Juli Marial i Tey (1854-1929) patřil mezi zásadní osobnosti katalánského stavitelství přelomu 19. a 20. století. Historie ho zná především jako politika - působil hned v několika republikánských a prokatalánsky orientovaných stranách a hnutích; na počátku 20. století byl po dvě volební období barcelonským radním, v letech 1907-1910 byl dokonce poslancem španělského parlamentu. Narodil se v Barceloně, část života prožil ve městě Sant Vicenç de Montalt. Jako architekt byl autorem jen několika málo staveb. Mezi ty nejznámější patří Casa Marsans (1906) a Casa Heribert Salas (1923) v Barceloně a Torre de Sant Miquel (1886) v městečku La Garriga. U mnoha známých barcelonských staveb ale působil jako stavbyvedoucí (např. Arc de Triomf, Les Arenes, Palau de les Heures), což z něj ve světě soudobé katalánské architektury a stavitelství dělalo poměrně zámožného a důležitého muže. Dohlížel taktéž na stavbu řady továren v katalánském vnitrozemí. Architektův syn Juli Marial i Mundet (1884-1963) patřil mezi významné katalánské sportovní činovníky. V letech 1903-1908 nastupoval jako brankář a posléze i jako záložník v barvách FC Barcelona, v letech 1906-1908 byl v klubu prezidentem. Chvíli působil též jako předseda Katalánské fotbalové federace a pravidelně se účastnil i místních automobilových závodů.
CASA MARSANS
Ale zpátky k jeho otci. Dodnes nejznámější stavbou architekta Mariala je nepochybně utajený klenot barcelonské čtvrti Vallcarca, známý jako Casa Marsans. Dům byl postaven v letech 1906-1907 pro paní Josepu Marsans, členku jedné z nejbohatších a nejvlivnějších barcelonských rodin. Její rodiče založili významnou banku, ona sama se pak stala majitelkou vůbec první moderní cestovní kanceláře na Pyrenejském poloostrově.
První, co na stavbě zaujme, je vstupní brána do areálu této vily. Brána svou věží s cimbuřím nápadně připomíná středověkou tvrz, vila samotná je pak obklopená rozsáhlým zahradním parkem. Casa Marsans může při pohledu zvenčí působit na barcelonské poměry docela obyčejně, ale její největší poklad se skrývá uvnitř - nádherně zdobené patio v neoarabském stylu vám nepochybně připomene španělskou Alhambru, která prý paní Marsansovou uchvátila natolik, že architekt měl o nutné dekoraci srdce domu jasno dávno předem. Vila byla s příchodem španělské občanské války zestátněna a přeměněna na nemocnici, po konci druhé světové války dům po dobu deseti let (1946-1956) sloužil 130 polským válečným sirotkům (část z nich se pak vrátila ke svým rodinám). Později se z domu pod vedením jeptišek stalo jakési sociální centrum pro místní sirotky. A teď to nejdůležitější - roku 1983 se z Casa Marsans stala studentskou ubytovnou (Alberg Mare de Déu de Montserrat), která však ve své podstatě dnes funguje jako relativně levný hostel nedaleko Parku Güell. Z toho důvodu je budova de facto veřejně přístupná, takže pokud chcete pouze očíhnout ono slavné orientální patio, není bezpodmínečně nutné se tu ubytovat. Pro všechny případy si ale zapamatujte adresu: Passeig de la Mare de Déu del Coll, 41-51. Přímo před budovou staví autobusy 92 a V17, stanice metra Vallcarca (L3) je odsud vzdálená asi 10 minut chůze.
 |
| Vstupní brána do areálu Casa Marsans připomínající hrad (2017) |
CASA MARSANS
Ale zpátky k jeho otci. Dodnes nejznámější stavbou architekta Mariala je nepochybně utajený klenot barcelonské čtvrti Vallcarca, známý jako Casa Marsans. Dům byl postaven v letech 1906-1907 pro paní Josepu Marsans, členku jedné z nejbohatších a nejvlivnějších barcelonských rodin. Její rodiče založili významnou banku, ona sama se pak stala majitelkou vůbec první moderní cestovní kanceláře na Pyrenejském poloostrově.
První, co na stavbě zaujme, je vstupní brána do areálu této vily. Brána svou věží s cimbuřím nápadně připomíná středověkou tvrz, vila samotná je pak obklopená rozsáhlým zahradním parkem. Casa Marsans může při pohledu zvenčí působit na barcelonské poměry docela obyčejně, ale její největší poklad se skrývá uvnitř - nádherně zdobené patio v neoarabském stylu vám nepochybně připomene španělskou Alhambru, která prý paní Marsansovou uchvátila natolik, že architekt měl o nutné dekoraci srdce domu jasno dávno předem. Vila byla s příchodem španělské občanské války zestátněna a přeměněna na nemocnici, po konci druhé světové války dům po dobu deseti let (1946-1956) sloužil 130 polským válečným sirotkům (část z nich se pak vrátila ke svým rodinám). Později se z domu pod vedením jeptišek stalo jakési sociální centrum pro místní sirotky. A teď to nejdůležitější - roku 1983 se z Casa Marsans stala studentskou ubytovnou (Alberg Mare de Déu de Montserrat), která však ve své podstatě dnes funguje jako relativně levný hostel nedaleko Parku Güell. Z toho důvodu je budova de facto veřejně přístupná, takže pokud chcete pouze očíhnout ono slavné orientální patio, není bezpodmínečně nutné se tu ubytovat. Pro všechny případy si ale zapamatujte adresu: Passeig de la Mare de Déu del Coll, 41-51. Přímo před budovou staví autobusy 92 a V17, stanice metra Vallcarca (L3) je odsud vzdálená asi 10 minut chůze.
 |
| Interiér Casa Marsans v neoarabském stylu (2017) |
Žádné komentáře:
Okomentovat