Andorra, malý státeček v srdci Pyrenejí, je dalším z území Països Catalans. Kromě toho, že patří mezi nejmenší nezávislé státy světa, z katalánského pohledu je pro nás zajímavý tím, že se jedná o jediný stát na světě, kde je jediným úředním jazykem jen a pouze katalánština!
Andorra je vůbec zvláštní země... V českých hodinách zeměpisu se o ní mluví pouze jako o malé raritce v souvislosti s legračním termínem "kondominium", avšak ani to už v praxi není pravda, spíše se jedná o diarchii. Ale pojďme hezky popořadě. Jak možná víte, Andorra je jedním z evropských ministátů. Nachází se v samém srdci Pyrenejí mezi Španělskem a Francií. Tyto dvě země také (logicky) hrají v běžné andorrské realitě velkou roli, ale k tomu až později. Toto knížectví se rozprostírá na 468 km2 v několika údolích obklopených až 3000 metrů vysokými horami. Celkem v těchto údolích podle dat z roku 2009 žije něco přes 84 000 obyvatel, ovšem ne všichni jsou Andořani - těch je jen 32 000 - zbytek tvoří hlavně Španělé, Portugalci a Francouzi. Ono stát se andorrským občanem není až tak jednoduché a až do roku 2005 to bylo ještě složitější. Není divu, že do té doby v zemi byla nejpočetnější národností ta španělská. Hlavním a nejlidnatějším městem je Andorra la Vella (asi 22 000 obyvatel), těsně následována Escaldes-Engordany. V praxi ovšem tato městečka tvoří jedno souměstí a hranice mezi nimi příliš patrná není. Vyjádřeno jinak: polovina obyvatel bydlí v této "metropolitní" oblasti.
A teď jak je to s těmi sousedními zeměmi? Andorra je oficiálně knížectvím, zemi však žádný kníže nevládne. Hlavy státu jsou totiž v Andoře dvě (v češtině bychom je zvali nejspíše spoluknížata): francouzský prezident (nyní tedy François Hollande) a biskup ze Seu d'Urgell (nyní Joan Enric Vives Sicília). Takhle to v Andoře funguje již od roku 1278 (pro ty rýpavé - samozřejmě, že na francouzské straně to dříve byli králové, Napoleon a tak dále). V praxi je však Andorra od roku 1993, kdy vstoupila v platnost andorrská ústava, nezávislým parlamentním knížectvím - tedy obě hlavy státu fungují čistě reprezentativně a zemi řídí volený parlament a vláda. Od roku 2011 je andorrským premiérem Antoni Martí i Petit. Země je tedy svým způsobem nezávislá od roku 1278, nicméně historie tohoto ministátu sahá až do doby Karla Velikého (počátek 9. století). Ten je dodnes považován za otce andorrského národa.
Ačkoliv je tedy Andorra nezávislým knížectvím, Francie a Španělsko mají výrazný podíl na místním životě. Země má sice vlastní policii a hasiče, avšak coby neutrální (a taky pěkně malý) stát nemá armádu. V případě nějakého ozbrojeného konfliktu by se tedy o ně museli postarat výše zmiňovaní sousedé. Oni už se koneckonců starají o spoustu jiných věcí jako je třeba pošta. V Andoře můžete platit euromincemi a eurobankovkami (dříve se platilo pesetami i franky) a zemička se dokonce už mnoho let snaží přimět EU, aby mohla razit vlastní euromince! Okolní země se taktéž starají o dopravu... v Andoře totiž poměrně logicky není letiště (ono by se možná na něj nějaké malé místo našlo, ale rozhodně by pak vítězilo ve volbě toho nejděsivějšího letiště světa - trefit se na úzkou přistávací dráhu mezi třítisícovými vrcholky by byla určitě legrace). Do knížectví se tedy dostanete pouze po silnici. Hlavně ta směrem na Francii však v zimě občas zapadá sněhem, takže i po zemi je to někdy docela složité; železnice tu neexistuje. Dobrá, jde to i vzdušnou cestou, ale myslím, že takový výlet vrtulníkem z Toulouse, Girony či Barcelony do Andorry je trošku mimo cenové relace čtenářů i autora tohoto blogu.
