"Nezávislost španělské justice" je od včerejška zase o něco prázdnějším pojmem. Své pochybnosti o celém procesu proti lídrům boje za katalánskou nezávislost vyjádřil již v dubnu loňského roku německý soud, který tehdy Carlese Puigdemonta odmítl vydat do Španělska kvůli obvinění ze vzpoury. 19. prosince 2019 dostal španělský soudní systém další KO, tentokrát přímo od Soudního dvora EU, nejvyšší evropské soudní instance.
Evropský soud totiž rozhodl, že vězněný katalánský politik Oriol Junqueras svým květnovým zvolením do Evropského parlamentu získal automaticky mandát europoslance spolu se všemi výhodami, které z toho vyplývají, tedy i s privilegiem poslanecké imunity. Soudní dvůr EU tak potvrdil poměrně logickou připomínku Junquerasovy obhajoby, totiž že osobě, jež je zvolená do Evropského parlamentu, náleží status poslance ode dne oficiálního vyhlášení výsledků voleb (v tomto případě 13. června 2019). To však trojici zvolených katalánských europoslanců (Junqueras, Puigdemont, Comín) umožněno nebylo. Španělské úřady se v tomto odvolávaly na vlastní volební zákon, podle něhož by měla zvolená osoba oficiální nominaci do europarlamentu převzít osobně. Zatímco Puigdemont a Comín tuto "podmínku" nesplnili kvůli svému pobytu v exilu (v případě návratu do Španělska by byli okamžitě zadrženi a posláni do vazby), v té době souzený a vězněný Junqueras tuto nominaci osobně převzít mohl, třebaže v doprovodu justiční stráže. Jenže ani toto mu španělský Nejvyšší soud neumožnil, čímž jasně porušil nejen Junquerasova lidská i politická práva, nýbrž i práva statisíců jeho voličů.
Včerejší rozhodnutí Soudního dvora EU tak v praxi přináší několik důležitých skutečností. V první řadě jde o potvrzení protiprávního jednání ze strany španělské justice. Oriol Junqueras měl být ve chvíli, kdy byl lidem zvolen do Evropského parlamentu, okamžitě propuštěn z vazby a soudní proces vůči němu měl být se stejnou okamžitostí pozastaven. Španělský soud by následně musel o Junquerasovo vydání a souzení žádat Evropský parlament. Je však vcelku jasné, že Nejvyšší soud se na evidentní politickou zakázku španělského establishmentu snažil lídry katalánské nezávislosti co nejexemplárněji potrestat, proto pro tento orgán bylo nepřijatelné Junquerase jen tak pustit a rázem přijít o celou kauzu. Paradoxní je, že celý tento konflikt vznikl přímo z popudu španělského Nejvyššího soudu, který si žádostí o posouzení záležitosti europoslanecké imunity u Soudního dvora EU chtěl jen krýt záda. Byla však chyba tuto žádost podat a následně se ani neobtěžovat s čekáním na její vyřešení - Junqueras byl spolu s dalšími osmi lídry boje za katalánskou nezávislost odsouzen 14. října 2019. Zdá se, že touha po pomstě v tu chvíli zvítězila nad pragmatickým právnickým úsudkem. Z celé této záležitosti mohou druhotně profitovat i další dva katalánští europoslanci Puigdemont a Comín, kteří budou na základě tohoto rozhodnutí požadovat okamžité umožnění výkonu svého mandátu s tím, že k jeho zisku není nutné absolvovat cestu do Madridu a vysloužit si "oficiální povolení" španělských úřadů poté, co přísahají věrnost španělské ústavě. Dodatečné podmínky jednotlivých států podle tohoto přelomového rozhodnutí Soudního dvora EU zkrátka na zisk mandátu žádný vliv nemají - záleží jen na získaných hlasech.
