Josep Lluís Núñez Clemente (1931-2018) byl bezpochyby jednou z nejdůležitějších postav v historii nejslavnějšího katalánského klubu FC Barcelona. V jeho čele stál celých 22 let, takřka pětinu celé existence klubu, a stal se tak suverénně nejdéle působícím člověkem na této pozici v historii FCB. Mnozí ho považovali za nepříliš vzdělaného, avšak velmi pragmaticky uvažujícího a protřelého obchodníka. Nebojícího se riskovat a zásadně nedůvěřivého. Typický self-made man, významný katalánský developer, realitní magnát a v neposlední řadě trestanec. Rozhodně kontroverzní osobnost, za níž stojí mnoho pozitivního ale i mnoho negativního.
 |
| Josep Lluís Núñez, dlouholetý prezident FC Barcelona (Foto: Mundo Deportivo) |
Narodil se v baskickém Barakaldu, ale od malička vyrůstal v Katalánsku. Núñezovy první vzpomínky jsou z katalánského přímořského města Portbou, kam byl jeho otec (celník) převelen hned na počátku 30. let 20. stol. Roku 1938 se rodina definitivně usadila v Barceloně. Núñez studiu příliš neholdoval a již od 14 let pracoval. Zpočátku se živil podomním prodejem encyklopedií a pojistek, velký zvrat v jeho životě však nastal, když se seznámil se svou budoucí ženou. Maria Lluïsa Navarro byla dcerou majitele menší, avšak prosperující stavební firmy, vizionářský Núñez se do rodinného podniku s nadšením zapojil a postupně tchánovu společnost převzal, aby z ní během několika let vybudoval jednoho z nejvýznamnějších developerů na Pyrenejském poloostrově. Společnost Núñez y Navarro je ostatně dodnes pro mnohé obyvatele Barcelony synonymem nepěkných urbanistických praktik a spekulantství. Firma působí po celém Španělsku, avšak více než tři čtvrtiny jejího obchodování bylo a je soustředěno do katalánské metropole. Zde společnost proslula zejména v období, kdy byl barcelonským starostou Josep Maria Porcioles (1957-1973), který ve své vizi rozvoje města příliš nedbal na kulturní, historické, estetické či morální aspekty výstavby. Núñez dokázal vždy vyhmátnout ten správný čas k nákupu pozemku a vždy věděl, kdy dostane patřičné povolení k výstavbě. Na druhou stranu vždy se držel poměrně jednoduché logiky - neutratit víc než má. Jeho společnost proto vždy patřila k těm nejméně zadluženým v sektoru, díky čemuž relativně dobře přežila i poslední ekonomickou krizi.
Zkrátka a jednoduše, díky skvělé souhře s tehdejší barcelonskou radnicí ovládl Josep Lluís Núñez během 60. a 70. let minulého století tamní stavební byznys. Jím vyvolaná stavební horečka město připravila o mnoho cenných modernistických budov (např. Casa Trinxet), které musely ustoupit ošklivým činžákům. Některé budovy byly zachráněny až po dlouholetých sporech a soudních tahanicích (např. Casa Golferichs) a některé konflikty pokračují doposud - zářným příkladem toho je kupříkladu aktuální podoba barcelonské čtvrti Vallcarca. Nepěknou architektonickou stopu zanechala společnost i v barcelonském Eixamplu, kde došlo ke stovkám nevzhledných nástaveb na původně modernistické budovy. Po více než šedesátiletém fungování má nyní společnost Núñez y Navarro ve svém portfoliu tisíce bytů a komerčních prostor, více než desítku hotelů, tři desítky parkovacích domů, mnoho průmyslových objektů... Drtivou většinu z nich právě v katalánské metropoli. V 80. letech se Josep Lluís Núñez díky svému realitnímu impériu probojoval dokonce i do elitní stovky největších evropských boháčů, v posledních letech se pak pravidelně držel alespoň v elitní stovce španělských multimilionářů - časopis Forbes na konci roku 2018 odhadoval jeho čisté jmění na 630 milionů euro.
Josep Lluís Núñez se netajil svou původní ambicí stát se barcelonským starostou. To se mu nepodařilo, ale je pár let po pádu frankismu se dostal alespoň do čela klubu FC Barcelona. Psal se rok 1978 a Núñez se stal prvním a v historii FCB dosud snad jediným prezidentem klubu bez jakéhokoliv barcelonistického zázemí. Tradovalo se o něm dokonce, že fotbalu a sportu všeobecně nijak zvlášť nerozumí, avšak jako úspěšný podnikatel vstoupil do sportovního světa s poměrně jasnou představou, jak dané odvětví proměnit. Což se mu nakonec povedlo. Samotná volba Núñeze 35. prezidentem FCB je dodnes tak trochu opředena kontroverzemi. Tehdy naprosto neznámý boháč dokázal přesvědčit potřebnou (ačkoliv nikterak závratnou) část podílníků a dost pravděpodobně se postaral o odstoupení původně favorizovaného kandidáta.
