Jak už se v diplomacii stalo zvykem, až na pár výjimek se zahraniční velvyslanectví nacházejí docela logicky vždy v hlavním městě daného státu. V menších, případně méně významných, městech se pak, je-li třeba, nacházejí konzuláty. Některá z těchto "méně významných" měst se ale díky svému věhlasu mohou pochlubit pořádnou sbírkou konzulátů. Jelikož tedy v případě Španělska je administrativním centrem Madrid, zbývá pozice "města konzulátů" Barceloně.
Ačkoliv se o tom příliš často nemluví, Barcelona je čtvrtým městem světa s největším počtem konzulárních zastoupení. Žebříček těchto měst, jež nejsou administrativními centry svých zemí, vede Hongkong následovaný Hamburkem, New Yorkem a Barcelonou. Všechna tato města se tak mohou chlubit významnějším zahraničním zastoupením než řada světových hlavních měst. Hongkong jich má přes 120, Hamburg a New York mezi 115 a 120. Katalánská metropole pak na svém území eviduje necelou stovku těchto diplomatických misí (čísla se rok od roku trochu liší). Důvody k otevření konzulátů ve zmiňovaných "druhých" městech jsou především obchodního rázu, nicméně často svou roli hraje i silný kulturní, turistický či politický potenciál města - a tak je tomu právě v případě Barcelony. Ta svým významem vysoce převyšuje jiná evropská města v podobné pozici, jakými jsou například Miláno či Istanbul.
V květnu 2016 bylo u katalánské vlády akreditováno 95 konzulátů sdružených v tzv. Cos consular a Barcelona, i když většinou k nim v Katalánsku počítají i stálé delegace regionálních vlád Quebeku a Vlámska. Přibližně třetinu z oněch 95 diplomatických misí tvoří generální konzuláty (vedené konzulárními úředníky z povolání) a zbylé dvě třetiny jsou konzuláty honorární. Nejstarším takovým úřadem v Barceloně je ten americký - funguje nepřetržitě již od prosince 1797, kdy byl konzulem jmenován William Willis, a v průběhu španělské občanské války dokonce nějakou dobu fungoval jako regulérní ambasáda. Vysvětlení toho, proč zrovna USA byly první zemí s konzulátem v Barceloně, je jednoduché - již tehdy na sklonku 18. století se postupně začal rozvíjet katalánský textilní průmysl, který z USA dovážel velké množství bavlny. Obchodní styky USA - Katalánsko mají tedy za sebou již více než 200 let vzájemné spolupráce.
Své konzulární zastoupení v Katalánsku má již od 19. století i řada evropských zemí (Francie, Belgie, Holandsko, Itálie), přičemž občas se některý z konzulů stačil poměrně výrazně zapsat i do barcelonské historie. Zatímco v roce 1992 bylo v katalánské metropoli jen okolo 40 konzulátů, post-olympijský turistický boom výrazně napomohl k jejich zdvojnásobení během několika málo let. Barcelonský konzulární svět má i své rekordmany. Například nejdéle sloužícím honorárním konzulem ve městě je Luis Valeriano González Pérez, jenž zastupuje Indii nepřetržitě již od roku 1968.
Mezi země, které aktuálně mají v Barceloně generální konzulát, kromě USA patří i Argentina, Brazílie, Čína, Ekvádor, Filipíny, Francie, Itálie, Kolumbie, Kuba, Maďarsko, Maroko, Mexiko, Německo, Pákistán, Peru, Polsko, Rumunsko, Uruguay či Velká Británie. Menší či Katalánsku geograficky nebo kulturně vzdálenější země pak v Barceloně disponují konzuláty honorárními* (např. Albánie, Austrálie, Benin, Česká republika, Gambie, Honduras, Korea, Mongolsko, Slovensko či Uzbekistán). Hlavní pracovní náplní konzulátů v Barceloně je především zprostředkovávání obchodu (koneckonců až 70 % obchodních vztahů mezi ČR a Španělskem vzniká právě v Katalánsku), prosazování ekonomických, obchodních a kulturních zájmů svých zemí, pomoc okradeným turistům (toť barcelonská specialita) např. vystavením dočasných cestovních dokladů a v některých případech i vízová či přistěhovalecká politika. Naopak zcela vyloučené je jakékoliv politické působení - to má na starosti vždy jen ambasáda. Konzuláty v Barceloně mají ve své působnosti kromě Katalánska většinou i přilehlé regiony (Aragón, Valencie, Baleárské ostrovy) či Andorru.
