Současné katalánské literatuře jsme se již částečně věnovali v souvislosti s přítomností tamních autorů na Měsíci autorského čtení 2016. Zvláštní kapitolou v rámci katalánsky psané literatury je též literatura andorrská, které se pro změnu věnujeme zde. V následujících odstavcích se snažíme představit nejznámější současné katalánsky píšící spisovatele, přičemž důležitým výběrovým kritériem pro nás byla skutečnost, že některé autorovo dílo je k dispozici i v naší mateřštině. Kromě níže zmíněných je tu samozřejmě široká plejáda dalších uznávaných současných (žijících) autorů: Josep Maria Espinàs, Marta Pessarrodona, Isabel-Clara Simó, Pere Gimferrer, Maria Barbal, Ramon Solsona, Lluís Maria Todó, Sergi Pàmies, Manuel Baixauli, Màrius Serra, Maria de la Pau Janer, Sebastià Bennasar, Llucía Ramis, Najat El Hachmi, Bel Olid a další. Na následujících řádcích se v abecedním pořádku zaměříme na zkušené i méně známé katalánské literáty, s jejichž tvorbou jsme se v posledních letech mohli alespoň částečně seznámit i v češtině. Smutné je, že značnou část těchto titulů často najdete v levných knihách, což svědčí o ne zrovna vřelém přijetí českým publikem. Chyba však nebude na straně katalánské literatury...
 |
| Jaume Cabré a české vydání jeho nejrozsáhlejšího románu Jo confesso (Foto: Diari Ara, Dybbuk) |
JAUME CABRÉ
Aktuálně nejuznávanější katalánský spisovatel. Každoročně u příležitosti vyhlašování Nobelovy ceny za literaturu se o něm hovoří jako o nejpravděpodobnějším katalánském kandidátovi. Faktem je, že žádný jiný katalánský autor se nemůže pyšnit tolika literárními cenami a zároveň tolika překlady do jiných jazyků. Jaume Cabré (*1947) se narodil v Barceloně, kde také vystudoval katalánskou filologii. Dlouhou dobu kombinoval literární tvorbu se zaměstnáním ve školství, působil také jako scénárista. Poměrně opomíjená je jeho esejistická tvorba, za zmínku stojí zejména díla El sentit de la ficció (1999) a La matèria de l'esperit (2005), kde Cabré shrnuje svůj přístup k literatuře i umění všeobecně. Sám se jako významný spisovatel konsolidoval v průběhu 90. let 20. stol., přesto své dva nejznámější romány napsal až ve století jednadvacátém. Mezi jeho zásadní romány patří kupříkladu La teranyina (1984), Senyoria (1991), L'ombra de l'eunuc (1996), Les veus del Pamano (2004) či Jo confesso (2011). Cabrého díla byla přeložena do více než dvaceti jazyků (mnoho čtenářů si našlo i ve středu Evropy - v Německu, Polsku i Maďarsku), posledně jmenovaný vrcholný román vyšel i česky jako Přiznávám, že... (2015, nakladatelství Dybbuk). I přes vynikající hodnocení kritiků i řady čtenářů nezaznamenala tato kniha v Česku větší ohlas, možná právě Nobelova cena by to mohla změnit...
ANTONI FERRANDO
Antoni Ferrando Arjona se narodil roku 1967 v Barceloně, avšak v roce 1994 se natrvalo usadil v Praze. O České republice a životě v ní píše kupříkladu na svém blogu. Vystudovaný lingvista, v Česku se živí zejména jako překladatel a podnikatel. Ačkoliv v knižním světě působí již nějaký ten pátek, Antoni Ferrando vydává průměrně jednu knihu za dekádu. Roku 1996 napsal průvodce po Praze, roku 2008 vydal knihu humoristických postřehů Per què tot és una merda? a konečně roku 2015 se na pultech katalánských knihkupectví objevila jeho románová prvotina El gran Joan, ověnčená literární cenou Primum Fictum 2015. Román je zajímavou sondou do života provinční společnosti katalánského venkova, ironicky se dívá zejména na období přelomu 20. a 21. století. Kniha se na podzim 2018 dočkala i svého českého vydání pod názvem Velký Joan, a to v prestižním nakladatelství Argo.
