O slavné barcelonské ulici La Rambla kdysi slavný španělský básník a dramatik Federico García Lorca prohlásil, že "je to jediná ulice na světě, jež by neměla mít konce." Moc pěkná věta, kterou však lze zcela nepochybně použít na více barcelonských ulic. Na tomto blogu bychom si proto dovolili Lorkovo tvrzení vztáhnout na jinou ulici katalánské metropole. Na tu, která je našemu srdci skutečně nejbližší. Zas tolik si toho koneckonců nedluží - slavnější Rambla je jen o sto metrů delší... Vítejte na Gran de Gràcia!
HISTORIE
Katalánské adjektivum "gran" v současném názvu ulice nemá nic společného s její šířkou či délkou, nýbrž je třeba ho chápat ve významu "hlavní". Ostatně v různých dějinných epochách se ulice dočkala pojmenování calle Mayor, jak se ve Španělsku obvykle značí nejdůležitější ulice celé obce. Chvíli nesla též jméno španělského politika a spisovatele Nicoláse Salmeróna (1838-1908), jenž během první španělské republiky po několik měsíců zastával post hlavy státu a zároveň byl dlouholetým poslancem španělského parlamentu, několik let i přímo za obec Gràcia. Svůj současný název tato 1,1 km dlouhá dopravní tepna nese od roku 1981.
Historie ulice Gran de Gràcia sahá v podstatě až do časů římské kolonizace, neboť právě tudy vždy vedla ta nejpřímější cesta přes pohoří Collserola z Barcelony do Sant Cugat del Vallès. Využívaná byla hojně i během středověku, neboť Sant Cugat byl historicky důležitým ekonomickým a kulturním centrem a sídlem významného kláštera. Přímá linie z Barcelony směrem k pohoří vedla právě tudy (konkrétně v místech dnešních ulic Passeig de Gràcia, Gran de Gràcia a Avinguda de la República Argentina), mezi dvěma potoky (dnešní ulice Torrent de l'Olla a Riera de Sant Miquel), které se během dešťů často silně rozvodňovaly. Připomeňme, že v oblasti mezi pohořím Collserola a středověkou Barcelonou, jež odpovídala přibližně dnešním čtvrtím Raval, Gòtic a Born, byly po celý středověk rozsáhlé polnosti. Vzdálenost mezi úpatím pohoří a branou Portal de l'Àngel, jíž se vstupovalo do opevněné Barcelony, byla značná, pročež si postupem času řada rolníků začala stavět své příbytky blíž místu své práce. Postupem času tedy začaly vznikat domky po celé délce cesty mezi Barcelonou a klášterem v Sant Cugatu.
Vznik ulice jako takové je pak úzce spjat se vznikem dnešní čtvrti Vila de Gràcia. Ta za datum svého vzniku považuje rok 1626, kdy se na místě dnešního náměstí Plaça de Lesseps usadili bosí karmelitáni. V dalších desítkách let kolem kláštera vyrostly domečky první stálých usedlíků a již v první polovině 18. století se pro toto předměstí Barcelony zažil název Gràcia, odvozený od názvu zmiňovaného kláštera (Nostra Senyora de Gràcia). Gràcia tedy vznikla podél klíčové dopravní tepny mezi Barcelonou a Sant Cugatem, kde se lidé na své cestě přes pohoří zastavovali, aby nabrali dech, neboť právě od karmelitánského konventu dodnes začíná to skutečné stoupání nahoru. Zastavovali se tu také lidé, jimž by se nepodařilo dorazit do katalánské metropole před nočním uzavřením městských bran. Nutno dodat, že celé pohoří Collserola bylo v té době hustě zalesněno, takže v následujících dekádách a staletích touto cestou prošlo bezpočet oslíků naložených dřevem, které se pak spotřebovalo v Barceloně. Rozdíl mezi vnitřní a vnější stranou pohoří je dnes ostatně jasně patrný - veškeré dřevo na vnitřní straně Pla de Barcelona bylo již dávno vytěženo.
