L'Alguer (italsky Alghero) je rozlohou nejmenší oblastí Països Catalans (224 km2), nicméně v počtu obyvatel (okolo 44 000) a tedy i potenciálních katalánských rodilých mluvčích má mnohem větší potenciál než minule představované El Carxe. Přesto místní katalánština nemá do budoucna zcela optimistické vyhlídky.
Na rozdíl od ostatních částí Països Catalans je Alguer výjimkou v tom, že jde o jedno město a ne nějakou souvislejší oblast. Na ostrově Sardinie, který patří Itálii, tak existuje vskutku malá katalánská enkláva zosobněná jen a pouze tímto jedním městem. Katalánsky se tady mluví od 14. století, konkrétněji od roku 1323, kdy Katalánci ovládli celý ostrov. Od oné chvíle až do poloviny 17. století (tedy přes 300 let) byla katalánština na Sardinii oficiální řečí, kterou posléze od roku 1643 vystřídala španělština a o sto let později italština. Alguer měl však trošku jinou historii. Jako zbytek ostrova byl roku 1323 obsazen Katalánci, nicméně stále zde žili i původní obyvatelé a konkrétně ti alguerští se proti nezvaným návštěvníkům často bouřili. Kataláncům postupně došla trpělivost se stálými útoky a od roku 1354 prostě všechny původní obyvatele z města vypudili a osídlili si ho sami. Noví katalánští přistěhovalci připluli především z oblastí Penedès a Camp de Tarragona. Právě tyto události mohou za to, že Alguer je dodnes jedinou přeživší katalánskou oblastí na ostrově.
Toto všechno mělo také enormní dopad na místní variantu katalánštiny. Jejím základem byla katalánština, jež se tehdy ve 14. a 15. století používala právě v oblastech, odkud přišli přistěhovalci. Během následujících staletí byl místní dialekt (zvaný alguerès) přeci jen izolovaný od zbytku katalánského území, a proto se v některých směrech vyvíjel jinak. Navíc byl logicky v průběhu staletí hodně ovlivněn i okolními jazyky - španělštinou, italštinou a do velké míry taky původní sardštinou. V praxi to znamená, že alguerès je mnohem archaičtější než všechny ostatní dialekty katalánštiny. A díky vlivu okolních jazyků má i velice zvláštní lexiko. O alguerès si určitě povíme někdy v budoucnu, nyní zmíníme jen některé z nejvýraznějších rozdílů oproti standardní katalánštině:
- Především pod vlivem sardštiny jde o různé mutace hlásky /r/, která zde často zní jako [l]: "març" (zatímco ve standardní katalánštině zní jako [mars] v alguerès zní jako [mals]), "tarda" ([tarda], [tálda]), "curt" ([kurt], [kult]).
- Stejně tak díky sardštině existuje tzv. rotacisme, kdy se hlásky /d/ a /l/ nacházející se mezi vokály mění na [r]: "flor" (ve standardní katalánštině
[flor], v alguerès [fror]), "Barceloneta" ([barsalu'neta]
[balsaru'neta]), "vida" ([vida], [víra]).
(samozřejmě, že fonetické přepisy jsou jen přibližné, dle zankových možnosti blogspotu ;-)) - Lexiko: užívání výrazu sécol (století) místo "segle" (standardní kat.), averiguar x "esbrinar", duenyo x "amo", mesa x "taula"...
Po dlouhá staletí byl Alguer poměrně izolován od zbytku Països Catalans. Větší zájem o katalánskou enklávu ve Středozemním moři se začal projevovat od počátků 20. století, skutečný rozvoj vztahů mezi Barcelonou a Alguerem se však datuje především do tohoto století. Určitým mezníkem byl rok 2004, kdy letecká společnost Ryanair zavedla pravidelné spojení mezi Gironou a Alguerem. Možnost pohodlně cestovat do tohoto katalánského města na Sardinii byla především výzvou pro řadu Katalánců, aby podnikli výlet na toto tajemné a historicky katalánské území. Pro místní se zase otevřela skvělá možnost, jak být ve větším kontaktu se současnou katalánštinou a posílit tak tento jazyk i v samotném Algueru.
Podle statistik takřka 90% obyvatel katalánštině rozumí a až 60% je schopno katalánsky hovořit, nicméně pouze 13% tento jazyk skutečně běžně používá. A to je docela malé číslo. Po své vlastní zkušenosti si však myslím, že tato čísla se neustále zmenšují. Jestli se do Algueru vydáte plni naděje, jak si hutně zakonverzujete nebo se dokonce zdokonalíte v katalánštině, rychle na to zapomeňte. I když je katalánština na Sardinii již od roku 1997 uznávaná a chráněná (v omezené míře se používá v úředním styku i ve školství), v praxi to až tak vidět není. Je pravda, že řada ulic má cedule nadepsané katalánsky i italsky a například u památek jsou nápisy v obou jazycích a že tu působí organizace podporující rozvoj katalánštiny jako Òmnium Cultural, nicméně že by se ve městě dala zažít skutečně katalánská atmosféra, to určitě ne. Na některých místech budete mít víc štěstí se španělštinou než s katalánštinou. Možná to ale chce jen přijet na delší dobu a ne pouze jako turista na pár dní, pak se možná člověk dostane skutečně pod povrch a najde onu 13% skupinku, která katalánštinu skutečně používá. Jedním takovým je i Claudio Sanna, místní zpěvák a skladatel, který o situaci katalánštiny v Algueru mluví v následujícím rozhovoru:
Ačkoliv samotné historické jádro města má podle odborníků docela katalánský ráz, charakter celého města je rozhodně spíše italský. Je to takové to klasické větší přímořské letovisko. Žádný superturistický komplex, to rozhodně ne, město má svoji atmosféru, nicméně ta je bohužel až příliš italská (řekněme si to asi takhle: je to možná jen můj nevyzrálý názor, ale když srovnáte italská, francouzská, španělská, řecká či chorvatská přímořská letoviska, která z nich působí "nejšpinavěji"?). Tak či onak, určitě se do městečka Alguer vydejte a udělejte si obrázek sami - starý dobrý Ryanair zajišťuje také lety z Bratislavy do tohoto kouta Sardinie, tak proč to nevyužít - pozor, lety budou fungovat nejspíš jen do roku 2016!
Žádné komentáře:
Okomentovat