Joan Antoni Samaranch

Barcelonský rodák Joan Antoni Samaranch Torelló (1920-2010) známější v celém světě spíše španělskou variantou svého jména (Juan Antonio) patřil zcela jednoznačně mezi největší osobnosti katalánského a španělského sportu, ačkoliv sám nikdy žádnou významnou medaili nebo pohár nezískal. Vybojoval totiž pro svou vlast něco mnohem důležitějšího - pořadatelství Letních olympijských her v roce 1992.

  

Joan Antoni Samaranch
(Foto: El País)

Z hlediska katalánských dějin je však Samaranch i nadále poněkud kontroverzní osobností. Jako mnoho úspěšných lidí i Samaranch se narodil do dobře situované rodiny, která jako většina katalánské buržoazie podnikala v textilním průmyslu. Mládí prožil v lepších barcelonských čtvrtích (Sant Gervasi, Bonanova), kde navštěvoval prestižní zahraniční školy, spjatý byl také s městečkem Molins de Rei, kde měl jeho otec textilní fabriku. Jako 18letý se v průběhu občanské války vydal do bojů jako zdravotník na straně republikánů, nicméně záhy využil příležitosti a přes Francii se dostal do nacionalistické zóny - ve válce tedy nakonec stál na straně vítězné. A to byl jen počátek oné kontroverze. Samaranch totiž následně během frankismu udělal poměrně solidní politickou kariéru - frankisticky laděnou politickou stranu Concòrdia Catalana koneckonců založil roku 1977, tedy až po smrti caudilla. I přes své pozdější nesporné zásluhy v oblasti sportu tak pro řadu lidí zůstává jeho jméno až příliš spjato s nenáviděným režimem.

Nás ale zajímá Joan Antoni Samaranch především z hlediska sportu. I když byl Samaranch dosti studijní typ, vždy si našel čas na aktivní sportování. Nejraději měl fotbal, box či jezdectví, velkou část svého života ale zasvětil méně známému sportu - hokeji na kolečkových bruslích. Samaranch tento sport, jenž je populární především v jihoamerických a jihoevropských zemích, provozoval nejprve v barvách barcelonského klubu RCD Espanyol, později ale zamířil spíše do organizační a funkcionářské sféry. Pomáhal kupříkladu organizovat mistrovství světa v tomto sportu (v letech 1951 a 1954 se konalo v Barceloně a španělská reprezentace obě mistrovství vyhrála), později byl i trenérem reprezentace, předsedou Španělské federace kolečkových sportů a místopředsedou Mezinárodní federace kolečkových sportů. V letech 1955-1962 zastával mimo jiné i funkci barcelonského radního pro sport.

Jako novinář se zúčastnil Olympijských her v Helsinkách 1952. Možná právě tehdy mu svět univerzálního sportovního klání učaroval, a jak bylo jeho dobrým zvykem, i zde se mu povedla přímo skvostná kariéra. Roku 1966 byl Samaranch zvolen předsedou Španělského olympijského výboru. V letech 1974-1978 již zastával funkci místopředsedy Mezinárodního olympijského výboru (MOV). Během tohoto období Samaranch prošel i výbornou školou diplomacie - roku 1977 se totiž stal španělským velvyslancem v Sovětském svazu a Mongolsku. Tento post se později ukáže jako velice důležitý, protože Samaranch díky němu navázal vynikající vztahy nejen se SSSR ale i s dalšími státy tehdejšího východního bloku. Jejich podpora mu pak velice pomohla v roce 1980, kdy se ucházel o post předsedy MOV. Předsedou Mezinárodního olympijského výboru byl nakonec dlouhých 21 let (1980-2001). Déle byl v čele této organizace už jen její zakladatel Pierre de Coubertin. Během Samaranchova vedení se olympiáda otevřela profesionálním sportovcům, stala se skutečně globální záležitostí a především zcela proměnila svůj ekonomický model. Z prodělečného podniku se stal zlatý důl. Právě vyvedení MOV z velké finanční krize na konci 70. let se často bere jako jeho největší zásluha, mnoho lidí mu však nemůže zapomenout čím dál větší pronikání reklamy a byznysu do původně ryze sportovního klání. Na Pyrenejském poloostrově se na Samaranchův přínos logicky dívají velice zúženě. Díky svému nepochybnému vlivu v rámci MOV byl totiž hlavním strůjcem skvělého úspěchu pro celé Španělsko i Katalánsko, když byla roku 1986 pořadatelským městem Letních olympijských her 1992 zvolena právě Samaranchova rodná Barcelona.

Na funkci v čele MOV rezignoval v roce 2001, zůstal však doživotním čestným předsedou této organizace. Za svou oddanost a přínos olympijské myšlence byl mnohokrát oceněn. Nepochybně jde o jednoho z vůbec nejoceňovanějších Katalánců v novodobé historii. Kromě všech možných španělských, katalánských i mezinárodních cen získal kupříkladu i několik čestných doktorátů (nepřekvapí, že řada z nich byla udělená univerzitami bývalého východního bloku - Praha, Bratislava, Budapešť, Bukurešť). V roce 1991 ho španělský král Juan Carlos I. povýšil do šlechtického stavu (Marqués de Samaranch). Joan Antoni Samaranch zemřel na infarkt 21. dubna 2010. Pojmenováno po něm bylo například barcelonské Muzeum sportu a olympijských her. Jméno Samaranch však ze sportovní historie jen tak nezmizí. Jeho dcera Maria Teresa Samaranch Salisachs byla několik let předsedkyní Španělské královské federace ledních sportů, v otcových stopách pokračuje i Joan Antoni Samaranch Salisachs (*1959), dlouholetý místopředseda Mezinárodní federace moderního pětiboje a od roku 2001 i jeden z členů MOV. V rámci svého působení v MOV se Samaranch junior výrazně podílel na organizaci zimních her v Turíně (2006) a Soči (2014); roku 2016 se stal prvním místopředsedou MOV, je tedy už jen jediný krůček od funkce, kterou celých 21 let vykonával jeho slavnější otec.