Již více než půl roku by tedy Katalánsko mělo být v Evropském parlamentu zastoupeno i výše zmíněnými třemi jmény. Více než půl roku tak španělský Nejvyšší soud i Evropský parlament porušují politická práva této trojice. Rozhodnutí Soudního dvora EU je tak nepěknou vizitkou nejen pro španělskou justici ale i pro tehdejší vedení Evropského parlamentu v čele s italským politikem Antoniem Tajanim, jenž se stal přímým politickým spojencem španělské vlády v boji proti zastáncům katalánské nezávislosti. Ostatně jen několik málo hodin po rozhodnutí Soudního dvora EU se nové vedení Evropského parlamentu v čele s Davidem Sassolim rozhodlo situaci co nejdříve napravit a hle, najednou ze dne na den a po více než půlročním "zákazu vstupu" na půdu evropských institucí si již dnes Puigdemont a Comín mohli vyzvednout provizorní akreditaci, která jim umožní přístup do prostor instituce, dokud se v průběhu dalších týdnů nedočkají akreditace definitivní.
Jako obvykle v celém španělsko-katalánském konfliktu, jen těžko lze předvídat další dění. Čistě teoreticky by mělo dojít k okamžitému propuštění Oriola Junquerase z vězení a jeho rozsudek by měl být s okamžitou platností anulován. Alespoň takto se svým rozhodnutím vyjádřila evropská justice. Aplikace tohoto rozhodnutí však závisí na daném justičním orgánu členském země, v praxi tak o případném Junquerasově propuštění musí rozhodnout opět španělský Nejvyšší soud, který však nepochybně bude vše maximálně protahovat, pokud propuštění rovnou nezavrhne. Pak by se do hry dostaly opět evropské soudy. V případě Junquerasova propuštění na svobodu by pak Nejvyšší soud musel požádat Evropský parlament o vydání nově zvoleného europoslance. Mnohem komplikovanější to bude mít španělská justice s dvojicí Puigdemont a Comín, proti nimž byl již poněkolikáté vydán eurozatykač, který v současnosti řeší belgické soudy. Vzhledem ke včerejšímu rozhodnutí Soudního dvora EU je dost pravděpodobné, že eurozatykač na Puigdemonta i Comína bude opět stažen. Již potřetí. Puigdemont se pak bude moci opět svobodně pohybovat po celém území EU, teoreticky by se tak mohl vrátit i do Španělska (Katalánska), ačkoliv by se tím nepochybně vystavil nebezpečí zatčení i přes onu nově nabytou imunitu. O čem totiž včerejší rozhodnutí evropského soudu vypovídá nejlépe, je tristní situace španělské justice a faktická absence dělby moci. Pochybuje snad nyní ještě někdo o nezávislosti Nejvyššího soudu v celé kauze?
Španělské soudnictví i pod tlakem mnohých celostátních politiků vidí rudě a pomsta "zlým independentistům" měla v posledních dvou letech přednost před otázkou spravedlnosti. Na druhou stranu je to však pochopitelné - celá záležitost se totiž nikdy neměla dostat k soudu, měla být vyřešena politicky. Na to je však nyní pozdě, a tak španělská justice svou partii musí dohrát až do konce, i když se poté bude jen těžko zbavovat etikety žumpy spravedlnosti.
Včerejší rozhodnutí Soudního dvora EU tak v praxi přináší několik důležitých skutečností. V první řadě jde o potvrzení protiprávního jednání ze strany španělské justice. Oriol Junqueras měl být ve chvíli, kdy byl lidem zvolen do Evropského parlamentu, okamžitě propuštěn z vazby a soudní proces vůči němu měl být se stejnou okamžitostí pozastaven. Španělský soud by následně musel o Junquerasovo vydání a souzení žádat Evropský parlament. Je však vcelku jasné, že Nejvyšší soud se na evidentní politickou zakázku španělského establishmentu snažil lídry katalánské nezávislosti co nejexemplárněji potrestat, proto pro tento orgán bylo nepřijatelné Junquerase jen tak pustit a rázem přijít o celou kauzu. Paradoxní je, že celý tento konflikt vznikl přímo z popudu španělského Nejvyššího soudu, který si žádostí o posouzení záležitosti europoslanecké imunity u Soudního dvora EU chtěl jen krýt záda. Byla však chyba tuto žádost podat a následně se ani neobtěžovat s čekáním na její vyřešení - Junqueras byl spolu s dalšími osmi lídry boje za katalánskou nezávislost odsouzen 14. října 2019. Zdá se, že touha po pomstě v tu chvíli zvítězila nad pragmatickým právnickým úsudkem. Z celé této záležitosti mohou druhotně profitovat i další dva katalánští europoslanci Puigdemont a Comín, kteří budou na základě tohoto rozhodnutí požadovat okamžité umožnění výkonu svého mandátu s tím, že k jeho zisku není nutné absolvovat cestu do Madridu a vysloužit si "oficiální povolení" španělských úřadů poté, co přísahají věrnost španělské ústavě. Dodatečné podmínky jednotlivých států podle tohoto přelomového rozhodnutí Soudního dvora EU zkrátka na zisk mandátu žádný vliv nemají - záleží jen na získaných hlasech.