Když už tu byla řeč o andorrské policii, dá se na ní hezky ilustrovat, proč jsou všechny ty maličké státy tak miloučké. Nebo alespoň mně se to tak jeví. Není kouzelné, že v Andoře najdete policii, soudy a ministerstvo vnitra v jedné budově spolu s dalšími několika úřady? Pokud vám to nepřipadá kouzelné, je to přinejmenším praktické... Ještě to vězení by to chtělo zakomponovat. Ale nevadí, to má vlastní budovu a podobně jako v norských věznicích i v té jediné andorrské musí být radost být zavřený. Centre Penitenciari de la Comella, jak zní oficiální název, je pěkná budova, kterou zvenčí rozhodně jako vězení nepoznáte. Má místo až pro 125 vězňů, nicméně obvykle bývá naplněná ani ne z poloviny. Například podle čísel z roku 2009 mělo vězení 61 obyvatel, z toho 27 pouze ve vazbě! Díky tak malému počtu vězňů si můžeme udělat i pěkný obrázek o národnostním složení - největšími zločinci jsou v Andoře Rumuni následovaní Španěly a Andořany. Kromě Číňanů, Italů, Francouzů, Portugalců, Gruzínců, Ukrajinců a Maročanů tam měli dokonce i nějakého Rusa, Peruánce nebo Chorvata (poslední tři pravděpodobně již jen po jednom exempláři). A že se chlapcům a dívkám nechce z andorrského vězení do vlasti - není se čemu divit, čistota, dostatek místa a televize jsou samozřejmostí. To ale není vše, vězni mají také dokonalý "personální" servis. Věznice má asi 70 zaměstnanců, tedy průměrně více než jednoho zaměstnance na odsouzeného! Není divu, že tu za celou dobu ještě nezaznamenali žádný pokus o útěk...
Ale dobrá, předpokládejme, že chcete slyšet i jiné důvody k návštěvě Andorry, než je pohodové vězení. Většina lidí se sem vydává ze čtyř důvodů. Asi tím nejhlavnějším, soudě alespoň podle ohlasů ze Španělska, je nakupování. Andorra je daňovým rájem. Tedy ne už tolik, co dřív, ale pro běžné lidi, co si tu nepotřebují zašít miliony, jím stále je. Nízká DPH znamená velice nízké ceny veškerého spotřebního zboží. Ne nadarmo se Andoře (i když trochu posměšně) říká "supermarket Evropy". Dalším důvodem jsou hory. V létě na procházky a dlouhá koukání, v zimě na parádní lyžovačky. Koneckonců už tradičně se v Andoře jezdí i světový pohár v lyžování a dokonce zde byla i snaha uspořádat zimní olympiádu, takže něco do sebe ty hory mít musí!
Třetím důvodem je pak jakási kouzelnost a poetičnost tohoto polozapomenutého koutu světa. Andorra je zkrátka tajemná a přitom krásná. Romantická údolí nabízejí ukázky té nejčistší románské architektury, kamenné domy a mosty na každém kroku + parádní přírodní scenérie. A punc určité exotičnosti až se budete vychloubat svými zahraničními zkušenostmi - no schválně, kdo z vašich kamarádů tam kdy byl? Tím čtvrtým je pašování tabáku... a to je z oněch čtyř ten nejlepší způsob, jak si ověřit pravdu výše napsaného o jediném andorrském nápravném zařízení.