Plán odklánění potoků z Pla de Barcelona z roku 1790 již označuje cestu mezi dnešní ulicí Travessera de Gràcia a barcelonskými hradbami coby "carretera de Gràcia"; urbanizována byla dnešní Gran de Gràcia okolo roku 1825. Na konci první poloviny 19. století už je realitou i dnešní výkladní skříň Barcelony, široký bulvár Passeig de Gràcia, a k velkému stavebnímu boomu bude zejména ve druhé polovině onoho století docházet i v okolí Gran de Gràcia. V tehdy samostatné obci, která byla Barcelonou anektovaná až roku 1897, vznikalo mnoho fabrik a v návaznosti nato se zde usídlovali zejména dělníci a řemeslníci, ačkoliv je pravda, že tuto zónu si oblíbili i někteří bohatí a významní měšťané, kteří si tu nechávali stavět honosné letní rezidence. V té době již byla Gran de Gràcia skutečnou dopravní tepnou a obchodním korzem v jednom. Na každé straně ulice postupně vznikaly menší čtvrti a osady, což vysvětluje i skutečnost, že Vila de Gràcia je dodnes jednou z mála barcelonských čtvrtí, které mají hned dvě tržiště (Mercat de l'Abaceria, Mercat de la Llibertat).
Dopravní význam Gran de Gràcia potvrdilo nejprve vybudování vlakové stanice linky z Barcelony do Sarrià (dodnes existující stanice FGC Gràcia na náměstí Plaça de Gal·la Placídia) roku 1863 a o 9 let později tu byla uvedena do provozu i vůbec první katalánská koněspřežná dráha ve směru z Barcelony do Gràcie. Roku 1899 byla nahrazena tramvají elektrickou a 12. srpna 1906 na Gran de Gràcia dorazila i vůbec první barcelonská autobusová linka mezi Plaça Catalunya a Plaça Trilla. A protože pokrok nezastavíš, spojení mezi Barcelonou a Gràcií bylo v prosinci 1924 posíleno i vůbec první linkou metra ve městě, vedoucí z Plaça Catalunya až na Plaça de Lesseps, přičemž o rok později byla uvedena do provozu také stanice Fontana a metro cestující dovezlo až před hlavní barcelonskou operu. Dnes tuto linku všichni známe jako L3. Kromě dopravní důležitosti se Gran de Gràcia stala i důležitým centrem místního kulturního a společenského života. Právě zde v dnes již zaniklém podniku Monumental se poznali dva velcí katalánští hudebníci Isaac Albéniz a Pau Casals; velký katalánský spisovatel Josep Pla ulici proslavil v knize Un senyor de Barcelona; skonal tu významný katalánský malíř Joaquim Mir; a v neposlední řadě šlo o místo s vysokou koncentrací kinosálů, a to již od samého počátku 20. století - na necelém kilometru bychom tu tehdy napočítali čtveřici biografů.
SOUČASNOST
Současná Gran de Gràcia je ulicí stejně živou, jakou byla už před sto lety. Člověk tu najde snad úplně všechno, na co si jen vzpomene. Pestrost zdejších obchůdků byla na evropské poměry vskutku ojedinělá, i když v posledních letech s přibývajícím turismem i zde došlo k větší koncentraci řetězců a podobných typů prodejen. Pokud počítáme i některé sousední ulice, dojdeme k téměř pěti stovkám nejrůznějších provozů včetně předních světových řetězců rychlého občerstvení i zapadlých krámků s výhradně lokálními produkty. Pojďte se tedy nyní společně s námi vydat na malou procházku po této kouzelné ulici. Společnost nám budou dělat všudypřítomné magnólie, klidně lemující velkou část této více než kilometrové cesty jednou z nejúžasnějších ulic katalánské metropole...
