Nejkrásnější barcelonské vyhlídky

Barcelona se může chlubit celou řadou míst s krásným výhledem. Mnoho z nich se ostatně v souvislosti s čím dál rostoucím počtem turistů dokázalo šikovně adaptovat na nové časy, a tak dnes začíná být umění najít místo s krásným výhledem bez vstupného. Na druhou stranu je ale pravda, že turistický ruch se stále ještě drží zejména centra katalánské metropole, a tak si Barcelona prozatím dokázala uchovat v okrajových čtvrtích místa překvapivá, autentická a někdy i trochu tajuplná. Bezesporu mezi ně patří i kopcovitý pás s nikterak originálním názvem Tres Turons (Tři kopečky), který zahrnuje vrcholky Turó de la Rovira, Turó del Carmel a Turó de la Creueta del Coll. A právě sem se musíme vydat za těmi bezkonkurenčně nejkrásnějšími výhledy na katalánskou metropoli.

Výhledy na Barcelonu z Turó de la Rovira (2011)

TURÓ DE LA ROVIRA

Ze všech tří výše zmíněných kopců je krásný výhled do okolí, ale Turó de la Rovira, vyhlídka známá též jako Els Búnkers del Carmel, je prostě jedinečný. Vrcholek tohoto kopce se nachází ve výšce 262 m. n. m. a je z něj vidět opravdu celá Barcelona. Klidně navštivte Sagradu, Montjuïc, Park Güell či Kolumbův sloup na konci Rambly - odevšad se vám dostane jen částečného výhledu na město. Opravdový 360° rozhled budete mít jen z Turó de la Rovira!

Právě onen strategický rozhled po celé barcelonské pláni je důvodem bohaté historie tohoto místa. Díky archeologům víme, že pahorek obývaly ve 4. až 1. století př. n. l. některé iberské kmeny, které odsud pozorovaly kupříkladu příchod Římanů a snad i založení římské kolonie Barcino někdy mezi léty 15 a 13 př. n. l. Dlouhá staletí pak byl vrcholek jen nepříliš obývanou součástí barcelonského venkova. Ke konci 19. století na úpatí kopce začaly růst letní rezidence bohatých měšťanů. Skutečně důležitou roli však kopec sehrál až s příchodem španělské občanské války (1936-1939), kdy byla na jeho vrcholek umístěna protiletecká baterie, která měla Barcelonu chránit před nálety německých a italských stíhaček. Baterii tvořily celkem čtyři kanony Vickers 105mm, které na místě setrvaly ještě několik dlouhých měsíců po konci války.

Turó de la Rovira se však nedlouho po válce opět stal místem čilého ruchu. V letech 1940-1970 do Katalánska proudily stovky tisíc migrantů z jihu Španělska. Barcelona tento nápor nezvládala, a tak na mnoha místech vyrůstaly nefalšované slumy. Podle dobových odhadů takto na přelomu 50. a 60. let minulého století žilo až 100 000 osob. Jedním z těch nejznámějších byl slum na Turó de la Rovira, kde na půdorysu opuštěných bunkrů protileteckých baterií vznikla celá čtvrť známá jako Barri dels Canons, kterou obývalo více než 600 lidí. Krásný výhled do okolí však byl asi tím jediným plusem takového života - domky postavené ze všeho možného postrádaly jakékoliv moderní vymoženosti (elektřina, kanalizace, voda,...). V ohledu vybavenosti se situace těchto obyvatel lepšila jen pozvolna. Když roku 1963 umístily barcelonské vodárny na vrcholek kopce vodojem, dokázali si zdejší obyvatelé na černo vytvořit improvizovaný vodovod, nicméně radnice se do vylepšení jejich životních podmínek pustila až po velkém tlaku sousedského sdružení čtvrti v polovině 70. let. Většina barcelonských slumů zmizela v souvislosti s přípravou města na olympijské hry v roce 1992. Symbolicky právě čtvrť na Turó de la Rovira patřila na samém počátku 90. let k těm posledním, které šly k zemi. 