ALICIA KOPF
Občanským jménem Imma Ávalos Marquès (*1982), spisovatelka a audiovizuální umělkyně pocházející z Girony. Kromě působení v umělecké branži se živí i jako vyučující na Universitat Oberta de Catalunya. Své umělecké jméno používá od roku 2006, kdy studovala v Německu.
Na literárním poli dosud nebyla příliš činná, do širšího povědomí se zapsala zvláštně koncipovaným románem Germà de gel (2016), jenž obdržel i několik prestižních cen (Premi Documenta 2015, Premi Llibreter 2016), ale ve své podstatě ani o román nejde. Mnohem spíše jde o kompilaci článků, obrázků a úvah. Hlavním tématem knihy je led ve všech svých podobách, metaforicky tedy i ochlazení či bod mrazu v mezilidských vztazích. V Česku vyšla pod názvem Bratr z ledu (2018) pod značkou nakladatelství Odeon, přeložena však byla ze španělské verze.
QUIM MONZÓ
Quim Monzó (*1952) patří k nejpopulárnějším katalánským spisovatelům. Narodil se v Barceloně, v počátcích své profesní dráhy se věnoval grafickému designu, za můstek do světa literatury mu sloužilo psaní televizních scénářů a novinařina. Mimo jiné napsal spoustu zajímavých postřehů z cest po jihovýchodě Asie a Africe. Od 70. let minulého století pravidelně přispívá do deníků Avui, El Periódico de Catalunya, El País či La Vanguardia. Spolupracuje též s Catalunya Ràdio, TV3 či RAC1. Rovněž působil jako překladatel z angličtiny (Truman Capote, Ernest Hemingway, Arthur Miller, J. D. Salinger). Jeho literární dráha je spojená zejména s humoristickými texty, publikoval více než dvacítku románů a povídkových sbírek, mezi ty nejznámější patří Uf, va dir ell (1978), La magnitud de la tragèdia (1989), El perquè de tot plegat (1993), Guadalajara (1996), Tres Nadal (2003), Mil cretins (2007). Mnohá z těchto děl se dočkala filmového zpracování i prestižních katalánských literárních cen. Česky vyšel autorův román La magnitud de la tragèdia (Průšvih na druhou, 2006, nakladatelství Faun). Pro zajímavost dodejme, že Quim Monzó trpí Touretteovým syndromem, jenž se v jeho případě projevuje zejména pohybovými tiky v obličeji.
RAFEL NADAL
Katalánský novinář a spisovatel, publikaci svých překladů v zahraničí původně zvažoval pouze pod jménem Nadal Farreras (obě jeho příjmení), aby nedocházelo k záměně se slavným španělským tenistou, avšak nakonec podepisuje standardně jako Rafel Nadal. Narodil se roku 1954 v Gironě. Pravidelně přispívá do mnoha katalánských médií (La Vanguardia, TV3, RAC1), sám v průběhu své profesní dráhy působil na různých pozicích v nakladatelských domech a mediálních koncernech. Od května 2006 do února 2010 byl šéfredaktorem deníku El Periódico de Catalunya - za jeho vedení deník získal mnoho prestižních evropských cen. Ryze spisovatelské dráze se věnuje až v "důchodu" - první román vydal až roku 2011 (Els mandarins), následovala čtveřice bestsellerů Quan érem feliços (2012), Quan en dèiem xampany (2013), La maledicció dels Palmisano (2015) a La senyora Stendhal (2017). Každý z těchto čtyř románů dosáhl desítek tisíc prodaných výtisků, poslední dvě díla autorova literární agentka Anna Soler-Pont dokázala prodat na mnoho evropských trhů. La maledicció dels Palmisano se stala vůbec nejpřekládanějším katalánským románem roku 2015 (prodej práv pro celkem 15 jazyků). Česky tato kniha vyšla jako Prokletý rod Palmisanů v létě 2017 v Knižním klubu. O rok později ji ve stejném nakladatelství následoval i prozatím poslední Nadalův román Paní Stendhalová. V obou případech jde o poměrně oddechové čtivo, historické romány odehrávající se v Itálii a v Katalánsku.
