Historie myšlenky krevní transfuze sahají v podstatě až do starověku, i když první krůček k její realizaci byl učiněn až roku 1616, kdy anglický lékař William Harvey objevil krevní oběh a jeho funkci v těle. V 19. století pak došlo k prvním transfuzím člověk-člověk (James Blundell), nicméně až na počátku 20. století lidstvo díky výzkumům lékařů Jana Jánského (1873-1921) a Karla Landsteinera (1868-1943) objevilo krevní skupiny, a tak mohlo dojít k reálnému praktickému využití při záchraně životů. V průběhu I. světové války několik vědců nezávisle na sobě objevilo způsob, jak zabránit srážení krve a umožnit tak její uchování pro transfuzi po dobu až 14 dní. Bylo však třeba počkat až do další války, aby vznikla i první moderní krevní banka a první systém mobilní transfuzní jednotky...
Právě tehdy vstupuje na scénu mladý katalánský lékař Frederic Duran i Jordà (1905-1957). Duran i Jordà se narodil v barcelonské čtvrti Barceloneta jako nejmladší z pěti synů v rodině obchodníka původem z města Martorell. Již v dětství prokázal velký studijní talent a ačkoliv ho to táhlo k chemii, nakonec se podvolil přání otce a šel na medicínu. Roku 1928 ji vystudoval na Universitat de Barcelona a následně působil ve výzkumných laboratořích dané univerzity. S příchodem španělské občanské války se Duran i Jordà stal v létě 1936 šéfem nově vytvořené instituce Servei de Transfusió de Sang de Barcelona, jež měla sídlo na úpatí Montjuïcu v budově, kterou dnes obývá Institut Cartogràfic i Geològic de Catalunya. Ačkoliv takových míst již údajně na světě pár existovalo, často se o této barcelonské budově mluví jako o vůbec první krevní bance na světě. Díky Duranově vylepšené metodě zde byla pravidelně odebírána a uchovávána krev, kterou bylo později možné převést na frontu, kde zachraňovala život zraněným republikánským vojákům.
Právě v rámci Servei de Transfusió de Sang de Barcelona Duran i Jordà poprvé vytvořil systém mobilní transfuzní jednotky směřované přímo na bojiště (tento systém později pro madridskou forntu okopíroval kanadský lékař Norman Bethune), navíc se stal průkopníkem i v oblasti organizování dárců - staral se jednak o vytvoření seznamu stálých dárců, určil intervaly mezi jednotlivými odběry krve a zároveň se postaral i o mediální kampaň na oslovování dárců nových.
V praxi se tak jednotka v Barceloně starala o odběr krve a její konzervování, zatímco mezi katalánskou metropolí a válečnou frontou jezdily několikatunové dodávky s velkými lednicemi, původně určené pro transport ryb, v nichž se vozily krevní konzervy až na vzdálenost 300 km. Během více než dvou let jeho fungování bylo provedeno více než 20 000 transfuzí. Systém, který Duran i Jordà "vyzkoušel" v Katalánsku, sloužil následně s velkým úspěchem i během II. světové války.
Roku 1939 odešel Frederic Duran i Jordà do exilu díky britskému Červenému kříži. V Británii totiž před blížící se II. světovou válkou měli eminentní zájem o Duranův systém mobilní transfuze. Po válce se definitivně usídlil v Manchesteru, kde pracoval postupně v Booth Hall Children's Hospital a Monsall Hospital. Roku 1950 získal britské občanství. Další větší přínos lékařské vědě ale již nestihl, neboť zemřel ve věku pouhých 51 let v březnu 1957 na leukémii.
Více informací:
 |
| Transport krve na frontu, 1937 (Foto: www.galeriametges.cat) |
Právě tehdy vstupuje na scénu mladý katalánský lékař Frederic Duran i Jordà (1905-1957). Duran i Jordà se narodil v barcelonské čtvrti Barceloneta jako nejmladší z pěti synů v rodině obchodníka původem z města Martorell. Již v dětství prokázal velký studijní talent a ačkoliv ho to táhlo k chemii, nakonec se podvolil přání otce a šel na medicínu. Roku 1928 ji vystudoval na Universitat de Barcelona a následně působil ve výzkumných laboratořích dané univerzity. S příchodem španělské občanské války se Duran i Jordà stal v létě 1936 šéfem nově vytvořené instituce Servei de Transfusió de Sang de Barcelona, jež měla sídlo na úpatí Montjuïcu v budově, kterou dnes obývá Institut Cartogràfic i Geològic de Catalunya. Ačkoliv takových míst již údajně na světě pár existovalo, často se o této barcelonské budově mluví jako o vůbec první krevní bance na světě. Díky Duranově vylepšené metodě zde byla pravidelně odebírána a uchovávána krev, kterou bylo později možné převést na frontu, kde zachraňovala život zraněným republikánským vojákům.
 |
| Frederic Duran i Jordá, 1937 (Foto: www.galeriametges.cat) |
V praxi se tak jednotka v Barceloně starala o odběr krve a její konzervování, zatímco mezi katalánskou metropolí a válečnou frontou jezdily několikatunové dodávky s velkými lednicemi, původně určené pro transport ryb, v nichž se vozily krevní konzervy až na vzdálenost 300 km. Během více než dvou let jeho fungování bylo provedeno více než 20 000 transfuzí. Systém, který Duran i Jordà "vyzkoušel" v Katalánsku, sloužil následně s velkým úspěchem i během II. světové války.
Roku 1939 odešel Frederic Duran i Jordà do exilu díky britskému Červenému kříži. V Británii totiž před blížící se II. světovou válkou měli eminentní zájem o Duranův systém mobilní transfuze. Po válce se definitivně usídlil v Manchesteru, kde pracoval postupně v Booth Hall Children's Hospital a Monsall Hospital. Roku 1950 získal britské občanství. Další větší přínos lékařské vědě ale již nestihl, neboť zemřel ve věku pouhých 51 let v březnu 1957 na leukémii.
Více informací:
Žádné komentáře:
Okomentovat