Països Catalans - País Valencià

País Valencià nebo taky Comunitat Valenciana je dalším ze současných španělských regionů a historických regionů Països Catalans. V češtině bychom mluvili nejspíše o "Valencijském společenství", ale pro zkrácení a lepší melodičnost si to zkrátíme jen na "Valencii" (takže budeme muset v textu velice obratně rozlišovat mezi regionem a jeho hlavním městem, ale to se zvládne, protože na to evidentně mysleli už sami valencijští...;-).

Valencie je druhým největším katalánsky mluvícím regionem, v němž žije skoro 5 milionů obyvatel. Hned na úvod si ale připomeňme, že ne všichni mluví katalánsky. Tedy abychom to ještě více zamotali, pokud se setkáte s nějakým radikálnějším obyvatelem tohoto regionu, zjistíte, že tam vlastně nikdo nemluví katalánsky ale valencijsky!

Ale hezky popořadě: na vedlejší mapce vidíte rozdělení Valencie do dvou zón - směrem k západu jsou španělsky mluvící území, na východ katalánsky mluvící území. Valencie totiž byla osídlována v průběhu staletí jak Katalánci tak Španěly a dodnes je to hezky vidět právě na onom rozdělení. Pro praktické hledisko Països Catalans se také tyto španělsky mluvící oblasti do Katalánských zemí nepočítají, podobně jako v jednom z předchozích článků zmiňovaná Fenolleda (Catalunya Nord). Pro shrnutí tedy: katalánština má své dominium hlavně v pobřežních oblastech. Pak ale na scénu vstupuje onen problém s valencijštinou. Valencijština, to je historické a úřední označení katalánštiny v tomto regionu. I když vám místní ultras budou zarytě tvrdit, že je to samostatný jazyk, co nemá s katalánštinou co do činění, faktem zůstává, že jde jen o jeden z katalánských dialektů. Potvrdila to dokonce i nejvyšší jazyková instituce, kterou si ve Valencii stvořili - Acadèmia Valenciana de la Llengua (AVL). Valencijská AVL i katalánský Institut d'Estudis Catalans se shodnou na tom, že jazyk existuje jediný - katalánština.

Historicky se tato území připojila ke Katalánsku opět (jako třeba i v případě Baleárských ostrovů) ve 13. století díky největšímu katalánskému dobyvateli Jaume I. Od té doby po celá čtyři staletí země existovala jako Valencijské království. Od století 18. bylo definitivně vcucnuto pod španělskou korunu. Tam tedy sídlí dodnes, nicméně od roku 1982 má, podobně jako i ostatní comunidades autónomas, svoji vládu a parlament rozhodující na regionální úrovni. Hlavním městem je València, která už má takřka 800 000 obyvatel, dalšími důležitými městy jsou Castelló de la Plana, Alacant a Elx.

Alacant

València je jasným centrem celého regionu. Svým způsobem je to jedno z nejrychleji se rozvíjejících měst na Pyrenejském poloostrově, myšleno především co se týče mezinárodní projekce. Valencia se totiž stává čím dál známější a turisticky vyhledávanější v souvislosti s velkými projekty, které se v posledních letech uskutečnily. Opravdovým symbolem města se stal  především architektonický komplex Ciutat de les Arts i les Ciències, jenž vznikal v letech 1991 až 2005 a je navržený slavným místním architektem Santiagem Calatravou. Komplex tvoří mnoho budov, z nichž každá je architektonickou perlou. Uvnitř pak naleznete různá muzea, kino, operu, výstavní a koncertní prostory... Díky tomuto komplexu se pak València zdá být městem futuristickým. Teď ale troška kritiky. Předně, celý region se kvůli této stavbě brutálním způsobem zadlužil, důsledky onoho zadlužení však vyplavaly na povrch až s ekonomickou krizí ale o to bolestněji. Kromě předraženosti a určité velkoleposti (kterou si prostě město této velikosti nemohlo dovolit) je trošku smutná i skutečnost, že k městskému symbolu a centru turistického i kulturního života nevede metro. Upřímně řečeno, ono není ani v blízkém okolí, v podstatě jediným způsobem, jak se k Ciutat de les Arts i les Ciències dostat, je autobusem... a to ve španělských městech všeobecně není dobrá volba.

Když už jsme u valencijského metra, to je taky docela legrační (a pro obyvatele spíš smutná) záležitost. Tři linky metra - to vypadá honosně. Tak to mají třeba i v Praze. Jenže valencijské metro pokrývá podstatně menší plochu, jezdí v podstatně delších rozestupech a je neskonale dražší. Přiznám se, že jsem zatím neviděl jiná metra než ta evropská, avšak jedny koleje a jedno nástupiště společné pro více linek jsem jinde nenašel. Zkrátka a dobře, valencijské metro působí tak trošku amatérsky.

Dalším z odvážných kroků bylo pořádání závodu F1. València už řadu let pořádá motocyklové závody na okruhu za městem. Pak je ale napadlo přitáhnout do města i F1. A postavit jí i nový okruh. Je fakt, že až tolik stavět nemuseli a nový přístavní okruh je panoramaticky hodně atraktivní. Tady to ale bohužel končí. Závody ve valencijském přístavu se až na letošní výjimku silně nepovedly, byly zkrátka nudné. A to na tribuny a do okolních obchodů a hotelů mnoho těžce platících fanoušků nepřitáhne. Jinými slovy, ekonomický propadák.

Benidorm

Vzhledem k tomu, že jsme trošku moc zacílili jen na hlavní město, necháme si zbytek na nějaký další článek. País Valencià je totiž víc než jen jeho hlavní město (i když ani tady si tolik nepomůžeme a můžeme směle kritizovat dál - třeba o letišti v Castelló :-)). Turistických lákadel je tu spousta. Alacant (Alicante), Gandia, Dénia, Benidorm - to jsou ta nejproslulejší plážová letoviska. V Alacant je větší klid, v Benidormu zase narazíte na německé, holandské a britské důchodce a sedmikilometrovou pláž lemovanou mrakodrapy (na evropské poměry). Ve městě Elx, kousek od Alacant, zase můžete objevovat největší palmový háj v Evropě - okolo 300 000 palem na jednom místě! A spousta dalších míst, o nichž se časem určitě dozvíte i zde. Čím větší region Països Catalans, tím více by se logicky dalo napsat. Jako úvodní charakteristika to zatím postačí, v budoucnu se zaměříme na konkrétní místa, zvyky, zajímavosti a osobnosti. Catalunya 2011 se totiž zabývá všemi Països Catalans bez výjimky!  

Ciutat de les Arts i les Ciències (València)

Ciutat de les Arts i les Ciències (València)