Barcelonská ulice Avinguda Paral·lel je mnohými považována za jednu z nejživějších v Evropě. Skoro bychom mohli říct, že se jedná o takový malý evropský Broadway. Již od počátku 20. století šlo o hlavní zábavní tepnu barcelonského nočního života. Divadla, kina, bary, restaurace, kabarety, diskotéky či slavné noční podniky - to vše dělalo a dosud dělá z Paral·lel opravdu osobité místo. Kde jinde by pak také mohl stát i nejslavnější barcelonský kabaret, jedna z mnoha "kopií" slavného pařížského Moulin Rouge (ačkoliv i slavný pařížský šantán má vlastně katalánský původ)?
 |
| María Yáñez García, přezdívaná La Bella Dorita, jedna z největších legend El Molino (Foto: Facebook El Molino) |
El Molino, nejslavnější katalánský kabaret se může chlubit více než 100 roky historie. Jeho prapůvod sahá do roku 1898, kdy na okraji čtvrti Poble Sec, což byl díky velké koncentrací různých malých divadel, barů a kabaretů jakýsi tehdejší barcelonský Montmartre, stála La Pajarera, hospoda s nevalnou pověstí, neustále v obležení opilých námořníků z nedalekého přístavu. O rok později tehdejší majitel prodal podnik za 100 peset jistému andaluskému podnikavci, který ho přejmenoval na La Pajarera Catalana. Bývalá hospoda se rázem stala zábavním podnikem a tančírnou. Kromě tradičních večerů flamenca se návštěvníci mohli setkat s vystoupením travesty komiků, břichomluvců apod. Později místo začalo nabízet i gastronomické zážitky. Ačkoliv takto to fungovalo jen do roku 1905, kdy podnik opět změnil majitele a stal se z něj občasný kinosál, kabaretní tradice již byla založena.
Původní dřevěnou budovu nahradila v roce 1910 modernistická stavba, pod niž se podepsal barcelonský architekt Manuel Joaquim Raspall (1877-1937), jenž v té době v katalánské metropoli navrhl hned několik divadelních a jim podobných budov. Kabaretní směřování ve stylu slavného pařížského šantánu teď bylo víc než jasné - 17. prosince 1910 byl nový kabaret na ulici Paral·lel pokřtěn výmluvným jménem Petit Moulin Rouge (Malý Moulin Rouge). Na dlouhé roky pak podnik patřil katalánskému podnikateli Antonimu Astellovi. Roku 1926 musel kabaret na nějakou dobu zavřít, neboť ho diktátor Primo de Rivera "znárodnil" pro nové sídlo své politické partaje. Naproti tomu jen o tři roky později už podnik prožíval opravdové zlaté časy a jeho fasáda se dočkala drobné rekonstrukce, díky níž se dočkala i dnes již legendárního neonového nápisu a mlýnu s lopatkami. Tedy čím dál věrnější kopie pařížského Moulin Rouge. Byly to taktéž roky, kdy celým generacím návštěvníků dokázala učarovat úchvatná místní vedette María Yáñez García, kterou už tehdy celá Barcelona znala pod přezdívkou La Bella Dorita.
Historii kabaretu překvapivě nepřerušila ani španělská občanská válka, i když po nástupu Frankovy diktatury musel podnik změnit jméno na dodnes známé El Molino (bylo třeba název pošpanělštit a odstranit z něj jakoukoliv zmínku u rudé barvě). V tehdy silně puritánském Španělsku bylo El Molino překvapivou oázou svobody a erotiky, i proto se právě v tomto období stalo mezi obyvateli katalánské metropole skutečnou legendou. Paradoxně s pádem diktatury přišel i pozvolný pád této kulturní instituce, neboť především na konci 70. a na počátku 80. let i pod vlivem nově nabité svobody a demokracie došlo ve Španělsku k obrovskému boomu podobných a ještě odvážnějších podniků. El Molino najednou nedokázalo zareagovat na novou dobu a pro návštěvníky přestalo být tak atraktivní. Postupná dekadence vyvrcholila v roce 1997, kdy podnik na dlouhou dobu přestal fungovat.
Legendárního kabaretu se nakonec ujala katalánská firma Ociopuro, která roku 2007 zahájila rozsáhlou rekonstrukci celé budovy. Přesněji řečeno, z té původní ponechala jen fasádu, za kterou vznikla zcela nová pětipatrová stavba. Dne 18. října 2010 byl kabaret slavnostně inaugurován v nové, moderní podobě a dnes opět patří k tomu nejzajímavějšímu, co může barcelonský Broadway nabídnout. Pokud tedy nevíte, co s načatým večerem a chcete si k dobré večeři a sklence šampaňského dopřát i nějaké to umělecké vystoupení, El Molino je netradiční avšak rozhodně dobrou volbou. Ceny startují na 15 €.
Historii kabaretu překvapivě nepřerušila ani španělská občanská válka, i když po nástupu Frankovy diktatury musel podnik změnit jméno na dodnes známé El Molino (bylo třeba název pošpanělštit a odstranit z něj jakoukoliv zmínku u rudé barvě). V tehdy silně puritánském Španělsku bylo El Molino překvapivou oázou svobody a erotiky, i proto se právě v tomto období stalo mezi obyvateli katalánské metropole skutečnou legendou. Paradoxně s pádem diktatury přišel i pozvolný pád této kulturní instituce, neboť především na konci 70. a na počátku 80. let i pod vlivem nově nabité svobody a demokracie došlo ve Španělsku k obrovskému boomu podobných a ještě odvážnějších podniků. El Molino najednou nedokázalo zareagovat na novou dobu a pro návštěvníky přestalo být tak atraktivní. Postupná dekadence vyvrcholila v roce 1997, kdy podnik na dlouhou dobu přestal fungovat.
Legendárního kabaretu se nakonec ujala katalánská firma Ociopuro, která roku 2007 zahájila rozsáhlou rekonstrukci celé budovy. Přesněji řečeno, z té původní ponechala jen fasádu, za kterou vznikla zcela nová pětipatrová stavba. Dne 18. října 2010 byl kabaret slavnostně inaugurován v nové, moderní podobě a dnes opět patří k tomu nejzajímavějšímu, co může barcelonský Broadway nabídnout. Pokud tedy nevíte, co s načatým večerem a chcete si k dobré večeři a sklence šampaňského dopřát i nějaké to umělecké vystoupení, El Molino je netradiční avšak rozhodně dobrou volbou. Ceny startují na 15 €.
 |
| Takto vypadal kabaret El molino před rekonstrukcí z let 2006-2010... (Foto: Facebook El Molino) |
 |
| ... a takto vypadá dnes (Foto: Facebook El Molino) |
 |
| Interiér El Molino před rekonstrukcí... (Foto: Facebook El Molino) |
 |
| ... a interiér dnešní (Foto: Facebook El Molino) |
Žádné komentáře:
Okomentovat