Je pozoruhodné, že oba političtí lídři katalánského boje za nezávislost, který na podzim 2017 vyvrcholil uspořádáním referenda, se do vrcholné politiky dostali teprve nedávno. Expremiér Carles Puigdemont byl kupříkladu ještě na konci roku 2015 "pouhým" starostou Girony a řadovým poslancem v regionálním parlamentu. V komunální politice začal roku 2007 i bývalý katalánský vicepremiér a ministr financí Oriol Junqueras (*1969), jenž se záhy vypracoval v ikonu tradiční katalánské levice a v současnosti je i jedním z devíti politických vězňů, kteří za organizaci výše zmíněného referenda zaplatili vlastní svobodou.
 |
| Oriol Junqueras, bývalý katalánský ministr financí a předseda ERC (Foto: El Periódico) |
Oriol Junqueras i Vies se narodil v barcelonské čtvrti Sant Andreu, nicméně ještě v jeho raném dětství se rodina přesunula do městečka Sant Vicenç dels Horts, ležícího asi 10 km západně od katalánské metropole. Celá rodina zde žije dodnes, ačkoliv Junqueras celé dětství i mládí stejně strávil každodenním cestováním do rodné Barcelony, kde nejprve vychodil italské lyceum a později začal studovat ekonomii na Universitat de Barcelona (UB). Nakonec však změnil školu i obor a na Universitat Autònoma de Barcelona (UAB) vystudoval historii. Již od konce 90. let na UAB přednášel, roku 2002 obhájil disertační práci zabývající se ekonomickými trendy a ekonomickým myšlením v Katalánsku v 16. a 17. století. Kromě výuky se v průběhu své akademické dráhy zabýval kupříkladu i studiem dokumentů ve vatikánských archivech, často spolupracoval i s některými sdělovacími prostředky, případně jako konzultant a scénárista při natáčení několika historických dokumentů. V roce 2008 byl krátce šéfredaktorem zpravodajského serveru Directe.cat.
Do světa politiky nahlédl již roku 2007 coby řadový zastupitel v Sant Vicenç dels Horts, kde později v letech 2011-2015 působil i jako starosta. V letech 2009-2011 byl taktéž europoslancem. Ačkoliv již dlouhodobě koketoval se stranou ERC a do výše zmíněných pozic postoupil vždy na kandidátce této strany, až do roku 2011 byl oficiálně bez politické příslušnosti. Jen krátce po svém vstupu do ERC se stal jedním z lídrů velké proměny, kterou tato tradiční katalánská strana prošla, a záhy i jejím předsedou. Tím je dodnes a strana pod jeho vedením zaznamenala návrat na katalánské politické výsluní. V letech 2012-2017 byl poslancem Katalánského parlamentu, díky vládní spolupráci ERC a JxC zastával v letech 2016-2017 i pozici vicepremiéra a ministra financí. V praxi tak byl jedním z klíčových lídrů katalánských snah o nezávislost, které vyvrcholily uskutečněním referenda 1. října 2017. 27. října téhož roku byl po symbolickém vyhlášení Katalánské republiky spolu s ostatními členy katalánské vlády odvolán na základě aplikace článku 155 španělské ústavy. Ruku v ruce s tím začala i soudní dohra celého španělsko-katalánského konfliktu, přičemž Junqueras se vzhledem k Puigdemontově odchodu do exilu stal nejvýše postaveným členem exekutivy, jenž se měl za uspořádání referenda zpovídat španělské justici.
