Rafael Guastavino

Jeho bohémský život ho mnohokrát dovedl ke krachu, i přesto nakonec triumfoval a stal se dokonalým zosobněním amerického snu. Nesmírně talentovaný architekt, jenž navždy zůstane ve stínu svých současníků, jimiž byli Gaudí nebo Domènech i Montaner. V rodném valencijském kraji po sobě mnoho stop nezanechal, avšak třeba takový New York by dnes bez něj vypadal docela jinak. Muž se jménem připomínajícím jednu japonskou rostlinku: Rafael Guastavino.

Cementárna v Castellar d'en Hug, postavená roku 1901, byla první cementárnou v Katalánsku.
Za jejím vznikem stojí katalánský podnikatel a známý Gaudího mecenáš Eusebi Güell. Byla v provozu
až do roku 1975, v současnosti funguje jako muzeum (Foto: rutaguastavino.vilassardedalt.cat)

Rafael Guastavino i Moreno (1842-1908) se narodil a vyrostl ve Valencii. Pocházel z muzikantské rodiny a místem jeho dětských her bylo samotné historické centrum Valencie. Tyto dvě skutečnosti byly klíčové pro jeho další životní směřování. Nějakou dobu si mladý Rafael pomýšlel na kariéru houslového virtuosa, nicméně nakonec zcela převážila láska k architektuře. Záhy se tedy vydal do Barcelony, kde měl část rodiny, aby se věnoval studiu stavitelství a později i samotné architektury. Už jako 25letý se díky konexím podílel na stavbě centrální budovy Fàbrica Batlló a v dalších letech navrhl řadu domů v nově rostoucím barcelonském Eixamplu - do dnešních dní se dochovalo jen několik z nich. Už tehdy Guastavino ohromoval především efektivitou svých staveb a naplno se u něj začala projevovat vášeň pro klenuté stropy, jimiž se měl záhy proslavit po celém světě.

Kromě architektury se tento valencijský rodák možná ještě vášnivěji zajímal o ženy. Kvůli jeho věčným milostným pletkám ho nakonec opustila manželka i s dětmi, Guastavino navíc v té době postupně přišel i o několik členů rodiny. Psal se rok 1881 a náš architekt měl na krku čtyřicítku. Sled všech těchto skutečností nakonec Guastavina donutil k radikálnímu kroku - hledat štěstí za oceánem. Jelikož si nikdy nedokázal udržet větší finanční obnos, vytouženou plavbu za oceán si zafinancoval drobným podvodem. Do USA se vydal v doprovodu milenky a svého nejmladšího syna, devítiletého Rafaela. Právě tehdy začal jeho "americký sen". V prvních letech se Guastavino všemožně protloukal. Připomeňme, že v New Yorku nikoho neznal, neuměl anglicky a jeho zvláštní povaha nakonec odradila i zmiňovanou milenku, která se záhy vrátila zpět do Barcelony. Guastavino se však kromě ohromného architektonického talentu mohl spolehnout i na skvělého obchodního ducha. A to bylo rozhodující.

Hala newyorského nádraží Grand Central Terminal (Foto: Catalan International View)

Z Barcelony si do USA přivezl především svou znalost a nezměrnou zkušenost s budováním tradiční katalánské klenby, kterou ještě vylepšil. Zpočátku to v rychle rostoucím New Yorku nikoho nezajímalo, ale Guastavino dokázal být přesvědčivý. Americká města tehdy trápily časté požáry, k úspěchu předurčený byl tedy ten, který dokázal přijít s návrhem budov z levného ale ohnivzdorného materiálu. A přesně takto uvažoval i náš architekt. Pronajal si malý pozemek, na němž vystavět svou cihlovou klenbu, sezval tisk a nakonec, jak je dobrým valencijským zvykem, vše zapálil. Konstrukce oheň bez potíží přežila, a Guastavino se tak dostal k prvním větším zakázkám.

V té chvíli vznikla skutečná legenda americké architektury. Od roku 1885, kdy si Guastavino nechal svou metodu stavby klenutých stropů patentovat, do své smrti se podílel na projektech více než 1 000 budov po celých Spojených státech. Mezi ty nejvýznamnější patří klenuté stropy v Boston Public Library či National Museum of Natural History ve Washingtonu. A bez větší nadsázky lze tvrdit, že všechny klenby amerických kostelů z let 1890-1940 nesou Guastavinův podpis. Svůj největší odkaz však valencijský rodák zanechal v New Yorku - jen na Manhattanu se podílel na 360 budovách. Nádraží Grand Central Terminal, Carnegie Hall, Manhattan Municipal Building, Queensboro Bridge nebo stanice metra City Hall - co jméno, to pojem. A všechna tato místa se stala newyorskou klasikou z velké části právě díky svým impozantním klenutým stropům.

Typický Guastavino... (Foto: www.elmundo.es)

City Hall - stanice duchů v newyorském metru. Vznikla roku 1904 a jsou to právě Guastavinovy klenby, jež

člověka na této stanici nejvíce zaujmou. Stanice byla uzavřena na konci roku 1945, neboť příliš ostrá zatáčka

 nevyhovovala novému typu vagónů metra; její funkci převzala stanice Brooklyn Bridge. (Foto: www.mcny.com)

Rafael Guastavino je tedy dodnes právem považován za jednoho z hlavních tvůrců velkolepého Manhattanu z doby, kdy už se New York pozvolna stával nejslavnějším městem světa. Jeho základním přínosem architektuře se stal zmiňovaný patentovaný "Guastavinův systém", který je tolik vlastní mnohým veřejným budovám v USA. Ačkoliv Guastavino zemřel již roku 1908, v rodinném podniku následně pokračoval jeho syn Rafael Guastavino Expósito (1872-1950). 

Zatímco v USA jeho jméno každým rokem nabývá na důležitosti, v rodné Valencii, potažmo v celém Španělsku, byl až do nedávna zcela zapomenutý. V samotném Katalánsku, kde Guastavino vystudoval a více než 20 let žil, se do dnešních dní dochovalo okolo 14 staveb. Asi tou nejzajímavější je budova Cementárny Asland v Castellar d'en Hug (viz obrázek výše). Ačkoliv vznikla až roku 1901, kdy byl náš architekt již dávno vyhledávaným profesionálem v New Yorku (a do Evropy se již nevrátil), podle dostupných informací byl Guastavino v případě její stavby jakýmsi vzdáleným inspirátorem a konzultantem, proto je cementárna v Castellar d'en Hug často zmiňována jako největší Guastavinovo dílo mimo USA. A z hlediska Pyrenejského poloostrova ještě jedna zajímavost - Guastavino byl vůbec prvním španělským architektem, který se v USA dokázal prosadit. Pokud vás jeho fascinující osobnost zaujala, více informací naleznete kupříkladu v následujícím španělském dokumentárním snímku El arquitecto de Nueva York.