16. 12. 2016

Zločin z ulice Viléma Tella

Zejména na jihu Evropy se můžete během nočních procházek městem setkat s fenoménem, který minimálně v České republice doposud až tolik neznáme. Především v zimním období se z některých prostor, v nichž mají banky umístěné své bankomaty, stávají bezpečná útočiště pro lidi bez domova. Pokud jste se v posledních letech procházeli kteroukoliv čtvrtí v Barceloně, sami víte, že jde o fenomén velmi častý. Možnost přespat ve "výloze", kde se můžete zamknout a přečkat tak noc v bezpečí, dokud vás ráno nevyženou zaměstnanci banky, je v dnešním krutém světě logickým východiskem pro mnoho bezdomovců. Ani tyto prostory však nemusí být zárukou bezpečí...

Prostor bankomatů je mezi bezdomovci na jihu Evropy oblíbeným místem, kde přečkat chladnou noc
(Foto: Barakaldo Digital)
Před 11 lety, 16. prosince 2005, otřásl Barcelonou opravdu nechutný zločin, k němuž došlo v jednom takovém bankomatu společnosti La Caixa na ulici Guillem Tell č. 28, v barcelonské čtvrti El Farró. Bylo 15. prosince 2005, něco po 22. hodině, když se 50letá María del Rosario Endrinal uchýlila do prostoru nonstop bankomatů u pobočky katalánské banky, aby na místě přečkala chladnou noc (teploty toho večera klesly k 5°C). Ačkoliv se lze v takovém prostoru uzamknout, a vytvořit si tak dostatečné soukromí, paní Charo, jak jí přezdívali její blízcí, se nezamkla - dala tak ostatním lidem možnost se k bankomatu v případě potřeby dostat a peníze si vybrat. To se jí ale stalo v kombinaci s jinými faktory osudným.

Okolo 1.45 v noci 16. prosince do prostoru bankomatu vešla dvojice čerstvě 18letých mladíků: Oriol Plana a Ricard Pinilla. Původně si chtěli jen vybrat nějaké peníze, avšak zapáchající bezdomovkyně v nich vyvolala takovou vlnu nenávisti, že ji okamžitě začali urážet a následně po ní házeli věci, které našli na ulici před bankou. Charo se nakonec podařilo výrostky vypudit a dveře zamknout. Pro danou chvíli mohla zase klidně spát, zatímco Ricard a Oriol se vydali obrazit pár místních barů a diskoték.

Brzy nad ránem, okolo 4.30 místního času, se oba výrostci vraceli z tahu; záměrně zvolili stejnou cestu, neboť už v té době měli jasný plán na "pomstu". O určité promyšlenosti jejich brutálního činu ostatně svědčí fakt, že tentokrát s sebou měli ještě třetího kumpána, teprve 16letého Juana Josého M. Toho také vyslali k bankomatu, aby se pokusil bezdomovkyni vylákat ven. Ta třetího mladíka neznala, proto mu odemkla, on si vybral hotovost a dal se na odchod. Charo pak již znovu nezamkla, a to byla skutečně osudová chyba. Během minuty do prostoru bankomatu vtrhla trojice mladíků vyzbrojených trubkami a podobnými předměty, které sebrali z lešení, neboť celý dům se zrovna opravoval. Po proudu nadávek a surových útoků tyčemi nechali poloomráčenou Charo ležet na zemi, aby se ihned vrátili, tentokrát s kanystrem rozpouštědla, které sebrali taktéž z jednoho z vyšších pater lešení. V mžiku rozlili rozpouštědlo kolem Charo a následně jim kanystr upadl na zem. V tu chvíli Ricard Pinilla odhodil směrem k oběti nedopalek a celý prostor zachvátila během vteřiny mohutná exploze, která výrostky porazila na zem. Nebohá Rosario Endrinal okamžitě vzplála. Všichni tři útočníci z místa utekli a nechali ženu napospas plamenům. 

Pomoc přivolalo až pár místních, které výbuch a následný požár probudily. Silně popálenou Charo záchranka odvezla na popáleninové centrum do nemocnice Vall d'Hebron, nicméně již v tu chvíli bylo dost jasné, že tento vražedný útok žena nepřežije. Popáleniny třetího stupně na 65 % těla, obličej spálený na uhel. Jisté je jen, že umírala v nepředstavitelných bolestech. O život bojovala až do druhého dne, nicméně 17. prosince ráno svým zraněním definitivně podlehla.