Již více než půl roku by tedy Katalánsko mělo být v Evropském parlamentu zastoupeno i výše zmíněnými třemi jmény. Více než půl roku tak španělský Nejvyšší soud i Evropský parlament porušují politická práva této trojice. Rozhodnutí Soudního dvora EU je tak nepěknou vizitkou nejen pro španělskou justici ale i pro tehdejší vedení Evropského parlamentu v čele s italským politikem Antoniem Tajanim, jenž se stal přímým politickým spojencem španělské vlády v boji proti zastáncům katalánské nezávislosti. Ostatně jen několik málo hodin po rozhodnutí Soudního dvora EU se nové vedení Evropského parlamentu v čele s Davidem Sassolim rozhodlo situaci co nejdříve napravit a hle, najednou ze dne na den a po více než půlročním "zákazu vstupu" na půdu evropských institucí si již dnes Puigdemont a Comín mohli vyzvednout provizorní akreditaci, která jim umožní přístup do prostor instituce, dokud se v průběhu dalších týdnů nedočkají akreditace definitivní.
Jako obvykle v celém španělsko-katalánském konfliktu, jen těžko lze předvídat další dění. Čistě teoreticky by mělo dojít k okamžitému propuštění Oriola Junquerase z vězení a jeho rozsudek by měl být s okamžitou platností anulován. Alespoň takto se svým rozhodnutím vyjádřila evropská justice. Aplikace tohoto rozhodnutí však závisí na daném justičním orgánu členském země, v praxi tak o případném Junquerasově propuštění musí rozhodnout opět španělský Nejvyšší soud, který však nepochybně bude vše maximálně protahovat, pokud propuštění rovnou nezavrhne. Pak by se do hry dostaly opět evropské soudy. V případě Junquerasova propuštění na svobodu by pak Nejvyšší soud musel požádat Evropský parlament o vydání nově zvoleného europoslance. Mnohem komplikovanější to bude mít španělská justice s dvojicí Puigdemont a Comín, proti nimž byl již poněkolikáté vydán eurozatykač, který v současnosti řeší belgické soudy. Vzhledem ke včerejšímu rozhodnutí Soudního dvora EU je dost pravděpodobné, že eurozatykač na Puigdemonta i Comína bude opět stažen. Již potřetí. Puigdemont se pak bude moci opět svobodně pohybovat po celém území EU, teoreticky by se tak mohl vrátit i do Španělska (Katalánska), ačkoliv by se tím nepochybně vystavil nebezpečí zatčení i přes onu nově nabytou imunitu. O čem totiž včerejší rozhodnutí evropského soudu vypovídá nejlépe, je tristní situace španělské justice a faktická absence dělby moci. Pochybuje snad nyní ještě někdo o nezávislosti Nejvyššího soudu v celé kauze?
Španělské soudnictví i pod tlakem mnohých celostátních politiků vidí rudě a pomsta "zlým independentistům" měla v posledních dvou letech přednost před otázkou spravedlnosti. Na druhou stranu je to však pochopitelné - celá záležitost se totiž nikdy neměla dostat k soudu, měla být vyřešena politicky. Na to je však nyní pozdě, a tak španělská justice svou partii musí dohrát až do konce, i když se poté bude jen těžko zbavovat etikety žumpy spravedlnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat