Koncentrační tábor Mauthausen byl součástí soukolí německé vražedné mašinérie během II. světové války. V tomto táboře nedaleko rakouského Lince zemřelo podle odhadů 200 až 300 000 lidí. Skončilo v něm též mnoho Čechoslováků a Poláků. Zvláštní kapitolou byl Mauthausen pro španělské a katalánské dějiny. Ačkoliv se Španělsko II. světové války neúčastnilo, tisíce španělských republikánů, kteří byli nuceni svou zemi na počátku roku 1939 opustit, totiž skončily v německých koncentračních táborech, drtivá většina z nich právě v rakouském Mauthausenu. Víme, že během války tudy prošlo přibližně 7 200 španělských vězňů, dvě tisícovky z nich pocházely z Katalánska. Jen pětina přežila. Mezi nimi i mladý katalánský fotograf, díky němuž bylo v norimberském procesu odsouzeno několik nacistických pohlavárů.
 |
| Francesc Boix na konci války v květnu 1945 v táboře Mauthausen (Foto: Diari ARA) |
Francesc Boix (1920-1951) se narodil v barcelonské čtvrti Poble Sec do rodiny krejčího, jenž se amatérsky věnoval fotografování a v kumbálu za krejčovskou dílnou si zřídil skromný ateliér. Tam se malý Francesc poprvé seznámil s fascinujícím světem černobílých obrázků. Jako 14letý dostal práci jako pomocník ve fotoateliéru Romagosa a o dva roky později začal spolupracovat jako fotograf s komunisticky orientovaným časopisem Juliol, který vydávalo sdružení mladých socialistů a komunistů (Juventudes Socialistas Unificadas). Jasně levicová politická orientace přivedla čerstvě sedmnáctiletého Boixe až na frontu španělské občanské války (1936-1939), kde od konce roku 1937 působil v rámci 30. divize republikánské armády jako fotograf. Nebojoval tak vyloženě v první linii, ale díky svým fotografiím poskytl cenné svědectví z bojů na frontách u řek Ebre a Segre. Po vítězství frankistů podobně jako další stovky tisíc republikánů odešel do exilu a většinu roku 1939 strávil ve francouzských koncentračních táborech Vernet a Setfonts.
Ve francouzském vojsku později bojoval proti nacistům, ale v květnu 1940 byl Němci zajat a po krátké anabázi v několika menších zajateckých táborech byl 27. ledna 1941 dopraven do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde dostal číslo 5185. Díky svým fotografickým dovednostem byl později zařazen do oddělení identifikace vězňů, kde se zabýval portrétováním zemřelých kolegů (sebevraždy, nehody, pokusy o útěk). Kromě toho dokumentoval i běžné akce či návštěvy nacistických pohlavárů v táboře. Pozice fotografa mu skýtala větší šance na přežití, díky privilegovanému postavení byl ušetřen těžké a nebezpečné práce v kamenolomu a taktéž méně hladověl. Podle výpovědí bývalých spoluvězňů se často snažil uplatnil svůj vliv ve prospěch jiných vězňů, dost možná svými zásahy zachránil hned několik životů. Jakmile začalo být jasné, že válka už nebude mít dlouhého trvání a dopadne v neprospěch Němců, rozhodl se Boix spolu s několika spoluvězni ukrýt a vynést z tábora co nejvíce pořízených fotografií (spolu s negativy se hovoří až o 20 000 snímcích), na nichž byly dokonale zachyceny všechny válečné zločiny, k nimž v nacistických koncentračních táborech obvykle docházelo. Pomáhal mu v tom i další katalánský fotograf ze stejného oddělení, Antoni Garcia (1913-2000) z Tortosy.
Fotografie se nakonec ven dostaly a část z nich Boix hned po válce uveřejnil ve francouzském tisku. Děsivé svědectví života v Mauthausenu se tak do dnešních dní uchovalo zejména díky tomuto katalánskému fotografovi. Právě tyto fotografie i Boixovo očité svědectví následně při norimberském procesu posloužily k odsouzení několika významných nacistických pohlavárů. Boix byl ostatně jediným španělským občanem, který ve zmíněném procesu usedl na lavici svědků. Po více než čtyřech letech strávených v jednom z nejznámějších koncentračních táborů se Francesc Boix usídlil v Paříži, kde si začal plnit dávné sny a stal se fotoreportérem. Spolupracoval s různými periodiky, nejčastěji však s deníkem L'Humanité, tehdy silně navázaným na francouzské komunisty. O svém životě v koncentračním táboře údajně sepsal i knihu, avšak její rukopis je dnes považován za ztracený. Čtyřleté věznění v Rakousku se podepsalo i na fotografově zdraví, podle některých zdrojů měl tuberkulózu, i když podle všeho zemřel v létě 1951 na komplikace způsobené onemocněním ledvin.
Jeho příběh byl vinou brzkého úmrtí (nedožitých 31 let) dlouhou dobu zapomenut. Až na počátku 21. století jeho památku a význam připomnělo několik dokumentárních snímků a studií (některé z nich naleznete v odkazech níže). V souvislosti s tím byly Boixovy ostatky v červnu 2017 převezeny z Thiais na nejznámější pařížský hřbitov Père Lachaise. V říjnu 2018 byl do kin slavnostně uveden španělský snímek El fotógrafo de Mauthausen, jenž pojednává o velmi krátkém životě tohoto bezesporu talentovaného katalánského fotografa, jehož dílo pomáhá uchovávat památku na jednu z nejhorších etap lidské historie.
Ve francouzském vojsku později bojoval proti nacistům, ale v květnu 1940 byl Němci zajat a po krátké anabázi v několika menších zajateckých táborech byl 27. ledna 1941 dopraven do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde dostal číslo 5185. Díky svým fotografickým dovednostem byl později zařazen do oddělení identifikace vězňů, kde se zabýval portrétováním zemřelých kolegů (sebevraždy, nehody, pokusy o útěk). Kromě toho dokumentoval i běžné akce či návštěvy nacistických pohlavárů v táboře. Pozice fotografa mu skýtala větší šance na přežití, díky privilegovanému postavení byl ušetřen těžké a nebezpečné práce v kamenolomu a taktéž méně hladověl. Podle výpovědí bývalých spoluvězňů se často snažil uplatnil svůj vliv ve prospěch jiných vězňů, dost možná svými zásahy zachránil hned několik životů. Jakmile začalo být jasné, že válka už nebude mít dlouhého trvání a dopadne v neprospěch Němců, rozhodl se Boix spolu s několika spoluvězni ukrýt a vynést z tábora co nejvíce pořízených fotografií (spolu s negativy se hovoří až o 20 000 snímcích), na nichž byly dokonale zachyceny všechny válečné zločiny, k nimž v nacistických koncentračních táborech obvykle docházelo. Pomáhal mu v tom i další katalánský fotograf ze stejného oddělení, Antoni Garcia (1913-2000) z Tortosy.
Fotografie se nakonec ven dostaly a část z nich Boix hned po válce uveřejnil ve francouzském tisku. Děsivé svědectví života v Mauthausenu se tak do dnešních dní uchovalo zejména díky tomuto katalánskému fotografovi. Právě tyto fotografie i Boixovo očité svědectví následně při norimberském procesu posloužily k odsouzení několika významných nacistických pohlavárů. Boix byl ostatně jediným španělským občanem, který ve zmíněném procesu usedl na lavici svědků. Po více než čtyřech letech strávených v jednom z nejznámějších koncentračních táborů se Francesc Boix usídlil v Paříži, kde si začal plnit dávné sny a stal se fotoreportérem. Spolupracoval s různými periodiky, nejčastěji však s deníkem L'Humanité, tehdy silně navázaným na francouzské komunisty. O svém životě v koncentračním táboře údajně sepsal i knihu, avšak její rukopis je dnes považován za ztracený. Čtyřleté věznění v Rakousku se podepsalo i na fotografově zdraví, podle některých zdrojů měl tuberkulózu, i když podle všeho zemřel v létě 1951 na komplikace způsobené onemocněním ledvin.
Jeho příběh byl vinou brzkého úmrtí (nedožitých 31 let) dlouhou dobu zapomenut. Až na počátku 21. století jeho památku a význam připomnělo několik dokumentárních snímků a studií (některé z nich naleznete v odkazech níže). V souvislosti s tím byly Boixovy ostatky v červnu 2017 převezeny z Thiais na nejznámější pařížský hřbitov Père Lachaise. V říjnu 2018 byl do kin slavnostně uveden španělský snímek El fotógrafo de Mauthausen, jenž pojednává o velmi krátkém životě tohoto bezesporu talentovaného katalánského fotografa, jehož dílo pomáhá uchovávat památku na jednu z nejhorších etap lidské historie.
Více informací:
- Llorenç Soler: Francisco Boix, un fotógrafo en el infierno (španělsky, francouzsky, německy).
- Francesc Boix: Fotoarchiv na stránkách Arxiu Nacional de Catalunya.
- Montserrat Roig: Els catalans als camps nazis (katalánsky).
- Benito Bermejo: El fotógrafo del horror (španělsky).
- Joaquim Amat-Piniella: K. L. Reich (katalánsky).
Žádné komentáře:
Okomentovat