Castell de Torre Baró (Barcelona)

Barcelonská čtvrť Torre Baró patří mezi ty vůbec nejzvláštnější v celé katalánské metropoli. Zdejší domy si totiž místní obyvatelé postavili vlastníma rukama v druhé polovině 20. stol. Nejedná se sice o typické slumy, jichž bylo v předolympijské Barceloně plno, ale pár razítek ze stavebního úřadu jim chybí docela určitě. A právě proto má chaotický shluk domečků své vlastní, nezaměnitelné kouzlo. Ale o tom až jindy. Dnes se zaměříme jen a pouze na stavbu, která tu byla už dávno předtím, a tak se z ní logicky stal symbol celé čtvrti. A vás odsud čeká nezapomenutelný výhled na celou barcelonskou planinu!

Takto budova vypadala ještě v polovině 80. let 20. stol. (Foto: L'Arxiu Històric de Roquetes-Nou Barris)

Nedokončený hrad známý jako Castell de Torre Baró je ikonickou stavbou barcelonského obvodu Nou Barris a je dobře viditelný z velké části města. Samotný název Torre Baró se však historicky pojí s dvěma docela jinými stavbami. První z nich, honosná hacienda s výraznou věží, patřící baronu z Pinós, se nacházela poblíž dnešní stanice příměstských vlaků se stejným názvem, avšak byla zničena během války o španělské dědictví v roce 1714. Roku 1797 si tehdejší baron postavil sídlo nové, prakticky na tom samém místě. Tato skutečná Torre Baró nakonec přežila až do roku 1967, kdy musela ustoupit rozšíření dálničního přivaděče.

Stavba na kopci, o které tu dnes mluvíme, pochází až z roku 1905. I přes svůj zdánlivě středověký vzhled jde tedy o budovu překvapivě "novou". Byla součástí urbanistického projektu zástavby tohoto vrcholku, nicméně kvůli finančním potížím investora a opravdu velice obtížnému terénu se nakonec podařilo vybudovat jen silnici (dnešní Carretera Alta de les Roquetes) a právě onen nedostavěný "hrad". Existuje celá řada romantických legend o původním účelu této stavby. Podle jedné z nich ji majitel okolních pozemků, Manuel de Sivatte, markýz z Vallbony, nechal postavit pro svého nemocného syna, aby se zde, daleko od znečištěného města, poněkud zotavil. Syn ale zemřel ještě před dokončením stavby, proto už pak markýz neměl sílu projekt dokončit. Ve skutečnosti byl však účel budovy připomínající středověkou tvrz mnohem prozaičtější - mělo jít o hotel s exkluzivním výhledem na katalánskou metropoli a přilehlé obce. Jak už bylo ale výše psáno, z ekonomických důvodů z projektu sešlo, a tak je Castell de Torre Baró dnes mnohem spíš než památkou na zesnulého člena rodiny připomínkou nenasytnosti realitních spekulantů.

V následujících letech stavba chátrala a sloužila občasným výletníkům jako turistický cíl. Na počátku španělské občanské války (1936-1939) hrad obsadili republikáni, aby zde zřídili jednu z městských protiletadlových baterií. Na konci války budova pro změnu posloužila vítězným vzbouřencům, kteří Castell de Torre Baró proměnili v provizorní vězení. Od roku 1942 byla stavba opět ponechána napospas zubu času a i když se tu občas scházeli odpůrci frankistického režimu nebo si tu dávali dostaveníčko zamilované páry z okolních čtvrtí, na pořádnou rekonstrukci musel hrad počkat až do roku 1989. V ten samý rok byla o 100 metrů dál vybudovaná zcela nová vyhlídková plošina, nicméně radnice prostor nedokázala nikterak využít, a tak se po pár letech opakovala stejná historie. Posprejované zdi se drolily a okolo se hromadil nepořádek, zkrátka zmar. Až relativně nedávno bylo rozhodnuto o využití místa k rozvoji turismu v této části Barcelony a z Torre Baró se tak měla definitivně stát rozhledna. Další kompletní rekonstrukce nakonec proběhla roku 2014 a od té doby bývalý hrad-hotel-zřícenina slouží všem výletníkům dychtivým po nových a nezvyklých pohledech na krásnou Barcelonu.

Stavba v aktuální podobě po rekonstrukci z roku 2014 (Foto: L'Arxiu Històric de Roquetes-Nou Barris)

Vyhlídka z věže je přístupná v rámci krátké komentované prohlídky zdarma, ale ideálním časem k návštěvě jsou pouze dopoledne, neboť přes týden tu mívají otevřeno jen od 10.00 do 13.00, v neděli o hodinu déle a jen v sobotu i v odpoledním čase (15.00-19.00). Nejjednodušší cesta až nahoru je autobusem číslo 82, který jede od stanice metra Virrei Amat (L5) a následně projíždí i kolem stanice Llucmajor (L4). Dobrodruzi mohou absolvovat výšlap od metra Roquetes (L3) a pak přes ulice carrer Pla de Fornells a carrer de la Cantera až ke schodišti na křižovatce Baixada Pedregar a carrer Llobera. Případně si můžete projít křížem krážem celou čtvrť Roquetes a nakonec zkrátka zamířit vzhůru až do oblak.