Přátelil se s Picassem, Dalím a spoustou dalších velikánů. A nejenom to - ve své době byl prý nejlépe placeným malířem světa. Jeho díla dodnes zdobí sbírky předních evropských galerií a jsou neodmyslitelnou součástí dekorace mnoha veřejných budov v Evropě či za oceánem. I přesto je ale dnes jméno Josep Maria Sert známé jen úzkému kruhu odborníků...
 |
| El invierno o América (Zima nebo Amerika, 1917-1920) (Foto: www.museoreinasofia.es) |
Katalánský malíř Josep Maria Sert se narodil roku 1874 v Barceloně do movité rodiny tradičně podnikající v textilním průmyslu. Od dětství projevoval pozoruhodný kreslířský talent. Chodil do jezuitské školy, avšak byl žákem nesoustředěným a málo snaživým; mnohem lépe se mu dařilo na drobných malířských akademiích, kde se učil od předních katalánských umělců té doby (Pere Borrell, Alexandre de Riquer). V lednu 1899 se odstěhoval do Paříže, ještě předtím ale stihl navázat přátelství s Josepem Torrasem i Bagesem, biskupem z Vicu, jenž bude později klíčovým mužem pro Sertovu kariéru předního evropského muralisty. Paříž na počátku 20. století se stala evropskou kulturní metropolí, tepajícím městem v období hospodářského blahobytu a Evropou prostupující secese otevírala před umělci nové perspektivy. V tomto prostředí se Sert rychle zabydlel a i díky pomoci dobrého přítele, katalánského malíře Miquela Utrilla, získal první zakázky. Zároveň si nezkrotně užíval pařížského nočního života.
Ačkoliv je jako malíř řazen do období modernisme, proslavil se především vlastním originálním stylem, poměrně vzdáleným tehdejší avantgardě a inspirovaný španělskými a italskými klasiky (Goya, Tintoretto, Piranesi). V jeho uměleckém životě je pak rozhodující rok 1907. Tehdy byl přijat projekt nástěnných maleb pro katedrálu ve Vicu - jeho životní dílo. Mezinárodní kritika byla projektem doslova okouzlena, a tak se Sert záhy stal umělcem první kategorie. Od toho okamžiku přichází od šlechty a bohatého měšťanstva celé Evropy jedna zakázka za druhou. Kromě výzdoby četných rodinných sídel a veřejných budov (např. sály v Palau de la Justícia a na radnici v Barceloně, plátna v ženevském sídle OSN či klášter San Telmo v baskickém San Sebastiánu) vystavuje Sert roku 1924 s velkým úspěchem v newyorské galerii Wildenstein. To mu otevírá nový trh mezi americkými milionáři. Později pracuje pro Tate Gallery, realizuje malby v Rockefellerově centru a v hotelu Waldorf Astoria a stává se nejlépe placeným malířem své doby.
Roku 1927 konečně instaluje plátna v katedrále ve Vicu. O devět let později, na počátku španělské občanské války, zachvátí katedrálu požár a plátna jsou zničena. Od onoho okamžiku je posedlý myšlenkou jejich rekonstrukce. V souvislosti s tím přechází z republikánského tábora do sídla nacionalistů v Burgosu - jeho jediným snem je zajistit rekonstrukci svého životního díla, což se mu daří krátce před smrtí koncem roku 1945. Ačkoliv stejně většinu občanské války i následující roky války světové prožil ve Francii, kde díky privilegovanému postavení pomohl mnoha lidem, tato "kolaborace" s nacionalistickým režimem ve Španělsku je dodnes považována za temnou skvrnu v jeho životopise. Co se týče malířova soukromého života, v roce 1908 poznal svou budoucí ženu, pianistku Misii Godebskou, múzu celé jedné generace symbolistů. Ještě téhož večera, kdy mu byla představena, jí údajně navrhl cestu do Říma s tím, že pojedou už následujícího rána. Bouřlivé manželství trvalo až do rozvodu v roce 1927, ale vlastně i nadále, neboť s příchodem nové ženy, Roussy Mdivaniové, došlo mezi Sertem a oběma ženami k vytvoření přátelského trojúhelníku, jenž byl častým objektem bulvárních zpráviček dané doby. Umělecká a tvůrčí tradice v rodině pokračovala prostřednictvím Sertova synovce, významného architekta Josepa Lluíse Serta (1902-1983).
Sert zemřel na konci roku 1945. Nechal za sebou intenzivní umělecký i společenský život a řadu nástěnných maleb na obou stranách Atlantského oceánu. Jeho sláva však za ty roky notně vyprchala a dnes je jeho jméno známé spíše jen odborníkům z branže. Roku 2013 ho však ze všeobecného zapomnění vytrhl barcelonský spisovatel Julián Sánchez v románu Restaurátor, kde Sertovo dílo znovu ožívá coby námět detektivní zápletky.
 |
| El otoño o Europa (Podzim nebo Evropa, 1917-1920) (Foto: www.museoreinasofia.es) |
Žádné komentáře:
Okomentovat