   
Rosario Endrinal v mládí
(Foto: www.directe.cat)
Ten samý den se Ricard i Oriol vypařili do Zaragozy, kde jeden z nich v té době přechodně bydlel, zatímco barcelonská kriminálka obcházela bary v Sant Gervasi a všem ukazovala fotky obou vrahů tak, jak je zachytila bezpečnostní kamera na pobočce. Tento způsob pátrání nakonec přinesl své ovoce a několik blízkých oba mladíky poznalo a policii je prozradilo. Podle všeho konfliktní mladíci na bezdomovce několikrát útočili již předtím, a tak k nim jejich vlastní okolí nebylo nikterak shovívavé. Po několika dnech v Zaragoze se oba vrátili do Barcelony, kde je nakonec policie zadržela.

Barcelonskou společnost tehdy před Vánocemi kromě zmiňované brutality dosti šokoval i fakt, že se jednalo o mladíky z vesměs bezproblémových rodin. Například Ricard Pinilla byl dokonce synem univerzitního profesora, oba pak rozhodně pocházeli z poměrů vyšší střední třídy. Je ale fakt, že oba se ve čtvrti těšili ne příliš dobré pověsti kvůli častému záškoláctví, neustálým pitkám a občasným agresivním výstupům. Velké mediální pozornosti se dočkal soud s mladými vrahy. Celá záležitost byla nakonec rozdělena do dvou procesů, neboť zatímco Ricard a Oriol byli v době činu již několik dní plnoletí, třetímu z party bylo v té době pouhých 16 let, proto byl jeho proces oddělen. Taktika obžalovaných byla jasná, oba zletilí házeli vinu na nejmladšího z nich, avšak ani to ani omluva přímo u soudu je nakonec nezbavila trestů. Ricard a Oriol dostali 17 let natvrdo, nezletilý Juan José 8 let v detenčním zařízení pro mladistvé. Jak se nedávno k celé záležitosti vyjádřil jeden z vrahů, Ricard Pinilla, "součástí" trestu bylo i jejich hodně drsné přijetí ostatními vězni ve věznici Trinitat, kde oba pobývali až do vynesení rozsudku v roce 2008. Zmiňovaný rozhovor pro katalánský deník La Vanguardia ostatně vyvolal mnoho rozporuplných reakcí, neboť mladý vrah se v něm nebál veřejně se ke svému činu znovu přihlásit a poodhalil svou tehdejší motivaci k němu; zároveň však působil jako skutečně napravený člověk, který se po propuštění v roce 2022 hodlá pustit do ryze spořádaného života.

Hrůzný čin byl jakousi smutnou tečkou za tragickým životem Rosario Endrinal. Zatímco dětství prožila bezstarostně v barcelonské čtvrti Sants, v mládí se snažila dělat vše proto, aby poskočila na společenském žebříčku. Díky své kráse si snadno získala srdce nejednoho mladíka z bohaté rodiny, zálibu našla i v drahém oblečení a pravidelných návštěvách módních podniků pro mládež z vyšších kruhů. Už v té době se také objevily první náznaky budoucího alkoholismu. Časem se vypracovala na hlavní sekretářku v úspěšné firmě, nicméně záhubou se jí staly komplikované milostné vztahy. Kvůli jednomu takovému zcela opustila manžela a dceru a vypravila se za svým milencem do Paříže. Ani tento vztah však dlouho nevydržel a ve francouzské metropoli se tak Rosario již naplno oddala alkoholu. Následně se vrátila do Barcelony, kde na ni ale mezitím zanevřela nejen opuštěná rodina ale i dávní přátelé. Veškeré finanční zásoby rychle došly a odpovídající práce nikde na obzoru. Přitom Rosario za sebou měla slušnou kariéru profesionální sekretářky, která kromě španělštiny a katalánštiny ovládala i angličtinu a francouzštinu.

Deprese, pití a občasný drogy ji nakonec rychle stáhly na dno, a tak se rozhodla zůstat na ulici. Na několik let se vzdálila z Barcelony, ale nakonec se do rodného města opět vrátila. V posledních měsících svého života se pohybovala právě po Sant Gervasi. Místní barmani na ni vzpomínají vesměs v dobrém. Nikdy nezůstala dlužná, i když často platila se zpožděním. Zločin z ulice Guillem Tell č. 28 tak jen dokonal její pád na samé dno. Rosario Endrinal se stala smutným mementem pro každého z nás, neboť cesta na dno je často rychlá a může postihnout opravdu každého. Životem a smutným koncem zlomené ženy se v knize El crim del caixer automàtic (2008) detailně zabýval barcelonský novinář a bloger Pere Meroño.


Více informací:

@ v
Témata:

Žádné komentáře:

Okomentovat

Přihlásit se k odběru: Komentáře k příspěvku (Atom)