Barcelonská čtvrť Poblenou se již třicet let mění před očima. Bývalá průmyslová periferie katalánské metropole dostala nový impulz na počátku 90. let 20. století v souvislosti s početnými urbanistickými změnami kvůli barcelonskému pořadatelství letních olympijských her. Od té doby se pomaličku ale jistě vytrácí zvláštní genius loci této průmyslové bašty konce století devatenáctého, aby ho nahradil moderní look průmyslu století jednadvacátého. Textilní fabriky byly nahrazeny nejrůznějšími start-upy a hotelovými komplexy. Tvář Poblenou se mění doslova každým dnem a právě kontrast kolem běžících století je někdy skutečně dechberoucí. Jedním z takových příkladů je osamělý oranžový domeček uprostřed komunisticky vyhlížejících bytovek jen pár metrů od pláže. Jeden z nejemblematičtějších pozůstatků 19. století na obchodním korze Ramba del Poblenou je nyní ve vážném ohrožení.
 |
| Opuštěný pozůstatek 19. století na samém konci ulice Rambla del Poblenou (Foto: www.totbarcelona.cat) |
Až na samém konci populárního obchodního korza Rambla del Poblenou se nachází dvoupatrový domek. Pravděpodobně ho nepřehlédnete. A to ne snad kvůli jeho oranžové barvě, nýbrž proto, že do svého okolí zkrátka nezapadá. Dřív byla tato čtvrť podobných domků plná (stačí zavítat jen o pár bloků vedle, například do ulic carrer del Taulat, carrer de Topete či carrer de Vallmitjana) a kolem se rozprostíraly louky a polnosti. Dnes dům z jedné strany obklopují socialisticky vyhlížející bytovky s příznačným názvem Tupolev, z druhé pak nevýrazné moderní činžáky. Člověk si říká, jak se tu ten domeček z úplně jiného století vlastně ocitl. Nebo ještě lépe - jak se mu podařilo všechno to okolní urbanistické šílení přežít?
Onen oranžový domek byl postaven roku 1890, ačkoliv tehdy ještě pouze jako jednopatrové venkovské stavení. Druhé patro tehdejší majitelé přistavěli až během španělské občanské války v roce 1937. To už dům obývala rodina paní Assumpty Garcíové, která do Barcelony přišla těsně před válkou z Aragonie. Assumpta byla tehdy ještě dítě, ale vždy ráda vzpomínala na rozsáhlou zahradu a jezírko, které dům tehdy obklopovaly. To se však později mělo změnit. Na přelomu 40. a 50. let 20. století byl schválen městský plán na novou urbanizaci celé zóny. Rodina tak přišla o všechny okolní pozemky, ale samotný dům nakonec díky obrovskému úsilí Assumptiny matky Felisy uhájila. Žena snahu města o vyvlastnění pozemků hnala až před soud v Madridu a svou při nakonec vyhrála. Pomohl jí k tomu i fakt, že žádná ze stran v té době nedokázala doložit vlastnictví onoho oranžového domku. Rodina mohla v domku setrvat i nadále, a to po dobu tehdy žijících tří generací s tím, že bude měsíčně platit nájem dnes směšných 1,60 €. Poslední žijící generaci tak až do 21. dubna 2020 představovala právě Assumpta García. Nešťastný pád však onoho dne 90letou Assumptu poslal na onen svět. Barcelonské radnici tak nyní už nic nebrání v tom, aby dům srovnala se zemí. Tedy až na rostoucí tlak okolních obyvatel.
Ti si sympatickou a výřečnou Assumptu z oranžového domku oblíbili natolik, že nyní hodlají tlačit na barcelonskou radnici, aby domku našla nové využití. Bourat ho by prý byla škoda; místní obyvatelé si bez něj svou Ramblu už ani nedokážou představit. Je tedy otázka, jak domek ustojí developerský tlak 21. století. V tom dvacátém si totiž vedl nadmíru dobře. Při pohledu z výšky je totiž zřejmé, kterak tato stavba narušuje urbanistický lad osmi vysokých bytových domů na ulici Passeig de Calvell, kterým nikdo v okolí neřekne jinak než Tupolevy. Původně nikterak lichotivou přezdívku si vysloužili jednak svými na tehdejší dobu (1952) impozantními osmi patry a částečně také svým tvarem připomínající bývalé sovětské bombardéry. Těchto osm bloků vzniklo na počátku padesátých let zejména kvůli snaze barcelonské radnice přesunout sem obyvatele některých okolních slumů. Ačkoliv tedy byly tyto byty zamýšlené čistě jako sociální bydlení, zdejší nájemné si stejně velká část lidí ze slumů nemohla dovolit, a tak se tu postupně zabydlovaly rodiny vojáků a dalších státních zaměstnanců. Domy sice ve své době nebyly žádným velkým luxusem, nicméně v barcelonském kontextu jde o stavby poměrně vzácné. Na každém patře jsou celkem tři byty, přičemž všechny jsou orientovány kompletně do exteriéru. Díky solidním rozestupům mezi sebou tu mají místní obyvatelé zajištěný dostatečný přísun slunečního světla po celý den. A to každý, kdo někdy bydlel v některém z kutlochů v Bornu, Gòtic či Ravalu, rozhodně ocení.