MARC PASTOR
Velký mezinárodní ohlas zaznamenal i mladý spisovatel a policista Marc Pastor (*1977). Ten pracuje jako vyšetřovatel v řadách katalánské policie Mossos d'Esquadra. Násilné trestné činy ostatně hojně inspirují jeho thrillerově až hororově zaměřenou tvorbu. Pastor doposud publikoval pět románů: Montecristo (2007), La mala dona (2008), L'any de la plaga (2010), Bioko (2013) a Farishta (2017). Všeobecně známým se stal zejména díky knize La mala dona, která se inspirovala příběhem barcelonské vražedkyně dětí Enriquety Martí, ačkoliv jak připouští sám autor, významnou inspiraci mu poskytla i série vražd, které v rámci své policejní praxe vyšetřoval. Tento román byl přeložen do desítky jazyků, v roce 2014 vyšel v brněnském nakladatelství Host i v české podobě jako Zlá žena. V roce 2017 byl Marc Pastor jedním z hostů pražského veletrhu Svět knihy.
Aktuálně nejuznávanější katalánský spisovatel. Každoročně u příležitosti vyhlašování Nobelovy ceny za literaturu se o něm hovoří jako o nejpravděpodobnějším katalánském kandidátovi. Faktem je, že žádný jiný katalánský autor se nemůže pyšnit tolika literárními cenami a zároveň tolika překlady do jiných jazyků. Jaume Cabré (*1947) se narodil v Barceloně, kde také vystudoval katalánskou filologii. Dlouhou dobu kombinoval literární tvorbu se zaměstnáním ve školství, působil také jako scénárista. Poměrně opomíjená je jeho esejistická tvorba, za zmínku stojí zejména díla El sentit de la ficció (1999) a La matèria de l'esperit (2005), kde Cabré shrnuje svůj přístup k literatuře i umění všeobecně. Sám se jako významný spisovatel konsolidoval v průběhu 90. let 20. stol., přesto své dva nejznámější romány napsal až ve století jednadvacátém. Mezi jeho zásadní romány patří kupříkladu La teranyina (1984), Senyoria (1991), L'ombra de l'eunuc (1996), Les veus del Pamano (2004) či Jo confesso (2011). Cabrého díla byla přeložena do více než dvaceti jazyků (mnoho čtenářů si našlo i ve středu Evropy - v Německu, Polsku i Maďarsku), posledně jmenovaný vrcholný román vyšel i česky jako Přiznávám, že... (2015, nakladatelství Dybbuk). I přes vynikající hodnocení kritiků i řady čtenářů nezaznamenala tato kniha v Česku větší ohlas, možná právě Nobelova cena by to mohla změnit...
ANTONI FERRANDO
Antoni Ferrando Arjona se narodil roku 1967 v Barceloně, avšak v roce 1994 se natrvalo usadil v Praze. O České republice a životě v ní píše kupříkladu na svém blogu. Vystudovaný lingvista, v Česku se živí zejména jako překladatel a podnikatel. Ačkoliv v knižním světě působí již nějaký ten pátek, Antoni Ferrando vydává průměrně jednu knihu za dekádu. Roku 1996 napsal průvodce po Praze, roku 2008 vydal knihu humoristických postřehů Per què tot és una merda? a konečně roku 2015 se na pultech katalánských knihkupectví objevila jeho románová prvotina El gran Joan, ověnčená literární cenou Primum Fictum 2015. Román je zajímavou sondou do života provinční společnosti katalánského venkova, ironicky se dívá zejména na období přelomu 20. a 21. století. Kniha se na podzim 2018 dočkala i svého českého vydání pod názvem Velký Joan, a to v prestižním nakladatelství Argo.ALICIA KOPF
Občanským jménem Imma Ávalos Marquès (*1982), spisovatelka a audiovizuální umělkyně pocházející z Girony. Kromě působení v umělecké branži se živí i jako vyučující na Universitat Oberta de Catalunya. Své umělecké jméno používá od roku 2006, kdy studovala v Německu. Na literárním poli dosud nebyla příliš činná, do širšího povědomí se zapsala zvláštně koncipovaným románem Germà de gel (2016), jenž obdržel i několik prestižních cen (Premi Documenta 2015, Premi Llibreter 2016), ale ve své podstatě ani o román nejde. Mnohem spíše jde o kompilaci článků, obrázků a úvah. Hlavním tématem knihy je led ve všech svých podobách, metaforicky tedy i ochlazení či bod mrazu v mezilidských vztazích. V Česku vyšla pod názvem Bratr z ledu (2018) pod značkou nakladatelství Odeon, přeložena však byla ze španělské verze.