Zdá se, že Andorra na tomto blogu vydá na několik článků. Pro úplnost ale ještě zmiňme situaci katalánštiny v srdci Pyrenejí. Jak už bylo řečeno, Andorra je jediným státem světa, kde je katalánština jediným úředním jazykem. Realita ale už tak slavná není, respektive ani v Andoře se nedá vypozorovat jasná převaha úředního jazyka. Přibližme si to na příkladu naší drahé České republiky - čeština je jedinou úřední řečí a kromě centra Prahy a Karlových Varů v ní žijeme úplně všude a ve všech životních situacích, všichni používáme češtinu a to třeba i ve vietnamských tržnicích. V Andoře je katalánština jedinou úřední řečí, nápisy jsou v katalánštině, média (www.diariandorra.ad, www.rtva.ad) a školy vesměs také, ale co se týká běžné komunikace, tady už je to záležitost národnostního složení. Katalánština je mateřským jazykem jen pro necelých 40% populace, i když co se týká jejího denního užívání je na příznivějších 60%. Nicméně zbylých 40% denně komunikuje ve španělštině a v menší míře portugalsky a francouzsky. Navíc portugalská menšina v Andoře se zatím stále rozrůstá, takže budoucnost ještě sílu katalánštiny prověří.
Tak či onak, rozhodně je zde katalánština v lepším zákonném postavení než v ostatních Països Catalans. Ostatně díky Andoře je katalánština oficiálně přítomna například na shromážděních OSN a poměrně hrdí jsou Andořané i na své zástupce v Eurovizi. A pozor, již několik let existuje také nejvyšší andorrská vzdělávací instituce. Pokud chcete andorrský diplom, mrkněte na Universitat d'Andorra. Pokud vás tato trpasličí katalánsky mluvící země zaujala, netrpělivě sledujte tento blog nebo jeden z nejoblíbenějších andorrských portálů www.andorramania.ad, odkud jsou i ony překrásné ilustrativní fotografie.
A teď jak je to s těmi sousedními zeměmi? Andorra je oficiálně knížectvím, zemi však žádný kníže nevládne. Hlavy státu jsou totiž v Andoře dvě (v češtině bychom je zvali nejspíše spoluknížata): francouzský prezident (nyní tedy François Hollande) a biskup ze Seu d'Urgell (nyní Joan Enric Vives Sicília). Takhle to v Andoře funguje již od roku 1278 (pro ty rýpavé - samozřejmě, že na francouzské straně to dříve byli králové, Napoleon a tak dále). V praxi je však Andorra od roku 1993, kdy vstoupila v platnost andorrská ústava, nezávislým parlamentním knížectvím - tedy obě hlavy státu fungují čistě reprezentativně a zemi řídí volený parlament a vláda. Od roku 2011 je andorrským premiérem Antoni Martí i Petit. Země je tedy svým způsobem nezávislá od roku 1278, nicméně historie tohoto ministátu sahá až do doby Karla Velikého (počátek 9. století). Ten je dodnes považován za otce andorrského národa.
Když už tu byla řeč o andorrské policii, dá se na ní hezky ilustrovat, proč jsou všechny ty maličké státy tak miloučké. Nebo alespoň mně se to tak jeví. Není kouzelné, že v Andoře najdete policii, soudy a ministerstvo vnitra v jedné budově spolu s dalšími několika úřady? Pokud vám to nepřipadá kouzelné, je to přinejmenším praktické... Ještě to vězení by to chtělo zakomponovat. Ale nevadí, to má vlastní budovu a podobně jako v norských věznicích i v té jediné andorrské musí být radost být zavřený. Centre Penitenciari de la Comella, jak zní oficiální název, je pěkná budova, kterou zvenčí rozhodně jako vězení nepoznáte. Má místo až pro 125 vězňů, nicméně obvykle bývá naplněná ani ne z poloviny. Například podle čísel z roku 2009 mělo vězení 61 obyvatel, z toho 27 pouze ve vazbě! Díky tak malému počtu vězňů si můžeme udělat i pěkný obrázek o národnostním složení - největšími zločinci jsou v Andoře Rumuni následovaní Španěly a Andořany. Kromě Číňanů, Italů, Francouzů, Portugalců, Gruzínců, Ukrajinců a Maročanů tam měli dokonce i nějakého Rusa, Peruánce nebo Chorvata (poslední tři pravděpodobně již jen po jednom exempláři). A že se chlapcům a dívkám nechce z andorrského vězení do vlasti - není se čemu divit, čistota, dostatek místa a televize jsou samozřejmostí. To ale není vše, vězni mají také dokonalý "personální" servis. Věznice má asi 70 zaměstnanců, tedy průměrně více než jednoho zaměstnance na odsouzeného! Není divu, že tu za celou dobu ještě nezaznamenali žádný pokus o útěk...
