Při cestě vlakem mezi katalánskými městy Rubí a Terrassa se nevyhnete stanici Les Fonts, náležící stejnojmennému administrativnímu celku rozdělenému mezi Terrassu a Sant Quirze del Vallès. Žije tu necelých 5 000 obyvatel a v podstatě jde o jednu z mnoha zoufale nudných rezidenčních čtvrtí, jichž po celém Katalánsku najdete spousty. I přesto je tu ale jeden důvod, proč zde z vlaku alespoň na chvíli vystoupit...
Už při příjezdu do stanice si totiž nemůžete nevšimnout velké a na první pohled velice zvláštní stavby, která se tyčí na druhém břehu říčky dělící Les Fonts na dvě poloviny. Stavba, které místní neřeknou jinak než "castell", tedy zámek nebo hrad, totiž v okolní zástavbě působí opravdu nepatřičně. Ačkoliv je palác evidentně inspirován nejrůznější směsicí stylů, jeho původ se datuje do relativně nedávných 60. let minulého století. Tehdy totiž Jacint García Mas (*1929), místní obchodník s vínem, propadl kouzlu starožitností, s nimiž začal okamžitě obchodovat. Do jeho vlastnictví se dostávalo čím dál víc starých váz, obrazů či kusů nábytku, že už je zkrátka nebylo kde uskladnit. A tak se Jacint rozhodl postavit svým starožitnostem opravdu stylové skladiště.
Využil k tomu vlastní dvoupatrový dům na rohu ulic carrer Mossèn Parramon a carrer Mossèn Josep Pons, který začal postupně obstavovat kamennými kvádry a vším, co mu přišlo pod ruku. To vše bez plánů a s velmi vágní ideou vybudování jakési středověké tvrze. Postindustriální palác tedy začal růst úměrně k tomu, kolik starožitností García dokázal prodat. Samotnou stavbu svěřil jen rodinným příslušníkům či námezdným zedníkům, jichž se za ta léta na stavbě vystřídalo velké množství. Značně rozšířený dům se stal nejen skladištěm ale i jakousi výkladní skříní, neboť zejména ve starší části stavby na rohu výše zmiňovaných ulic fasádu oživuje množství soch a dalších uměleckých artefaktů v ní zabudovaných. Zvláštní pozornost si zaslouží i umělecké kování se silnou inspirací v katalánském modernismu. Vlastně celá stavba může vzhledem k prapůvodní inspiraci ve středověku silně připomínat některé z modernistických staveb. Postupem let García přikoupil vedlejší pozemky a zámek pro své starožitnosti rozšířil až k nábřeží - tato novější část se vyznačuje spíše strohými kamennými zdmi, prostornými nádvořími a několika výraznými věžemi.
V dnešní podobě je Castell de les Fonts skutečným palácem starožitností, i když ještě zdaleka není dostavěný, o čemž svědčí ledabyle smontované lešení a rozestavěné zdi v oblasti nejblíže řece. Neustálý stavební proces probíhá i uvnitř. Majitel prý neustále mění dveře, přestavuje schodiště, rozšiřuje místnosti apod., přičemž sám obývá jedinou (dokončenou) větší místnost - v těch ostatních sídlí stovky starožitných obrazů, váz, soch a dalších uměleckých předmětů. Místní si za ty roky na onu středověkou pevnost zvykli a místo už pomalu začínají obestírat legendy, neboť dovnitř doposud nahlédli jen známí a přátelé majitele. Docela zajímavý je i postoj místních úřadů. Pro Les Fonts jde jednoznačně o jedinou "turistickou atrakci", ačkoliv dopad na obecní pokladnu je doposud jistě mizivý. Stavba vznikala v průběhu let bez stavebních povolení a je velikou otázkou, co se s palácem stane po majitelově smrti. Tak či onak se zdá, že minimálně prozatím radnice nad de facto černou stavbou přivírá oči a podobně jako místní obyvatelé ji už zkrátka považuje za nedílnou součást obce.