Naši procházku započneme v Jardins de Salvador Espriu, klidném místě v samotném centru Barcelony, kde se luxusní obchodní promenáda Passeig de Gràcia zužuje, aby se přizpůsobila mnohem střídmějším dimenzím pozvolna stoupající Gran de Gràcia. Právě se nacházíme na jedné z vůbec nejlepších adres v Barceloně, kde zejména na ty movitější z vás čekají luxusní ubytovací kapacity, ať už v prostorných apartmánech El Palauet, kde vás noc vyjde i na 20 000 Kč, nebo v pětihvězdičkovém hotelu Casa Fuster, kde se vyspíte již od "lidovějších" 5 000 Kč za noc. Na Gran de Gràcia naleznete též řadu apartmánů ve stylu airbnb, nicméně pokud je vám milejší nějaký ten levný a klidný penzion, kde na vás dýchne trocha devadesátkové nostalgie, máte na výběr mezi Pensión Norma (od 30 € za noc, bohužel prozatím zavřeno) a Hostal Lesseps (od 35 € za noc). Malé náměstíčko hned vedle Casa Fuster je zasvěceno již zmiňovanému Nicolasi Salmerónovi. Když zvednete hlavu, všimnete si, že vršek domu s číslem popisným 7 je zakončen čtyřmi bustami slavných osobností (např. Cervantes, Kolumbus). Vaši pozornost nepochybně zaujme č. p. 15, architektonický skvost v secesním stylu od Gaudího žáka a pozdějšího spolupracovníka Francesca Berenguera. Dům s nádhernými prosklenými galeriemi se jmenuje Casa Cama i Escurra (1904) a jen o pár desítek metrů dál na stejné straně naleznete jeho mladšího brášku, Casa Francesc Cama (1905).
Za pozornost stojí i dům v historizujícím stylu na čísle 18-22. Byl postaven roku 1906 dle návrhu Augusta Fonta jako budova spořitelny La Caixa a tomuto účelu slouží dodnes. Kromě CaixaBank naleznete na Gran de Gràcia i pobočky či bankomaty celé řady dalších španělských bank (BBVA, Sabadell). V čísle 30-32 nepřehlédněte restauraci FrescCo, jednu z franšíz zajímavého katalánského řetězce restaurací s nabídkou all you can eat. Jen o pár domů dál, v čísle 38, se zastavte v knihkupectví a papírnictví Aura, kde vás dost možná překvapí zajímavý výběr levných knih. Je pravda, že dnes se na této ulici usídlilo i několik málo pákistánských večerek, nicméně dokud tomu tak nebylo, celá ulice mířila do místního Supercoru (č. p. 33), který má otevřeno každý den od osmi ráno do dvou v noci. Hned vedle máte pro jistotu filiálku řetězce Telepizza a v čísle 37 si můžete zacvičit v místním DiRu. Mezitím budete procházet kolem pekárniček, salónů krásy či obchodů s oblečením. Po pravé ruce minete carrer de Goya, kudy se snadno dostanete do srdce čtvrti na náměstí Plaça de la Vila de Gràcia. Dalším nádherným příkladem katalánského modernisme je bytový dům Casa Elisa Bremon (č. p. 61), jejž roku 1905 navrhl barcelonský architekt Jeroni Granell, který je zároveň autorem neméně krásného bytového komplexu na samotném konci Gran de Gràcia (č. p. 262-264). Podobně zaujme i činžovní dům Cases Salvador Andreu na rohu ulic Gran de Gràcia a Travessera de Gràcia, jehož autorem byl podle všeho stavební mistr Sebastià Gelabert.
Takřka nekonečné možnosti nabízí tato ulice i co se týče stravování. Již od roku 1975 je místní klasikou luxusní galicijská restaurace Botafumeiro (č. p. 81), kam se sjíždí smetánka z celého města na ty nejčerstvější mořské plody. Předkrm vás tu vyjde na 20 €, hlavní chod na 40-60 €. Pokud máte hluboko do kapsy, hned vedle v čísle 83 je cenově přístupnější restaurace Taberna del Cura. Zdejší specialitou jsou grilovaná kuřata, na která se tu o víkendech často stojí ve frontě. Pro ty nejméně náročné to pak jistí McDonald's, který se už několik dekád těší výrazné přízni množství expatů pohybujících se v jeho okolí. Další výraznou zastávkou je část ulice mezi carrer d'Astúries a Rambla del Prat, kde Gran de Gràcia mírně zahýbá směrem na sever. Právě tady se nachází stanice metra Fontana. Hned vedle se nachází stylově klasický bar Aran (č. p. 172), který otevírá již v 6 hodin ráno, je tak častým cílem milovníků párty, kteří si po protančené noci rádi zakousnou některý z místních vynikajících sendvičů a baget. Když popojdeme ještě trochu dál, přivítá nás klidná palmová oáza na Plaça de Trilla. Právě zde se v čísle 177 schovává jeden z historických skvostů čtvrti, Masia Can Trilla. Tato venkovská usedlost z 18. století je v současnosti sídlem komunity jeptišek. Je vtipné, že naproti dlouhou dobu sídlil obchod s erotickými pomůckami. Předchozí ekonomická krize ho však uzavřela.
