. Její členy nakonec varovali dva příslušníci španělské policie (!), a tak ta katalánská musela urychleně zasáhnout, aby její člověk v buňce nebyl vystaven smrtelnému nebezpečí.
A tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokračovat, kupříkladu tím, že dle finančních dohod mezi Španělskem a katalánskou vládou dluží stát právě za Mossos již od roku 2010 takřka 700 milionů euro, nebo neustálými administrativními problémy ze španělské strany, kvůli nimž Mossos nemohou rozšířit své řady. Strach z kompetentnosti katalánské policie tu totiž je a to vzhledem k následujícím týdnům, kdy přední stránky španělského i katalánského tisku opět ovládne boj za katalánskou nezávislost, španělským institucím na klidu nepřidává. První zkouškou ohněm však už katalánská policie prošla 17. a 18. srpna 2017. Úspěšně.
 |
| Carles Puigdemont (nalevo) a Mariano Rajoy (napravo) na tiskové konferenci 18. srpna 2017 v Barceloně (Foto: El País) |
Jak už víme z některého z předchozích článků, Katalánsko má svou vlastní autonomní policii - Mossos d'Esquadra. Ta na katalánském území v praxi takřka dokonale nahrazuje španělské policejní složky. V případě atentátů z minulého týdne tak veškerá reakce byla zejména na katalánských institucích a místních bezpečnostních složkách. Toho si všimly i prestižní světová média (The Wall Street Journal, The Guardian), podle nichž reakce katalánských institucí byla tak suverénní, jako by se již jednalo o nezávislý stát. Proto jsme si ostatně vypůjčili nadpis z článku Bernata Dedéu "Set hores d'independència" ("Sedm hodin nezávislosti", El Nacional), neboť přesně tak dlouho trvalo, než po barcelonském atentátu zareagovala španělská vláda prostřednictvím svého premiéra Mariana Rajoye, kterého zkrátka dříve z dovolené vytáhnout nedokázali. Ale stejně toho nebylo třeba, neboť v té době se o celou záležitost v rámci možností bezchybně staraly instituce katalánské.
Nejvíce na přetřes se pak v posledních dnech dostala zejména katalánská policie. Zatímco v Katalánsku i ve světě se její rychlost, efektivnost i nasazení při atentátu dočkalo chvály*, přední španělské deníky a posléze i vláda rozpoutaly již zmiňovanou očekávatelnou kampaň ukazování prstem na potenciální viníky. V souvislosti s výbuchem v Alcanaru, který podle pozdějších zjištění přímo souvisel s oběma atentáty, kupříkladu zástupci španělské policie Guardia Civil prohlásili, že byla chyba neumožnit vyjet na místo jejich pyrotechnikům. Samotnou kapitolou pak byly i stížnosti španělských (a bohužel nejen těch) novinářů na fakt, že zástupci katalánských institucí na svých tiskových konferencích vždy používali jako první jazyk katalánštinu**. V tomto ohledu se miláčkem půlky Katalánska stal major Mossos d'Esquadra Josep Lluís Trapero, jenž kromě bezchybné a profesionální komunikace v jedné z krizových chvil španělským novinářům dal jasně najevo, že oni mu nebudou diktovat, jak má mluvit. Každopádně korunu celé věci nasadily odbory španělských policejních složek, které se po atentátech cítily ukřivděné tím, že je Mossos svou profesionalitou k případu zkrátka nepustili. Jejich mediální komuniké pak odsoudilo "politickou zvůli", díky níž si svět mohl o Katalánsku vytvořit obrázek zcela soběstačné země, která dokáže čelit i výzvám terorismu. Lepší kompliment svým katalánským kolegům asi ti španělští složit nemohli.
Nicméně následující dny přeci jen ukázaly, že pokud se atentátům v Katalánsku nějak zabránit dalo, máslo na hlavě mají spíše španělské instituce. Velmi diskutovaným se stal fakt, na nějž bylo upozorněno již před několika měsíci - španělská vláda blokuje přístup Mossos d'Esquadra do Europolu s tím, že struktura této organizace vyžaduje nutnost být celostátní policejní složkou. Zapomínají však, že naprosto identicky působící baskická policie Ertzaintza do databází Europolu přístup má. No, asi nezapomínají, ale to už nepotřebuje další komentář. Velká slovní potyčka se strhla i o znalost o jakékoliv předchozí kriminální činnosti imáma, který stál u zrodu celé teroristické buňky. V tomto případě se opět ukázala nekoordinovanost katalánské a španělské policie. A kdybychom chtěli být opravdu zlí, připomněli bychom i jeden případ, v němž příslušníci španělské policie nepokrytě tu katalánskou sabotovali. Řeč je o tzv. operaci Charon z jara 2015, kdy Mossos d'Esquadra infiltrovali jednu v Katalánsku působící teroristickou buňku. Její členy nakonec varovali dva příslušníci španělské policie (!), a tak ta katalánská musela urychleně zasáhnout, aby její člověk v buňce nebyl vystaven smrtelnému nebezpečí.
A tak bychom mohli ještě hodnou chvíli pokračovat, kupříkladu tím, že dle finančních dohod mezi Španělskem a katalánskou vládou dluží stát právě za Mossos již od roku 2010 takřka 700 milionů euro, nebo neustálými administrativními problémy ze španělské strany, kvůli nimž Mossos nemohou rozšířit své řady. Strach z kompetentnosti katalánské policie tu totiž je a to vzhledem k následujícím týdnům, kdy přední stránky španělského i katalánského tisku opět ovládne boj za katalánskou nezávislost, španělským institucím na klidu nepřidává. První zkouškou ohněm však už katalánská policie prošla 17. a 18. srpna 2017. Úspěšně.
*Nutno připomenout, že v posledních letech popularita Mossos d'Esquadra mezi Katalánci značně kolísala - katalánská policie nebyla příliš oblíbená zejména pro své často zbytečně tvrdé zásahy na demonstracích (např. případ Ester Quintanové). Nicméně v dnech bezprostředně následujících po atentátu se katalánští policisté mnohokrát dočkaly zcela upřímných ovací či jiných ještě dojemnějších projevů sympatií.
**Kupříkladu na slovenské zpravodajské televizi TA3 na katalánštinu rozhodně připraveni nejsou, proto raději přímý přenos jedné takové konference vypnuli. Česká veřejnoprávní ČT24 se k tomu alespoň postavila čelem, i když jimi zadané tlumočení z katalánštiny mělo rozhodně své mouchy.
Žádné komentáře:
Okomentovat