Faktem také je, že i přes svou jedinečnost jde o místo v katalánském kontextu takřka neznámé a ani na internetu není možné dopátrat se bližších informací. Jacint García poskytl médiím větší rozhovor naposledy na konci 80. let, filmové záběry či fotografie zevnitř budovy na síti neexistují. Víme jen, že mezi sběratelovy nejmilejší kousky patří kupříkladu sochy a dveře s japonskými malbami pocházející z Gaudího domu Casa Milà, pár půltunových dřevěných barokních soch z 18. století či vitrína kdysi patřící hraběti z Urgellu. Svým způsobem tato stavba připomíná několik dalších snílkovských projektů, s nimiž se můžeme setkat i na jiných místech Pyrenejského poloostrova (psali jsme tu například o katedrále, kterou poblíž Madridu již více než půl století staví Justo Gallego). Pokud tedy někdy pojedete okolo, určitě se v Les Fonts na chvíli zastavte. Třeba budete mít zrovna štěstí a pan García vás pozve na kávu do své soukromé galerie... :-)
 |
| Vchod do postindustriálního paláce (2018) |
Už při příjezdu do stanice si totiž nemůžete nevšimnout velké a na první pohled velice zvláštní stavby, která se tyčí na druhém břehu říčky dělící Les Fonts na dvě poloviny. Stavba, které místní neřeknou jinak než "castell", tedy zámek nebo hrad, totiž v okolní zástavbě působí opravdu nepatřičně. Ačkoliv je palác evidentně inspirován nejrůznější směsicí stylů, jeho původ se datuje do relativně nedávných 60. let minulého století. Tehdy totiž Jacint García Mas (*1929), místní obchodník s vínem, propadl kouzlu starožitností, s nimiž začal okamžitě obchodovat. Do jeho vlastnictví se dostávalo čím dál víc starých váz, obrazů či kusů nábytku, že už je zkrátka nebylo kde uskladnit. A tak se Jacint rozhodl postavit svým starožitnostem opravdu stylové skladiště.
Využil k tomu vlastní dvoupatrový dům na rohu ulic carrer Mossèn Parramon a carrer Mossèn Josep Pons, který začal postupně obstavovat kamennými kvádry a vším, co mu přišlo pod ruku. To vše bez plánů a s velmi vágní ideou vybudování jakési středověké tvrze. Postindustriální palác tedy začal růst úměrně k tomu, kolik starožitností García dokázal prodat. Samotnou stavbu svěřil jen rodinným příslušníkům či námezdným zedníkům, jichž se za ta léta na stavbě vystřídalo velké množství. Značně rozšířený dům se stal nejen skladištěm ale i jakousi výkladní skříní, neboť zejména ve starší části stavby na rohu výše zmiňovaných ulic fasádu oživuje množství soch a dalších uměleckých artefaktů v ní zabudovaných. Zvláštní pozornost si zaslouží i umělecké kování se silnou inspirací v katalánském modernismu. Vlastně celá stavba může vzhledem k prapůvodní inspiraci ve středověku silně připomínat některé z modernistických staveb. Postupem let García přikoupil vedlejší pozemky a zámek pro své starožitnosti rozšířil až k nábřeží - tato novější část se vyznačuje spíše strohými kamennými zdmi, prostornými nádvořími a několika výraznými věžemi.
 |
| Detail fasády se spoustou nejrůznějších sochařských děl (2018) |
V dnešní podobě je Castell de les Fonts skutečným palácem starožitností, i když ještě zdaleka není dostavěný, o čemž svědčí ledabyle smontované lešení a rozestavěné zdi v oblasti nejblíže řece. Neustálý stavební proces probíhá i uvnitř. Majitel prý neustále mění dveře, přestavuje schodiště, rozšiřuje místnosti apod., přičemž sám obývá jedinou (dokončenou) větší místnost - v těch ostatních sídlí stovky starožitných obrazů, váz, soch a dalších uměleckých předmětů. Místní si za ty roky na onu středověkou pevnost zvykli a místo už pomalu začínají obestírat legendy, neboť dovnitř doposud nahlédli jen známí a přátelé majitele. Docela zajímavý je i postoj místních úřadů. Pro Les Fonts jde jednoznačně o jedinou "turistickou atrakci", ačkoliv dopad na obecní pokladnu je doposud jistě mizivý. Stavba vznikala v průběhu let bez stavebních povolení a je velikou otázkou, co se s palácem stane po majitelově smrti. Tak či onak se zdá, že minimálně prozatím radnice nad de facto černou stavbou přivírá oči a podobně jako místní obyvatelé ji už zkrátka považuje za nedílnou součást obce.
Faktem také je, že i přes svou jedinečnost jde o místo v katalánském kontextu takřka neznámé a ani na internetu není možné dopátrat se bližších informací. Jacint García poskytl médiím větší rozhovor naposledy na konci 80. let, filmové záběry či fotografie zevnitř budovy na síti neexistují. Víme jen, že mezi sběratelovy nejmilejší kousky patří kupříkladu sochy a dveře s japonskými malbami pocházející z Gaudího domu Casa Milà, pár půltunových dřevěných barokních soch z 18. století či vitrína kdysi patřící hraběti z Urgellu. Svým způsobem tato stavba připomíná několik dalších snílkovských projektů, s nimiž se můžeme setkat i na jiných místech Pyrenejského poloostrova (psali jsme tu například o katedrále, kterou poblíž Madridu již více než půl století staví Justo Gallego). Pokud tedy někdy pojedete okolo, určitě se v Les Fonts na chvíli zastavte. Třeba budete mít zrovna štěstí a pan García vás pozve na kávu do své soukromé galerie... :-)
 |
| Castell de les Fonts (2018) |
Žádné komentáře:
Okomentovat