23. 8. 2013

Joaquim Mir Trinxet

  
Pamětní deska na domě č.p. 117-119-121
 v ulici Gran de Gràcia, kde J. Mir Trinxet
v roce 1940 ukončil svou životní pouť.
Ačkoliv jsem se původně snažil o nějaký hluboký úvod následujícího článku, proč to neříct na rovinu. Tento příběh budiž splátkou jistého dluhu, který mne k postavě Joaquima Mira i Trinxeta váže. Nějaký čas jsem měl to štěstí pobývat v domě s číslem 117-119-121 na ulici Gran de Gràcia. V té době se krom pravidelných procházek kolem Casa Vicens mým denním rituálem stal pohled na pamětní desku onoho údajně velkého malíře (alespoň tak se to na ní píše). 

Důstojná a vousatá plastika pro mne v těch dnech byla symbolem návratu domů. Tím to ovšem končilo. Pán z desky pro mne byl spíš jakýmsi kamenným či mramorovým vrátným, jehož jméno si ne a ne zapamatovat. Za jménem Joaquim Mir i Trinxet se však skrývá zajímavý životní příběh, jenž rozhodně stojí za zmínku, i když se na něj dnes již trochu pozapomnělo. Je načase onen dluh konečně splatit a zmiňovaný příběh povyprávět...

Joaquim Mir i Trinxet (1873 - 1940) se narodil v Barceloně. Kromě obligátního zájmu o malování se již od raného mládí přátelil s podobně naladěnými umělci - ve stejné čtvrti s ním vyrůstal i o měsíc starší katalánský malíř Isidre Nonell. Spolu v roce 1893 založili i jakýsi neformální umělecký spolek Colla del Safrà. Společně se také o pár let později stali štamgasty ve slavné bohémské kavárně a kabaretu Els Quatre Gats. Již od svých mladých uměleckých let projevoval Mir zvláštní lásku k malbě krajin - v tomto ohledu se také později stal mistrem a jedním z největších katalánských krajinářů v historii.

Těžko říct, po kom přesně zdědil svůj malířský talent, poměrně jednoznačně se však dá říci, který člen rodiny měl na jeho uměleckou kariéru největší vliv. Byl jím Joaquimův strýc z matčiny strany, Avel·lí Trinxet. Ten patřil k tehdejší barcelonské podnikatelské elitě, což jeho synovci přišlo velice vhod. Mít mecenáše v rodině - co víc si jen přát na startu slibné kariéry? Na druhou stranu, je třeba Mirovi přiznat, že na svého strýce až tolik nespoléhal a snažil se prosadit sám. Hlavně v začátcích své malířské dráhy se vydal stejným směrem jako drtivá většina mladých umělců - účastnil se všemožných konkurzů, soutěží a výstav, střídavě s větším či menším úspěchem. Důležitost Avel·lího Trinxeta pocítil poprvé až roku 1899, kdy se vydal na inspirativní a tvůrčí cestu na Mallorku společně s dalším významným katalánským malířem Santiagem Rusiñolem. Mir by si tuto cestu a následný delší pobyt na ostrově bez finanční pomoci strýce jen těžko mohl dovolit. Na Mallorce strávil náš umělec celkem 5 let, během nichž namaloval zhruba stovku obrazů.

Labyrint v Hortě (1898)
(Foto: Google Art Project)
Vrchol spolupráce Avel·lího Trinxeta a Joaquima Mira pak historici umění vidí v malbách pro podnikatelův dům - Casa Trinxet - který navrhl slavný architekt Josep Puig i Cadafalch. Stavba dnes bohužel již neexistuje. Život Joaquima Mira ve 20. století je zasvěcen jen a jen malování. Jeho osobitý postimpresionismus je jedním z nejoriginálnějších počinů v oblasti katalánského malířství. Právě Mir vdechl ve svých obrazech katalánské krajině znatelný pocit hrdosti. Z čistě laického pohledu pak pozorovatele jednoznačně zaujme nápadná pestrost až veselost, jež z jeho děl vyzařuje.

Tuto pestrost Mir rozvíjel především během již zmiňovaného pobytu na Mallorce. Malířův život na ostrově však poznamenala i jedna neveselá záležitost. V dubnu 1904 došlo k záhadné nehodě, snad pádu ze skály, z níž si Mir odnesl ošklivé zranění hlavy. Tak ošklivé, že několik následujících let strávil v psychiatrické léčebně. Nakonec se ale vyléčil a v jeho životě nastala asi nejdelší poklidná etapa života na katalánském venkově. Žije v Tarragoně, Mollet del Vallès a Caldes de Montbui, aby se roku 1921 mohl oženit a definitivně usadit ve Vilanova i la Geltrú. Celé toto období bylo pro Mira především etapou plného tvůrčího nasazení a tříbení stylu. Jeho obrazy se stávaly stále populárnějšími a dočkaly se i mnoha ocenění. 


Tuto dlouhou idylickou etapu však na sklonku Mirova života přerušila španělská občanská válka. Válku přečkal ve zdraví ve svém domově ve Vilanově, ihned po jejím konci si ale kvůli podezření ze spolupráce s republikány pobyl několik dní ve vězení. Tento ačkoliv nedlouhý pobyt v nesvobodě se již na zdraví 67letého muže podepsal. Joaquim Mir i Trinxet nakonec zemřel v Barceloně dne 27. dubna 1940. Po sobě nicméně zanechal mnoho nezapomenutelných obrazů, jejichž velkou část dnes můžeme obdivovat v barcelonském Museu Nacional d'Art de Catalunya (MNAC).

Terasovitá vesnice (1909)
(Foto: Google Art Project)
Montserrat (1931)
(Foto: eldibujante.com)
Pakliže vás tvorba Joaquima Mira Trinxeta zaujala, pro více obrázků stačí navštívit některý z následujících blogů: pmssttt.blogspot.com (katalánsky), mtvo-lasmentiras.blogspot.com (španělsky) anebo eldibujante.com (španělsky).

Žádné komentáře:

Okomentovat