V případě katalánské nezávislosti by logicky vznikla nová státní hranice mezi Katalánskem a Španělskem. Pokud by taková hranice respektovala tu dnešní, jež administrativně odděluje Katalánsko od sousedních autonomních oblastí (Aragonie, Valencie), došlo by hned k několika zajímavým situacím, které by velice vhodně doplnily řadu podivností, jimiž se vyznačuje katalánská část současné hranice mezi Španělskem a Francií (Os de Civís, Llívia, Els Límits).
 |
| Montañana - část vesnice ležící v Aragonii (Foto: www.festivaldelaribagorza.com) |
PUENTE DE MONTAÑANA
Vesnička Puente de Montañana (katalánsky: El Pont de Montanyana) je místem, na které by případné osamostatnění Katalánska dolehlo nejvíce. Ačkoliv administrativně patří do Aragonského autonomního společenství (provincie Huesca), hranice mezi Aragonií a Katalánskem prochází částí historického centra obce a v několika případech dokonce rozděluje místní domy. Jak tedy s trochou nadsázky řekl Risto Mejide ve svém pořadu Viajando con Chester, pokud dojde k nezávislosti Katalánska, budou si muset obyvatelé těchto domů s obývákem ve Španělsku a koupelnou v Katalánsku připravit pas vždy, když se budou chtít jít vyčůrat.
Faktem je, že místní zatím katalánské snahy o nezávislost nechávají v klidu. Vesnice se totiž v posledních letech dost vylidňuje a v současnosti tu žije jen stovka obyvatel. Ti, kteří zůstávají, však působení oné (prozatím jen administrativní) hranice pociťují denně. Zatímco záležitosti jako voda, elektřina či odpady platí všichni místní v Aragonii, majitelé domů na katalánském území musí platit daň z nemovitosti v Katalánsku. Jak to pak dělají ti s domem na půli cesty, radši nedomýšlet... Administrativně celá vesnička patří do provincie Huesca, nicméně fakticky většina místních obyvatel využívá častěji katalánské služby. Místní děti jezdí do školy v Pont de Suert (Katalánsko) a nemocní vyhledávají lékařskou pomoc nejčastěji přímo v Lleidě. Ne že by to bylo o tolik blíž, v těchto případech zkrátka katalánská provincie nabízí kvalitnější služby. Nakupovat jezdí obyvatele Puente de Montañana nejčastěji do katalánského Trempu a pokud ve vesnici náhodou začne hořet, nejblíž to sem mají katalánští hasiči...
SILNICE N-230
Silnice N-230 je hlavní dopravní tepnou mezi Lleidou a Vall d'Aran. Měří celkem 187 km, začíná v Lleidě a končí na francouzsko-španělské hranici, nedaleko katalánské vesničky Bausen. To samo o sobě zní velice obyčejně až nudně. Zajímavostí této silnice je ovšem fakt, že kopíruje říčku Noguera Ribagorçana, která z velké části určuje již zmiňovanou hranici mezi Katalánskem a Aragonií. A protože jsou to hory, kdo v těchto místech určuje klikatost silnice, N-230 na pouhých 50 km změní až šestkrát autonomní oblast. Jinými slovy, chvilku jste v Aragonii, chvilku zas v Katalánsku, ale pořád jedete po jedné a té samé cestě. To v tuto chvíli až tak nevadí, ale v případě zavedení státních hranic? Hraniční kontroly každých 5 minut, celkem sedmkrát, než se člověk dostane z Lleidy do Vielhy? To je odvážná představa. Ale nějak by se ta situace vyřešit musela...*
HRANICE S VALENCIÍ
Mnohem kratší a méně komplikovaná by byla hranice mezi nezávislým Katalánskem a španělským příhraničním regionem Valencie. Ta z větší části respektuje koryto říčky Sénia, přičemž vytváří jen dvě zajímavé situace z hlediska obydlených oblastí. V mnohem menším měřítku by vznik španělsko-katalánské hranice v této oblasti vytvořil něco na způsob slovensko-maďarských dvojic Komárno/Komárom a Štúrovo/Ostřihom, a to konkrétně mezi katalánským městečkem La Sénia a valencijskou osadou Les Cases del Riu a o 7 km dále pak mezi katalánským El Castell (Ulldecona) a valencijskou vesnicí Sant Rafel del Riu.
Zatímco v prvním případě se na katalánské straně nachází skutečné městečko a osada Les Cases del Riu je jen jakousi vzdálenou čtvrtí valencijské obce Rossell, v případě druhém je to zase naopak - El Castell je jen vzdálenou čtvrtí sedmitisícového katalánského městečka Ulldecona. V obou případech od sebe tyto administrativní celky dělí jen ani ne stometrový most nad většinou vyschlým korytem zmiňované řeky Sénia. S valencijskou hranicí by tak ve srovnání s tou aragonskou alespoň na první pohled nebyl žádný větší problém.