Po osvěžení na Plaça de Trilla pokračujeme do poslední části Gran de Gràcia, která je již na monumenty poněkud skoupější. Nalevo po carrer de les Carolines si můžeme rychle odskočit na návštěvu Gaudího první velké zakázky, rodinného domu Casa Vicens. Taktéž na levé straně v čísle 207 zaslouží pozornost cukrárna Pastisseria Ideal fungující již od roku 1919. V čísle 217 neváhejte navštívit knihkupectví Ona, kde majitelka Montse Úbeda několik let udržovala jediné barcelonské knihkupectví specializující se výhradně na katalánsky psanou literaturu. Hned naproti se nachází Escola Vedruna (č. p. 234-236), taktéž s mnohaletou tradicí, která nyní prochází kompletní rekonstrukcí, což znamenalo i netradiční přesun staré kamenné fasády do zadního traktu areálu. Zdánlivě nevýznamná až ošklivá budova se nachází na pravé straně v čísle 248. Významná je pro nás však z prostého důvodu - právě zde se v roce 2011 zrodila první myšlenka na tento blog. Naše procházka pomalu končí. Mezitím jsme prošli kolem několika supermarketů, květinářství, butiků, trafik i specializovaných prodejen všeho možného. Na Gran de Gràcia zkrátka naleznete, co jen je vám libo. Na rozloučenou si můžeme dát zákusek v cukrárně Farga (č. p. 262), ti hladovější z vás mohou popojít ještě pár kroků směrem na Plaça de Lesseps, kde byl nedávno otevřen tak trochu zapadlý Burger King. Z protější strany na vás bude shlížet majestátní činžovní dům Cases Ramos, který již několik desetiletí inspiruje domácí i zahraniční filmové tvůrce (Todo sobre mi madre, Killing Eve). Tady už můžete nasednout na metro, opět stylově na zelenou linku L3, která vede jen pár metrů pod povrchem Gran de Gràcia. V nižších patrech je dunění vagónů prokousávajících se útrobami katalánské metropole vítaným ujištěním o tom, že město kolem vás nikdy nespí...
 |
HISTORIE
Katalánské adjektivum "gran" v současném názvu ulice nemá nic společného s její šířkou či délkou, nýbrž je třeba ho chápat ve významu "hlavní". Ostatně v různých dějinných epochách se ulice dočkala pojmenování calle Mayor, jak se ve Španělsku obvykle značí nejdůležitější ulice celé obce. Chvíli nesla též jméno španělského politika a spisovatele Nicoláse Salmeróna (1838-1908), jenž během první španělské republiky po několik měsíců zastával post hlavy státu a zároveň byl dlouholetým poslancem španělského parlamentu, několik let i přímo za obec Gràcia. Svůj současný název tato 1,1 km dlouhá dopravní tepna nese od roku 1981.
Historie ulice Gran de Gràcia sahá v podstatě až do časů římské kolonizace, neboť právě tudy vždy vedla ta nejpřímější cesta přes pohoří Collserola z Barcelony do Sant Cugat del Vallès. Využívaná byla hojně i během středověku, neboť Sant Cugat byl historicky důležitým ekonomickým a kulturním centrem a sídlem významného kláštera. Přímá linie z Barcelony směrem k pohoří vedla právě tudy (konkrétně v místech dnešních ulic Passeig de Gràcia, Gran de Gràcia a Avinguda de la República Argentina), mezi dvěma potoky (dnešní ulice Torrent de l'Olla a Riera de Sant Miquel), které se během dešťů často silně rozvodňovaly. Připomeňme, že v oblasti mezi pohořím Collserola a středověkou Barcelonou, jež odpovídala přibližně dnešním čtvrtím Raval, Gòtic a Born, byly po celý středověk rozsáhlé polnosti. Vzdálenost mezi úpatím pohoří a branou Portal de l'Àngel, jíž se vstupovalo do opevněné Barcelony, byla značná, pročež si postupem času řada rolníků začala stavět své příbytky blíž místu své práce. Postupem času tedy začaly vznikat domky po celé délce cesty mezi Barcelonou a klášterem v Sant Cugatu.
