Mare de Déu de Montserrat (česky: Panna Marie Montserratská) je dřevěná soška znázorňující Panenku Marii s Ježíškem na klíně. Pro svou nezvyklou černou barvu je též známá jako "La Moreneta". Možná i díky svému exotickému vzezření si časem získala srdce Katalánců, kteří ji v druhé polovině 19. století přijali za svou svatou patronku, dnes však do země láká miliony turistů, kteří kvůli návštěvě černé madony neváhají ujel či uletět tisíce a tisíce kilometrů.
 |
| Socha černé madony v klášteře na pohoří Montserrat (Foto: www.montserratvisita.com) |
Podle legendy byla první soška Panny Marie Montserratské nalezena skupinkou dětských pastýřů roku 880. Děti tehdy zahlédly silné světlo zářící z horského masivu Montserrat. Když dorazily na místo, odkud se světlo linulo, v opuštěné jeskyni našly právě sošku Panenky Marie. Když se o události dozvěděl místní biskup, přikázal sošku snést až do nedalekého města Manresa. Socha však byla příliš těžká, což si biskup vyložil jako přání madony setrvat na místě, kde byla nalezena. Přímo zde, uprostřed horského masivu, tedy v roce 880 vznikla první poustevna zasvěcená Panně Marii. Z poustevny se postupem času stal slavný klášter, jenž je dodnes považován za jedno z posvátnějších míst na katalánském území. Původní soška se do dnešních dní nedochovala. Socha, které nyní každoročně vzdávají hold statisíce poutníků, pochází z 12. století. Na výšku měří 95 centimetrů a je vyhotovena z bukového a topolového dřeva. Současné ztvárnění představuje sedící Pannu Marii s malým Ježíškem na klíně. Madona v pravé ruce svírá kouli coby symbol vesmíru, zatímco Ježíš ve své levici drží objekt silně připomínající ananas coby symbol plodnosti a věčného života.
Obě postavy jsou vyjma obličejů a rukou kompletně pozlaceny. Docela zajímavý je fakt, že madoniny ruce i postava jejího syna byly k původní soše připojeny až v 19. století. Černá madona není ve světě žádnou výjimkou. Podobně tmavé sochy jsou k vidění na mnoha dalších místech Španělska, Francie, Itálie či latinskoamerických zemí. Nemusíme ostatně jezdit až tak daleko - černou madonu mají i v polském městě Czestochowa. Ačkoliv někteří stále montserratskou sošku řadí k tzv. černým madonám, které byly po Evropě hodně populární zejména v prvním tisíciletí našeho letopočtu, důvod černé barvy Panny Marie Montserratské je mnohem prozaičtější. Podle všeho jde totiž o chemickou reakci barevného nátěru dřeva, původně prý také kvůli působení plamenů svíček, které byly sošce kladeny k nohám. Ať už je tomu, jak chce, katalánská Moreneta se stala miláčkem všech Katalánců do té míry, že byla v září 1881 tehdejším papežem Lvem XIII. prohlášena za oficiální patronku Katalánska. Její svátek připadá na 27. duben. Od té doby si získala vskutku světovou proslulost a v současnosti je jedním z největších turistických lákadel kteréhokoliv poznávacího zájezdu do Katalánska.
Panna Marie Montserratská má i zajímavý politický rozměr. Soška se roku 1947 dočkala nového trůnu. Právě slavnost usazení na nový podstavec, k níž došlo 27. dubna onoho roku, se nakonec změnila v jeden z tichých protestů proti frankismu, neboť šlo o první masivní veřejnou akci (na místě se sešlo takřka 100 000 osob), na které se i v dobách ostré diktatury hovořilo katalánsky. Během události došlo též k davovému zpěvu písně Virolai*, která přehlušila projev tehdejšího španělského ministra zahraničí. Na nedalekém kopci navíc celý den vlála tehdy zakázaná katalánská vlajka, tzv. senyera. Tato událost znamenala určitý přelom v následném katalánském boji za kulturní přežití. Dodnes je Montserrat nezpochybnitelným symbolem zejména pravicově a nábožensky orientovaných zastánců katalánské nezávislosti či silnější autonomie (např. následovníci dnes již neexistující strany Convergència Democràtica de Catalunya).
Obě postavy jsou vyjma obličejů a rukou kompletně pozlaceny. Docela zajímavý je fakt, že madoniny ruce i postava jejího syna byly k původní soše připojeny až v 19. století. Černá madona není ve světě žádnou výjimkou. Podobně tmavé sochy jsou k vidění na mnoha dalších místech Španělska, Francie, Itálie či latinskoamerických zemí. Nemusíme ostatně jezdit až tak daleko - černou madonu mají i v polském městě Czestochowa. Ačkoliv někteří stále montserratskou sošku řadí k tzv. černým madonám, které byly po Evropě hodně populární zejména v prvním tisíciletí našeho letopočtu, důvod černé barvy Panny Marie Montserratské je mnohem prozaičtější. Podle všeho jde totiž o chemickou reakci barevného nátěru dřeva, původně prý také kvůli působení plamenů svíček, které byly sošce kladeny k nohám. Ať už je tomu, jak chce, katalánská Moreneta se stala miláčkem všech Katalánců do té míry, že byla v září 1881 tehdejším papežem Lvem XIII. prohlášena za oficiální patronku Katalánska. Její svátek připadá na 27. duben. Od té doby si získala vskutku světovou proslulost a v současnosti je jedním z největších turistických lákadel kteréhokoliv poznávacího zájezdu do Katalánska.
Panna Marie Montserratská má i zajímavý politický rozměr. Soška se roku 1947 dočkala nového trůnu. Právě slavnost usazení na nový podstavec, k níž došlo 27. dubna onoho roku, se nakonec změnila v jeden z tichých protestů proti frankismu, neboť šlo o první masivní veřejnou akci (na místě se sešlo takřka 100 000 osob), na které se i v dobách ostré diktatury hovořilo katalánsky. Během události došlo též k davovému zpěvu písně Virolai*, která přehlušila projev tehdejšího španělského ministra zahraničí. Na nedalekém kopci navíc celý den vlála tehdy zakázaná katalánská vlajka, tzv. senyera. Tato událost znamenala určitý přelom v následném katalánském boji za kulturní přežití. Dodnes je Montserrat nezpochybnitelným symbolem zejména pravicově a nábožensky orientovaných zastánců katalánské nezávislosti či silnější autonomie (např. následovníci dnes již neexistující strany Convergència Democràtica de Catalunya).
* Tato píseň byla složena roku 1880 u příležitosti tisícileté existence Panny Marie Montserratské. Hudbu složil Josep Rodoreda (1851-1922), zatímco o slova se postaral slavný katalánský básník Jacint Verdaguer (1845-1902). Tato skladba je vlastně jakousi hymnou a poctou montserratské soše a postupem času se stala i jednou z neoficiálních katalánských hymen, zejména v období frankismu, kde nebyla, na rozdíl od jiných jako Els segadors, zakázána. Pro Katalánce je dodnes, podobně jako sama Moreneta, významným náboženským i kulturním symbolem. Píseň si můžete poslechnout v předcházejícím videu a její text je k dispozici kupříkladu na katalánské wikipedii.
Žádné komentáře:
Okomentovat