Do tmy se nořící Barcelona přiláká každý večer davy mladých... (2017)

Pokud si dané místo chcete vychutnat opravdu individualisticky, přijďte ráno... (2017)

Další dlouhé roky byl vrchol kopce zanesen sutinami a zbytky bývalých obydlí. Tento nezájem radnice však z místa učinil jeden z nejautentičtějších a masovou turistikou nepolíbených koutů katalánské metropole. Až docela nedávno došlo k revitalizaci celé zóny s cílem vytvořit z Turó de la Rovira muzejní prostor pod širým nebem. Celé místo prošlo dvěma většími rekonstrukcemi v letech 2010-2011 a 2014-2015, takže dnes funguje jako oblíbená vyhlídka, přičemž zachovává i památky na zmiňované slumové osídlení z druhé poloviny 20. století (lepší představu o tom, jak Turó de la Rovira vypadal před tímto zásahem, si můžete udělat ve videu). Procházet se tu můžete třeba po dlaždičkách, které kdysi byly podlahami něčích obýváků, koupelen či kuchyní...

Ještě před pár lety tak ani velká část obyvatel Barcelony o místě s krásnými výhledy netušila. Jednalo se o klidný a zcela netradiční kout uspěchaného velkoměsta, místo jako stvořené k romantickému pikniku uprostřed betonového komplexu. To se ostatně potvrdilo při natáčení španělského filmu Tengo ganas de ti (2012), jehož producenti si pro jednu ze scén vybrali právě tento romantický kout. Od té doby popularita tohoto místa začala výrazně stoupat a dnes už jde bohužel o jedno z mnoha míst v turistických itinerářích zahraničních návštěvníků katalánské metropole. Po večerech je tu tím pádem plno. Pokud byste chtěli zakusit dřívější osamělou atmosféru tohoto místa, musíte se sem vydat hned ráno, kdy vám společnost budou dělat tak maximálně místní popeláři, kteří se budou snažit odstranit následky místní večerní chlastačky. 

Návštěva slavných "bunkrů" není nikterak složitá. Můžete se sem dostat kupříkladu před Parc del Guinardó nebo ze zastávky autobusu 22 na carrer de la Gran Vista. Nicméně pokud máte nabitý program a chcete do něj vtěsnat co nejvíce zážitků, pak je nejideálnější cesta na vrchol Turó de la Rovira přes carrer de Mühlberg, kam se dostanete kupříkladu autobusem 24 nebo V19. Zastávka se nachází přímo před slavným barem Delicias, kde dělají jedny z nejlepších patates braves ve městě. Nejprve se tedy můžete stavit na něco dobrého sem a následně podniknout desetiminutový výšlap až na samý vrcholek, nebo se v baru osvěžit až po sestupu dolů. A když už budete nahoře, rozhodně se projděte i ulicí carrer Marià Lavèrnia, která dnes alespoň vzdáleně připomíná atmosféru předolympijské Barcelony.

TURÓ DEL CARMEL

Pokud se spokojíte až s druhým nejlepším výhledem ve městě, avšak s tou výhodou, že tady nepotkáte davy opilých britských teenagerů, stačí se přesunout hned na vedlejší kopec. Turó del Carmel je dokonce o několik metrů vyšší (266 m. n. m.), ačkoliv to v praxi není moc poznat, a cesta sem je opravdu mnohem přírodnější. Přístupů na vrchol je několik. Posloužit coby orientační bod může opět bar Delicias, akorát se vydejte na opačnou stranu. Zajímavý a poměrně přímý je i vstup z carrer del Santuari, kde se zničehonic ve svahu objevují příkré schody, po nichž stačí mířit jen pořád nahoru. Případně se sem dá dojít docela pohodlně z vedlejšího Parku Güell přes Mirador de Virolai. Turó del Carmel mohou ocenit zejména vášniví čtenáři knih barcelonského autora Juana Marsého, jehož příběhy se často odehrávají právě zde.

Turó del Carmel nabízí řadu autentických zákoutí - od holého vršku s nádherným výhledem na město až po respekt budící uličky carrer Marsans i Rof a carrer de les Coves d'en Cimany, které se příliš neliší od poloslumových ulic jihoamerického střihu. Výhledy z Turó del Carmel jsou krásné, ale pokud toužíté dohlédnout až do Badalony a okolních měst, bude vám ve výhledu zavazet výše zmiňovaný Turó de la Rovira. Výhodou tohoto místa je však jeho dosavadní neznámost mezi turisty, takže tu obvykle narazíte jen na pár nadšených sportovců či osamělých pejskařů. Každopádně vzhledem k vzájemné blízkosti obou vrcholků není nic snazšího, než postupně prozkoumat oba vrcholy a sami rozhodnout, ze kterého je úžasnější výhled a na kterém panuje autentičtější atmosféra. Tak jen do toho! :-)

Pohled na Barcelonu z vrcholku Turó del Carmel (2017)