Konzuláty v Katalánsku nicméně fungují i po té méně oficiální stránce. V podstatě jakákoliv diplomatická mise je zároveň baštou lidí od tajných služeb. Ačkoliv těch menších honorárních konzulátů se toto příliš netýká, ty větší hlavně v posledních letech špióny jen překypují. V souvislosti s rostoucím nebezpečím islámského terorismu se o Barceloně již několik let mluví jako o jednom z center džihádismu v Evropě. Proto je Barcelona již pěkných pár let velkým operačním centrem nejrůznějších tajných služeb. Prim zde údajně kromě těch španělských hraje CIA, Mossad či marocká tajná policie.
Co se týče rozmístění jednotlivých úřadů, nedá se říct, že by Barcelona měla nějakou konkrétní diplomatickou čtvrť. Většina konzulátů je rozesetá po celé Barceloně, i když nejvíce koncentrované jsou především v Eixamplu, zejména pak na ulicích jako Passeig de Gràcia, která je domovem pro argentinský, kubánský, turecký či uruguayský konzulát; Avinguda Diagonal zase pro konzulát australský, běloruský, brazilský, britský, estonský či japonský; a na Plaça Urquinaona sídlí například slovenský, korejský a venezuelský úřad. Větší konzuláty dávají přednost spíše vilovým čtvrtím v Sarrià-Sant Gervasi (Čína, USA, Indie, Mexiko, Pákistán) a kupříkladu německé velvyslanectví se již několik let nachází pro změnu ve 30. patře jednoho z barcelonských mrakodrapů (Torre Mapfre).
Na závěr bychom si ještě měli povědět, jak je to s českým zastoupením v Barceloně. Česká ambasáda v Madridu má pod sebou několik honorárních konzulátů (Andorra, Bilbao, Benidorm, Mallorca, Tenerife a... Barcelona). Honorární konzulát České republiky v Barceloně funguje od roku 2005 a jeho působnost se vztahuje na celé Katalánsko a část autonomního společenství Aragón (provincie Huesca a Zaragoza). Nachází se na adrese: carrer de Mallorca 272, 9-1, 08037, Barcelona. Úřední hodiny vždy pondělí-čtvrtek od 10.00 do 13.00. Honorárním konzulem je již od roku 2005 pan Jaime Martín Puchol (*1951, Tortosa), který se v běžném životě věnuje vlastní právnické praxi, má však také titul MBA z prestižní katalánské školy ESADE.
*Připomeňme, že zatímco na generálních konzulátech pracují kariérní diplomati, honorární konzulát je spíše čestné zastoupení - konzulové za tento post nic nedostávají a naopak většinou hradí chod konzulátů z vlastních zdrojů, nejsou zaměstnanci daného ministerstva zahraničí a vlastně v drtivé většině případů jde přímo o občany státu, na jehož území se konzulát nachází. Většinou jde o ekonomicky i společensky dobře postavené osobnosti, které mají zvláštní vztah k zemi, již prostřednictvím honorárního konzulátu reprezentují. Honorární konzuláty většinou nemají pravomoc vydávat víza nebo organizovat parlamentní volby, i když konkrétní rozdíly v pravomocích se liší stát od státu. Více informací zde.
Ačkoliv se o tom příliš často nemluví, Barcelona je čtvrtým městem světa s největším počtem konzulárních zastoupení. Žebříček těchto měst, jež nejsou administrativními centry svých zemí, vede Hongkong následovaný Hamburkem, New Yorkem a Barcelonou. Všechna tato města se tak mohou chlubit významnějším zahraničním zastoupením než řada světových hlavních měst. Hongkong jich má přes 120, Hamburg a New York mezi 115 a 120. Katalánská metropole pak na svém území eviduje necelou stovku těchto diplomatických misí (čísla se rok od roku trochu liší). Důvody k otevření konzulátů ve zmiňovaných "druhých" městech jsou především obchodního rázu, nicméně často svou roli hraje i silný kulturní, turistický či politický potenciál města - a tak je tomu právě v případě Barcelony. Ta svým významem vysoce převyšuje jiná evropská města v podobné pozici, jakými jsou například Miláno či Istanbul.
 |
| Budova konzulátu USA v Barceloně (Foto: Facebook US Consulate General Barcelona) |
V květnu 2016 bylo u katalánské vlády akreditováno 95 konzulátů sdružených v tzv. Cos consular a Barcelona, i když většinou k nim v Katalánsku počítají i stálé delegace regionálních vlád Quebeku a Vlámska. Přibližně třetinu z oněch 95 diplomatických misí tvoří generální konzuláty (vedené konzulárními úředníky z povolání) a zbylé dvě třetiny jsou konzuláty honorární. Nejstarším takovým úřadem v Barceloně je ten americký - funguje nepřetržitě již od prosince 1797, kdy byl konzulem jmenován William Willis, a v průběhu španělské občanské války dokonce nějakou dobu fungoval jako regulérní ambasáda. Vysvětlení toho, proč zrovna USA byly první zemí s konzulátem v Barceloně, je jednoduché - již tehdy na sklonku 18. století se postupně začal rozvíjet katalánský textilní průmysl, který z USA dovážel velké množství bavlny. Obchodní styky USA - Katalánsko mají tedy za sebou již více než 200 let vzájemné spolupráce.
