Josep Vilaseca i Casanovas

Dnes i pro Barceloňany takřka zapomenutý architekt navíc s velmi běžným katalánským jménem. Přitom Josep Vilaseca z dobrých důvodů patří k tomu nejdůležitějšímu, co může katalánská architektura nabídnout. Jeho díla každoročně obdivují miliony turistů v centru Barcelony, ačkoliv i jim jméno jejich autora zůstává utajeno. Ještě významnější pak byl jeho nepřímý vliv na pozdější světoznámé tvůrce katalánského modernisme.

Arc de Triomf okolo roku 1910, pohlednice (Foto: Barcelona Desapareguda)

Barcelonský  rodák Josep Vilaseca i Casanovas (1848-1910) rozhodně nepatří mezi nejslavnější katalánské architekty, avšak jeho stopa v ulicích katalánské metropole je dodnes poměrně významná. Na rozdíl od jeho slavnějších kolegů a žáků toho o něm mnoho nevíme. Společně s Lluísem Domènechem i Montanerem studoval architekturu v Madridu, kde získal roku 1872 titul. Následně s dnes mnohem slavnějším Domènechem v rámci poznávání tehdejších evropských architektonických trendů procestoval několik zemí (Francie, Švýcarsko, Itálie, Rakousko, Německo) a již od roku 1874 začal působit na tehdy nově otevřené Escola d'arquitectura de Barcelona. Akademikem a profesorem architektury zůstal až do konce života.

V této roli mu rukama prošla celá řada pozdějších superstar katalánského modernisme, mezi jeho nejznámější studenty patřili kupříkladu Antoni Gaudí nebo Josep Puig i Cadafalch. V architektonických a uměleckých kruzích Vilaseca proslul jako vynikající návrhář interiérů, šperků, lamp apod. Také byl skvělým kreslířem a přímo úchvatnou kolekci jeho náčrtů a studií vlastní knihovna amerického muzea umění Art Institute of Chicago. Ačkoliv technicky i z hlediska kreativity ho výrazně zastínila řada jeho žáků, zanechal po sobě Vilaseca mnoho zajímavých architektonických děl, z nichž některá každý rok obdivují miliony turistů. Mezi jeho nejvýznamnější dochované památky (všechny v Barceloně) patří pomníky Bonaventury Aribaua či Josepa Anselma Clavého, malířský ateliér bratří Masrierových (1882), domy Cases Cabot (1901) či Casa Dolors Calm (1903), především ale následující tři stavby, které jsou dodnes nedílnou součástí nezaměnitelné barcelonské atmosféry.

Arc de Triomf okolo roku 1960, pohlednice (Foto: Barcelona Desapareguda)

ARC DE TRIOMF

Barcelonský Vítězný oblouk asi netřeba příliš představovat. Byl postaven roku 1888 jako brána do areálu Světové výstavy, kterou toho roku Barcelona poprvé ve své historii hostila. Z celého výstavního areálu, který se rozkládal v místech dnešního Parc de la Ciutadella a ulice Passeig de Lluís Companys, se dochovalo jen několik málo staveb a právě Vítězný oblouk je jednou z nich. Místními je často spojován se známou městskou legendou o tom, že na jeho místě měl původně vztyčit svou nejznámější konstrukci Gustav Eiffel, pro návštěvníky Barcelony se Arc de Triomf zase stal jedním ze symbolů města. Je vystavěn v neomudéjarském stylu, na výšku měří takřka 30 metrů a v roce 1989 prošel kompletní rekonstrukcí.

CASA BRUNO CUADROS

Casa Bruno Cuadros
(Foto: wikipedia.org)

Dům též známý jako Casa de les Paraigües, nachází se přibližně uprostřed slavné Rambly (číslo 82) a návštěvníky katalánské metropole fascinuje především svými dekorativními prvky. Kromě japonských motivů v přízemí turisté nejvíce obdivují draka držícího lucernu a z fasády se vypínajícího přesně směrem do Rambly. Trochu méně lidí se pak dívá i do vyšších pater, kde nutně zaujmou zinkové deštníky, nejvýraznější dekorativní prvek celé fasády. 

Všechny tyto detaily vznikly na přání majitele celého objektu (Bruno Cuadros i Vidal), v jehož přízemí tento muž provozoval v druhé polovině 19. století asi nejslavnější prodejnu deštníků a orientálního zboží v celém Katalánsku. Původně byl tento dům postaven již roku 1858, avšak v letech 1883 až 1885 prošel kompletní rekonstrukcí, která mu dala současnou podobu a jejímž autorem byl právě Josep Vilaseca.


CASA COMAS D'ARGEMIR

   

Casa Comas d'Argemir
(Foto: wikipedia.org)

Ve své podstatě pořád ještě docela neznámá stavba, avšak dokonalý příklad neustále překvapující barcelonské architektury. Najdete ho na ulici Avinguda de la República Argentina, číslo 92, daleko od centra města ve čtvrti Vallcarca, což je ostatně jedním z vysvětlení, proč je tato památka tak málo známá. Tím dalším je fakt, že dům i dnes slouží svým původním účelům, tedy bydlení. Vznikl roku 1904 a je pojmenován podle původního majitele. Ačkoliv tak na první pohled nemusí vypadat, je to docela velké sídlo. Zatímco část domu, která vede do zmiňované Avinguda de la República Argentina, má pouze dvě podlaží, druhá část, vedoucí do ulice Avinguda de Vallcarca, má díky velkému výškovému rozdílu mezi oběma ulicemi podlaží celkem pět. 

I když je Casa Comas d'Argemir řazena mezi památky ve stylu modernisme, viditelný je silný vliv art nouveau či klasického středověkého stylu některých modernistů. Zároveň je tento dům zvláštní skutečností, že jde o jakousi architektovu poctu svým žákům (většinou to bývá naopak). Nápadná věžička, jež by měla být vidět až z náměstí Plaça Lesseps, je jasnou kopií prací Josepa Puig i Cadafalcha, avšak její zakončení, známý čtyřramenný kříž, je zase typicky gaudíovským prvkem. I z toho důvodu bývá často Casa Comas d'Argemir porovnávána s Gaudího Bellesguardem.