Poslední z "okrajových" částí Països Catalans je Catalunya Nord, území historicky náležící ke Katalánsku, nicméně již mnoho staletí patřící Francii. I přesto ale místní rozhodně nezapomínají na své katalánské kořeny ani na svůj historický jazyk...
Catalunya Nord se nachází na druhé straně Pyrenejí, přiléhaje těsně právě k hranici s Katalánskem (Španělskem). Jak již bylo řečeno, toto teritorium je dnes jedním z francouzských departementů a naleznete ho pod názvem Pyrénées-Orientales. Žije tu takřka 450 000 obyvatel, přičemž jednoznačným centrem departamentu je Perpignan (katalánsky Perpinyà). Catalunya Nord je dále ještě rozdělena do šesti malých oblastí (comarques): Roselló, Vallespir, Conflent, Capcir, Alta Cerdanya a Fenolleda.
Právě posledně jmenovaná Fenolleda sem však patří jen územně, jinak je často z Països Catalans vyčleňovaná, protože se jedná o historické území jazykově patřící k okcitánštině. Francie totiž historicky vsázela na co nejužší centralizaci ve smyslu kulturním. Je však logické, že na tak velkém území existovaly dříve různé národy (nebo alespoň kolektivy lidí hovořících jedním jazykem). Bylo tomu tak i v ostatních evropských zemích a v mnoha z nich je to dodnes patrno (Velká Británie - Angličané, Skotové, Irové, Welšani; Španělsko - Španělé, Katalánci, Baskové, Galicijci...). Ve Francii to ovšem pro tyto malé národy tak jednoduché nebylo a během mnoha staletí existoval pro všechny společně jen jediný jazyk - francouzština. Proto si dnes jen málo francouzských oblastí dokázalo zachovat něco z tohoto historického dědictví, Catalunya Nord je jednou z nich.
 |
| Llívia |
Tato francouzská realita sahá až do roku 1659. Do onoho roku byla historie tohoto území součástí historie katalánské. V roce 1659 však byl uzavřen Pyrenejský mír, který ukončil válku mezi Španělskem a Francií v období třicetileté války. Nejdůležitějším výsledkem tohoto míru je pro nás ustanovení nové hranice mezi oběma zeměmi, která se vesměs ustálila na podobě, jak ji známe dnes. Tím pádem všechny vesnice na sever od Pyrenejí připadly Francii, a došlo tak k definitivnímu rozdělení Katalánska. Tedy až na drobnou výjimku. Llívia sice byla tehdy stejně jako i dnes spíše vesnicí, nicméně kvůli určitým zásluhám obdržela roku 1528 titul města. A to bylo rozhodující pro to, aby zůstala Španělsku, byť odříznuta od španělského teritoria úzkým pruhem francouzského území. Mimochodem, díky Pyrenejskému míru máme na hranicích Španělska a Francie spoustu zajímavých politických útvarů, jako třeba samotný Bažantí ostrov, na němž byl mír podepsán...ale o tom někdy jindy a někde jinde.
I přes toto všechno se na území Catalunya Nord udržel určitý katalánský duch. Například hlavní město Perpinyà je toho důkazem. Nad jeho hradem vlaje katalánská vlajka a ne francouzská. Názvy některých ulic a další nápisy jsou v katalánštině i francouzštině. Ve městě je také několik katalánských kulturních institucí. Zajímavé jsou i dva rugbyové kluby, které ve městě sídlí - Dragons Catalans a Unió Esportiva Arlequins de Perpinyà. Oba dva se pyšní svým katalanismem, který demonstrují například svými hymnami - Dragons pojali za svoji hymnu katalánskou (Els Segadors) a USAP zase slavnou katalánskou píseň L'Estaca od Lluíse Llacha.
Co se týká katalánštiny, ta to tu měla právě od roku 1659 dost těžké, i když zdá se, že v posledních letech dochází k výrazným pokrokům. Koncem roku 2007 schválila vláda departementu Pyrénées-Orientales dokument nazvaný "Carta a favor del català", který má zajistit kooficialitu katalánštiny společně s francouzštinou právě v tomto departementu. Praktické účinky tohoto rozhodnutí budou patrny až v průběhu let, nicméně je to sympatický krok k upevnění pozice tohoto jazyka na území Catalunya Nord. Podle různých průzkumů zhruba dvě třetiny populace katalánštině rozumí a jedna třetina ji aktivně používá. Katalánština se vyučuje i ve školách, ale pouze volitelně a prozatím poptávka po těchto hodinách není z největších. I tak ale budoucnost katalánštiny v Catalunya Nord nevypadá vůbec špatně.
Žádné komentáře:
Okomentovat