19. 10. 2016

Josep Maria Porcioles

Navenek nepatří mezi nejznámější Katalánce, nicméně právě jeho rozhodnutí měla obrovský vliv zejména na to, jakou tvář dnes všem svým obyvatelům i návštěvníkům nastavuje katalánské hlavní město. Nikdo jiný barcelonské radnici nevládl tak dlouho jako on, celých 16 let. Josep Maria Porcioles - nejdéle sloužící starosta Barcelony.

Zmizelý dům Casa Trinxet, smutný odkaz Porciolesovy éry (Foto: Barcelona Desapareguda)
Josep Maria de Porcioles i Colomer (1904-1993) byl k vysoké pozici v katalánské politice takřka předurčen, neboť se narodil ve vesničce Amer, jež je známým rodištěm mnoha předsedů katalánské vlády. A politice se Porcioles věnoval od mládí. Na barcelonské univerzitě vystudoval práva, stal se notářem a byl aktivním členem pravicově orientované strany Lliga Catalana. Po vypuknutí španělské občanské války utekl do Francie, odkud se později vrátil již do frankistického Španělska. Svou kariéru státního úředníka tak zahájil v těžké poválečné době; patřil k velkým Frankovým sympatizantům. V úřednickém aparátu postupoval čím dál výš, od předsedy Diputació de Lleida přes soudcovské místo v Andoře až k vrcholu své profesní kariéry - roku 1957 byl v rámci tzv. Operació Catalunya (snaha o zlepšení obrazu režimu v Katalánsku) dosazen na místo barcelonského starosty.

Jeho starostování v katalánské metropoli se nakonec protáhlo na čtyři volební období a celkem 16 let (1957-1973). Za tolik let v čele města za sebou nechal vskutku nesmazatelnou stopu a dodnes je jeho působení v dané funkci hodnoceno rozporuplně. Mezi nesporné klady jeho 16leté vlády lze jednoznačně považovat celkovou modernizaci města (stavba kanalizace, nové elektrické rozvody, nové ulice) a snahu adaptovat ho na obrovské množství přistěhovalců z jihu Španělska, s jejichž přílivem se tehdy muselo Katalánsko nějakým způsobem vyrovnat. Porcioles tak jednoduše oživil již od počátků 20. stol. známou ideu tzv. Velké Barcelony, přičemž v jeho podání šlo především o budování velkých a nepříliš kvalitních sídlišť, která pomohla část nově příchozích ubytovat. Mezi klady jeho komunální politiky patřila i otevřenost města k pořádání nejrůznějších kongresů a výstav, zavedení mnoha autobusových linek, investice do sítě metra vůbec poprvé od občanské války nebo schopnost získat pro město některé klíčové objekty (v roce 1960 např. dojednal návrat pevnosti na Montjuïcu do správy města). Traduje se též, že se významně zasadil o vznik druhé barcelonské univerzity (Universitat Autònoma de Barcelona) a některé z jeho ideálů rozvoje města později posloužily k rozvinutí myšlenky na pořádání Olympiády 1992.

Nelze mu též upřít snahu o určité prosazování katalánské kultury navzdory době (podpora tance sardana, podpora vzniku muzeí jako Museu Picasso či Fundació Miró). Dnes je mnohými považován za jakéhosi "opatrného katalanistu" ve frankistických strukturách. Na druhou stranu je však jeho jméno významně spojeno s dlouhými roky korupce a realitní spekulace, kvůli které Barcelona přišla o mnoho modernistických památek. Z těch nejznámějších ztrát zmiňme například úchvatný dům architekta Puige i Cadafalcha, Casa Trinxet (viz obrázek), který byl v druhé polovině 60. let 20. stol. zbořen právě kvůli přípravě terénů pro výstavbu velkých bytových komplexů. Spekulace s pozemky se nesmazatelně podepsala na tváři Barcelony kupříkladu i v původně ryze modernistickém Eixamplu. Řada nevzhledných nástaveb modernistických domů v Eixamplu je dílem právě Porciolesovy éry. Ostatně jeho neústupnost v těchto otázkách a postupná zaslepenost ve prospěch realitních spekulantů se podepsala na jeho popularitě v mnoha barcelonských čtvrtích. Ty se pak organizovaně proti němu bouřily, až byl tlak roku 1973 takový, že Porcioles musel odstoupit. Nicméně i dlouhé roky či desetiletí po jeho konci na barcelonské radnici stále docházelo k realizaci projektů, které si vysnil již on (Túnel de Vallvidrera, Ronda de Dalt, Ronda del Litoral,...).

Po konci na barcelonské radnici se Porcioles stáhl do ústraní. V roce 1983 dostal za zásluhy prestižní ocenění Zlatá medaile města Barcelony (Medalla d'Or de la Ciutat de Barcelona) Zemřel roku 1993 ve věku 89 let v městečku Vilassar de Dalt. Nikdo před ním ani potom nevládl barcelonské radnici tak dlouho jako on. A jen málokdo ovlivnil dnešní podobu katalánské metropole jako právě Josep Maria Porcioles. Dodnes však zůstává velice kontroverzní osobností, člověkem, který Barcelonu modernizoval, avšak zároveň ji připravil o mnoho památek. Nicméně uvidíme, jak se na něj bude historie dívat za dalších 30 nebo 50 let...


Žádné komentáře:

Okomentovat