*Poměrně úzká silnice N-230 má být někdy v budoucnu nahrazena dálnicí A-14, nicméně ani ta tento pohraniční problém příliš nevyřeší. Ono je to stejně jedno, protože prozatím funguje pouze desetikilometrový úsek kousek za Lleidou a zatím to nevypadá, že by se zbylých 85 km dostavělo dřív než barcelonská Sagrada Familia...
Faktem je, že místní zatím katalánské snahy o nezávislost nechávají v klidu. Vesnice se totiž v posledních letech dost vylidňuje a v současnosti tu žije jen stovka obyvatel. Ti, kteří zůstávají, však působení oné (prozatím jen administrativní) hranice pociťují denně. Zatímco záležitosti jako voda, elektřina či odpady platí všichni místní v Aragonii, majitelé domů na katalánském území musí platit daň z nemovitosti v Katalánsku. Jak to pak dělají ti s domem na půli cesty, radši nedomýšlet... Administrativně celá vesnička patří do provincie Huesca, nicméně fakticky většina místních obyvatel využívá častěji katalánské služby. Místní děti jezdí do školy v Pont de Suert (Katalánsko) a nemocní vyhledávají lékařskou pomoc nejčastěji přímo v Lleidě. Ne že by to bylo o tolik blíž, v těchto případech zkrátka katalánská provincie nabízí kvalitnější služby. Nakupovat jezdí obyvatele Puente de Montañana nejčastěji do katalánského Trempu a pokud ve vesnici náhodou začne hořet, nejblíž to sem mají katalánští hasiči...
SILNICE N-230
Silnice N-230 je hlavní dopravní tepnou mezi Lleidou a Vall d'Aran. Měří celkem 187 km, začíná v Lleidě a končí na francouzsko-španělské hranici, nedaleko katalánské vesničky Bausen. To samo o sobě zní velice obyčejně až nudně. Zajímavostí této silnice je ovšem fakt, že kopíruje říčku Noguera Ribagorçana, která z velké části určuje již zmiňovanou hranici mezi Katalánskem a Aragonií. A protože jsou to hory, kdo v těchto místech určuje klikatost silnice, N-230 na pouhých 50 km změní až šestkrát autonomní oblast. Jinými slovy, chvilku jste v Aragonii, chvilku zas v Katalánsku, ale pořád jedete po jedné a té samé cestě. To v tuto chvíli až tak nevadí, ale v případě zavedení státních hranic? Hraniční kontroly každých 5 minut, celkem sedmkrát, než se člověk dostane z Lleidy do Vielhy? To je odvážná představa. Ale nějak by se ta situace vyřešit musela...*
 |
| Puente de Montañana - jeden z rozdělených domů (Foto: Ana Pascual, www.ganasdevivir.es) |
Mnohem kratší a méně komplikovaná by byla hranice mezi nezávislým Katalánskem a španělským příhraničním regionem Valencie. Ta z větší části respektuje koryto říčky Sénia, přičemž vytváří jen dvě zajímavé situace z hlediska obydlených oblastí. V mnohem menším měřítku by vznik španělsko-katalánské hranice v této oblasti vytvořil něco na způsob slovensko-maďarských dvojic Komárno/Komárom a Štúrovo/Ostřihom, a to konkrétně mezi katalánským městečkem La Sénia a valencijskou osadou Les Cases del Riu a o 7 km dále pak mezi katalánským El Castell (Ulldecona) a valencijskou vesnicí Sant Rafel del Riu.
Zatímco v prvním případě se na katalánské straně nachází skutečné městečko a osada Les Cases del Riu je jen jakousi vzdálenou čtvrtí valencijské obce Rossell, v případě druhém je to zase naopak - El Castell je jen vzdálenou čtvrtí sedmitisícového katalánského městečka Ulldecona. V obou případech od sebe tyto administrativní celky dělí jen ani ne stometrový most nad většinou vyschlým korytem zmiňované řeky Sénia. S valencijskou hranicí by tak ve srovnání s tou aragonskou alespoň na první pohled nebyl žádný větší problém.
*Poměrně úzká silnice N-230 má být někdy v budoucnu nahrazena dálnicí A-14, nicméně ani ta tento pohraniční problém příliš nevyřeší. Ono je to stejně jedno, protože prozatím funguje pouze desetikilometrový úsek kousek za Lleidou a zatím to nevypadá, že by se zbylých 85 km dostavělo dřív než barcelonská Sagrada Familia...
Žádné komentáře:
Okomentovat