Nicméně brzy se dostavily výsledky. Nejprve Núñez klub vytáhl z chronického zadlužení. Během svého 22letého působení tisíckrát znásobil klubový majetek, rozšířil řady podílníků ze 78 000 na 106 000, speciální pozornost věnoval i fanklubům, jejichž počet vyrostl ze 152 v roce 1978 na více než 1 400 na počátku nového milénia. Několikrát rozšířil stadion Camp Nou, zasadil se o vznik líhně talentů známé jako La Masia (1979), postavil Miniestadi (1982) a v roce 1984 založil Museu FC Barcelona, které dnes nese jeho jméno a ročně ho navštíví takřka dva miliony lidí. Núñez se však stal i jedním z pionýrů komercializace fotbalu. Ve Španělsku byl průkopníkem vytváření společenské image klubu a importérem tzv. netypických příjmů klubu (práva na televizní vysílání, merchandising, příjmy z reklamy apod.). I díky tomu mohl na Camp Nou přivést mnoho světových hvězd (Maradona, Ronaldo, Rivaldo, Figo, Stoičkov) a přitom zachovat zásadní a sympatickou politiku dresů bez reklam. Během posledních let mandátu nakoupil pozemky v Sant Joan Despí, kde později vyrostlo obří tréninkové centrum FC Barcelona. A konečně i nejzásadnější ukazatel úspěchu - zisk klubových trofejí - hovoří jednoznačně v jeho prospěch: 22 let = 175 titulů.
Největší výzvě během svého dlouhého působení v čele FCB musel Núñez čelit roku 1988, kdy ve fotbalovém áčku vypukla vzpoura. Proti prezidentovi se postavila dvacítka hráčů i s trenérem, avšak prezident se s povstáním nikterak nemazal a většinu zmiňovaných hráčů brzy rozprodal a na místo kouče sehnal bývalou hvězdu klubu Johana Cruyffa. Tak započala epocha známá v historii klubu jako Dream Team (1988-1996), kdy právě pod vedením charismatického holandského kouče barcelonské fotbalové áčko vyhrálo čtyřikrát v řadě španělskou ligu a zejména v roce 1992, kdy Barça v legendárním finále ve Wembley získala i nejprestižnější evropskou trofej PMEZ (Pohár mistrů evropských zemí, dnes Liga mistrů). Ačkoliv se Núñez nakonec s Cruyffem rozešel ve zlém, ani to mu nebránilo mandát ve volbách 1997 obhájit. Klub však evidentně potřeboval změnu a pravděpodobně i sám Núñez už začínal mít své prezidentské role dost, takže se v květnu 2000 nakonec rozhodl na svůj post rezignovat. Jak již bylo řečeno, 22 let v čele této instituce z něj s přehledem dělá nejdéle sloužícího prezidenta FCB (druhý v pořadí, zakladatel klubu Hans Gamper, byl ve vedení "pouhých" 8 let)
Už z povahy svého podnikání byl Josep Lluís Núñez kontroverzní postavou a je evidentní, že své developerské impérium během frankismu vybudoval i díky ne zcela průhledným čachrům. O čistotě jeho byznysu tak můžeme mít svoje pochybnosti. Faktem je, že Núñez se stal jedním z mála skutečně obžalovaných a později i odsouzených boháčů. Došlo k tomu roku 2011, kdy byl spolu se svým synem odsouzen k šesti letům nepodmíněně za podplácení státních úředníků. Soud prokázal, že v 90. letech Núñez opakovaně uplácel inspektory z finančního úřadu, aby neplatil tak vysoké daně. Úplatky ho stály přibližně milion euro, avšak úspora na nezaplacených daních byla 12 milionů euro. Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu (Tribunal Supremo), který nakonec potvrdil trest odnětí svobody ve výši 2 roky a 2 měsíce. Roku 2014 se tedy ve svých 83 letech musel poroučet za mříže, ačkoliv reálně si ve vězení odseděl jen několik měsíců. Roku 2016 jeho jméno figurovalo i v aféře známé jako Panama Papers. Josep Lluís Núñez zemřel 3. prosince 2018 na nádor mozku. Bylo mu 87 let.
 |
| Protestní graffiti v barcelonské čtvrti Vallcarca - Núñez je zde vyobrazen jako ošklivý hmyz (Foto: Instagram) |
Josep Lluís Núñez se netajil svou původní ambicí stát se barcelonským starostou. To se mu nepodařilo, ale je pár let po pádu frankismu se dostal alespoň do čela klubu FC Barcelona. Psal se rok 1978 a Núñez se stal prvním a v historii FCB dosud snad jediným prezidentem klubu bez jakéhokoliv barcelonistického zázemí. Tradovalo se o něm dokonce, že fotbalu a sportu všeobecně nijak zvlášť nerozumí, avšak jako úspěšný podnikatel vstoupil do sportovního světa s poměrně jasnou představou, jak dané odvětví proměnit. Což se mu nakonec povedlo. Samotná volba Núñeze 35. prezidentem FCB je dodnes tak trochu opředena kontroverzemi. Tehdy naprosto neznámý boháč dokázal přesvědčit potřebnou (ačkoliv nikterak závratnou) část podílníků a dost pravděpodobně se postaral o odstoupení původně favorizovaného kandidáta.