Vznik ulice jako takové je pak úzce spjat se vznikem dnešní čtvrti Vila de Gràcia. Ta za datum svého vzniku považuje rok 1626, kdy se na místě dnešního náměstí Plaça de Lesseps usadili bosí karmelitáni. V dalších desítkách let kolem kláštera vyrostly domečky první stálých usedlíků a již v první polovině 18. století se pro toto předměstí Barcelony zažil název Gràcia, odvozený od názvu zmiňovaného kláštera (Nostra Senyora de Gràcia). Gràcia tedy vznikla podél klíčové dopravní tepny mezi Barcelonou a Sant Cugatem, kde se lidé na své cestě přes pohoří zastavovali, aby nabrali dech, neboť právě od karmelitánského konventu dodnes začíná to skutečné stoupání nahoru. Zastavovali se tu také lidé, jimž by se nepodařilo dorazit do katalánské metropole před nočním uzavřením městských bran. Nutno dodat, že celé pohoří Collserola bylo v té době hustě zalesněno, takže v následujících dekádách a staletích touto cestou prošlo bezpočet oslíků naložených dřevem, které se pak spotřebovalo v Barceloně. Rozdíl mezi vnitřní a vnější stranou pohoří je dnes ostatně jasně patrný - veškeré dřevo na vnitřní straně Pla de Barcelona bylo již dávno vytěženo.
 |
| Gran de Gràcia na počátku 20. století; v pozadí pohoří Collserola (Foto: Arxiu Jordi Phoenicks) |
Plán odklánění potoků z Pla de Barcelona z roku 1790 již označuje cestu mezi dnešní ulicí Travessera de Gràcia a barcelonskými hradbami coby "carretera de Gràcia"; urbanizována byla dnešní Gran de Gràcia okolo roku 1825. Na konci první poloviny 19. století už je realitou i dnešní výkladní skříň Barcelony, široký bulvár Passeig de Gràcia, a k velkému stavebnímu boomu bude zejména ve druhé polovině onoho století docházet i v okolí Gran de Gràcia. V tehdy samostatné obci, která byla Barcelonou anektovaná až roku 1897, vznikalo mnoho fabrik a v návaznosti nato se zde usídlovali zejména dělníci a řemeslníci, ačkoliv je pravda, že tuto zónu si oblíbili i někteří bohatí a významní měšťané, kteří si tu nechávali stavět honosné letní rezidence. V té době již byla Gran de Gràcia skutečnou dopravní tepnou a obchodním korzem v jednom. Na každé straně ulice postupně vznikaly menší čtvrti a osady, což vysvětluje i skutečnost, že Vila de Gràcia je dodnes jednou z mála barcelonských čtvrtí, které mají hned dvě tržiště (Mercat de l'Abaceria, Mercat de la Llibertat).
Dopravní význam Gran de Gràcia potvrdilo nejprve vybudování vlakové stanice linky z Barcelony do Sarrià (dodnes existující stanice FGC Gràcia na náměstí Plaça de Gal·la Placídia) roku 1863 a o 9 let později tu byla uvedena do provozu i vůbec první katalánská koněspřežná dráha ve směru z Barcelony do Gràcie. Roku 1899 byla nahrazena tramvají elektrickou a 12. srpna 1906 na Gran de Gràcia dorazila i vůbec první barcelonská autobusová linka mezi Plaça Catalunya a Plaça Trilla. A protože pokrok nezastavíš, spojení mezi Barcelonou a Gràcií bylo v prosinci 1924 posíleno i vůbec první linkou metra ve městě, vedoucí z Plaça Catalunya až na Plaça de Lesseps, přičemž o rok později byla uvedena do provozu také stanice Fontana a metro cestující dovezlo až před hlavní barcelonskou operu. Dnes tuto linku všichni známe jako L3. Kromě dopravní důležitosti se Gran de Gràcia stala i důležitým centrem místního kulturního a společenského života. Právě zde v dnes již zaniklém podniku Monumental se poznali dva velcí katalánští hudebníci Isaac Albéniz a Pau Casals; velký katalánský spisovatel Josep Pla ulici proslavil v knize Un senyor de Barcelona; skonal tu významný katalánský malíř Joaquim Mir; a v neposlední řadě šlo o místo s vysokou koncentrací kinosálů, a to již od samého počátku 20. století - na necelém kilometru bychom tu tehdy napočítali čtveřici biografů.
 |
| VLEVO: Gran de Gràcia v roce 1931, VPRAVO: Gran de Gràcia zasypaná sněhem v zimě 1962 (Foto: Arxiu Jordi Phoenicks) |
SOUČASNOST
Současná Gran de Gràcia je ulicí stejně živou, jakou byla už před sto lety. Člověk tu najde snad úplně všechno, na co si jen vzpomene. Pestrost zdejších obchůdků byla na evropské poměry vskutku ojedinělá, i když v posledních letech s přibývajícím turismem i zde došlo k větší koncentraci řetězců a podobných typů prodejen. Pokud počítáme i některé sousední ulice, dojdeme k téměř pěti stovkám nejrůznějších provozů včetně předních světových řetězců rychlého občerstvení i zapadlých krámků s výhradně lokálními produkty. Pojďte se tedy nyní společně s námi vydat na malou procházku po této kouzelné ulici. Společnost nám budou dělat všudypřítomné magnólie, klidně lemující velkou část této více než kilometrové cesty jednou z nejúžasnějších ulic katalánské metropole...
Naši procházku započneme v Jardins de Salvador Espriu, klidném místě v samotném centru Barcelony, kde se luxusní obchodní promenáda Passeig de Gràcia zužuje, aby se přizpůsobila mnohem střídmějším dimenzím pozvolna stoupající Gran de Gràcia. Právě se nacházíme na jedné z vůbec nejlepších adres v Barceloně, kde zejména na ty movitější z vás čekají luxusní ubytovací kapacity, ať už v prostorných apartmánech El Palauet, kde vás noc vyjde i na 20 000 Kč, nebo v pětihvězdičkovém hotelu Casa Fuster, kde se vyspíte již od "lidovějších" 5 000 Kč za noc. Na Gran de Gràcia naleznete též řadu apartmánů ve stylu airbnb, nicméně pokud je vám milejší nějaký ten levný a klidný penzion, kde na vás dýchne trocha devadesátkové nostalgie, máte na výběr mezi Pensión Norma (od 30 € za noc, bohužel prozatím zavřeno) a Hostal Lesseps (od 35 € za noc). Malé náměstíčko hned vedle Casa Fuster je zasvěceno již zmiňovanému Nicolasi Salmerónovi. Když zvednete hlavu, všimnete si, že vršek domu s číslem popisným 7 je zakončen čtyřmi bustami slavných osobností (např. Cervantes, Kolumbus). Vaši pozornost nepochybně zaujme č. p. 15, architektonický skvost v secesním stylu od Gaudího žáka a pozdějšího spolupracovníka Francesca Berenguera. Dům s nádhernými prosklenými galeriemi se jmenuje Casa Cama i Escurra (1904) a jen o pár desítek metrů dál na stejné straně naleznete jeho mladšího brášku, Casa Francesc Cama (1905).
Za pozornost stojí i dům v historizujícím stylu na čísle 18-22. Byl postaven roku 1906 dle návrhu Augusta Fonta jako budova spořitelny La Caixa a tomuto účelu slouží dodnes. Kromě CaixaBank naleznete na Gran de Gràcia i pobočky či bankomaty celé řady dalších španělských bank (BBVA, Sabadell). V čísle 30-32 nepřehlédněte restauraci FrescCo, jednu z franšíz zajímavého katalánského řetězce restaurací s nabídkou all you can eat. Jen o pár domů dál, v čísle 38, se zastavte v knihkupectví a papírnictví Aura, kde vás dost možná překvapí zajímavý výběr levných knih. Je pravda, že dnes se na této ulici usídlilo i několik málo pákistánských večerek, nicméně dokud tomu tak nebylo, celá ulice mířila do místního Supercoru (č. p. 33), který má otevřeno každý den od osmi ráno do dvou v noci. Hned vedle máte pro jistotu filiálku řetězce Telepizza a v čísle 37 si můžete zacvičit v místním DiRu. Mezitím budete procházet kolem pekárniček, salónů krásy či obchodů s oblečením. Po pravé ruce minete carrer de Goya, kudy se snadno dostanete do srdce čtvrti na náměstí Plaça de la Vila de Gràcia. Dalším nádherným příkladem katalánského modernisme je bytový dům Casa Elisa Bremon (č. p. 61), jejž roku 1905 navrhl barcelonský architekt Jeroni Granell, který je zároveň autorem neméně krásného bytového komplexu na samotném konci Gran de Gràcia (č. p. 262-264). Podobně zaujme i činžovní dům Cases Salvador Andreu na rohu ulic Gran de Gràcia a Travessera de Gràcia, jehož autorem byl podle všeho stavební mistr Sebastià Gelabert.