Zatímco v 50. letech šlo o skutečné sociální byty na nevzhledném okraji Barcelony, kterým přímo pod okny vedla vlaková trať, dnes jdou tyto byty na dračku, protože se nacházejí prakticky jen 200 metrů od jedné z barcelonských pláží. Od vody je odděluje jen příjemný parčík. Proto řadu místních bytů v posledních letech skoupili spekulanti, kteří je přeměnili na žádané turistické apartmány typu Airbnb. V posledních letech se tak 60 až 70metrové byty prodávaly za 300 až 400 000 €, vysoce nad původní cenou i při porovnání tehdejší a dnešní hodnoty peněz. Je také otázkou, jak se celý tupolevský komplex se svým malým oranžovým sousedem popere s již zmiňovaným developerským tlakem 21. století. Poblenou má našlápnuto k tomu stát se novým moderním centrem Barcelony. Bude v něm místo i pro takové pamětníky?
Onen oranžový domek byl postaven roku 1890, ačkoliv tehdy ještě pouze jako jednopatrové venkovské stavení. Druhé patro tehdejší majitelé přistavěli až během španělské občanské války v roce 1937. To už dům obývala rodina paní Assumpty Garcíové, která do Barcelony přišla těsně před válkou z Aragonie. Assumpta byla tehdy ještě dítě, ale vždy ráda vzpomínala na rozsáhlou zahradu a jezírko, které dům tehdy obklopovaly. To se však později mělo změnit. Na přelomu 40. a 50. let 20. století byl schválen městský plán na novou urbanizaci celé zóny. Rodina tak přišla o všechny okolní pozemky, ale samotný dům nakonec díky obrovskému úsilí Assumptiny matky Felisy uhájila. Žena snahu města o vyvlastnění pozemků hnala až před soud v Madridu a svou při nakonec vyhrála. Pomohl jí k tomu i fakt, že žádná ze stran v té době nedokázala doložit vlastnictví onoho oranžového domku. Rodina mohla v domku setrvat i nadále, a to po dobu tehdy žijících tří generací s tím, že bude měsíčně platit nájem dnes směšných 1,60 €. Poslední žijící generaci tak až do 21. dubna 2020 představovala právě Assumpta García. Nešťastný pád však onoho dne 90letou Assumptu poslal na onen svět. Barcelonské radnici tak nyní už nic nebrání v tom, aby dům srovnala se zemí. Tedy až na rostoucí tlak okolních obyvatel.
Ti si sympatickou a výřečnou Assumptu z oranžového domku oblíbili natolik, že nyní hodlají tlačit na barcelonskou radnici, aby domku našla nové využití. Bourat ho by prý byla škoda; místní obyvatelé si bez něj svou Ramblu už ani nedokážou představit. Je tedy otázka, jak domek ustojí developerský tlak 21. století. V tom dvacátém si totiž vedl nadmíru dobře. Při pohledu z výšky je totiž zřejmé, kterak tato stavba narušuje urbanistický lad osmi vysokých bytových domů na ulici Passeig de Calvell, kterým nikdo v okolí neřekne jinak než Tupolevy. Původně nikterak lichotivou přezdívku si vysloužili jednak svými na tehdejší dobu (1952) impozantními osmi patry a částečně také svým tvarem připomínající bývalé sovětské bombardéry. Těchto osm bloků vzniklo na počátku padesátých let zejména kvůli snaze barcelonské radnice přesunout sem obyvatele některých okolních slumů. Ačkoliv tedy byly tyto byty zamýšlené čistě jako sociální bydlení, zdejší nájemné si stejně velká část lidí ze slumů nemohla dovolit, a tak se tu postupně zabydlovaly rodiny vojáků a dalších státních zaměstnanců. Domy sice ve své době nebyly žádným velkým luxusem, nicméně v barcelonském kontextu jde o stavby poměrně vzácné. Na každém patře jsou celkem tři byty, přičemž všechny jsou orientovány kompletně do exteriéru. Díky solidním rozestupům mezi sebou tu mají místní obyvatelé zajištěný dostatečný přísun slunečního světla po celý den. A to každý, kdo někdy bydlel v některém z kutlochů v Bornu, Gòtic či Ravalu, rozhodně ocení.
 |
| Bytové domy Tupolev na stylizované fotografii (Foto: Twitter) |
Zatímco v 50. letech šlo o skutečné sociální byty na nevzhledném okraji Barcelony, kterým přímo pod okny vedla vlaková trať, dnes jdou tyto byty na dračku, protože se nacházejí prakticky jen 200 metrů od jedné z barcelonských pláží. Od vody je odděluje jen příjemný parčík. Proto řadu místních bytů v posledních letech skoupili spekulanti, kteří je přeměnili na žádané turistické apartmány typu Airbnb. V posledních letech se tak 60 až 70metrové byty prodávaly za 300 až 400 000 €, vysoce nad původní cenou i při porovnání tehdejší a dnešní hodnoty peněz. Je také otázkou, jak se celý tupolevský komplex se svým malým oranžovým sousedem popere s již zmiňovaným developerským tlakem 21. století. Poblenou má našlápnuto k tomu stát se novým moderním centrem Barcelony. Bude v něm místo i pro takové pamětníky?
Žádné komentáře:
Okomentovat