Ale dobrá, předpokládejme, že chcete slyšet i jiné důvody k návštěvě Andorry, než je pohodové vězení. Většina lidí se sem vydává ze čtyř důvodů. Asi tím nejhlavnějším, soudě alespoň podle ohlasů ze Španělska, je nakupování. Andorra je daňovým rájem. Tedy ne už tolik, co dřív, ale pro běžné lidi, co si tu nepotřebují zašít miliony, jím stále je. Nízká DPH znamená velice nízké ceny veškerého spotřebního zboží. Ne nadarmo se Andoře (i když trochu posměšně) říká "supermarket Evropy". Dalším důvodem jsou hory. V létě na procházky a dlouhá koukání, v zimě na parádní lyžovačky. Koneckonců už tradičně se v Andoře jezdí i světový pohár v lyžování a dokonce zde byla i snaha uspořádat zimní olympiádu, takže něco do sebe ty hory mít musí! Třetím důvodem je pak jakási kouzelnost a poetičnost tohoto polozapomenutého koutu světa. Andorra je zkrátka tajemná a přitom krásná. Romantická údolí nabízejí ukázky té nejčistší románské architektury, kamenné domy a mosty na každém kroku + parádní přírodní scenérie. A punc určité exotičnosti až se budete vychloubat svými zahraničními zkušenostmi - no schválně, kdo z vašich kamarádů tam kdy byl? Tím čtvrtým je pašování tabáku... a to je z oněch čtyř ten nejlepší způsob, jak si ověřit pravdu výše napsaného o jediném andorrském nápravném zařízení.
Zdá se, že Andorra na tomto blogu vydá na několik článků. Pro úplnost ale ještě zmiňme situaci katalánštiny v srdci Pyrenejí. Jak už bylo řečeno, Andorra je jediným státem světa, kde je katalánština jediným úředním jazykem. Realita ale už tak slavná není, respektive ani v Andoře se nedá vypozorovat jasná převaha úředního jazyka. Přibližme si to na příkladu naší drahé České republiky - čeština je jedinou úřední řečí a kromě centra Prahy a Karlových Varů v ní žijeme úplně všude a ve všech životních situacích, všichni používáme češtinu a to třeba i ve vietnamských tržnicích. V Andoře je katalánština jedinou úřední řečí, nápisy jsou v katalánštině, média (www.diariandorra.ad, www.rtva.ad) a školy vesměs také, ale co se týká běžné komunikace, tady už je to záležitost národnostního složení. Katalánština je mateřským jazykem jen pro necelých 40% populace, i když co se týká jejího denního užívání je na příznivějších 60%. Nicméně zbylých 40% denně komunikuje ve španělštině a v menší míře portugalsky a francouzsky. Navíc portugalská menšina v Andoře se zatím stále rozrůstá, takže budoucnost ještě sílu katalánštiny prověří.
Tak či onak, rozhodně je zde katalánština v lepším zákonném postavení než v ostatních Països Catalans. Ostatně díky Andoře je katalánština oficiálně přítomna například na shromážděních OSN a poměrně hrdí jsou Andořané i na své zástupce v Eurovizi. A pozor, již několik let existuje také nejvyšší andorrská vzdělávací instituce. Pokud chcete andorrský diplom, mrkněte na Universitat d'Andorra. Pokud vás tato trpasličí katalánsky mluvící země zaujala, netrpělivě sledujte tento blog nebo jeden z nejoblíbenějších andorrských portálů www.andorramania.ad, odkud jsou i ony překrásné ilustrativní fotografie.
Žádné komentáře:
Okomentovat