Své konzulární zastoupení v Katalánsku má již od 19. století i řada evropských zemí (Francie, Belgie, Holandsko, Itálie), přičemž občas se některý z konzulů stačil poměrně výrazně zapsat i do barcelonské historie. Zatímco v roce 1992 bylo v katalánské metropoli jen okolo 40 konzulátů, post-olympijský turistický boom výrazně napomohl k jejich zdvojnásobení během několika málo let. Barcelonský konzulární svět má i své rekordmany. Například nejdéle sloužícím honorárním konzulem ve městě je Luis Valeriano González Pérez, jenž zastupuje Indii nepřetržitě již od roku 1968.
Mezi země, které aktuálně mají v Barceloně generální konzulát, kromě USA patří i Argentina, Brazílie, Čína, Ekvádor, Filipíny, Francie, Itálie, Kolumbie, Kuba, Maďarsko, Maroko, Mexiko, Německo, Pákistán, Peru, Polsko, Rumunsko, Uruguay či Velká Británie. Menší či Katalánsku geograficky nebo kulturně vzdálenější země pak v Barceloně disponují konzuláty honorárními* (např. Albánie, Austrálie, Benin, Česká republika, Gambie, Honduras, Korea, Mongolsko, Slovensko či Uzbekistán). Hlavní pracovní náplní konzulátů v Barceloně je především zprostředkovávání obchodu (koneckonců až 70 % obchodních vztahů mezi ČR a Španělskem vzniká právě v Katalánsku), prosazování ekonomických, obchodních a kulturních zájmů svých zemí, pomoc okradeným turistům (toť barcelonská specialita) např. vystavením dočasných cestovních dokladů a v některých případech i vízová či přistěhovalecká politika. Naopak zcela vyloučené je jakékoliv politické působení - to má na starosti vždy jen ambasáda. Konzuláty v Barceloně mají ve své působnosti kromě Katalánska většinou i přilehlé regiony (Aragón, Valencie, Baleárské ostrovy) či Andorru.
Konzuláty v Katalánsku nicméně fungují i po té méně oficiální stránce. V podstatě jakákoliv diplomatická mise je zároveň baštou lidí od tajných služeb. Ačkoliv těch menších honorárních konzulátů se toto příliš netýká, ty větší hlavně v posledních letech špióny jen překypují. V souvislosti s rostoucím nebezpečím islámského terorismu se o Barceloně již několik let mluví jako o jednom z center džihádismu v Evropě. Proto je Barcelona již pěkných pár let velkým operačním centrem nejrůznějších tajných služeb. Prim zde údajně kromě těch španělských hraje CIA, Mossad či marocká tajná policie.
 |
| Jaime Martín Puchol, honorární konzul ČR v Barceloně (Foto: La Vanguardia, 2009) |
Na závěr bychom si ještě měli povědět, jak je to s českým zastoupením v Barceloně. Česká ambasáda v Madridu má pod sebou několik honorárních konzulátů (Andorra, Bilbao, Benidorm, Mallorca, Tenerife a... Barcelona). Honorární konzulát České republiky v Barceloně funguje od roku 2005 a jeho působnost se vztahuje na celé Katalánsko a část autonomního společenství Aragón (provincie Huesca a Zaragoza). Nachází se na adrese: carrer de Mallorca 272, 9-1, 08037, Barcelona. Úřední hodiny vždy pondělí-čtvrtek od 10.00 do 13.00. Honorárním konzulem je již od roku 2005 pan Jaime Martín Puchol (*1951, Tortosa), který se v běžném životě věnuje vlastní právnické praxi, má však také titul MBA z prestižní katalánské školy ESADE.
*Připomeňme, že zatímco na generálních konzulátech pracují kariérní diplomati, honorární konzulát je spíše čestné zastoupení - konzulové za tento post nic nedostávají a naopak většinou hradí chod konzulátů z vlastních zdrojů, nejsou zaměstnanci daného ministerstva zahraničí a vlastně v drtivé většině případů jde přímo o občany státu, na jehož území se konzulát nachází. Většinou jde o ekonomicky i společensky dobře postavené osobnosti, které mají zvláštní vztah k zemi, již prostřednictvím honorárního konzulátu reprezentují. Honorární konzuláty většinou nemají pravomoc vydávat víza nebo organizovat parlamentní volby, i když konkrétní rozdíly v pravomocích se liší stát od státu. Více informací zde.
Žádné komentáře:
Okomentovat