QUIM MONZÓ
Quim Monzó (*1952) patří k nejpopulárnějším katalánským spisovatelům. Narodil se v Barceloně, v počátcích své profesní dráhy se věnoval grafickému designu, za můstek do světa literatury mu sloužilo psaní televizních scénářů a novinařina. Mimo jiné napsal spoustu zajímavých postřehů z cest po jihovýchodě Asie a Africe. Od 70. let minulého století pravidelně přispívá do deníků Avui, El Periódico de Catalunya, El País či La Vanguardia. Spolupracuje též s Catalunya Ràdio, TV3 či RAC1. Rovněž působil jako překladatel z angličtiny (Truman Capote, Ernest Hemingway, Arthur Miller, J. D. Salinger). Jeho literární dráha je spojená zejména s humoristickými texty, publikoval více než dvacítku románů a povídkových sbírek, mezi ty nejznámější patří Uf, va dir ell (1978), La magnitud de la tragèdia (1989), El perquè de tot plegat (1993), Guadalajara (1996), Tres Nadal (2003), Mil cretins (2007). Mnohá z těchto děl se dočkala filmového zpracování i prestižních katalánských literárních cen. Česky vyšel autorův román La magnitud de la tragèdia (Průšvih na druhou, 2006, nakladatelství Faun). Pro zajímavost dodejme, že Quim Monzó trpí Touretteovým syndromem, jenž se v jeho případě projevuje zejména pohybovými tiky v obličeji.
RAFEL NADAL
Katalánský novinář a spisovatel, publikaci svých překladů v zahraničí původně zvažoval pouze pod jménem Nadal Farreras (obě jeho příjmení), aby nedocházelo k záměně se slavným španělským tenistou, avšak nakonec podepisuje standardně jako Rafel Nadal. Narodil se roku 1954 v Gironě. Pravidelně přispívá do mnoha katalánských médií (La Vanguardia, TV3, RAC1), sám v průběhu své profesní dráhy působil na různých pozicích v nakladatelských domech a mediálních koncernech. Od května 2006 do února 2010 byl šéfredaktorem deníku El Periódico de Catalunya - za jeho vedení deník získal mnoho prestižních evropských cen. Ryze spisovatelské dráze se věnuje až v "důchodu" - první román vydal až roku 2011 (Els mandarins), následovala čtveřice bestsellerů Quan érem feliços (2012), Quan en dèiem xampany (2013), La maledicció dels Palmisano (2015) a La senyora Stendhal (2017). Každý z těchto čtyř románů dosáhl desítek tisíc prodaných výtisků, poslední dvě díla autorova literární agentka Anna Soler-Pont dokázala prodat na mnoho evropských trhů. La maledicció dels Palmisano se stala vůbec nejpřekládanějším katalánským románem roku 2015 (prodej práv pro celkem 15 jazyků). Česky tato kniha vyšla jako Prokletý rod Palmisanů v létě 2017 v Knižním klubu. O rok později ji ve stejném nakladatelství následoval i prozatím poslední Nadalův román Paní Stendhalová. V obou případech jde o poměrně oddechové čtivo, historické romány odehrávající se v Itálii a v Katalánsku.
 |
| České překlady románů Rafela Nadala (Foto: www.knizniklub.cz) |
MARC PASTOR
Velký mezinárodní ohlas zaznamenal i mladý spisovatel a policista Marc Pastor (*1977). Ten pracuje jako vyšetřovatel v řadách katalánské policie Mossos d'Esquadra. Násilné trestné činy ostatně hojně inspirují jeho thrillerově až hororově zaměřenou tvorbu. Pastor doposud publikoval pět románů: Montecristo (2007), La mala dona (2008), L'any de la plaga (2010), Bioko (2013) a Farishta (2017). Všeobecně známým se stal zejména díky knize La mala dona, která se inspirovala příběhem barcelonské vražedkyně dětí Enriquety Martí, ačkoliv jak připouští sám autor, významnou inspiraci mu poskytla i série vražd, které v rámci své policejní praxe vyšetřoval. Tento román byl přeložen do desítky jazyků, v roce 2014 vyšel v brněnském nakladatelství Host i v české podobě jako Zlá žena. V roce 2017 byl Marc Pastor jedním z hostů pražského veletrhu Svět knihy.