Nicméně brzy se dostavily výsledky. Nejprve Núñez klub vytáhl z chronického zadlužení. Během svého 22letého působení tisíckrát znásobil klubový majetek, rozšířil řady podílníků ze 78 000 na 106 000, speciální pozornost věnoval i fanklubům, jejichž počet vyrostl ze 152 v roce 1978 na více než 1 400 na počátku nového milénia. Několikrát rozšířil stadion Camp Nou, zasadil se o vznik líhně talentů známé jako La Masia (1979), postavil Miniestadi (1982) a v roce 1984 založil Museu FC Barcelona, které dnes nese jeho jméno a ročně ho navštíví takřka dva miliony lidí. Núñez se však stal i jedním z pionýrů komercializace fotbalu. Ve Španělsku byl průkopníkem vytváření společenské image klubu a importérem tzv. netypických příjmů klubu (práva na televizní vysílání, merchandising, příjmy z reklamy apod.). I díky tomu mohl na Camp Nou přivést mnoho světových hvězd (Maradona, Ronaldo, Rivaldo, Figo, Stoičkov) a přitom zachovat zásadní a sympatickou politiku dresů bez reklam. Během posledních let mandátu nakoupil pozemky v Sant Joan Despí, kde později vyrostlo obří tréninkové centrum FC Barcelona. A konečně i nejzásadnější ukazatel úspěchu - zisk klubových trofejí - hovoří jednoznačně v jeho prospěch: 22 let = 175 titulů.
Největší výzvě během svého dlouhého působení v čele FCB musel Núñez čelit roku 1988, kdy ve fotbalovém áčku vypukla vzpoura. Proti prezidentovi se postavila dvacítka hráčů i s trenérem, avšak prezident se s povstáním nikterak nemazal a většinu zmiňovaných hráčů brzy rozprodal a na místo kouče sehnal bývalou hvězdu klubu Johana Cruyffa. Tak započala epocha známá v historii klubu jako Dream Team (1988-1996), kdy právě pod vedením charismatického holandského kouče barcelonské fotbalové áčko vyhrálo čtyřikrát v řadě španělskou ligu a zejména v roce 1992, kdy Barça v legendárním finále ve Wembley získala i nejprestižnější evropskou trofej PMEZ (Pohár mistrů evropských zemí, dnes Liga mistrů). Ačkoliv se Núñez nakonec s Cruyffem rozešel ve zlém, ani to mu nebránilo mandát ve volbách 1997 obhájit. Klub však evidentně potřeboval změnu a pravděpodobně i sám Núñez už začínal mít své prezidentské role dost, takže se v květnu 2000 nakonec rozhodl na svůj post rezignovat. Jak již bylo řečeno, 22 let v čele této instituce z něj s přehledem dělá nejdéle sloužícího prezidenta FCB (druhý v pořadí, zakladatel klubu Hans Gamper, byl ve vedení "pouhých" 8 let)
Už z povahy svého podnikání byl Josep Lluís Núñez kontroverzní postavou a je evidentní, že své developerské impérium během frankismu vybudoval i díky ne zcela průhledným čachrům. O čistotě jeho byznysu tak můžeme mít svoje pochybnosti. Faktem je, že Núñez se stal jedním z mála skutečně obžalovaných a později i odsouzených boháčů. Došlo k tomu roku 2011, kdy byl spolu se svým synem odsouzen k šesti letům nepodmíněně za podplácení státních úředníků. Soud prokázal, že v 90. letech Núñez opakovaně uplácel inspektory z finančního úřadu, aby neplatil tak vysoké daně. Úplatky ho stály přibližně milion euro, avšak úspora na nezaplacených daních byla 12 milionů euro. Případ se dostal až k Nejvyššímu soudu (Tribunal Supremo), který nakonec potvrdil trest odnětí svobody ve výši 2 roky a 2 měsíce. Roku 2014 se tedy ve svých 83 letech musel poroučet za mříže, ačkoliv reálně si ve vězení odseděl jen několik měsíců. Roku 2016 jeho jméno figurovalo i v aféře známé jako Panama Papers. Josep Lluís Núñez zemřel 3. prosince 2018 na nádor mozku. Bylo mu 87 let.
Více informací:
- El Periódico: La historia de Josep Lluís Núñez, el hombre que no se fiaba de nadie (španělsky).
- Lidové noviny: Sportu vůbec nerozuměl, přesto vytvořil z Barçy moderní velkoklub (česky).
- El Crític: L'imperi Núñez i Navarro: dècades de conflictes urbanístics i veïnals (katalánsky).
- ARA: L'èxit de no estirar més el braç que la màniga (katalánsky).
- ARA: Josep Lluís Núñez, el pare del Barça modern (katalánsky).
Žádné komentáře:
Okomentovat