Takřka nekonečné možnosti nabízí tato ulice i co se týče stravování. Již od roku 1975 je místní klasikou luxusní galicijská restaurace Botafumeiro (č. p. 81), kam se sjíždí smetánka z celého města na ty nejčerstvější mořské plody. Předkrm vás tu vyjde na 20 €, hlavní chod na 40-60 €. Pokud máte hluboko do kapsy, hned vedle v čísle 83 je cenově přístupnější restaurace Taberna del Cura. Zdejší specialitou jsou grilovaná kuřata, na která se tu o víkendech často stojí ve frontě. Pro ty nejméně náročné to pak jistí McDonald's, který se už několik dekád těší výrazné přízni množství expatů pohybujících se v jeho okolí. Další výraznou zastávkou je část ulice mezi carrer d'Astúries a Rambla del Prat, kde Gran de Gràcia mírně zahýbá směrem na sever. Právě tady se nachází stanice metra Fontana. Hned vedle se nachází stylově klasický bar Aran (č. p. 172), který otevírá již v 6 hodin ráno, je tak častým cílem milovníků párty, kteří si po protančené noci rádi zakousnou některý z místních vynikajících sendvičů a baget. Když popojdeme ještě trochu dál, přivítá nás klidná palmová oáza na Plaça de Trilla. Právě zde se v čísle 177 schovává jeden z historických skvostů čtvrti, Masia Can Trilla. Tato venkovská usedlost z 18. století je v současnosti sídlem komunity jeptišek. Je vtipné, že naproti dlouhou dobu sídlil obchod s erotickými pomůckami. Předchozí ekonomická krize ho však uzavřela.
Po osvěžení na Plaça de Trilla pokračujeme do poslední části Gran de Gràcia, která je již na monumenty poněkud skoupější. Nalevo po carrer de les Carolines si můžeme rychle odskočit na návštěvu Gaudího první velké zakázky, rodinného domu Casa Vicens. Taktéž na levé straně v čísle 207 zaslouží pozornost cukrárna Pastisseria Ideal fungující již od roku 1919. V čísle 217 neváhejte navštívit knihkupectví Ona, kde majitelka Montse Úbeda několik let udržovala jediné barcelonské knihkupectví specializující se výhradně na katalánsky psanou literaturu. Hned naproti se nachází Escola Vedruna (č. p. 234-236), taktéž s mnohaletou tradicí, která nyní prochází kompletní rekonstrukcí, což znamenalo i netradiční přesun staré kamenné fasády do zadního traktu areálu. Zdánlivě nevýznamná až ošklivá budova se nachází na pravé straně v čísle 248. Významná je pro nás však z prostého důvodu - právě zde se v roce 2011 zrodila první myšlenka na tento blog. Naše procházka pomalu končí. Mezitím jsme prošli kolem několika supermarketů, květinářství, butiků, trafik i specializovaných prodejen všeho možného. Na Gran de Gràcia zkrátka naleznete, co jen je vám libo. Na rozloučenou si můžeme dát zákusek v cukrárně Farga (č. p. 262), ti hladovější z vás mohou popojít ještě pár kroků směrem na Plaça de Lesseps, kde byl nedávno otevřen tak trochu zapadlý Burger King. Z protější strany na vás bude shlížet majestátní činžovní dům Cases Ramos, který již několik desetiletí inspiruje domácí i zahraniční filmové tvůrce (Todo sobre mi madre, Killing Eve). Tady už můžete nasednout na metro, opět stylově na zelenou linku L3, která vede jen pár metrů pod povrchem Gran de Gràcia. V nižších patrech je dunění vagónů prokousávajících se útrobami katalánské metropole vítaným ujištěním o tom, že město kolem vás nikdy nespí...
 |
| Cases Salvador Andreu na Gran de Gràcia 74-76 (Foto: Arxiu Jordi Phoenicks) |
Žádné komentáře:
Okomentovat