 |
| České vydání románu La mala dona (Foto: nakladatelstvi.hostbrno.cz) |
MARTA ROJALS
Katalánská architektka a spisovatelka. Narodila se roku 1975 ve vesničce La Palma d'Ebre. Na Universitat Politècnica de Catalunya vystudovala architekturu se specializací na teorii a historii tohoto vědního oboru, což následně v praxi uplatnila jako překladatelka či redaktorka mnoha odborných publikací. Literárně debutovala roku 2011 románem Primavera, estiu, etcètera. Její prvotina měla velký úspěch zejména díky šeptandě v knihkupectvích a doporučujících článcích na blozích, ačkoliv šlo o zcela neznámou autorku. Už tehdy nakladatelům jasně řekla, že se nebude nikterak podílet na propagaci, proto se neúčastní ani slavnostních prezentací svých knih či literárních čtení. Rozhovory poskytuje jen sporadicky a pouze přes mail, veřejně není známá ani žádná autorčina fotografie. Jinými slovy, Marta Rojals důsledně lpí na anonymitě. V roce 2014 vydala svůj druhý román, L'Altra (česky vyšlo roku 2018 jako Ta druhá v brněnském nakladatelství Host), jímž se pasovala do role stálice katalánské literární scény. Její třetí román, El cel no és per tothom (2018), patřil v uplynulých měsících k nejprodávanějším v katalánských knihkupectvích. Romány Marty Rojals obvykle pojednávají o mezilidských vztazích, hledání sebe sama i přemítání nad naší rolí a postavením v soudobé společnosti. Zejména ve dvou posledních románech je jasně patrná i reflexe ekonomickou krizí zasažené katalánské společnosti. Kromě zmíněné románové tvorby Marta Rojals vydala ještě soubor svých novinářských sloupků, No ens calia estudiar tant (2015), které vycházely na serveru VilaWeb.
ALBERT SÁNCHEZ PIÑOL
Barcelonský rodák Albert Sánchez Piñol (*1965) je jednoznačně jedním z nejčtenějších a nejpřekládanějších katalánských autorů současnosti. Ačkoliv jeho souhrnné dílo nečítá více než deset knih, čtenáři se s Piñolovými příběhy mohou setkat takřka ve čtyřech desítkách jazyků. Na Universitat de Barcelona vystudoval antropologii se specializací na Afriku, V 90. letech 20. stol. pobýval z důvodu práce na své doktorské práci v Kongu - kvůli zuřící občanské válce musel zemi předčasně opustit, avšak nasbíral zde mnoho inspirace ke své pozdější literární tvorbě. Z této doby ostatně pochází i jeho zajímavé esejistické dílko Pallassos i monstres (2000) o vybraných afrických diktátorech a jejich neuvěřitelných výstřelcích. Již v Kongu začal pracovat i na své románové prvotině La pell freda (2002). Velice čtivý a relativně krátký dobrodružný román se dočkal i brzkého překladu do češtiny (pod názvem Studená kůže v roce 2005 vydalo nakladatelství Mladá fronta) a během několika málo dalších let byl přeložen do většiny evropských jazyků. V Katalánsku se prodalo 170 000 výtisků a kniha byla též zfilmována. Následoval román Pandora al Congo (2005) zaměřený na koloniální vykořisťování Afriky. Mezitím autor publikoval i dvě povídkové sbírky: Les edats d'or (2001) a Tretze Tristos Tràngols (2008).
Výjimkou v autorově tvorbě je dvojice historických románů Victus (2012) a Vae Victus (2015), které epicky ztvárňují historické události v Katalánsku 18. století, zejména pak události spojené s rokem 1714. Výjimkou proto, že jsou napsány španělsky. Zejména první z nich se stal velkým hitem a s prodeji v řádech statisíc výtisků jde o jednu z nejúspěšnějších knih na katalánském trhu. Na konci roku 2018 se Sánchez Piñol vrátil zpět ke katalánštině s novým románem Fungus. Jeho romány jsou tematicky různorodé, obvykle charakteristické jemnými prvky sci-fi či fantasy; oblibě se těší u čtenářů i u kritiky.
 |
| Albert Sánchez Piñol (Foto: Nació Digital) |
Žádné komentáře:
Okomentovat