2. listopadu 2017 byl vzat do vazby, odkud se již na svobodu nedostal. V nechvalně známém procesu na jaře 2019 byl spolu s dalšími osmi osobami odsouzen k tvrdému trestu za uspořádání výše zmíněného referenda. Vzhledem k nepřítomnosti Carlese Puigdemonta byl Junqueras španělským Nejvyšším soudem shledán hlavním organizátorem referenda, proto také 14. října 2019 dostal nejvyšší trest ze všech souzených politiků a občanských aktivistů (13 let odnětí svobody za zločiny povstání a zpronevěry). Během svého pobytu ve vazbě úspěšně kandidoval nejprve do španělského a později i evropského parlamentu. V obou případech byl zvolen, avšak v obou případech mu vykonávání mandátu zakázal španělský Nejvyšší soud. Že byly ve druhém z těchto případů jasně porušeny jeho základní lidská a politická práva, před několika dny potvrdil Soudní dvůr EU. Podle rozhodnutí evropské justice by tak Junqueras měl být okamžitě propuštěn a mělo by mu být umožněno začít vykonávat svůj europoslanecký mandát. Španělská vláda a justice tento krok zatím maximálně oddalují. Junqueras je autorem více než desítky převážně odborných knih, během svého více než dvouletého pobytu ve vězení , kde nedávno oslavil své padesáté narozeniny, stihl vydat i dvě knihy více či méně reflektující tuto jeho životní zkušenost: Fins que siguem lliures (2018) a Contes des de la presó (2019). Oriol Junqueras je ženatý a má dvě malé děti.
Do světa politiky nahlédl již roku 2007 coby řadový zastupitel v Sant Vicenç dels Horts, kde později v letech 2011-2015 působil i jako starosta. V letech 2009-2011 byl taktéž europoslancem. Ačkoliv již dlouhodobě koketoval se stranou ERC a do výše zmíněných pozic postoupil vždy na kandidátce této strany, až do roku 2011 byl oficiálně bez politické příslušnosti. Jen krátce po svém vstupu do ERC se stal jedním z lídrů velké proměny, kterou tato tradiční katalánská strana prošla, a záhy i jejím předsedou. Tím je dodnes a strana pod jeho vedením zaznamenala návrat na katalánské politické výsluní. V letech 2012-2017 byl poslancem Katalánského parlamentu, díky vládní spolupráci ERC a JxC zastával v letech 2016-2017 i pozici vicepremiéra a ministra financí. V praxi tak byl jedním z klíčových lídrů katalánských snah o nezávislost, které vyvrcholily uskutečněním referenda 1. října 2017. 27. října téhož roku byl po symbolickém vyhlášení Katalánské republiky spolu s ostatními členy katalánské vlády odvolán na základě aplikace článku 155 španělské ústavy. Ruku v ruce s tím začala i soudní dohra celého španělsko-katalánského konfliktu, přičemž Junqueras se vzhledem k Puigdemontově odchodu do exilu stal nejvýše postaveným členem exekutivy, jenž se měl za uspořádání referenda zpovídat španělské justici.
2. listopadu 2017 byl vzat do vazby, odkud se již na svobodu nedostal. V nechvalně známém procesu na jaře 2019 byl spolu s dalšími osmi osobami odsouzen k tvrdému trestu za uspořádání výše zmíněného referenda. Vzhledem k nepřítomnosti Carlese Puigdemonta byl Junqueras španělským Nejvyšším soudem shledán hlavním organizátorem referenda, proto také 14. října 2019 dostal nejvyšší trest ze všech souzených politiků a občanských aktivistů (13 let odnětí svobody za zločiny povstání a zpronevěry). Během svého pobytu ve vazbě úspěšně kandidoval nejprve do španělského a později i evropského parlamentu. V obou případech byl zvolen, avšak v obou případech mu vykonávání mandátu zakázal španělský Nejvyšší soud. Že byly ve druhém z těchto případů jasně porušeny jeho základní lidská a politická práva, před několika dny potvrdil Soudní dvůr EU. Podle rozhodnutí evropské justice by tak Junqueras měl být okamžitě propuštěn a mělo by mu být umožněno začít vykonávat svůj europoslanecký mandát. Španělská vláda a justice tento krok zatím maximálně oddalují. Junqueras je autorem více než desítky převážně odborných knih, během svého více než dvouletého pobytu ve vězení , kde nedávno oslavil své padesáté narozeniny, stihl vydat i dvě knihy více či méně reflektující tuto jeho životní zkušenost: Fins que siguem lliures (2018) a Contes des de la presó (2019). Oriol Junqueras je ženatý a má dvě malé děti.
Žádné komentáře:
Okomentovat